NEDOKONALÁ-3.Část
Informace:
A je tu třetí část! :3 :D Doufám,že se bude líbit,nezapomeňte na komentáře. ;-) :3
Další den vstanu a začnu se opět oblékat nakonec posnídám a odcházím do školy.Před domem mě opět čeká limuzína.
,,Já už odcházím!“ Vzkážu rodičům.
Nakonec nastupuji do limuzíny a odjíždím do školy.Před areálem školy opět čekají mí fanoušci.Když je uvidím tak si vzpomenu na ten včerejšek jak mě Hiro zachránil opět začnu být nervozní.Snažím se být klidná jenže to nejde.“Musím to zamaskovat!“ řeknu si.Znovu se podívám z okna.Oni tam stále ještě stojí a čekají na mě.“Určitě budou zase žadonit o mou pozornost!“ pomyslím si.
Nakonec se ještě jednou podívám z okna zhluboka se nadechnu,otevřu dveře a vystoupím.Snažím se být nenápadná jenže to bohužel nejde.Najednou si mě opět fanoušci všimnou a opět mě zase obklopí.
,,Nanami-sama! Nanami-sama!“
Křičí každý jeden přes druhého.Já se snažím být klidná jenže mi už dochází síla.Nakonec se rozhodnu co udělám.Opět nahodím svůj nesladčí úsměv a pronesu.
,,Mí drazí fanoušci už musím na hodinu měli by jste jít i vy nebo jinak to nestihnete!“
Všichni se na sebe podívají a nakonec odpoví.
,,Zajisté Nanami-sama!“
Opět nahodím nejsladší úsměv a řeknu.
,,Dobrá,tak zatím!“ Nakonec se usměji a mávnu jin naznak,že odcházím.Rychlou chůzí odcházím do školy.
Ve škole jdu ke své skříňce tam se přezuji a odcházím do své třídy.Ale po cestě do třídy opět zase do někoho narazím.Ale ten „někdo“ mě chytne.Já mám zavřené oči,nakonec je otevřu a spatřím před sebou usmívající se ho Hira.Já opět zrudnu a vyrvu se mu z náručí.
,,Nanami-san!“ Řekne Hiro s nejsladčím úsměvem na tváři.Já jen zrudnu a tlukost srdce zrychluje.Nakonec dám opět ruce v bok.
,,Nanami-san? Co si to jako myslíš? Ty nejsi hoden mi tak říkat!!!!“ Zakříčím na něj.
,,Ale jmenuješ se přece Nanami no ne?“
,,No ano,ale to neznamená,že máš tak oslovovat!“
,,Ale já chci,protože se mi jméno Nanami strašně moc líbí,takže se s tím vypořádej!“
Já zrudnu ještě více,srdce ještě více zrychlí a já se mu dívám do jeho krásných očí.On má velmi vážný výraz.“On to myslí opravdu vážně“ pomyslím si.Nakonec sklopím hlavu.
,,Ale to snad nemyslíš vážně!!!!“ Ani se mu nepodívám do očí.Ale vím,že on na mě stále civí.Čekám na jeho odpověď.
,,Mysli si co chceš,ale já to nezměním!“
Já zvednu hlavu a střetneme se pohledy.On se mi stále upřeně dívá do očí.Nakonec uhnu pohledem.
,,A nevíš kdy se máme setkat v té třídě 3-C?“ Zeptám se ho.
,,Před chvílí jsem se byl zeptat našeho třídního učitele a ten mi řekl,že dnes po škole tam máme zajít.“
,,Aha.“
Podívám se na svůj mobil a řeknu.
,,Už by jsme měli jít jinak to nestihneme!“
Hiro přikývne a následuje mě do třídy.Jdu si sednout na své místo a Hiro mě opět následuje.Ještě si stále na to nemohu zvyknout,že s ním sedím stále je to pro mě ještě nové a dlouho to také bude vždyť je to teprve druhý den,který člověk by si na to hned zvykl no ne?!
Celých šest hodin jsme měli různé předměty kde se nám učitelé představovali a shrnuli co se budeme učit celý rok atd,také jsme představovali atd….
Když toto trápení aspoň pro mě tak jsme se s Hirem vydali hledat třídu 3-C.Hledali jsme asi tak deset minut.Nakonec po deseti minutách jsme ji našli.Zaklepala jsem a vstoupili jsme,ale ještě tam nikdo nebyl.Tak jsme si sedli na židle a čekali než někdo příjde.Když nikdo nepřicházel tak jsem si zašla na toaletu,když jsem vycházela z toalet na chodbu tak jsem lekla a spadla jsem na zadek.
,,Hej co ty tu děláš?!“
Byl to Hiro,který měl velmi vážný výraz.Nakonec promluvil.
,,Říká se mi to špatně,ale musím ti to říct!“
Srdce mi začalo opět šílet a já ho nedokázala zastavit.Čekala jsem co z něho vyjde.Hiro se zhluboka nadechl a řekl.
,,Tady straší,jsou tu duchové!“
Já na něj hodím nechápavý obličej.
,,Huh,co to zase meleš za kraviny! Ty jsi fakt debil,proboha co sis to zase vymyslel?!
Hiro se chytne za paži.
,,Dobrá,ale vyděsilo tě to?“ Usměje se.
Já se zamračím. „Ne! V žádném případě!“
,,Ale já si myslel,že se vyděsíš ani trošičku?“
Dám opět ruce v bok. ,,Ani trošičku a už pojď zpátky třeba už tam na nás čekají!“
Hiro nahodí opět svůj úsměv. ,,Dobrá!“
Opět mě následuje do třídy 3-C kde na nás už čekají starší studenti.Vejdeme dovnitř kde se předněmi pokloním.
,,Omlouváme se byla jsem na toaletě a tady můj spolupracovník na mě čekal,omlouvám se!“
Jedna starší žákyně se zvedne.
,,To je v pořádku jen se posaďte.“
Oba se posadíme.Jeden starší spolužák na mě stále civí a pořád jedné dívce co vedle něj sedí tak říká „Ta je,ale roztomilá!“ Podle toho usuzuji,že jsou to oba zástupce druhého ročníku.Zasedání vede Rei-senpai ze třetího ročníku s jejím dalším zástupcem.
,,Takže setkávat se budeme vždy tady ve středu po škole nezapomeňte na to! Má ještě někdo další otázky?“
Já zvednu ruku. ,,Rei-senpai,a v kolik hodin přesně,protože jsme tu ještě čekali.“
Rei-senpai se usměje a řekne.
,,Dobrá tak třeba….ve dvě hodiny přesně!“
Já se také usměji a odpovím. ,,Dobrá!“
Rei-senpai si stoupne. ,,Tak to by pro dnešek stačilo rozejděte se už můžete jít nashledanou!“
Všichni sborově odpovíme „Nashledanou!“
Já výcházím z té třídy,když už jsem na chodbě tak si všimnu,že mě nenásleduje Hiro zdá se mi to divné.“Že by byl ještě v té třídě?“ Pomyslím si.Jdu zpět do té třídy když v tom spatřím jak se Hiro vybavuje s Rei-senpai.Rei-senpai se na něj mile usmívá a kývá na vše co jí on vypráví sice neslyším co jí on říká,ale za to jsem z toho hodně mimo jsem nervozní srdce mi z toho bolí a mě se chce plakat.Už to dál nevydržím a radši se otočím a odcházím pryč.
,,Proboha co to dělám proč se mi chce z toho plakat,když si jen vykládají něco on mě vůbec nezajímá,tak proč mě srdce tak velmi bolí?“
Stále pokračuji v chůzi když v tom někdo na mě zavolá.Je to Hiro.
,,Nanami-san!“
Já ho ignoruji a stále pokračuji v chůzi.Hiro stále na mě volá nakonec mě dobíhá.Už je přímo u mě.
,,Nanami-san stalo se něco?“
Já se mu nechci vůbec podívat do očí nakonec mu odpovím.
,,Nech mě být chci jít domů! Musíš mě stále otravovat?! Bože jak otravný nech mě už laskavě na pokoji!!!!“ Vyhrknu to ze sebe.A rychle utíkám pryč od něj.
Hiro tam stále stojí a nechápe to.Nechápe proč to řekla,prostě to nechápe!
Stále běžím a začínají mi téct slzy,pláču a já to nedokážu zastavit,jsem na dně svých sil.Rychle se přezuji a vyrážím ven,pro jistotu si utřu slzy,nadechnu se a jdu směrem limuzína.Tentokrát jsem si do školy vzala kloubok a sluneční brýle.Nasadila jsem je a nakonec jsem kolem nich prošla normálně a nastoupila do limuzíny,tam jsem si to sdělala.A už odjížděla od školy domů.
Po cestě jsem stále myslela nad tím co jsem mu řekla a srdce mě bolelo ještě více a mě bylo ještě více do pláče nemohla jsem to prostě dostat z hlavy!
Doufám,že se líbila další část budu ráda za každý komentář! ;-) :3