Anime World CZ/SK - Příběhy

1. Kniha proroctví

 

Castor to viděl, co se mi stalo. Jak jsem luskla, tak se na mě podívala Verča, Frau, Labrador i Castor.

,,Co se děje, Jane?‘‘ zeptala se Verča. Chtěla jsem jí odpovědět, když mě Castor předběhl.

,,Udělej to znovu.‘‘ řekl mi Castor. Došlo mi, že to viděl.

,,Já nevím jak.‘‘ řekla jsem. Ostatní se na ns dívali, jak z jara. I Teito, Miakge a Hakuren, kteří přestali běhat.

,,Zkus znovu lusknout prsty.‘‘ poradil mi Castor. Učinila jsem tak. Znovu vyšlehl plamen. Tentokrát to viděli všichni.

,,C…co to je?‘‘ dostala ze sebe Verča.

,,Já…já nevím.‘‘ dostala jsem ze sebe.

,,Verů, zkus to ty.‘‘ řekl Frau Verče. Bodlo mě znovu u srdce. Verča se s hrůzou v očích podívala na Fraua.

,,Neboj se, jen to zkus.‘‘ povzbudil Verču Castor. Verča to zkusila. Z její ruky vyšlehl pramínek vody. ,,Mělo mi to dojít dřív.‘‘ řekl a začal docházet.

,,Castore, co se děje?‘‘ zeptal se Frau.

,,Hned se vrátím.‘‘ křikl k nám a zmizel v klášteře.

,,Neboj Verů, nějak se to vysvětlí.‘‘ utěšovala jsem Verču, který byla v šoku. A nebyla sama.

,,Co to mělo být?‘‘ dostala ze sebe Verča.

,,To nevím.‘‘ odpověděla jsem jí.

,,Castor nám to vysvětlí.‘‘ řekl Frau a dal svou ruku na rameno Verči. Znovu mě bodlo u srdce. Šíleně jsem žárlila.

,,Vy máte schopnosti.‘‘ řekl Mikage.

,,Ale já je nechci.‘‘ řekl Verča.

,,Neboj, nějak se to vysvětlí.‘‘ utěšovala jsem svou nejlepší přítelkyni. Za půl hodiny dorazil Castor.

,,Omlouvám se, že mi to trvalo, ale nemohl jsem tu knihu najít.‘‘ omlouval se Castor. Připojil se k nám i arcibiskup. Castor začal číst. ,,Jednou za tisíc let se objeví dvě dívky se schopností ohně a vody. Pochází z jiného světa a dostanou se portálem. Pomohou v nejtěžším boji a zachrání svět.‘‘ dočetl Castor. Chvilku panovalo ticho. Nikdo nic neříkal.

,,Takže vy jste hrdinky.‘‘ promluvil Mikage do ticha.

,,jenže odkud my pocházíme, tyto schopnosti neexistují. Neumíme je ovládat.‘‘ řekla jsem, když jsem se vzpamatovala.

,,My vás to naučíme.‘‘ usmál se Castor.

,,Já se bojím. Nechci bojovat.‘‘ ozvala se Verča.

,,Ale i tak se ponaučíš ovládat. Budeš záloha.‘‘ vysvětlil Verče Castor.

,,Já tě ochráním, Verů.‘‘ řekla jsem odhodlaně.

,,My tě ochráníme.‘‘ opravil mě Mikage.

,,Díky moc.‘‘ usmála se Verča. ,,Budu silná a pomohu, jak jen budu moct.‘‘ řekla odhodlaně. Nepoznávala jsem ji. Usmála jsem se na ni. ,,Kdy začneme s tréninkem?‘‘ zeptala se a podívala se na Castora. Ten se podíval na kostelní hodiny.

,,Až po obědě. Je čas jít se naobědvat.‘‘ rozhodl Castor. Nikdo neprotestoval. Odebrali jsem se do kláštera na jídlo.

 

 

 

2. Trénink

 

Jeptišky nám přinesly jídlo. Nebylo to špatné. Ale moc jsem si to jídlo nevychutnávala. Myslela jsem na to, co nám přečetl Castor. O tom proroctví. Všichni jsme dojedli.

,,Jane, mohu s tebou mluvit?‘‘ zeptal se mě Mikage. Podívala jsem se na něho.

,,Jasně, že jo.‘‘ usmála jsem se na něho.

,,Já tu s nimi zůstanu.‘‘ promluvil Castor.

,,Verů, půjdeme do pokoje?‘‘ zeptal se Frau Verči. Ta přikývla na souhlas. Znovu jsem žárlila. Ale snažila jsem se na to nemyslet. Všichni odešli. Zůstali jsme jen my tři. Já, Mikage a Castor.

,,O čem jsi chtěl mluvit, Mikage?‘‘ zeptala jsem se ho.

,,Jde o Verču.‘‘ začal Mikage.

,,Co s ní je?‘‘ zeptala jsem se nechápavě i starostlivě.

,,Jen to, že jsem se nejspíš do ní zamiloval. Ani Frauovi časopisy jsem nechtěl.‘‘ přiznal se mi Mikage.

,,Přeju ti to, ale máš soka. Fraua.‘‘ řekla jsem Mikagemu.

,,Vím, proto si nevím rady.‘‘ přiznal Mikage. Castor po celou dobu mlčel.

,,Víš, vím, jak ti je. Já se zamilovala do Fraua. A žárlím na svou nejlepší přítelkyni. Ale pokud ho chce, přeju jí to.‘‘ přiznala jsem se Mikagemu.

,,Nakonec zůstaneme osamoceni.‘‘ pronesl Mikage. Pak jsme si různě povídali. Připojil se i Castor. Nebo spíš jsme ho do hovoru zapojili. Asi po hodině a půl přišel Labrador.

,,Nechci rušit, ale není čas?‘‘ zeptal se Labrador.

,,Je, dojdeš pro ostatní nebo mám jít já?‘‘ zeptal se Castor Labradora.

,,Já pro ně dojdu.‘‘ řekl Labrador

,,Počkáme u zíťky.‘‘ řekl Castor. Labrador přikývl a odešel. My tři se taky zvedli.

Šli jsme na místo, jako dopoledne. Asi pět minut jsme čekali na ostatní.

,,Tak nejdřív hoši. Budete dělat to, co dopoledne.‘‘ rozhodl Castor.

,,To se nesmíme dívat?‘‘ zesmutněl Mikage.

,,Musíte trénovat.‘‘ vysvětlil Castor. Mikage přikývl. Castor jim připravil dráhy i panáky. Připravili se a začali běhat po dráze.

,,Já na ně dohlédnu.‘‘ řekl Labrador. Castor přikývl.

,,A vy dvě se budete snažit ovládat své elementy.‘‘ podíval se na nás dvě Castor. Obě jsme přikývly. ,,Nejdřív ty Jane, zkus vyvolat oheň.‘‘ nařídil mi.

,,A jak?‘‘ zeptala jsem se nechápavě.

,,Nejdřív luskáním prstů a snaž se ten plamen udržet.‘‘ poradil mi Castor. Přikývla jsem a poslechla jsem. ,,Hlavně se soustřeď.‘‘ ještě mi poradil.

,,Dobře.‘‘ řekla jsem a zkusila to. Plamen se objevil, ale hned zmizel.

,,Soustřeď se ho udržet.‘‘ radil mi Castor. ,,A teď ty to samé.‘‘ otočil se na Verču. TA to taky zkusila a bez úspěchu. ,,Holky, soustřeďte se. Určitě vám to půjde.‘‘ usmál se na nás. Začaly jsme to zkoušet. Říkala jsem si jestli budu mít svatou trpělivost, když ji moc nemám. Snadno vybuchnu vzteky, když mi něco nejde. A to jsem nechtěla. S Verčou jsme to začaly trénovat. Verče to po chvíli začalo jít.. Jen mně ne. Začínala jsem ztrácet trpělivost.

,,Výborně Verů,‘‘ povzbuzoval Verču Frau. Zhluboka jsem se nadechla vydechla a zkusila to znovu. Bez úspěchu.

,,Sakra.‘‘ zaklela jsem potichu. Verča si vedla líp. Už pramen vody udržela. Jen já dokázala vyšlehnout plamen a to je vše. Frau povzbuzoval Verču. Což mi taky dohánělo k šílenství. ,,Půjdu se projít.‘‘ pronesla jsem ke Castorovi.

,,Půjdu s tebou.‘‘ řekl Frau. Z toho jsem moc nadšená nebyla. Protože mi lezlo na nervy, jak povzbuzuje Verču. Žárlila jsem o sto šest.. Mlčky jsem šla. Frau šel za mnou.

Šla jsem k fontáně. Tam jsem si sedla a objevila  se Lazetta. Usmívala se, ale jak mě viděla zvážněla.

,,Ahoj Lazette. Neboj jen mám frustraci.‘‘ přiznala jsem se Lazette. Frau stál opodál. ,,Ptáš se proč? Protože mi nejde ovládat oheň. Umím ho vyvovalt, ale ne udržet. A mé nejlepší přítelkyni to jde.‘‘ pokračovala jsem. Lazette pozorně poslouchala. ,,Nejspíš žárlím. Ale taky jsem výbušný člověk. Když mi nic nejde, snadno se rozčílím. A to jsem já.‘‘ vylejvala jsem si srdíčko Lazette. Určitě bych jí řekla , že žárlím z jiného důvodu, ale protože byl Frau a to jsem nechtěla říkat před ním.

,,Jane, jsi v pořádku?‘‘ zeptala se Verča, která a mnou přišla s Labradorem. Podívala jsem se na ni.

,,Jo jsem. Jen mám trochu vztek.‘‘ usmála jsem se na Verču.

,,Dojdu pro čaje.‘‘ řekl Labrador a odcházel pryč.

,,Jak to? Na mě?‘‘ vyptávala se Verča.

,,Ne, na tebe ne. To bych ani nedokázala.‘‘ usmála jsem se na Verču.

,,Mám vztek na sebe. Žárlím trochu na tebe, že ti to jde ovládat a mně ne.‘‘ přiznala jsem Verče.

,,Neboj, určitě ti to půjde.‘‘ uklidňovala mě Verča.

,,Víš, už od mala, když mi něco nešlo hned jsem do všeho kopala a bouchala a byla vzteklá.‘‘ přiznala jsem.

,,Každý jsme nějací.‘‘ usmála se Verča. ,,Pojď jsem.‘‘ řekla a objala mě. I já ji objala. Chtělo se mi brečet, ale zadržoval jsem v sobě slzy. Podívala jsem se na Fraua. Ten se na mě taky podíval a usmál se. V tom přinesl Labrador čaje.

,,Na uklidnění.‘‘ řekl mi Labrador, když mi podával čaj.

,,Díky.‘‘ poděkovala jsem. A napila se čaje. Byl hořký, ale dobrý.

,,Na odvahu.‘‘ řekl Verče. I Frauovi podal čaj. I ten poděkoval. Pak Labrador vzal tác se zbylými čaji a odnášel je k ostatním. Frau si přisedl k nám.

,,Všichni tři jsme mlčky pili čaj. Za půl hodiny jsme měli vypito. Hrnky jsme odložili na fontánku. Lazette zmizela pod vodu.

,,Nepůjdeme trénovat?‘‘ zeptala se mě Verča. Přikývla jsem. Vzali jsme hrnky a šli za ostatními.

Tam jsme vrátili hrnky na tác. Já s Verčou jsme začaly zase trénovat. Stále mi to nešlo.

,,To dáš, Jane.‘‘ začal mě podporovat Mikage, který měl uběhnuto. Sice bych to ráda slyšela od někoho jiného, ale i tak jsem byla ráda. Mikage jak jen mohl mě podporoval. Ale i tak mi to nešlo. Verča si čím dál tím zlepšovala. Ale byla jsem za ni ráda, že jí to jde. Často jsem si dala odpočinek. Ale potají jsem trénovala, ale nešlo mi to. Snažila jsem se být v klidu. V půl šesté se ozval Castor.

,,Pro dnešek končíme.‘‘ řekl Castor. Že by se mi ulevilo se říci nedá, ale byla jsem ráda.

 

 

 

3. Mytí nádobí

 

Šli jsme si umýt ruce. Já si i pláchla obličej. Pak jsme šli na večeři. Jeldi jsme mlčky. Každý se zabýval svýma myšlenkami. Po jídle, které jsme si ani nevychutnala, jak jse mpřemýšlela o Frauovi a Verče.

,,Verčo, mohu s tebou mluvit v altánku?‘‘ zeptal se Mikage Verči. Ta se na něho podívala.

,,Děje se něco Mikage?‘‘ zeptala se Verča.

,,Nic vážného. Jen ti chci něco důležitého říct.‘‘ přiznal se Mikage. Došlo mi,o čem s ní chce mluvit. Ten jde na to hopem. Pomyslela jsem si.

,,My dva půjdeme s vámi, kvůli bezpečnosti a Jane s Frauem pomůžou v kuchyni s nádobím.‘‘ rozhodl Castor.

,,Proč?‘‘ ozval se Frau.

,,Taky bychom měli nějak pomoci.‘‘ vysvětlil Castor.

,,Tak jdeme na to.‘‘ pronesla jsem a vzala pár talířů. Frau taky vstal a vzal skleničky. Pak mě Frau odvedl do kuchyně.

V kuchyni se umývalo nádobí na více místech. Jeptiška nás odvedla k jednomu dřezu. Vyhrnula jsem si rukávy a začal mýt. Frau si vzal utěrku a začal utírat. Nádobí jsme dělali mlčky. Nikdo nic neříkal. Párkrát se stalo, že se má ruka dotkla ruky Fraua. Rozbušilo se mi srdce. Ale snažila jsem se nedat nic najevo. Chodí s Verčou, na to nezapomínej. Říkala jsem si pro sebe. Při té myšlence mě bodlo u srdce. Jednu chvíli jsem nedával pozor a srazila jsem se s Frauovou ruku. Upustila jsem talíř. Ten spadl na zem rozbil se.

,,Promiň.‘‘ omluvili jsme se navzájem. Sehnuli jsme se oba dva na zem a začali uklízet střepy.

,,Au.‘‘ řekla jsem. Řízla jsem se do prstu. Chtěla jsem si ho dát do pusy a vysát trochu krve, když v tom chytl mou ruku Frau a dal můj prst do jeho úst. Hned jsem zrudla. Srdce se mi rozbušilo, jako by mělo vylítnout z hrudi.

,,V pořádku?‘‘ zeptal se mě po chvíli Frau. Krev netekla už tolik.

,,J…jo.‘‘ dostala jsem ze sebe. Zadívala jsem se do očí Fraua. I on do mých. Stále mi držel ruku. Pomalu se začal přibližovat. Zavřela jsem oči. Frau mě políbil. Můj první polibek.

 

 

 

4. Láska

 

V tom k nám přiběhla jeptiška. Frau se hned odtrhnul. I já. Byla jsem nervózní.

,,V pořádku?‘‘ strachovala se jeptiška.

,,A…ano, jsem.‘‘ dostala jsem ze sebe.

,,Ukaž ošetřím ti to.‘‘ řekla jeptiška a táhla mě sebou k lékárničce.

,,To je v pohodě.‘‘ protestovala jsem.

,,Jen si to nech vyšetřit.‘‘ řekl Frau. Zmlkla jsem. Jeptiška vzala dizenfekci a natřela mi to na prst. Trochu to pálilo, ale nebylo to tak strašné. Přesto mě Frau chytil za ruku. Jeptiška mi prst zalepila.

,,A je to. A teď jděte a nádobí nechte na nás.‘‘ oznámila nám jeptiška. Frau mě stále držel za ruku. Vstala jsem. Chtěla jsem říci, že mě může pustit, ale Frau mě táhl do pokoje.

Nakonec jsem se táhnout nechala. Frau otevřel dveře přitáhl si mě k sobě blíž. Vzal mě do náruče. Vstoupili jsme do pokoje. Zavřel na klíš pokoj. Začal mě líbat. A já ho taky začala líbat. Doělo mi, že dojde na sex. Moje první. Nemohla jsem si to přát se svou láskou, kterou miluji. Položil mě na postel. Začal mě líbat na krku. Pomalu jsem začala vzdychat. Bylo to rozkošné. Pomalu zajel pod tričko a začal mi ho svlékat. Já neotálela a začala jsem ho taky svlékat z trika. Nepřestvali jsem se líbat. Svlékli jsme se navzájem trika. Frau se vrhl na moji podprsenku. Rozepnul mi ji. Začal si s mýma prsy hrát. Vzdychaa jsem čím dál tím víc. Hladila jsem ho po zádech. Začal mi lízat prsa. Bylo to příjemné. Pomalu přišel na tepláky. Já na jeho rifle. Pomalu jsme si je svlékli. Byli jsme jen ve spodním prádle.

,,Chceš to?‘‘ zašeptal mi do ucha Frau.

,,Ano, jsi můj první.‘‘ zašeptala jsem mu taky do ucha.

,,Ty moje taky. Budu opatrný.‘‘ slíbil mi Frau. Začal mi svlékat kalhotky a já jemu trencle. Sundali jsme si je. Já vzdychala čím dál tím víc. Měla jsem zrychlený tep. Pomalu a něžně do mě Frau a vnikl. Bolelo to, ale snažila jsem se nedat nic najevo.

,,V pořádku?‘‘ zeptal se mě Frau.

,,Ano.‘‘ přikývla jsem. Pomalu začal přirážet. Vtdychala jsem ví a víc. Už to nebolelo. Bylo to příjemné. Líbali jsme se, já ho hladila po zádech a on si hrál s mými prsy. Hladil je a lízal je. Začal víc přirážet. Víc jsem sténala. Po chvíli se do mě frau udělal. Bylo to příjemné. Pomalu to ze mě vytáhl. Lehl si vedle mě. Hlavu jsem si položila na jeho hrudník. Frau mě objal přitiskl víc k sobě.

,,Jane, miluju tě.‘‘ řekl‘‘ řekl mi Frau. Do očí se mi nahrnuly slzy.

,,Já tebe taky miluju Fraue.‘‘ řekla jsem. Podívala jsem se na něho. Frau se podíval na mě a políbili jsme se.

,,Jsem to hlupák.‘‘ řekl Frau.

,,Proč?‘‘ zeptala jsem se ho překvapeně.

,,Myslel jsem si, že se ti líbí Mikage.‘‘ přiznal se mi Frau.

,,V tom případě jse hlupák i já.‘‘ řekla jsem.

,,Snad sis nemyslela, že já a Verča?‘‘ zeptal se mě Frau.

,,Myslela jsem. A taky žárlila.‘‘ přiznala jsem.

,,Já žárlil na Mikageho.‘‘ přiznal se mi Frau. ,,Sice se mi Verča líbí, ale není to můj typ. To ty jsi můj typ, Jane.‘‘ řekl mi a políbil do vlasů.

,,Mikage taky není můj typ. Ty jsi první modrooký blonďáček, kterého miluju.‘‘ přiznala jsem.

,,A co ti Mikage dneska chtěl?‘‘ zeptal se Frau.

,,Že je zamilovaný do Verči. A oba jsem se dohodli, že ty miluješ Verču a ona tebe.‘‘ řekla jsem pravdu.

,,Já si myslel zase, že si vyznávala lásku Mikagemu. Omlouvám se, že jsem tě nepovzbuzoval, ale žárlil jsem.‘‘ omluvil se mi Frau.

,,V pohodě. Já dlužím omluvu Verče.‘‘ řekla jsem. Pak jsme se začali oblékat. Frau otevřel dveře a lehl si zase ke mně. Byli jsme k sobě přituleni a takhle jsme usnuli a spali až do rána.

 

 

 

5. Únos

 

Uběhlo pár dní. Já a Frau jsme kypěli láskou. I Verča s Mikagem neotáleli. Ale ty dva vždy byli pod dohledem. Castora a Labradora. Já a Frau ne. Využívali jsme volné chvilky k milování. Oba jsme si to vychutnávali. Já přestala žárlit. I Frau nežárlil. Jen stále se mi nedařilo ovládat oheň. Verča byla už přeborník, jen já začátečník. Ale Frau i Verča mě podporovali. Nevzdávala jsem to. Ale stále jsem měla zlost, že mi to nejde. Frau se mě vždy snažil uklidnit. Labrador mě vždy udělal čaj na uklidnění. Na chvíli to vždy pomohlo.

Jednou odpoledne mi Frau nabídl projížďku na skútru. Abych jsem se mohla uvolnit. Po krátkém přemlouvání jsem souhlasila.

Nasedli jsme a jeli jsme. Přímo jsem na Frauovi byla přilepena. Dívala jsem se před sebe. Měla jsem strach. Ale Frau tentokrát jel opatrně. Nikdo nás nepronásledoval, tak to bylo dobré.

Dojeli jsme k jednomu rybníku. Nebo jezírku, nevím co to bylo. Ale nijak jsem to neřešila.

,,Páni, tady je krásně.‘‘ pronesla jsem nadšeně.

,,Moje oblíbené místo.‘‘ přiznal se mi Frau.

,,O tomto místo nikdo neví?‘‘ zeptala jsem  se.

,,Ne, jen ty.‘‘ řekl mi Frau.

,,Díky, že si mi ho ukázal.‘‘ usmála jsem se. Frau mě políbil.

,,Nezaplaveme si?‘‘ navrhl Frau.

,,Nemám plavky.‘‘ protestovala jsem.

,,Já taky ne.‘‘ zazubil se Frau.

,,Myslíš, jako si zaplavat nazí?‘‘ zeptala jsem se překvapeně.

,,Jo. Snad se nestydíš? Už jsem tě nahou viděl.‘‘ provokoval Frau.

,,Nestydím se.‘‘ ušklíbla jsem se. A jako důkaz jsem se začala svlékat. Frau byl na chvíli překvapen, ale pak se taky začal svlékat. Úplně nazí jsme šli do vody. Voda byla krásně teplá. Zaplavali jsem si, zařádili si a vylezli ven se usušit.. Lehla jsem si na trávu. Sluníčko krásně hřálo. Frau mě začal líbat. I já jeho. ,,Tady?‘‘ zašeptala jsem mu do ucha.

,,Nikdotu není.‘‘ zašeptal mido ucha Frau. Nepřestával mě líbat. I já jeho líbala. Líbal mě na krku i na prsou. Rukama si s nimi začal hrát. Začala jsem vzdychat. Tady jsemsetak nebála, že na nás někdo přijde. Pomalu a něžně do mě vnikl. Začal přirážet. Hezky pomalu. Vzdychala jsem, hladila Fraua po zádech a nechala ho, aby mě líbal všude, kde si zamanul a hrál s mými prsy. Pomalu začal přirážet víc. Já začal vzdychat ještě víc. Milovali jsme se asi třikrát. Bez zábran. Pokaždé se do mě udělal, šli jsem si zaplavat a zase milovali. Muselo být pět hodin, kdy jsme se začali oblékat. Nasedli na skútr a jeli zpátky k klášteru.

Při cestě zpátky se do to stalo. Ze zadu na nás někdo zaútočil. Ani já a ani Frau jsme to nezaregistrovali. Ale to nebyl útok jako posledně. To bylo něco jiného. Cítila jsem chvění po celém těle. Takoví, když člověk dostane elektrickým proudem. Nebo aspoň myslím. Protože já nikdy elektrickým proudem nikdy nedostala. Vzápětí na to jsem ztratila vědomí. A nebyla jsem jediná.

 

 

 

6. V lodi Ayanamiho

 

Probrala jsem se. Ruce i nohy jsem měla svázané. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Byla jsem spoutána k nějakému trámu. Cítila jsem jak se pohybujeme. Museli jsme plout. Být na lodi. Jediný, kdo mě napadal, že v tom má prsty, byl Ayanami. Fraua jsem nikde neviděla. Bála jsem se o něho. Chtěla jsem zakřičet o pomoc, ale pak mi došlo, že je to zbytečné. Kdo by mě slyšel by byl Ayanami a jeho kumpáni. Tak jsem si to rozmyslela. Po chvilkovém přemýšlení, kde je Frau se otevřely dveře. Byl to Hyuuga a vedl ke mně Fraua. Tekla mu ze rtu krev, ale jinak byl v pohodě. Nebo aspoň tak vypadal.

,,Princezna se nám probrala.‘‘ promluvil Hyuuga a svazoval Fraua vedle mě.

Neříkej jí tak!‘‘ ozval se vztekle Frau. Hyuuga dal pěstí do břicha Frauovi.

,,Tebe se nikdo na nic neptal.‘‘ řekl s úsměvem na rtech Hyuuga.

,,Nech ho být!‘‘ ozvala jsem se.

,,A, hrdličky se brání navzájem! Taky zmlkni.‘‘ řekl Hyuuga a jednu mi taky vrazil. Ale do obličeje. Z levého rtu mi tekla krev. ,,Za chvíli si dojdu i pro tebe.‘‘ oznámil mi. Poté odešel.

,,Fraue jsi v pořádku?‘‘ strachovala jsem se.

,,Jo, co ty?‘‘ zeptal se mě Frau.

,,Taky.‘‘ odpověděla jsem mu.

,,Bolí to moc?‘‘ zeptal se mě Frau.

,,Ne, ani ne.‘‘ odpověděla jsem pravdu. ,,Ale ty nevypadáš nejlíp.‘‘ řekla jsem starostlivě.

,,Budu v pořádku.‘‘ usmál se Frau. Viděla jsem, jak trpí bolestí. Chtěla jsem se o něho postarat, ale nešlo to. Byla jsem svázána. Po chvíli se otevřely znovu dveře. Byl to Ayanami s Hyuugou.

,,Teď nám vše řekneš ty, co víš.‘‘ zahřměl hlas Ayanamiho.

,,Co chceš vědět?‘‘ zeptala jsem se ho.

,,Kde drží Bastiana?‘‘ zeptal se Ayanami.

,,Nic jim neříkej.‘‘ řekl mi Frau. Dostal od Hyuugy další ránu do břicha.

,,Nechte ho, vše řeknu.‘‘ křikla jsem.

,,Rozvažte ji!‘‘ řekl Ayanami. Hyuuga mě začal rozvazovat.

,,Nic jim neříkej. O mě se neboj.‘‘ trval si na svém Frau. Já byla ochotna vše vyklopit, i když jsem věděla, že mu tím nepomohu.

Odvedli mě do jedné z místností. Byli tam i ostatní.

,,Spojte se s nimi!‘‘ rozkázal Ayanami. Warren se o to postaral. Po chvíli se na obrazovce objevil arcibiskup, Labrador, Castor, Mikage, Teito, Hakuren a Verča.

,,Jane, jsi v pořádku?‘‘ zeptal se Castor. Přikývla jsem.

,,Teď mi řekněte, kde vězníte Bastiana!‘‘ zeptal se Ayanami. ,,Neb ji zabiju.‘‘ pohrozil všem. Udělal Zaiphon kolem mého krku. Začalo mě to škrtit.

,,J…já ti…to řeknu.‘‘ dostala jsem ze sebe.

,,Ne, chci to slyšet od nich.‘‘ nesouhlasil Ayanami.

,,přivedeme ho.‘‘ promluvil arcibiskup.

,,Dobrá!‘‘ souhlasil Ayanami. ,,Ale rychle!‘‘ dodal. Castor odešel. Určitě šel pro Bastiana. Ayanami ukázal na Warrena a ten nechal zčernat obrazovku. Ale hlasy byly slyšet. Pak se podíval na Hyuugu. Věděla jsem, že je zle. Hyuuga přišel ke mně a párkrát mě uhodil do břicha. Projela mým tělem ostrá bolest. Ale nevydala jsem ze sebe ani hlásku.

,,Je tady.‘‘ ozval se hlas arcibiskupa. Hyuuga mě postavil na nohy, které se mi podlamovaly a obrazovka zase se rozjasnila.

,,Jak se k vám dostaneme, Bastiane?‘‘ zeptal se Bastiana Ayanami.

,,Musíte najít jeskyni s jezírkem a podplavat ji. Jen nevím, kde je.‘‘ napověděl Bastian. I přesto byl svázán. Mluvil, jako by se nic nedělo. ,,Té dívce, prosím neubližujte. Chci si s ní užít.‘‘ požádal Ayanamiho. Došlo mi, na co naráží. Chce mít semnou sex. Poprvé mu v tom zabránil Frau, ale teď? Nebyl tu nikdo, kdo by mi zachránil. Ale ani jsem se nebála o sebe, jako o Fraua. Věděla jsem, že dostal stejnou nakládačku, jako já. Ale podle mě víc než já.

,,Udělám co je v mých silách.‘‘ slíbil mi Ayanami. Warren na příkaz Ayanamiho ukončil hovor. ,,Dej jí co pro to!‘‘ oznámil Hyuugovi. Ten poslechl a dal mi dalších pár ran. Bolelo to, ale myslela jse mna Fraua, abych tu bolest necítila. Za chvíli toho nechal a odvedl mě zas zpátky k Frauovi.

Frau se hned napřímil, bylo vidět, že je mu o trochu líp. Byla jsem za to rda. Ale já nebyla tentokrát na tom nejlíp. Hyuuga mě znovu přivazoval.

,,Co jste jí udělali!‘‘ křikl Frau.

,,To…je v pohodě.‘‘ dostala jsem ze sebe. Hyuuga nás oba praštil.

,,A zticha.‘‘ rozkázal Hyuuga a odešel.

,,Co ti udělali?‘‘ zeptal se mě Frau. Vše jsem mu řekla. ,,Parchanti.‘‘ zaklel ,,Až se odsud dostaneme, budou za to pykat!‘‘ zaklel znovu a pohrozil. V tom jsem dostala nápad. Rozpálit oheň Chvíli mi to nešlo, ale pak se mi to povedlo. Začala jsem si pálit pouta. ,,Co děláš?‘‘ zeptal se mě, když viděl oheň.

,,Snažím se nás osvobodit.‘‘ vysvětlila jsem.

,,Buď opatrná.‘‘ požádal mě Frau. Pak mě nechal pracovat. Za chvíli byla pravá ruka volná. Vrhla jsem se na levou ruku. Šlo to snadno. Byla jsem ráda. Ruka levá, taky byla volná. Začala jse mu nohou. Nejdřív na pravé a pak na levé. Po chvíli jsem byla volná.

,,A teď ty.‘‘ zašeptal jsem avrhla jsem se na pouta Fraua. Nejdřív ruce a pak nohy. Za chvíli byl i Frau volný.

,,Věděl jsem, že to dokážeš.‘‘ usmál se Frau. Pak mě objal. Bolela mě žera, ale nedala jsem nic znát. Taky jsem ho objala.

,,A teď rychle pryč.‘‘ řekla jsem.

,,Mám plán.‘‘ řekl Frau. Pak mi do ucha zašeptal co má v plánu. Sice to bylo nebezpečné, ale souhlasila jsem s tím nakonec. Sedla jsem na zem a Frau mi narafičil, že mám pouta. Schoval se za dveře. Začala jsem křičet o pomoc.

,,Pomóóóc!‘‘ křičela jsem. Po chvíli se objevil Hyuuga.

,,Co se…‘‘ nestačil říct, jak ho Frau omráčil. Hyuuga se skácel na zem.Vstala jsem a pomohla Frauovi svázat Hyuugu. Frau otevřel dveře. Chytl mě za ruku a vyšli jsme. Šli jsme potichu. Na lodi jsme se nevyznali. Ale Frau šel stále dál. Připraven, kdykoliv zaútočit. I já byla připravena.

Došli jsme do hangáru. Frau našel volný skútr a nasedl na něho. Já si sedla za něho. Pevně jsem se ho chytla. Vyslala jsem ohnivou kouli na vypínač a dveře hangáru se po chvíli otevřely. Frau nastartoval a vyletěl pryč. Držela jsem se pevně. Ale dodala jsem si odvahu a koukla se za nás. Navigovala jse Fraua kam má uhýbat před střelbou od Ayanamiho. Naštěstí se mi to povedlo. Uletěli jsme Ayanamimu a jeho kumpánům.

 

 

 

7. Plány

 

Frau zastavil skútr před jednou jeskyí. Oba jsem vystoupili. Frau mě chytl za ruku a začal mě vést k jiné jeskyni.

,,Ty se tu vyznáš, co?‘‘ zeptala jsem se Fraua.

,,Jako malý jsem tu trávil dost času.‘‘ usmál se Frau. Začínalo se stmívat. Frau nás dovedl do jedné z jeskyň. Chtěla jsem použít oheň jako světlo, ale bála jsem se, aby nás nenačapal Ayanami. Frau šel na jisto.

Došli jsme k jezírku. To jezírko jsem poznávala. Pod plavala jsem to s Frauem prvně, když jsme havarovali.

,,připravena?‘‘ zeptal se mě Frau.

,,Ne, ale jdeme na to.‘‘ řekla jsem. Frau mě stále držel za ruku. Pomalu jsme v křtili do jezírka.

,,Poplaveš první. Budu tě jistit ze zadu.‘‘ řekl mi frau.

,,Dobře.‘‘ přikývla jsem. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Znova se nadechla a ponořila jsem se. Frau hned za mnou. Plavala jsem k tunelu. Ten jsem podplavala. Docházel mi dech. Když jse podplavala tunel objevila se Lazetta. Usmívala se. Já rychle plavala na vzduch. Někdo mě chytil kolem pasu a rychle jsem se dostávala na hladinu. Byl to Frau.

Vynořili jsme se ve fontánce. Okolo nikdo nebyl. Což bylo divné. Myslela jsem si, že to tu bude hlídat hlídka. A ono nic.

,,Kde jsou ostatní?‘‘ zeptala jsem se potichu.

,,To netuším. Půjdeme dovnitř.‘‘ rozhodl Frau. Chytl mě za ruku a vedl do kláštera.

Všude panovalo ticho a klid. Až mi to nahánělo hrůzu. Snad tu není Ayanami, napadlo mě.

,,Měli bychom se usušit.‘‘ zašepal Frau před dveřmi kláštera. Souhlasila jsem. Byla mi zima. Z rukou jse vytvořila ohnivou kouůi a sušila jsem Fraua. ,,Nejdřív ty pak já.‘‘ nesouhlasil Frau.

,,To je v pohodě.‘‘ zašeptala jsem. Za chvíli byl suchý. Pak jsem se sušila já. I já za chvíli byla suchá.

,,Jdeme?‘‘ zeptal se Frau. Přikývla jsem. Oba jsme vyrazili dovnitř.

V jediné jídelně se svítilo. Šli jsme tam. Byl tam arcibiskup, Castor a Labrador. Vešli jsme dál.

,,Nazdárek.‘‘ pozdravil Frau. Překvapil mě, jak je pohotový.

,,Fraue, Jane, j…jak jste se se dostali?‘‘ byli všichni překvapeni.

,,Nejdřív bych prosil jídlo. Umíráme hlady.‘‘ usmál se Frau.

,,Nejdřív vás prohlídnu.‘‘ rozhodl Labrador. Šli jsme s ním na ošetřovnu.

Sedli jsme si na postel. Labrador nejdřív prohlídl mě a pak Fraua.

,,Máte naražena žebra. Jinak jste fit.‘‘ řekl Labrador a šel pro gázu a stahl nám žebra. Bolelo to, jako čert. Drželi jsme se s Frauem za ruku. Pak jsme šli do jídelny.

Tam bylo přichystané jídlo pro nás. S Frauem jsme se hladově dali do jídla. Ostatní nás nechali v klidu se najíst. Pak se nás vyptávali co se stalo. S Frauem jsme jim řekli po únosu, mučení až po útěk.

,,Vidíš Jane, trénink se vyplatil.‘‘ usmál se Castor.

,,To jo, ale stálo mě to pěkné nervy.‘‘ přiznala jsem.

,,To nevadí. Nebýt tvých schopností, tak by nás umučili k smrti.‘‘ usmál se Frau.

,,Teď musíme vymyslet plán.‘‘ řekl Castor. Začali jsme debatovat a spořádat plány.

,,Navrhuji hlídat bránu, fontánu a vzduch.‘‘ navrhl Castor. Nikdo neprotestoval.

,,A být připraven k boji. Vy v první linii, Teito, Mikage a Hakuren ve druhé a já s Verčou v poslední linii.‘‘ navrhla jsem. Všichni se zamysleli.

,,To nezní špatně.‘‘ řekl arcibiskup. Pak jsme doladili různé věci k plánu.

,,Je čas jít spát.‘‘ rozhodl arcibiskup. ,,Zítra řekneme náš plán ostatním.‘‘ dodal nám. Všichni jsme se odebrali na kutě.

Já s Frauem jsme šli do jeho pokoje. Verča spala na levé straně a Mikage spal na židli a držel Verču za ruku

,,Přenes ho k ní do postele.‘‘ pošeptala jsem Frauovi do ucha. Ten přikývl. Šel vzít do náruče Mikageho. Ale Mikage se probral.

,,C…co se to děje?‘‘ dostal ze sebe Mikage ospale.

,,Pšt.‘‘ naznačil Frau. Mikage vytřeštil oči.

,,Fraue, Jane.‘‘ zašeptal. Hned mě objal. Hodně mě tím překvapil. Taky jsem ho objala.

,,Lehni si k Verče ať se vyspíš.‘‘ zašeptala jsem Mikagemu do ucha. Mikage se podíval na Fraua. Ten přikývl. Opatrně si šel lehnout k Verče. Já s Frauem zase do postele na pravé straně. Přitulila jsem se k Frauovi a on ke mně. Hned jsem usnula.

 

 

 

 

8. Boj

 

Ráno mě vzbudil hluk. Otevřela jsem oči. Byla to Verča. Frau stále spal. Posadila jsem se.

,,Pšt.‘‘ naznačila jsem Verče. Ta přikývla. Vylezla jsem z postele. Verča mě hned objala.

,,Janeee.‘‘ pošeptala mi to ucha. Šly jsme si sednout na postel k Mikagemu.

,,Říkal jsem jí, ať tě nechá spát.‘ zašeptal Mikage.

,,To je v pohodě.‘‘ usmála jsem se. Verča mě držela za ruku.

,,Co se stalo, Jane?‘‘ zeptala se Verča. Hned jsem jí vše řekla i Mikagemu. Ale o plánu útoku jsem byla z ticha.

,,Tak umíš ovládat oheň?‘‘ zeptala se Verča. Přikýval jsem. Někdo zaklepal na dveře. Mikage je šel otevřít. Byl to Castor.

,,Pšt.‘‘ naznačil Mikage. ,,Frau ještě spí.‘‘ zašeptal. Castor přikývl.

,,Nemáte hlad?‘‘ zeptal se Castor. Všichni tři jsem přikývli, že jo. ,,Tak pojďte. Necháme Fraua vyspat.‘‘ řekl s úsměvem. Já i Verča jsme vstaly a šly za Castorem a Mikagem.

Došli jsme do jídelny, kde byli ostatní. Teito i Hakuren se na mě dívali překvapeně.

,,Jane? Jak ti je?‘‘ dostal ze sebe překvapený Teito.

,,Kde je Frau?‘‘ chtěl vědět Hakuren. Sedla jsem si na své místo.

,,Je mi fajn. A Frau ještě spí.‘‘ odpověděla jsem na otázky Teita a Hakurena.

,,Jak jste se zachránili?‘‘ zajímalo Hakurena.

,,A co se vlastně stalo?‘‘ zajímalo Teita. Dala jsem se do jídla. Po jídle jsem všem řekla znovu co se vše stalo. Všichni mlčeli.

,,A nic ti není?‘‘ promluvit do ticha Teito.

,,Ne, jsem v pohodě.‘‘ usmála jsem se.

,,Tak tady jste.‘‘ ozvalo se za mnou. Byl to Frau. Chtěla jsem mu říct dobré ráno, ale nedal mi šanci. Políbil mě. I já jeho políbila. Pak se Frau dal do jídla. ,,Měla jsi mě vzbudit.‘‘ řekl mi s plnou pusou.

,,Kdybych spala já, taky mě necháš, abych jsem se vyspala , viď?‘‘ zeptala jsem se Fraua. Ten přikývl. ,,Tak mi vidíš. A já tě taky nechtěla budit, aby ses mohl vyspat.‘‘ vysvětlila jsem.

,,OK.‘‘ řekl Frau a usmál se. I já se na něho usmála. Když Frau dojedl, tak k nám řišel arcibiskup.

,,Pojďte za mnou.‘‘ řekl nám všem. Všichni jsme vstali a šli za arcibiskupem.

Arcibiskup nás zavedl do místnosti, ve které jsme ještě nebyli. Ani jsem ji neznala.

,,Sedněte si.‘‘ řekl nám arcibiskup. ,,Tady je náš plán.‘‘ začal arcibiskup a řekl Mikagemu, Verče, Teitovi a Hakurenovi náš plán, který jsme vymysleli předešlý večer. Chvilku bylo ticho.

,,Co budeme dělat, než zaútočí, teda pokud zaútočí?‘‘ zeptal se Hakuren.

,,Trénovat, jako obvykle. Jinak ten zaútočí.‘‘ odpověděl arcibiskup. ,,A teď do práce.‘‘ nařídil. Všichni jsme vstali a šli ven trénovat.

Kluci bojovali proti sobě. Teito proti Hakurenovi, Mikage proti Labradorovi, Verča proti Castorovi a já proti Frauovi. Takhle jsme trénovali do oběda. Po obědě jsme si dali krátký odpočinek a pak šli zase trénovat.

Po večeři jsme si všichni v jídelně povídali. Brzy jsme si šli všichni lehnout. Mikage tentokrát šel spát do své postele. Já spala přitulena k Frauovi. Verča sama. Chtěla jsem si lehnout k Verče, ale sama mi řekla, že jí to nevadí. Hned jsem usnula.

Ráno jsem se probrala a Verča i Frau ještě spali. Nechtěla se mi z teplého pelechu, ale někdo zaklepal na dveře. Musela jsem jít otevřít, aby se neprobudila Verča ani Frau. Byl to Mikage a Labrador.

,,Dobré ráno.‘‘ zašeptal Mikage. ,,Nejdeme na snídani?‘‘ zeptal se mě. Přikývla jsem.

,,Kdo je to?‘‘ ozval se rozespalý hlas Fraua.

,,jen Labrador a Mikage, jdou na snídani.‘‘ oznámila jsem Frauovi potichu.

,,Já tu počkám na Verču.‘‘ řekl Labrador. ,,Vy běžte na snídani.‘‘ rozhodl Labrador.

,,Díky.‘‘ poděkoval Frau a stál vedle mě. Labrador šel ke stolu a sedl si k posteli Verči. Čekal až se probere. My tři jsme se odebrali na snídani.

U snídaně už byli ostatní. Zasedli jsme ke stolu a dali se do jídla.

,,Verča ještě spí?‘‘ zeptal se Teito.

,,Ještě jo.‘‘ odpověděla jsem. Pak jsme jedli mlčky. Když jsme dojedli, tak přišla Verča s Labradorem.

,,Dobré ráno.‘‘ popřála Verča.

,,Dobré ráno.‘‘ popřáli jsme všichni. Verča sedala do jídla. Když dojedla chtěli jsme jít zase trénovat. Jenže se ozvaly poplašné zvony. Vojáci se přibližovali. Všichni jsme se šli připravit k boji.

Utíkali jsme ven. Vojáci se blížili. V čele šel Ayanami a za ním jeho kumpáni. Ženy, děti i slabí muži začali utíkat pryč. Ayanami se zastavil.

,,Vydejte nám Teita, Mikageho a ty dívky a hned odejdeme!‘‘ zahřměl hlas Ayanamiho.

,,Nikdy ti je nevydáme!‘‘ křikl na Ayanamiho Frau.

,,Jinak to tu zničíme na prach.‘‘ řekl Ayanami.

,,Nikdy!‘‘ křikl Frau. Pak začal boj. Každý bojoval s každým. Já a Verča jsme uhýbaly ranám od Zaiphonu od Ayanamiho a Hyuugy. Frau, Castor, Labrador a arcibiskup bojovali v přední linii. Hakuren, Mikage a Teito v té druhé. Já s Verčou v té třetí, poslední linii. Zatím jsme jen uhýbaly ranám. Nezaútočily jsme. Čekaly jsme na znamení od Biskupů a arcibiskupa. Ten zatím nepřícházel. Věděla jsem, jak je to těžké pro Fraua, jak musí trpět. Protože já trpěla bolestí, ale nedávala  jsem nic najevo. Uhýbala  jsem, jak jen to šlo. I Verča. Měly jsme tvrdý trénink od Castora.

,,Teď.‘‘ zvolal arcibiskup. Všichni šli stranou. Podívala jsem se na Verču a ona na mě. Obě jsme najednou zaútočily. Já svými ohnivými koulemi a Verča vodními koulemi. Ostatní zůstalistá jako oapření. Toho využil Frau, Castor a Labrador a zaútočili na Ayanamiho. Ten tento útok nečekal a dostal plný zásah. Ayanami neskácel na zem. Ostatní jeho kumpáni se okolo něho shlukli. Ayanami se nehýbal. Je mrtvý? Pomyslela jsem si. Jeho ruka se pohnula. Tak že žil. Jeho kumpáni si ho převzali a odcházeli s ním pryč. Ostatní vojáci se taky začali stahovat.

,,To vám přijde draho!‘‘ křikl na nás Hyuuga. Zmizel s ostatními. Po chvíli jsme viděli, jak se vznesla loď a plula pryč. Všichni jsme se začali radovat. Verča mě objala.

,,Dokázali jsme to.‘‘ řekla mi Verča.

,,Ano, dokázali.‘‘ usmála jsem se na ni.

,,Chtělo by to pořádnou oslavu.‘‘ usmál se Mikage. Frau přišel k nám

,,Dobrá práce.‘‘ řekl Frau a objal mě. I já jeho objala.

,,Teď se jde oslavovat.‘‘ ozval se arcibiskup.

 

 

 

9. Loučení

 

Šli jsme všichni oslavovat. Sešli jsme se všichni v jídelně. Na stůl se pomalu začalo nosit hostina. Divila jsem se, jak to takhle rychle připravili. Chtěla jsem se na to zeptat, ale Verča mě předběhla.

,,Kdy se to stihlo udělat?‘‘ zeptala se Verča.

,,Věděli jsme, že tento den nastane. Roto jsem začali s přípravami brzy.‘‘ vysvětlil s úsměvem arcibiskup. Verča i já jsem přikývli. Pak jsme dostali všichni číše s vínem. I Verča, Mikage, Teito a Hakuren.

,,Pro tuto výjimečnou situaci smíte pít i vy.‘‘ usmál se arcibiskup.

,,Na vítězství.‘‘ zvolal Castor

,,Na naše dívky.‘‘ zvolal Frau.

,,Na všechny.‘‘ zvolala jsem já. Všichni jsme si přiťukli a napili se. Nebylo to špatné víno, ale já na vína moc nejsem. Přesto jsem si dala .Pak jsme se dali do jídla. Jídlo bylo vynikající, přesto jsem si ho nedokázala užít. Cítila jsem, že se brzy vrátíme domů s Verčou. Že Fraua neuvidím. Jenom v anime, kde si mě pamatovat nebude. Frau si toho všiml.

,,Jane, děje se něco?‘‘ zeptal se mě Frau. Zakýval jsem hlavou, že ne. Poznal, že o tom nechci teď mluvit a dál se nevyptával. Po jídle došlo na tancovačku. Zatančila jsem si se všemi. Hlavně a nejvíce s Frauem. Po nějakým to tanci mě vzal stranou a táhnul mě pryč.

Odvedl mě do pokoje. Ten pak zamkl. Začal mě líbat. I já jeho. Vzal mě do náruče a odnesl do postele. Zajel rukou pod tričko a začal mě hladit prsa.. Pomalu mě začal svlékat celou. I já jeho začala svlékat. Byli jsme do pěti minut nazí. Pomalu do mě vnikl. Už to nebolelo, jako prvně. Začal pomalu přirážet. Nepřestával mě líbat a hrát si s prsy. Já ho líbala, vzdychala a hladila po zádech. Něžně a vášnivě jsme se milovali. Když jsem se navzájem udělali, tak jsem se přitulila k Frauovi. Hlavu jsem si položila na jeho hrudník.

,,To bylo nejspíš naposledy, co?‘‘ promluvil Frau.

,,Nejspíš jo.‘‘ pronesla jsem smutně.

,,proto jsi taková zamlklá.‘‘ řekl Frau.

,,Hm…‘‘ přikývla jsem.

,,Ale až teď to bude naposledy.‘‘ políbil mě do vlasů Frau. Podívala jsem se na něho. Políbil mě. I já jeho Znovu jsem se vášnivě milovali. Poté, co jsme se udělali jsme se oblékli a otevřeli dveře. Pak si Frau lehl ke mně. Přitulila jsem se k němu. Ani nevím, kdy se vrátila Verča s Mikagem. Hned jsem totiž usnula.

 

 

 

10. Návrat domů

 

Ráno mě vzbudil hluk. Otevřela jse moči. Viděla jsem vír. I Verča byla vzhůru. Podívaly jsme se na sebe. Verča začala budit Mikageho a já Fraua. Oba se naráz probudili.

,,Co se děje?‘‘ zeptal se rozespale Frau.

,,Jdu domů. Budím tě,abych ti řekla, že tě moc miluju, Fraue, a nikdy na tohle nezapomenu.‘‘ řekla jsem a podívala se na Fraua. Poté jsem se postavila na nohy. Frau mě chytil.

,,Ne tak rychle.‘‘ řekl vážně Frau.

,,Ale musím…‘‘ chtěla jsem protestovat.

,,Chci ti něco dát.‘‘ řekl mi Frau. Z krku si sundal přívěšek ve tvaru kříže. ,,Nech si ho. Ať ti to připomíná mě.‘‘ řekl mi a políbil mě. Tekly mi slzy.

,,Já pro tebe nic nemám.‘ řekla jsem. Frau mi sestřel slzy.

,,Nevadí, já na tebe nezapomenu.‘‘ znovu mě políbil. Pak jsme se s Verčou chytly za ruce a vír nás vcucnul.

Objevila jsem se ve dveřích pokojíku. Sklenička na zemi rozbitá a pití vylité. Zaklela jsem. Po tváři mi stále tekly slzy. Šla jsem natočit do kýble vodu, že vytřu, když se na mým krku zhoupl přívěšek. Byl ve tvaru kříze. Byl od Fraua.

,,To to sen nebyl.‘‘ pronesla jsem. Rozbrečela jsem se a šla všude vytřít Při tom jsem myslela na dobrodružství, které jsem zažila. Odpoledne jse m se spojila s Verčou a podívaly jsme si o tom to dobrodružství. Stle mi tekly slzy. Nikdy Fraue nezapomenu.‘‘ pronesla jsem a políbila přívěšek, který jsem měla na krku.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.