Z anime do anime - 07 Ghost - 1. část
Informace:
Jane i Verča se dostanou do anime světa 07 Ghostu. Jak se tam dostaly a proč? jaké dobrodružství zažijou? Přežijí nebezpečí, které je čeká? A zamilují se nebo budou nenávidět?
- Portál
Jmenuji se Jana, ale pro přátelé jsem Jane. Je mi dvacet pět let. Bydlím v Mostě. Ne pod mostem, ale ve městě Most. Je v České republice. Budu vám vyprávět příběh, který se mi stal. A ještě jedné mé kamarádce Verče, které se sedmnáct let.
Byla jsem doma a učila se japonštinu. Uměla jsem pár slabik. Odskočila jsem si pro pití do kuchyně. Byla jsem sama doma. S pitím jsem šla do pokojíka, když od okna šel vír. Lekal jsem se natolik, že jsem skleničku upustila na zem. Nejen, že jsem vylila pití, ale i skleničku rozbila. Ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Byla jsem v šoku. Zírala jsem na ten vír. Nebo co to bylo. Zvětšovalo se to. Až mě to vcuclo dovnitř. Dostala jsem se do jiné dimenze. Nebo to jsem si aspoň myslela.
- Verča vypráví
Přistála jsem někde na poušti, nebo mi to tak přišlo. Přistála jsem na břiše. Posadila jsem se. Rozhlédla jsem se kolem sebe. V dálce jsem viděla někoho stát. Protřela jsem si oči. Byla to dívka. A přibližovala se čím dál tím blíž. Po chvíli mi byla osoba povědomá. Pak jsem ji poznala. Byla to Verča,kterou jsem znala přes FB. Vstala jsem a šla jsem Verče naproti.
,,Verů?‘‘ promluvila jsem, když jsem přišla blíž.
,,Jane?‘‘ promluvila Verča. Pak mi skočila kole krku. Já ji objala.
,,Neboj se. Vše se to vyjasní.‘‘ uklidňovala jsem Verču i sama sebe. Taky jsem měla strach. Nevěděla jsem, kde to jsme. Ani, jak jsme se tu ocitly. Pot jsme se pustily.
,,Jak ses sem dostala?‘‘ zeptala se mě Verča.
,,Doma jsem se učila japonštinu, když jsem dostala žízeň a šla jsemsi pro pití. Vrátila jsem se do pokojíku a tam byl vír nebo co to bylo. Skleničku jsem s pitím upustila na zem. Pak mě to vcuclo a já se objevila tady.‘‘ odpověděla jsem Verče. ,,A ty?‘‘ zeptala jsem se ji taky.
,,Já byla ve škole. Šla jsem na WC, když jsem otevřela dveře od záchodu, tak se objevil vír. Taky mě to vcuclo a byla jsem tady. Musela jsem i vykřiknout.‘‘ řekla mi Verča.
,,Teď bychom měly zjistit, kde to jsme.‘‘ pronesla jsem.
,,Dobře.‘‘ souhlasila se mnou Verča. Chytla se mě za ruku. Já ji stiskla taky ruku a usmála se na ni. Vybraly jsme si cestu a vyrazily jsme. Dívala jsem se kolem sebe. V tom jsme uslyšely hluk.
- Tři muži
Hluk se přibližoval. S Verčou jsme se držely za ruce. Rychle jsem se ohlédla, kam bychom se mohly schovat. Našla jsem jednu jeskyni.
,,Rychle.‘‘ řekla jsem a táhla jsem Verču k jeskyni. Včas jsme se stačily schovat. Kolem nás projely tři létající skútry. Byli mi povědomé.
,,Co to bylo?‘‘ zašeptala mi do ucha Verča.
,,Sama nevím.‘‘ taky jsem jí zašeptala do ucha. Stále jsme se držely za ruce. ,,Zajímalo by mě, kde to jsme.‘‘ pronesla jsem.
,,Já chci domů.‘‘ posteskla si Verča.
,,I já, ale jednu výhodu to má.‘‘ pronesla jsem.
,,Jakou?‘‘ zajímalo Verču.
,,Že se my dvě vidíme na živo.‘‘ usmála jsem se . Verča se zamyslela.
,,To je pravda.‘‘ souhlasila Verča se mnou.
,,Zkusíme vylézt, ne?‘‘ navrhla jsem Verče. Verča přikývla. Pomalu jsem vylezla, s Verčou jsme se stále držely za ruce.
Nikde nikdo nebyl. Ale ty skútry mi nešly z hlavy. Vydaly jsme se mlčky na pravou stranu. Jak jsem byla zamyšlena, tak jsem si nevšimla, že skútry se vrací. Verča mě varovala pozdě. Sice jsme se schovaly, ale ti tři viděly kam jsem se to schovaly. Chtěla jsem jít tou jeskyní nebyla tma a nic jsme neviděly.
,,Tam bych vámi nechodil.‘‘ ozval se hluboký hlas za námi. Vyděšeně jsme se otočily. V jeskyni stáli tři mužské postavy.
- Biskupové
S Verčou jsme vlezly ven. Opodál stály tři skútry. Podívala jsem se na ty tři muže. Byli mi povědomí. Ale neuměla jsem je zařadit, odkud jeznám.
,,Kdo jste a odkud jste?‘ zeptal se zhurta blonďák s modrýma studánkovýma očima S Verčou jsme se stále držely za ruce. Verča se celá třásla.
,,Neděs je Fraue.‘‘ promluvil muž s brýlemi. Fraue? To mi něco říká. Pomyslela jsem si. ,,Já jsem Castor, to je Labrador a ten děsivý chlápek je Frau.‘‘ představil se nám i ostatní nám představil. Jejich jména jsem si opakovala v hlavě. Zněla mi povědomě.
,,No, jasně.‘‘ vykřikla jsem.
,,Co jasně?‘‘ zeptal se překvapeně Frau.
,,Jo, promiňte, já jsem Jane a to je Verča.‘‘ představila jsem nás dvě. ,,už vím, odkud vás znám.‘‘ vysvětlila jsem. Všichni se na mě podívali.
,,Teď není čas. Měli bychom se vrátit. Tady to není bezpečné.‘‘ promluvil Castor. ,,Já pojedu s Verčou, ty Fraue pojedeš s Jane.‘‘ rozhodl. Nikdo neprotestoval. Já byla v sedmém nebi. Nasedli jsme na skútry. Pevně jsem se chytla Fraua. I Verča se pevně držela.
,,Fraue, jeď opatrně.‘‘ napomenul Fraua Labrador. Frau se jen ušklíbl a rozjeli jsme se.
- Útok
Jeli jsme ke klášteru. Z Jízdy mně bylo zle. Vznášeli jsme se a já mám strach z výšek až závratě. Ještě pevněji jsem se chytla Fraua. Podle mě chtěl něco Frau říct, ale nic neřekl, protože na nás někdo zaútočil. Frau začal střelám uhýbat a nejen Frau, ale i Castor a Labrador. Verča občas zakřičela. Chtěla sem ji uklidnit, ale sama jsem měla co dělat. Cesta do kláštera byla ještě daleko. Dodala jsem si odvahu a podívala jsem se, kdo na nás útočí. Hned jsem zrak zase odvrátila, jak se mi udělalo zle. Ale loď jsem poznala. Byl to Ayanami. Největší nepřítel. Dál na nás útočil. Frau se snažil různě uhýbat. Jenže jedna rána nás trefila. Padali jsme dolů. Frau se snažil ještě skútr nějak ovládat, ale nešlo mu to.
,,Teď to bude nebezpečné.‘‘ křikl na mě Frau. Pomyslela jsem si, jak nebezpečné to ještě může být. Vtom se Frau pustil řídítek a seskočil. Chňapl mě za ruce a přitiskl si mě ks obě. Byla jsem na něm nalepená, jako žvýkačka. Pevně mě držel. Taky jsem se ho pevně držela a hlavu opřela o jeho hruď. Padali jsem dolů.
Zavřela jsem oči. Věděla jsem, že to bude tvrdý pád. Ale nakonec to nebylo tak hrozné. Frau mě chránil celým tělem. Takže jsem dopadla je na pravý bok. Sedřela jsem si ruku a obličej. Ale to mi nevadilo.
,,Jsi…v pořádku?‘‘ zeptal se mě Frau. Otevřela jsem oči. Dívali jsme se jeden druhému do očí.
,,Jo a ty?‘‘ dostala jsem ze sebe.
,,Taky.‘‘ pustil mě Frau. ,,Musíme se schovat.‘‘ navrhl Frau. Chňapl mě za ruku. Zrovna za tu sedřenou. Běželi jsme k jeskyním, kam jsemse schovali. Mezitím Ayanami přistál s lodí. Slyšeli jsme, jak říká svým lidem.
,,Najděte je! Rychle!‘‘ zahřměl hlas Ayanamiho. Ostatní ho poslechli. Začala jsem se modlit, aby nás nenašli.
,,Neboj, ochráním tě.‘‘ zašeptal mi do ucha Frau. Dál mě táhl tunelem.
,,Věřím ti.‘‘ zašeptala jsem. Pevně jsem se Fraua držela. Sice jsem cítila bolest ruky, nohy a obličeje, ale ani jsem nepípla. Byla v jeskyni tma. Chtělo by to světlo, ale neměli jsme čím si rozsvítit a taky bychom na sebe upozornili. Klopýtala jsem za Frauem. Nejvíc mě bolela noha. Ale nic jsem neřekla. Nechtěla jsem se jevit, jako slaboch, který si stěžuje. Došli jsme k jezírku.
,,Umíš plavat pod vodou?‘‘ zeptal se mě šeptem Frau.
,,Trochu jo.‘‘ zašeptala jsem.
,,Dobrá, teď budeme plavat.‘‘ oznámil mi Frau. Přikývla jsem na souhlas. Pomalu jsme lezli do vody.
Vše mě pálilo. Tvář, ruka a především noha. Nadechla jsem se a potopila jsem za Frauem. Plaval jsem za ním. Museli jsme plavat hluboko pod vodou. Šlo mi to ztěžka. Všimla jsem si tunelu, který nejspíš musíme proplavat. Frau tam plaval. A já za ním. Podplavali jsme tunel. Frau se začal vynořovat na povrch. Já už nestačila s dechem, a taky jsem nemohla na tu nohu. Snažila jsem se vynořit co nejdřív. Dokonce se mi povedlo předběhnout Fraua.
Vynořila jsem se v nějaké fontáně. Rozhlédla jsem se kolem sebe. Pomalu, ale jistě jsem to začala poznávat. Byli jsme na pozemcích kláštera. Vydechovala jsem, jak jsem už nemohla dýchat.
,,Měla si počkat,dal bych ti dýchání z úst do úst.‘‘ ušklíbl se Frau.
,,První polibek si šetřím na svou první lásku.‘‘ nedala jsem se a opatrně vylezla ven.
,,Proč si mi neřekla o té noze?‘‘ zeptal se mě Frau. Ale ne vyčítavě, spíš starostlivě. Tak si toho nakonec všiml. Pomyslela jsem si.
,,A co bychom dělali? Nic. Nic by se nezměnilo. Utéct jsme museli. Jinak by nám hrozilo ještě větší nebezpečí.‘‘ odpověděla jsem Frauovi.
,,Pomohl bych ti.‘‘ odpověděl mi Frau.
,,A jak?‘‘ zeptala jsem se ho.
,,Nesl bych tě na zádech.‘‘ řekl mi Frau.
,,To bych ti přidělala práci. A stejně jsem pospíchala kvůli dechu a ne bolesti.‘‘ usmála jsem se.
,,Ale netrpěla by si tolik.‘‘ trval na svém Frau.
,,Janeee.‘‘ ozvalo se za mnou. Byla to Verča.
,,Verů.‘‘ řekla jsem. Verča byla u mě a objala mě.
,,Bála jsem se o tebe.‘‘ řekla mi Verča.
,,Díky Frauovi žiju.‘‘ usmála jsem se. Verča mě pustila.
,,Ty vypadáš. Celá sedřená.‘‘ zděsila se Verča.
,,To je v pořádku.‘‘ usmála jsem se na ni.
,,Jak jste na tom?‘‘ zeptal se Castor, který přišel s Labradorem k nám.
,,Máme tu raněného.‘‘ řekl Frau dřív než jsem stačila něco říct. Vzal mě do náruče a odnášel na ošetřovnu. Ostatní šli za námi.
,,Pusť mě, umím chodit.‘‘ bránila jsem se, ale marně.
,,Ale jsi raněna na noze.‘‘ ušklíbl se Frau a nehodlal mě pustit.
- Na ošetřovně
Frau za mých protestů odvedl na ošetřovnu. Tam mě posadil na postel. Castor, Labrador a Verča šli za námi.
,,Ukaž podívám se na to.‘‘ řekl Labrador. Vysunula jsem si nohavici od tepláků. Celé pravé lýtko jsem měla sedřené..
,,Není to zlé, jak to vypadá.‘‘ pronesla jsem.
,,Pravda, ale musí se to vyčistit.‘‘ řekl Labrador. Šel si připravit věci.
,,Dojdu vám pro čisté oblečení.‘‘ řekl nám Castor a odešel. Labrador si připravil věci a nasadil rukavice.
,,Teď to bude bolet.‘‘ řekl vlídně Labrador.
,,Vím.‘‘ zatla jsem zuby.
,,Nechceš ruku?‘‘ zeptal se mě Frau.
,,V pohodě.‘‘ odpověděla jsem. Zavřela jsem oči. Labrador začal čistit pravou nohu. Ruce jsem dala v pěst. Zatla jsem zuby. Byla to šílené bolest.
,,Opravdu nechceš ruku, Jane?‘‘ zeptala se mě Verča.
,,V…pohodě.‘‘ procedila jsem skrz zuby. V tom jsem cítila, že mě někdo chytl za ruku. Tu ruku bych poznala kdekoliv. Byl to Frau. Nic jsem neřekla. Začala jsem mu tu ruku drtit. Za chvilku se vrátil Castor s čistým oblečením.
,,Tak tady to máte. Pak se převlečte.‘‘ řekl Castor. Labrador mi nohu obvazoval. Stisk jsem povolovala.
,,Ještě tu ruku a tvář.‘‘ řekl Labrador. Ta ruka a tvář nebyly tak strašné, jako noha. Za deset minut byl Labrador hotov. ,,Teď se převleč.‘‘ řekl. Frau mě po celou tu dobu držel za ruku. Přikývla jsem na souhlas. Ostatní odešli. Osamostatněla jsem. Na ošetřovně byl jen Frau. Začal se svlékat. Hned jsem se otočila.
,,Ty se nepřevlékneš?‘‘ zeptal se Frau.
,,J…jo…budu.‘‘ vykoktala jsem ze sebe. Otočená zády k Frauovi jsem se taky začala převlékat z mokrého do suchého. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře. Za chvíli jsem byla převlečena. Stále jsem byla otočena zády k Frauovi.
,,Klidně se můžeš otočit.‘‘ řekl Frau. Otočila jsem se. Frau byl taky převlečen. Někdo zaklepal na dveře.
,,Můžeme dovnitř?‘‘ zeptal se Castorův hlas.
,,Jasně.‘‘ řekl Frau. Dveře se otevřely. Verča mě znova objala.
,,Jak jste se od tam tuď dostali?‘‘ chtěla hned vědět Verča.
,,Šli jsme se schovat do jeskyně. Tu jeskyni jsem poznal. Šli jsme dál. Potvrdilo se mi to, když jsem zahlédl jezírko. Jezírko, které vede sem. Museli jsme plavat pod vodou.‘‘ vysvětlil Verče Frau.
,,A co vy?‘‘ zeptala jsem se Verči.
,,Po vašem pádu, jsme dál ujížděli. Myslela jsem si, že jsi mrtvá Jane.‘‘ znovu mě objala Verča.
,,V klidu. Díky Frauovi žiju.‘‘ uklidňovala jsem Verču.
,,Díky, Fraue.‘‘ poděkovala Verča.
,,Není zač. Udělal bych to znova.‘‘ ušklíbl se Frau. Já se na něho podívala a usmála se. Nevšimla jsem si, jak Frau trochu zrudl ve tvářích , ale někdo si toho všiml a zamyslel se.
- Jane Vypráví
Chtěla jsem se zeptat, co dál podnikneme, když promluvil do ticha Castor.
,,Co takhle jídlo?‘‘ navrhl Castor. Zamyslela jsem se. Hlad jsem už pociťovala.
,,Dobrý nápad.‘‘ souhlasila jsem. I Verča přikývla na souhlas. Všichni jsme vstali a vydali se do jídelny.
V jídelně moc lidí nebylo. Šli jsme si sednout ke třem chlapcům. Hned jsem je poznala. Byl to Teito, Mikage a Hakuren. Byla jsem překvapena, že Mikage žije.
,,Chlapci, chci vám představit Jane a Verču. To je Teito, Mikage a Hakuren.‘‘ představil nás Castor.
,,Ahoj.‘‘ řekla jsem a usmála jsem se.
,,Ahoj.‘‘ pozdravila je Verča.
,,Páni, ty jsou krásné.‘‘ pronesl Mikage. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře. A podle mě, jsem nebyla jediná.
,,Nemyslete na ni.‘‘ řekl Frau rázně. Cítila jsem, že rudnu ještě víc. Nechápala jsem, co se to se mnou děje. Poté nám jeptišky přinesly jídlo. Byla to polívka s rybími hlavami. Podívaly jsme se s Verčou na sebe.
,,Nebojte, je to dobré.‘‘ usmál se Mikage.
,,Vím, Teitovi to taky chutná.‘‘ pronesla jsem. Všichni se na mě překvapeně podívali.
,,Ja…jak to víš?‘‘ dostal ze sebe Teito.
,,Vše vám řeknu, až se najím. Snad nevadí.‘‘ řekla jsem.
,,Není kam spěchat.‘‘ promluvil Frau. Všichni jsme se dali do jídla.
,,Jak ti chutná, Verů?‘‘ zeptala jsem se jí.
,,Docela dobře, a tobě?‘‘ zeptala se mě Verča.
,,Není to špatně.‘‘ pronesla jsem. Pak jsme jedli mlčky.
Když jsme se všichni najedli, všichni se na mě podívali. Došlo mi, že chtějí vysvětlení.
,,Takže, všechny vás znám. Nejdřív mi to nedošlo, ale pak mi to vše došlo. Verů, dostaly jsme se do anime 07 Ghost.‘‘ řekla jsem. Všichni se na mě dívali.
,,Co je anime?‘‘ zeptal se mě Mikage. Hned jsem mu to vysvětlila. Nebo spíš všem.
,,A o čem pojednává to 07 Ghost?‘‘ zeptala se mě Verča. Všem jsem vyprávěla příběh, o čem je 07 Ghost. Nikdo mě nepřerušil. Když jsem dovyprávěla nastalo ticho.
,,Ale já žiju. Utekl jsem společně s Teitem.‘‘ promluvil do ticha Mikage.
,,Možná tady je to jinak než v anime.‘‘ řekla jsem. ,,Což je dobře.‘‘ dodala jsem a usmála jsem se na Mikageho.
,,A jak jste se sem dostaly?‘‘ zeptal se Castor.‘‘ Nejdřív já a pak Verča jsme řekly o tom víru, který nás vcucnul. Nikdo nic neříkal.
- Spojení s Ayanamim
Nastalo hrobové ticho. Každý musel o něčem přemýšlet. Když v tom k nám přiběhl arcibiskup. Hned jsem ho poznala.
,,Ayanami chce mluvit s dívky.‘‘ oznámil nám arcibiskup. Všichni jsme se na něho Podívaly.
,,Tak jdeme ne?‘‘ řekl Frau.
,,Prý jen s nimi, s nikým jiným.‘‘ vysvětlil arcibiskup.
,,Snad je tam nenecháme osamotě.‘‘ nesouhlasil Frau.
,,Budeme za dveřmi. A kdyby něco zakročíme.‘‘ vysvětlil arcibiskup. Sice stále Frau byl proti, ale nic neříkal. Všichni jsme vstali a šli jsme za arcibiskupem.
Odvedl nás do řídící místnosti. Byla to veliká místnost. S pohovkou, křesly a velkou obrazovkou. Jako v kině. V řídící místnosti jsem byla prvně. Ani v anime nebyla.
,,Děvčata jsou tady.‘‘ promluvil arcibiskup. Arcibiskup nám naznačil, ať si sedneme do křesel. Učinili jsme tak. S Verčou jsme se držely za ruce.
,,Teď můžete jít!‘‘ zahřměl hlas Ayanamiho. Arcibiskup odešel. Verča mě stiskla ruku. Chtěla jsem říct, co po nás chce, když Ayanami byl rychlejší.
,,Jmenuji se Ayanami, jak vy?‘‘ zeptal se.
,,Jane a Verča.‘‘ odpověděla jsem. ,,Co po nás chceš?‘‘ zeptala jsem se ho.
,,Chci vás zachránit. Jste ve velikém nebezpečí.‘‘ řekl Hyuuga, který se objevil taky na obrazovce.
,,Spíš zabít.‘‘ pronesla jsem.
,,Za tam to se omlouvám, ale jiná možnost nebyla.‘‘ omlouval se Hyuuga.
,,Jsou i jiná řešení, než začít střílet. Hyuugo.‘‘ pronesla jsem.
,,Jak znáš mé jméno?‘‘ zajímalo překvapeného Hyuugu.
,,Já vás znám moc dobře. Chcete zabít Teita a Mikageho.‘‘ neodpověděla jsem úplně na jeho otázku.
,,To není pravda. Chceme jim taky pomoci.‘‘ nedal se Hyuuga.
,,Nevěřím vám. Tady jsme v bezpečí.‘‘ nesouhlasila jsem.
,,to se jen mýlíš!‘‘ zahřměl hlas Ayanamiho.
,,Bastian.‘‘ zašeptala jsem.
,,Co si říkala?‘‘ zeptal se Hyuuga.
,,Ne nic, jen uvažuju. A k vám se nikdy nepřidáme.‘‘ řekla jsem rozhodným hlasem.
,,To se ještě uvidí!‘‘ řekl Ayanami a obrazovka zčernala.
,,Šel z něho strach.‘‘ řekla Verča, která celou dobu mlčela.
,,To máš recht.‘‘ souhlasila jsem s Verčou. ,,Ale tady jsme v bezpečí.‘‘ ujistila jsem Verču. Musím dohlídnout na Bastiana. Pomyslela jsem si. Podívala jsem se na Verču a usmála se na ni. Ta mi úsměv oplatila. Otevřely s dveře a ostatní vstoupili.
,,Slyšeli jsme všechno.‘‘ řekl arcibiskup.
,,Byla jsi dobrá.‘‘ řekl mi Frau a usmál se na mě.
,,Ale taková nebývám tam u nás. Jsem velký strašpytel. Přiznala jsem.
,,Třeba je to prostředím.‘‘ navrhl Frau.
,,Nebo láskou.‘‘ řekl Castor. Cítila jsem jak rudnu.
,,To ne, spíš tím, že chci dohlídnout tady na Verču, aby se jí nic nestalo.‘‘ vysvětlila jsem.
,,To není důležité. Dívky budou pod přísným dohledem. Je to na vás hoši.‘‘ řekl arcibiskup a odešel.
,,Co podnikneme?‘‘ zeptala se už klidnější Verča.
,,Co kdyby jste nám to tu ukázali?‘‘ navrhla jsem.
,,To nezní špatně.‘‘ souhlasil Castor.
- Prohlídla kláštera
S Verčou jsme vstaly. Castor nám podržel dveře a my vyšly. Verča se mě stále držela za ruku. Nejdřív nás vedli celým klášterem. Byl opravdu obrovský. Z anime to tak ani nevypadalo. Pak jsme šli ven. Castor nám k tomu dělat výklad. Já i Verča jsme pozorně poslouchaly. Výklad byl velice zajímavý. Dozvěděla jsem se věci, které jsem ani neznala. Nikdo Castora nepřerušil. Zastavili jsme se u fontány, kde byla tentokrát i Lazetta. Mořská panna. Lákala nás jít zaplavat, ale s Verčou jsme neměly plavky a jedno mokré oblečení mi stačilo. S díky jsme ji odmítly. Byla trochu smutná, ale Castor jí to vysvětlil. Lazetta se usmála. Bylo vidět, že tomu co jí řekne Castor rozumí líp, než když to řekne někdo jiný.
,,Rozumí ti, viď?‘‘ zeptala jsem se Castora.
,,Rozumíme si navzájem.‘‘ usmál se Castor.
,,Pravda, zachránila ti život.‘‘ usmála jsem se taky.
,,Vážně?‘‘ ozval se překvapený Frau. Hned jsem mu řekla jeho příběh.
,,Páni,vážně o nás víš všechno.‘‘ usmál se Castor.
,,Vždyť jsem vás viděla už čtyřikrát.‘‘ usmála jsem se.
,,Tak to je dost.‘‘ hvízdl Frau. Pak se zarazil. ,,Tak…takže víš i o mé sbírce?‘‘ zeptal se mě. Já jen přikývla na souhlas.
,,Nám můžeš říct, kde všude to schovává.‘‘ zasmál se Castor.
,,Já vím, jen o knihovně.‘‘ přiznala jsem.
,,Uf, aspoň něco nevíš.‘‘ ulevilo se Frauovi.
,,Jestli je máš v pokoji, tak to odstraň. Dívky budou spát s tebou. Máš největší pokoj z nás všech.‘‘ oznámil Castor Frauovi. Ten se hned rozběhl o kláštera.
- Frau předává časopisy
Frau se asi za hodinu vrátil. Usmíval se jako sluníčko. Tak je nějak schoval, pomyslela jsem si.
,,Schováno?‘‘ zeptal se Castor Fraua.
,,Si piš. Na bezpečné místo.‘‘ usmíval se Frau. Pak jsme si do večeře povídali.
Okolo šesté jsme šli na večeři. Byla výtečná. Nebo aspoň já si pochutnala. Po večeři se u nás zastavil arcibiskup s Bastianem. Na Bastiana jsem si dávala pozor, ale nedala jsem nic znát.
,,Jak se vám tu líbí?‘‘ zeptal se nás arcibiskup.
,,Mně moc.‘‘ přiznala jsem.
,,i mně, i když se ještě bojím.‘‘ přiznala Verča.
,,Není se čeho bát.‘‘ usmál se Bastian. Tím bych jsem si jistá nebyla. Pomyslela jsem si. Ale nic jsem neřekla.
,,Líbí se vám tu někdo?‘‘ zeptal se arcibiskup. Všechny tím překvapil.
,,,,eh, tak trochu.‘‘ dostala jsem ze sebe, aniž bych jsem si uvědomila, co říkám.
,,Já si dělal legraci.‘‘ zasmál se arcibiskup.
,,Eh…jo.‘‘ dostala jsem ze sebe. Takový trapas. Řekla jsem si pro sebe
,,A když je to nakousnutý, kdo se ti líbí?‘‘ zeptal se Bastian s úsměvem.
,,To…to je tajemství.‘‘ dostala jsem ze sebe.
,,No tak, řeekni mi to Klidně mi to pošeptej do ucha.‘‘ žadonil Bastian.
,,Mně se taky jeden z nich líbí a neřeknu kdo.‘‘ promluvil Mikage. Nevšimla jsem si, jak Frau hodil zlostný pohled po Mikagemu. Ale jeden člověk si toho všiml.
,,No dobrá, my půjdeme.‘‘ řekl rázně arcibiskup. Rozloučil se s námi a odešel i s Bastianem.
,,Konečně vypadli.‘‘ pronesl Frau trochu podrážděně. Ale kromě mě si všichni té podrážděnosti všimli. I já byla ráda, že vypadli.
,,Myslím, že by bylo lepší, jít spát.‘‘ promluvil Castor. Verča i Hakuren zývali.
,,Dobrý nápad. Zítra je taky den.‘‘ souhlasil Labrador. Všichni jsme si popřáli dobrou noc. Pak já a Verča jsme se vydaly za Frauem.
Frau nás zavedl do jeho komnat. Byly tam dvě velké postele. Jeden napravo druhé nalevo.
,,Tato nalevo je vaše.‘‘ řekl nám Frau a šel si lehnout na postel na pravé straně.
,,Ty si lehni do zadu a já na kraj.‘‘ řekla jsem Verče, i když nerada spím na kraji.
,,Dobře.‘‘ přikývla Verča a lehla si. I já si lehla.
,,Dobrou noc.‘‘ popřála Verča.
,,Dobrou noc.‘‘ popřála jsem já.
,,Dobrou noc, dívky.‘‘ popřál nám Frau. Nevím, jak Frau, ale já nemohla usnout. Verča spala hned. Ale asi po třech hodinách se mi to povedlo.
Ráno mě vzbudil ruch. Verča ještě spala. Frauova postel byla prázdná. Vstala jsem z postele. Začala jsem se obouvat, když jsem slyšela Fraua promluvit.
,,Klid, nebo vzbudíte děvčata.‘‘ napomenul Frau někoho.
,,Jseš si jistý, že to nechceš?‘‘ hlas jsem poznala. Byl to Hakuren.
,,Kdybych nebyl, nedávám ti to.‘‘ řekl Frau. Zrovna jsem se obula a chtěla jsem vstát, když se otevřely dveře dokořán. Vešel Frau. ,,Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit.‘‘ řekl a vešel dovnitř. Naznačila jsem, aby byl tišeji, že Verča ještě spí.
,,V pohodě, nevzbudil se mě.‘‘ usmála jsem se na něho. I Frau se usmál.
,,Jak ses vyspala?‘‘ zeptal se šeptem Frau a sedl si na svou postel a já si dodala odvahu a zvala židli a sedla si na ni u postele Fraua.
,,Dobře, a jak ty?‘‘ zašeptala jsem.
,,Taky dobře.‘‘ odpověděl mi Frau. ,,Nemáš hlad?‘‘ zeptal se mě. Vtom mi zakručelo v žaludku. Zrudla jsem.
,,Trochu jo.‘‘ řekla jsem.
,,Tak se jdeme najíst.‘‘ a vstal Frau z postele.
,,Ale nechci tu nechat Verču osamotě.‘‘ zastavila jsem Fraua šeptem.
,,Tak já ti to sem přinesu.‘‘ usmál se Frau. Chtěla jsem na protest něco říct, ale v tom se ozvala Verča.
,,Jane, kolik je?‘‘ zeptala se rozespale Verča.
,,Je osm hodin.‘‘ odpověděl Frau. Verča si sedla na postel.
,,Máš už hlad?‘‘ zeptala jsem se Verči.
,,Mám, proč?‘‘ zeptala se mě.
,,Tak se jde jíst.‘‘ řekla jsem radostně. Verča se postavila na nohy. I já vstala. A vyrazili jsme za Frauem.
Přišli jsme do jídelny, kde už byli ostatní a jedli. Přisedli jsme si k nim a jeptišky nám přinesly jídlo. Hned jsme sedali všichni tři do jídla.
,,Jak jste se vyspaly?‘‘ zeptal se mě a Verči Castor.
,,Dobře.‘‘ odpověděla Verča.
,,Já taky dobře.‘‘ odpověděla jsem Castorovi.
,,Fraue, ještě jednou díky za časopisy.‘‘ poděkoval Hakuren.
,,Jaké časopisy?‘‘ zajímalo Verču.
,,Frauovi časopisy.‘‘ řekl Labrador.
,,Všechny ty lechtivé časopisy?‘‘ podivila jsem se.
,,Frau jednou pronesl, že až se zamiluje, tak je zničí nebo předá.‘‘ vysvětlil Castor. Verča má štěstí. Řekla si v duchu pro sebe. Frau se zakuckal. Všichni jsme se zasmáli. I když mně do smíchu nebylo. Bolelo mě u srdce.
- Nepřítel uvnitř
Po snídani mi jeptišky oznámily, že mé oblečení je vyprané a usušené. A daly mi to do pokoje.
,,Hned budu zpátky.‘‘ řekla jsem a vstala jsem.
,,Nemám jít s tebou, Jane?‘‘ zeptala se Verča.
,,To je dobrý Verů.‘‘ řekla jsem a usmála jsem se. I Verča se usmála.
,,Neboj Verů, nic se jí nestane.‘‘ slyšela jsem, jak říká Verče Frau a dal jí ruku na rameno. Žárlila jsem. Ale nechtěla jsem ji ztratit, tak jsem se rozhodla se Fraua vzdát.
Přišla jsem do pokoje Fraua. Oblečení jsem měla na posteli. Začala jsem se převlékat. Svlékla jsem ze sebe půjčené oblečení a vzala si na sebe spodní prádlo a podprsenku, když jsem slyšela otevírat dveře. Aniž bych jsem se podívala kdo to je, jsem řekla.
,,Měla si na mě počkat s ostatníma. Už budu.‘‘ řekla jsem a chtěla na sebe hodit tepláky, když mi někdo ze zadu zacpal ústa. Byla to mužská ruka. Ale Frau to nebyl.
,,Neboj se, nic ti neudělám.‘‘ zašeptal mi do ucha mužský hlas. Poznala jsem ho. Byl to Bastian. Chtěla jsem křičet, ale nešlo to. Cítila jsem, jak mi rozepnul podprsenku a hodil na postel. Snažila jsem se bránit. Ale Bastian byl silnější. Začal mě lízat ucho. Bylo to nepříjemné. Viděla jsem to bledě. Když se v tom otevřely dveře.
,,Hned ji pusť!‘‘ ozval se hlas. Byl to hlas Fraua.
,,Sama to chce.‘‘ řekl Bastian a nepouštěl mě.
,,Řekl jsem ať ji pustíš!‘‘ ozval se znovu Frau. Stisk Bastiana povolil. Vytrhla jsem se mu a sedla si na postel. Hned jsem popadla deku a přikryla jsem se. Frau přišel k Bastianovi. ,,Ty půjdeš se mnou!‘‘ řekl Bastianovi. ,,Ty tu počkej.‘‘ řekl mi. Přikývla jsem. Frau za sebou zavřel dveře. Hned jsem se vynořila z pod deky a rychle jsem se oblékla. A chvilku se vrátil frau a zavřel dveře. ,,V pořádku, Jane?‘‘ zeptal se mě. Přikývla jsem, že jo. Cítila jsem, jak mi po tvářích tečou slzy. Frau si sedl ke mně a objal mě. ,,Už to bude dobré. Je pod zámkem. Nic ti neudělá.‘‘ tišil mě Frau. Rozbrečela jsem se v jeho objetí. Frau mě utěšoval pět minut. Pak jsem se uklidnila.
,,Nikomu, prosím nic neříkej. Hlavně ne Verče.‘‘ požádal jsem Fraua.
,,Ví to jenom Castor.‘‘ uklidnil mě Frau. Odtrhla jsem se od Fraua a setřela si slzy.
,,Díky.‘‘ poděkovala jsem. Frau se na mě usmál.
,,Až se budeš cítit, půjdeme k ostatním.‘‘ zašeptal Frau. Jen jsem přikývla.
,,Něco jsem zatajila.‘‘ začala jsem se přiznávat.
,,A co?‘‘ byl překvapen Frau.
,,Bastian je zrádce. Pracuje pro Ayanamiho. Zamlčela jsem to, protože žil Mikage o proti anime, které jsem viděla. Myslela jsem, že není zrádce. Ale Ayanami, když s námi mluvil mi dal proč být ostražitá před Bastianem. A tím o co se pokusil mě utvrdil, že je doopravdy zrádce. Promiň.‘‘ vysvětlila jsem Frauovi. Frau chvíli mlčel.
,,Tvoje vina to neví. Teď to bude dobré říci arcibiskupovi.‘‘ řekl Frau. ,,Cítíš se na to?‘‘ zeptal se mě.
,,Jo, ale nechci, aby u toho byla Verča.‘‘ požádala jsem
,,Neboj, budu tam já.‘‘ usmál se Frau. Taky jsem se na něho usmála. Nikdo zaklepal na dveře. Vešel Castor.
,,Jane, jak ti je?‘‘ zeptal se Castor.
,,Už dobře.‘‘ usmála jsem se.
,,To je dobře.‘‘ ulevilo se Castorovi.
,,Verče nic neřekneme, co se tu stalo. Byla by ještě víc vyděšena.‘‘ promluvil Frau.
,,Souhlasím.‘‘ souhlasil Castor.
,,Je arcibiskup u sebe?‘‘ zeptal se Frau.
,,je u Bastiana. Proč?‘‘ zeptal se Castor. Vše jsem mu řekla. ,,Jděte rychle, než ho propustí. Já se postarám o ostatní.‘‘ rozhodl. S Frauem jsme vstali a šli za arcibiskupem.
Arcibiskup byl ve vězení a chystal se propustit Bastiana. Naštěstí jsme přišli včas.
,,Nepouštějte ho, je to zradce.‘‘ křikl Frau.
,,Co to tu povídáš, Fraue?‘‘ zeptal se arcibiskup.
,,Snad by jste té dívce neuvěřili?‘‘ ozval se Bastian.
,,Jane, řekni vše, co si před chvíli řekla mně.‘‘ řekl mi Frau a hodil vražedný pohled na Bastiana. Nadechla jsem se a vše vyklopila. Arcibiskup se pozorně díval na mě. Bastian se po chvíli začal smát.
,,Snad jí nevěříte! Nejdřív mě svádí, pak obviní ze znásilnění a teď z velezrady.‘‘ smál se Bastian.
,,Arcibiskupe, já jí věřím. Ví o nás mnoho. I věci, o kterých tu člověk nemluví.‘‘ řekl Frau a ruce měl v pěst.
,,Je to, jak říká, Bastiane?‘‘ obrátil se arcibiskup na Bastiana.
,,je to slovo proti slovu.‘‘ řekl Bastian.
,,Ale že jsi ji chtěl znásilnit, dosvědčím.‘‘ řekl vztekle Frau.
,,Je mi líto Bastiane, než to prošetřím, budeš pod zámkem,‘‘ rozhodl arcibiskup.
,,Ale…‘‘ chtěl Bastian protestovat.
,,Žádné ale.‘‘ řekl arcibiskup. ,,Teď půjdeme.‘‘ rozhodl arcibiskup.
Arcibiskup šel po své práci a já se vrátila do jídelny s Frauem k ostatním.
,,Jane, kde jsi takovou dobu? Už jsem se o tebe bála.‘‘ objala mě Verča.
,,Promiň.‘‘ omluvila jsem se Verče.
,,Myslím, že by si to měla říct všem, Jane.‘‘ řekl mi Frau.
,,A co říct?‘‘ zajímalo Mikageho.‘‘ Nadechla jsem se a vše jim řekla. O té zradě Bastiana, ale o pokusu o znásilnění jsem pomlčela. Všichni na mě zírali s otevřenou pusou.
,,Můžete mi věřit a nemusíte.‘‘ řekla jsem.
,,Já ti věřím.‘‘ řekl mi Frau i Castor najednou.
,,I já ti Jane věřím.‘‘ řekla Verča a objala mě.
,,Já ti taky věřím. Víš o nás hodně.‘‘ pronesl Mikage a usmál se.
,,Já taky ti věřím, i když se mi nechce věřit, že tento člověk je zrádce.‘‘ řekl Teito.
,,Já nevím. Víš o nás vše, ale proč si to zatajila?‘‘ zeptal se Hakuren. Nevěděla jsem co na to říct. Chystala jsem říci pravdu o tom promluvit o znásilnění, ale Frau mě předběhl.
,,Protože si tím jistá nebyla a nechtěla nás děsit, viď Jane?‘‘ otočila jsem se na Fraua. Vděčně jsem se na něho usmála.
,,Přesně tak.‘‘ přikývla jsem. Všichni až na Hakurena mi věřili.
- Schopnosti
Ráno jsem se vzbudila. Verča ještě spala. Frau seděl na posteli. Když jsem se posadila, usmál se na mě. I já se na něho usmála.
,,Dobré ráno, Jane.‘‘ popřál mi Frau.
,,Dobré ráno.‘‘ zašeptala jsem. Někdo zaklepal na dveře. Frau šel otevřít. Já se mezitím obula.
,,Dobré ráno,Fraue, půjdete na snídani?‘‘ byl to Castor. Šla jsem ke dveřím.
,,Já půjdu. Verču nechte ještě spát.‘‘ řekla jsem.
,,Já tu zůstanu.‘‘ řekl Frau. Bodlo mě u srdce. Ale nedala jsem nic znát. Jen jsem se usmála.
,,Dobře. Budeme v jídelně.‘‘ řekl Castor a vyrazili jsme.
Šli jsme pomalu. I když byl Frau na mě hodný a zachránil mi dvakrát život, tak jsem si stále myslela, že je zamilovaný do Verči. Bolelo mě to, ale pomalu jsem ses tím začala smiřovat.
,,Mohu s tebou mluvit, Jane?‘‘ zeptal se mě Castor. Přikývla jsem.
,,Děje se něco?‘‘ zeptala jsem se.
,,Pojďme do altánku.‘‘ navrhl mi Castor. Oba jsme šli ven do altánku.
Tam jsem si sedli vedle sebe. Chvíli panovalo ticho.
,,Tak co se děje?‘‘ zeptala jsem se znova.
,,Ty jsi zamilovaná do Fraua?‘‘ zeptal se mě Castor.
,,J…jak si na to přišel?‘‘ dostala jsem ze sebe.
,,je to na tobě vidět.‘‘ přiznal mi Castor.
,,Aha. Jenže on miluje Verču.‘‘ řekla jsem smutně. Znovu mě to zabolelo u srdce.
,,Jak si na to přišla?‘‘ zeptal se mě Castor.
,,Mám oči. I když mi dvakrát zachránil život, tak oči má jen pro Verču. Říká jí taky Verů, jako já.‘‘ přiznala jsem. Castor mě objal. Nebrečela jsem, i když na krajíčku jsem měla. Frau nás viděl z okna.
Po chvíli jsme se odebrali do kláštera, do jídelny na snídani. Kromě Verči a Fraua tam byli všichni.
,,Dobré ráno.‘‘ pozdravila jsem je a usmála se na ně.
,,Dobré ráno.‘‘ pozdravili ostatní.
,,Kde je Verča a Frau?‘‘ zeptal se Mikage.
,,Verča ještě spí a Frau tam s ní zůstal.‘‘ odpověděla jsem mu. Pak jsme si mlčky nasnídali. Po snídani se objevila Verča s Frauem.
,,Dobré ráno, Jane, proč si mě nevzbudila?‘‘ pozdravila nás Verča a zeptala se mě.
,,Kluci měli bychom jít trénovat.‘‘ řekl Castor a zvedl se ze židle. I ostatní se zvedli.
,,Dobré ráno Verů, chtěla jsem tě nechat vyspat.‘‘ odpověděla jsem jí.
,,I tak si mě měla vzbudit.‘‘ protestovala Verča. A dala se do jídla. I Frau už jedl. Ostatní se odebrali ven trénovat. Po snídani jsme se šli na ně podívat
S Verčou jsme si sedly na zíťku a sledovaly, jak hoši trénují. Ráda bych jsem se k nim připojila, ale neměla jsem na to sílu. Dostala jsem nápad, co zahraju s Verčou, abychom se nenudily luskla jsem prsty a s rukou vyšlehl plamen ohně.