NEDOKONALÁ-1.Část
Informace:
Tohle můj nový příběh,který je první na téhle stránce.Chtěla bych vědět jestli v něm mám pokračovat nebo ne,budu ráda za každý komentář. ;-) :3
,,Já to prostě už nezvládám! Chci být už normální!" Jsi opakuju každý den několik let.Jmenuji se Nanami Mei a už několik let si hraju na někoho kdo vůbec nejsem! Z venku jsem namyšlená arogantní mrcha,která nezná své hranice a vevnitř jsem normální člověk jako všichni ostatní.Navíc jsem velmi bohatá.Je mi šestnáct,mám dlouhé blonďaté vlasy až podzadek a velké modré oči,měřím 149 cm a 40 kg,a mé poprsí není tak velké jaké bych si přála.Stále se chovám jako nějaký malý rozmlazený fracek jako každá bohatá dědička.A také bydlím ve velkém luxusním zámku jako ony.
,,Bože proč to stále dělám? Už zacházím velmi daleko!"
Ani nevím kdy to začalo a proč vlastně? To je ta otázka,kterou si každý den kladu.
,,Zkusím být normální,zkusím dneska přece už jdu na vyšší střední musím to aspoň zkusit!"
Nakonec si obléknu svou novou uniformu,vlasy si nechám rozpuštěné,rychle najdu svou tašku a nakonec se jdu obout a můžu vyrazit.Venku na mě čeká limuzína.
,,Tak já už odcházím!" Zakřičím,aby mě rodiče slyšeli.
Limuzína mě doveze před školu a já vydím jak se venku shromažďují velké davy studentů.Nakonec vystupuji a jdu tím směrem všichni mě najednou obklopí a začnou se vyptávat.
,,Ty jsi Nanami Mei,že?" Řekne jeden kluk.
Já se usměji a odpovím sladce.
,,Ano to jsem! Ode dneška budu chodit na tuhle školu!"
Všichni najednou začnou jásat a šílet.
,,Promiňte když omluvíte už musím jít!" Naposledy se usměji a odcházím dovnitř školy.Všichni kluci kolem mě začnou odpadávat nebo na mě zamilovaně civět,ostatní děvčata začnou jásat a šílet.
Najednou mě začnou nahánět všichni mí fanoušci a tak začnu rychle běžet,najednou do něčeho narazím a jsem na zemi.Začnu se pomalu probouzet.Najednou někdo promluví.
,,Jsi v pořádku?" Otevřu oči a spatřím kluka,který je velmi pěkný.Nakonec mi podá ruku.Já zdrudnu a stoupnu si sama.
,,Nepotřebuji tvoji pomoc vystačím si sama! Měl by ses mi laskavě omluvit!"
Ten kluk na mě vykulí oči.
,,No prosím? A proč já to ty si do mě narazila?"
Já se naštvu a zatnu ruce v pěst.
,,Já? To ty! Neměl si tu stát!!!!"
,,No promiň já nestál,ale procházel jsem se!"
Ironicky se zasměju.
,,Hmpf,jak debilní!!!!"
Nakonec si pohodím svými vlasy a odcházím.
,,Vyřídíme si to někdy jindy!"
Ten kluk z dálky zakříčí.
,,Fajn!"
Já začnu hledat svou třídu jenže nikdo nikde není všichni určitě už musí ve svých třídách,stále ji hledám nakonec za patnáct minut ji najdu.Zaklepu na dveře a vejdu dovnitř.Nějaký učitel se na mě podívá.
,,Potřebujete něco?"
,,Ano já jsem se stratila a hledám svou třídu a nevím jestli jsem tu správně."
,,A jak se jmenujete?"
,,Nanami Mei."
Učitel se podívá do třídní knihy a hledá.
,,Ano...už to vidím jste tu dobře. Slečno Mei,někam si sednětě no,ale jak vidím všichni už sedí jak chtějí,jediné volné místo je tam vzadu u dvěří."
Nemůžu tomu uvěřit tam sedí on to mám jako sedět s ním? Kladu si otázku.Váhám,váhám a stále váhám.Nakonec nemám na vybranou.Jdu si tam sednout.Všichni se na mě dívají.Nakonec si k němu přisednu a zahledím se do země.On se ke mě otočí a šibalsky se usměje.
,,Ahoj královno snobů!"
Já zatnu pěsti a zhluboka se nadechnu.
,,Zdravím tě neomalený debile!"
On se potichu tomu zasměje a já z něho nemůžu spustit oči.Já opět zrudnu nakonec se vzpamatuji a rači se začnu dívat z okna.
,,Tak my sedíme spolu,to bych nečekal."
Já ironicky odpovím.
,,Já taky!"
Nakonec se k němu otočím.
,,A jak se jmenuješ?"
,,To bys tak chtěla vědět!" Zasměje se.
Já si dám ruce v bok. ,,Hmpf,je mi to jedno,ale musím znát jméno někoho kdo sedí semnou!"
,,Někoho kdo sedí s tebou." Znovu se zasměje.
,,Tak dobrá řeknu ti svoje jméno,jmenuji se:Hiro Tatsumi ....Mei-chan!" Zasměje se znovu.
Já zrudnu a nakonec ho kopnu do nohy.
,,Ty nejsi hoden mi tak říkat!"
Začne přemýšlet. ,,Tak královno snobů?" Hodí šibalský úsměv.
,,To už vůbec!" Opět se mu vytočím zadáma a začnu opět se dívat z okna.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
