Anime World CZ/SK - Příběhy

Čtvrtý den - Zoro

Ráno mě nic nevzbudilo, ale přesto jsem vstávala v osm hodin ráno. Chtěla jsem se hned převléknout, ale došlo mi, že by se mohl Law probudit. Tak jsem v trenclých a tričku šla do kuchyně.

Tak už stál na nohou Ichinose a dělal snídani. Chvíli jsem ho pozorovala.

,,Jak dlouho jsi vzhůru?’’ zeptala jsem se ho po chvíli. Ichinose se na mě podíval.

,,Dobré ráno, Jane. Jak ses vyspala? Jinak jsem vzhůru chvilku.’’ pozdravil mě Ichinose.

,,Dobré ráno, docela dobře a jak ty? Nechceš s něčím pomoct?’’ zeptala jsem se Ichinoseho.

,,Taky dobře,  a díky, pomoc nepotřebuji.’’ usmál se Ichinose. ,,Dáš si taky nebo ne?’’ zeptal se mě.

,,Nedám, promiň, takhle po ránu nesnídám.’’ omluvila jsem se Ichinosemu. Ten mi začal dělat čaj. ,,Cítím se trochu trapně.’’ pronesla jsem.

,,Proč?’’ zajímalo Ichinoseho.

,,Že ty jsi host a obsluhuješ mě. I ostatní, ale spíš by to mělo být naopak.’’ snažila jsem se to nějak vysvětlit.

,,Chápu, ale nemusíš se tak cítit. Rád to udělám.’’ usmál se na mě Ichinose. I já mu úsměv oplatila.

,,Dobře, dobře, ale i tak.’’ trvala jsem si na svém. Ichinose přede mne dal můj hrnek s čajem.

,,Koho pak tu vidím?’’ ozval se rozespalý hlas. Byl to Frau. Hned si sedl ke mně. Objal mě kolem ramen. ,,Jak se vyspala princezna?’’ zeptal se hned.

,,Jo dobře.’’ řekla jsem. ,,A nejsem žádné držátko.’’ dodala jsem se a dala Frauovu ruku pryč. Vzápětí mě znova objal. Znovu jsem mu tu ruku dala pryč, ale hned mě zase objal. Tak jsem to po chvíli přetahování vzdala. Ichinose dal chleby na stůl. Frau se hned do jednoho z nich pustil.

,,Ty jíst nebudeš?’’ zeptal se mě Frau s plnou pusou.

,,Já nesnídám.’’ odpověděla jsem a napila se čaje.

,,Dobré ráno.’’ pozdravil Fushimi a přisedl ke stolu. Ichinose mu začal dělat čaj.

,,Dobré ráno.’’ pozdravila jsem Fushimiho. Ten se na mě usmál.

,,Dobré.’’ řekl Frau a zase se zakousl do chleba.

,,Dobré ráno, tak ty jí pokoj nedáš?’’ ozvalo se u dveří. Byl to Law.

,,Dobré, ty ji chceš sám pro sebe, že jo?’’ začal provokovat Frau.

,,Spíš si ji přivlastňuješ ty. Nikdo jiný z nás to nedělá.’’ vysvětlil Law v klidu.

,,Ale ona nic nenamítá.’’ bránil se Frau.

,,Kdo, že tu nic nenamítá perverzáku?’’ zeptala jsem se Fraua naštvaně.

,,Ale mno tak princezna.’’ stále mě Frau objímal.

,,Co je tu za rámus?’’ ozval se ospalý Zoro.

,,Je devět hodin.’’ pronesl Frau. ,,A princezna znovu losuje.’’ dodal s úšklebkem. Odtrhla jsem Frauovu ruku z mého ramene a dopila jsem čaj. Vstala jsem a šla losovat, s kým budu dneska trávit volný čas.

,,Tak dneska budu s….’’ chvilka napětí. ,,...Zoro.’’ přečetla jsem lísteček. ,,Tak se rychle najez ať můžeme vyrazit co nejdřív.’’ usmála jsem se na Zora, opláchla svůj hrnek od čaje a šla se převléct.

Do deseti minut jsem byla hotová. Zoro ještě snídal, ale čaj dopitý už měl.

,,Už budeš?’’ zeptala jsem se Zora. Ten přikývl s hlavou, že jo. Dojedl chleba a vstal. Oba jsme se šli obout.

Obuli jsme se a Zoro šel čekat ven na chodbu.

,,A pusa nebude?’’ zeptal se Frau.

,,Zapomeň na to.’’ řekla jsem a zavřela jsem dveře přímo Frauovi před nosem a zamkla jsem je na západ. Zoro přivolal výtah a jeli jsme dolů.

Venku jsme nikoho nepotkali. Šli jsme k zastávce, ale pak přes park do města.

,,Mohu tě o něco požádat?’’ zeptal se mě Zoro, jen co jsem vyšli ven. Podívala jsem se na něho.

,,Klidně.’’ usmála jsem se na něho.

,,Mohu tě chytit za ruku?’’ zeptal se mě Zoro. Byla jsem trochu překvapena, ale pak jsem se usmála.

,,Klidně.’’ řekla jsem a Zoro mě chytil za ruku. Chvilku jsme mlčky. Mně zrudli tváře a myslím, že jsem nebyla jediná.

,,Kam půjdeme?’’ zeptal sepo chvíli Zoro.

,,Do města jako s každým.’’ vysvětlila jsem Zorovi.

,,Máte tu obchod se zbraněmi?’’ zeptal se mě Zoro.

,,To nevím, já zbraně nepoužívám, ale i kdyby něco tu bylo, tak tě tam nevezmu.’’ upozornila jsem hned Zora.

,,Proč ne?’’ divil se Zoro.

,,Tak za prvé, zbraň bych ti nekoupila, protože bych jsem se nedoplatila a za druhé, bych ti ji musela hned zabavit jako ostatní tři.’’ vysvětlila jsem Zorovi.

,,To je škoda.’’ dodal Zoro.

,,A stejně k čemu by ti byla?’’ zajímalo mě to docela.

,,K tvé ochraně.’’ vysvětlil mi Zoro.

,,K mé ochraně?’’ divila jsem se.

,,Ano, před Frauem.’’ vysvětlil mi Zoro.

,,Ale víš co on má za schopnosti, že jo?’’ zeptala jsem se Zora.

,,Vím, kosu nám ukazoval, ale kdybych měl meče, tak tě před ním ochráním.’’ vysvětlil mi Zoro.

,,Díky, ale to není třeba.’’ usmála jsem se na Zora. ,,On se nezmění, takový už prostě je. Jen v anime není tak perverzní, protože tam nemá koho svádět, ale já se jen tak nedám a taky nechci, aby jste proti sobě bojovali, ale byli přátelé.’’ svým způsobem jsem žádala Zora, aby byl přítel Fraua.

,,Tobě se líbí?’’ zeptal se mě Zoro.

,,Jup, stejně tak i ty i ostatní.’’ přisvědčila jsem. ,,Přiznám se, že ty jeho provokace mi nevadí, spíš je beru jako kompliment. Jsem taky perverzní co?’’ zasmála jsem se.

,,Ne, nejsi. Každý jsme nějaký. A slibuju ti, že se pokusím s Frauem vycházet.’’ slíbil mi Zoro.

,,Vy spolu nevycházíte?’’ divila jsem se.

,,Slib mi že to nikomu neřekneš. Hlavně ne Frauovi.’’ musela jsem Zorovi slíbit.

,,Slibuju.’’ slíbila jsem.

,,Když jsem tam sami bez tebe, tak se v jenom kuse jen hádáme, ale nepereme se, protože každý by chtěl při boji použít své zbraně a ty já nemám, tak se jen hádáme.’’ vysvětlil mi Zoro.

,,A proč se hádáte?’’ stále jsem nechápala.

,,Kvůli tobě. Fushimi ti to asi říkal, ale všichni tě milujeme. Law se nevyjádřil, ale myslím, že i ten tě miluje, ale mně vadí hodně, jak se k tobě chová, ale když ti to nevadí, tak se do toho míchat už nebudu.’’ vysvětlil mi Zoro. Už jsem tomu začínala rozumět a hned se mi nahrnula červeň do tváře.

Dorazili jsme do města šli k Prioru. Chtěla jsem mu i ukázat Prior a taky mu něco koupit na pamatáku. Jenže tam si Zoro nic nevybral. Něco mu slušelo, to jo, ale Zorovi se to zrovna moc nelíbilo, nebo se mu to líbilo, ale nesedělo mu to. A do papírnictví jsme nešli a taky proč, že? Když tam není co kupovat. Nebo takhle, já bych si tam určitě něco vybrala, ale pro Zora by to mohla být nuda. Když jsem vycházeli z Prioru byl tak trochu čas na oběd. Tentokrát jsem šli k Turkům na kebab.

Já si dala hranolky s kebabem (masem) a Zoro velký kebab a pití k tomu. Oba colu. Dali jsem si to venku. Asi za patnáct minut nám to přinesli.

,,Dobrou chuť.’’ popřála jsem.

,,Dobrou chuť.’’ popřál Zoro. Oba jsme se dali do jídla. V tom mi přišla smska. Hned jsem si ji přečetla. Byla od mamky.

,,Ahoj Jájo, co děláš? My s tátou obědváme v jedné restauraci. Výlety si užíváme, dneska jsme jeli na dva zámky. Tedy na jedena po jídle pojedeme na další. Nenudíš se? Příští rok pojedete taky holky moje. Mám tě moc ráda.’’ přečetla jsem si smsku a hned jí odepsala.

,,Ahoj mami, mám se fajn. Zrovna si taky dávám oběd. Zašla jsem si koupit kebab, dostala jsem na něj chuť. Jsem ráda, že si to užíváte. Doma se nenudím, znáš mě ne? Už se těším až vás uvidím. Stýská se mi. Jane.’’ a odeslala jsem smsku.

,,Rodiče?’’ zeptal se mě Zoro. Přikývla jsem. Poté se mě Zoro zeptal, jací rodiče jsou a tak jsem mu při jídle vypravovala, jací jsou mí rodiče. Jaká je mamka a jaký je taťka. Jak je miluji atd atd...Po jídle jsme šli do Centrálu.

Nejdřív jsem zašli do hračkářství, kam chtěl jí t Zoro. Zastavili jsem se u meče hračky, kterou Zoro zkoumal.

,,Není špatný ale s tím bych jsem si nezabojoval.’’ podotkl Zoro a meč zase vrátil na své místo.

,,Je to hračka pro malé děti, aby se nezranili, nebo aby nezranili někoho jiného.’’ vysvětlila jsem Zorovi. ,,Něco jako u vás dřevěný meč, při trénincích.’’ dodala jsem. Zoro to pochopil.

,,Chápu, ale aspoň by mohl být dřevěný.’’ podotkl Zoro.

,,I se dřevem by se zranili. Ale možná v nějakém tom kroužku, pokud tu je, používají dřevěné meče.’’ zamyslela jsem se. Pak jsem šli, zase se dívat po nějakém tom oblečení. Nakonec si Zoro vybral nový zelný šátek na hlavu ovázal si ho na pravou stranu ruky. na levé měl ten svůj černý. ,,Tak a mám dva, na střídání.’’ usmál se. I já se usmála. Poté jsem si šli sednout do Lagarta.

Mě už tam museli znát a klepat si na hlavu co tu zase dělám. Nebo že jsem pěkná děvka, že každý den s jiným. Ale nikdo nic neříkal. Dala jsem si virgin mochito a Zoro si dal pivo. Po menším odpočinku jsme šli ještě do knihkupectví. To by zase můj rajón. Zdrželi jsme se tu půl hodiny. Poté jsme šli zase zpátky pěšky přes park domů.

Na cestu jsem si koupili zmrzlinu. Točenou vanilkovou. Byla vynikající. I Zorovi chutnala. Cestou jsme si povídali.

,,Škoda, že nemám své vlastní peníze.’’ posteskl si Zoro. Podívala jsem se na něho.

,,Proč?’’ zeptala jsem se ho.

,,Protože bych ti aspoň něco mohl taky koupit nebo pozvat.’’ vysvětlil mi Zoro.

,,To je dobré. Pro mě je dobré a příjemné, že jste tu se mnou.’’ usmála jsem se na Zora. Ten se na mě taky usmál.

Došli jsme domů, ale ještě nejdřív jsem šli na nákup do Penny. Abychom mohli co jíst. Zoro mi s tím pomohl.

Odemkla jsem byt a Frau byl hned nastartovaný u dveří. Ichinose s Fushimim převzali tašky ode mne a Zora. Zoro zavřel dveře a Frau mě hned objal.

,,Už zase ji otravuješ?’’ zeptal se Law. Frau jsem taky objala.

,,Tak už to stačilo.’’ řekla jsem a snažila se od Fraua odtrhnout. Ale nedařilo se mi to. Law Fraua ode mne odtáhl. Zase mě zachránil. Z toho jediného měl Frau respekt. Za což jsem byla ráda.

,,Bohužel dneska jsme k obědu udělali málo.’’ posteskl si Ichinose.

,,A já mám už takový hlad.’’ řekl Zoro.

,,Nevadí, uděláme si chleba ve vajíčku.’’ řekla jsem s úsměvem.

,,Já to udělám.’’ řekl Ichinose a usmál se. Já mezitím šla pod sprchu. Postupně se vysprchovali i ostatní kluci a pak jsem se společně na večeřili. Po večeři jsme tentokrát hrali hru Alias párty. Hráli jsme do jedné do rána a pak jsme šli spát.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.