Anime World CZ/SK - Příběhy

Porada

JANE:

Ráno nebylo moc pěkné probuzení. Nevadilo mi, že mě vzbudila Verča.

,,Jane, Jane.‘‘ volala Verča mé jméno, až jsem otevřela oči.

,,Verů. Co se děje?‘‘ zašeptala jsem a posadila se na posteli.

,,Tam…tam je pavouk.‘‘ dostala ze sebe Verča vyděšeně. Postavila jsem se na nohy. Celá rozespalá jsem se podívala, kam Verča ukazovala. V rohu byl pavouček. Chtěla jsem ho vzít do ruky a odnést ho pryč, aby se Verča nemusela bát. Jenže jsem zapomněla, že v tomto světě zvířata mluví. Jak jsem natahovala ruku, promluvil.

,,Nesahej na mě s těma tvýma prackami.‘‘ pronesl pavouk podrážděně. Lekla jsem se natolik, že jsem ucouvla dozadu, kde měla nohu Verča a zakopla jsem a spadla na zem. Hlavou o roh postele. Byla to pěkná rána. Ležela jsem na zemi a rukou jsem si třela hlavu.

,,Jane, jsi v pořádku?‘‘ zeptala se vyděšeně Verča.

,,Co…co se děje?‘‘ zeptal se rozespale Frau. Ichinose byl hned u mě s Verčou.

,,Jane, co se stalo?‘‘ hned se zeptal Ichinose.

,,Nic mi není. Nekrvácím, tak to bude jen boule.‘‘ řekla jsem a pořádně jsem se posadila na zemi. Za pomocí Ichinose i Verči jsem se postavila na nohy. Frau přišel k nám. Hlava mě pěkně třeštila. ,,Za to může tam ta smějící se potvora.‘‘ ukázala jsem, kde byl pavouk, který se smál.

,,Kdo je u tebe potvora, ty pískle.‘‘ rozzlobil se pavouk.

,,Ty, jen jsem tě chtěla odnést pryč. Nic ti neudělat.‘‘ řekla jsem podrážděně a rukou si třela hlavu.

,,To ti nevěřím.‘‘ řekl pavouk. V tom se otevřely dveře a objevil se veverčák.

,,Co se tu děje? Co to bylo za ránu?‘‘ zeptal se Veverčák a přišel k nám.

,,Jane spadla na zem a praštila se do hlavy.‘‘ řekla Verča.

,,Jak se to stalo?‘‘ zajímalo veverčáka.

,,Zeptej se tamtoho všiváka.‘‘ řekla jsem podrážděně a ukázala na pavouka. Veverčák se podíval tím směrem.

,,Smíšku, co ty tu děláš?‘‘ zeptal se překvapeně veverčák.

,,Smíšek?‘‘ vyhrkla jsem ze sebe.

,,To jest moje jméno.‘‘ představil se pavouk. ,,Jen mě chtěla vzít do ruky.‘‘ řekl naštěstí pravdu.

,,Obvinil si mě tu, že jsem tě chtěla zabít.‘‘ nedala jsem se. Ani jsem nevěděla, kde se ve mně bere ta zlost.

,,A nechtěla?‘‘ zeptal se provokativně pavouk.

,,Ne, nechtěla. Jen jsem tě chtěla dát pryč, aby se tady Verča nebála.‘‘ vysvětlila jsem.

,,Ale stačilo říci a já bych zmizel.‘‘ uškliboval se Smíšek.

,,Tak člověk, kdo ještě na oko spí a neuvědomuje si, kde je, nedojde, že můžeš mluvit.‘‘ řekla jsem na svou obhajobu.

,,Bude lepší, když Smíšku odejdeš.‘‘ řekl veverčák. ,,V deset se koná porada.‘‘ dodal.

,,Dobrá, jdu, ale pro příště nesahat na mě.‘‘ varoval nás Smíšek a vzápětí zmizel.

,,Klidně se ještě prospěte, do desíti času dost.‘‘ řekl veverčák a odešel.

,,Lidi, omlouvám se.‘‘ omluvila jsem se.

,,Za co?‘‘ zeptal se mě Frau.

,,Za ten můj výbuch vzteku. Nikdy se mi to nestalo.‘‘ vysvětlila jsem.

,,To je v pohodě. Já bych taky v klidu nebyl stát se to mně.‘‘ řekl Frau. Musela jsem uznat, že má pravdu.

,,Co podnikneme?‘‘ zeptal se Ichinose.

,,Já bych tu ještě zůstala. Zalezla do postele a přikryla se.‘‘ řekla jsem.

,,Dobře. Ale spát už nejdeš, že ne?‘‘ zeptala se Verča.

,,Neboj, po tomto incidentu jsem natolik probuzená, že se mi spát nechce.‘‘ usmála jsem se a zalezla do postele. I Ichinose s Frauem se vrátili do postelí a přikryli se.

,,Jane, mohu k tobě?‘‘ zeptala se mě Verča.

,,Jasně, že jo, jen si vezmi svou deku.‘‘ usmála jsem se. Už jsem byla klidnější. Udělal jsem místo pro Verču, která si vzala svou deku a sedla si ke mně do postele. Asi do devíti jsme si pak povídali o různých věcech. Hlavně já s Verčou o našem světě. V devět si pro nás veverčák přišel.

,,Pojďte snídat.‘‘ vyzval nás. Všichni jsme vylezli z postelí a upravili je a šli dolů, kde na stole byla přichystána už snídaně.

Každý se sedl ke stolu a dal se do jídla. Byli rohlíky a loupáky. Já si dala suchý loupák. Verča s Ichinosem rohlík s máslem a salámem a Frau loupák s máslem. K tomu jsme měli kakao. Výborná snídaně. Po snídani jsem chtěla sklidit ze stolu, ale veverčák mě zadržel a řekl, že to udělá. Chtěla jsem protestovat, ale veverčák si nedal říct. Když bylo vše sklizeno a uklizeno, tak veverčák nám řekl.

,,Tak teď půjdeme potichu na jedno shromaždiště, kde se setkáme s jinými zvířaty.‘‘ řekl nám veverčák. ,,Nikdo s nikým mluvit nebude, je to pro vás nebezpečné, ale to sami pochopíte pak na té poradě.‘‘ dodal. Všichni jsme vstali a šli ven před chaloupku. Venku se mě chytla Verča za ruku. Nevadilo mi, ba naopak jsem byla ráda.

Veverčák šel před námi Já šla s Verčou za ním a jako poslední šel Frau s Ichinosem. Hlava mě stále bolela, po tom pádu, ale nedala jsem nic najevo. Cestou jsem si prohlížela prostředí. Kromě lesa tam nic nebylo, přesto mi přišel temný. Žádný zpěv ptáčka, žádné jiné zvířátko nebylo slyšet. Říkala jsem si, co se tu asi děje. Asi za půl hodiny jsme dorazili na místo, na lesní mýtinu, kde už byla většina zvířat.

,,Vítejte, jsme tu všichni?‘‘ zeptal se hned veverčák. Podívala jsem se po všech těch zvířatech. Malá, velká, nebezpečná i přívětivá. Snad všechna lesní zvířata. I toho Smíška jsem našla, ale hned jsem od něho odvrátila zrak. Hlava mě bolela a při pomyšlení, že mi to způsobil on bolela ještě víc. Nebo spíš se to tak říká.

,,Ještě Hranostaj, ještě chybí.‘‘ odpověděl jeden z ptáků. Myslím, že to byla hrdlička, ale jistá si tím nejsem. Nevyznám se v tom. Verča se mě držela za ruku dost pevně. Vedle mě stál Ichinose a vedle Verči Frau.

,,Tak ještě pět minut počkáme, pak začneme bez něj.‘‘ promluvil veverčák. Poté se na nás otočil. ,,Jděte si sednout doprostřed toho kruhu.‘‘ řekl nám. Všichni jsme tak učinili. Byla jsem ráda, že sedím mezi Verčou a Ichinosem, že nejsem na kraji. Byl to nepříjemný pocit, když ta všechny zvířata na nás zírala a něco si šeptala. Za chvilku se dostavil ježek.

,,Omlouvám se za zpoždění.‘‘ omlouval se ježek.

,,V pohodě Hranostaji.‘‘ řekl veverčák. ,,Tak porada může začít.‘‘ dodal a odkašlal si. ,,Tito hosté pocházejí z jiného světa.‘‘ začal a všichni vydali ohromeně Oh. ,,Byli sem posláni, aby nám pomohli. Aby nám pomohli zachránit toto lesní království.‘‘ všichni žasli. I já žasla. My a zachránit lesní království? Co je to za nesmysl? Říkala jsem si jednu otázku za druhou pro sebe.

,,Jak to víš, že to jsou oni?‘‘ zeptal se někdo ze shromážděných.

,,Jsou čtyři. Dva princové a dvě princezny, jak se píše v knize.‘‘ vysvětloval veverčák. ,,Teď se musí dostat do medvědí nory, aby se dozvěděli víc informací.‘‘ dál pokračoval. ,,Budou potřebovat pomoci, proto vás žádám o vaši pomoc.‘‘ žádal ostatní. Všichni ho pozorně sledovali a poslouchali.

,,Jak ti máme věřit? Že to není tvůj výmysl?‘‘ zeptal se někdo.

,,Myšáku, o té knize víme všichni ne? Každý má u sebe kopii té knihy, tak si ji přečti. Jinak proč se sem dostali čtyři cizinci? A ještě ke všemu dva hoši a dvě dívky?‘‘ podal dvě otázky veverčák. Já musela na vše sledovat s otevřenou pusou, protože jsem tomu nemohla uvěřit. Existuje nějaká kniha, kde my jsme princové a princezny a máme za úkol zachránit toto království. Ale před čím? A opravdu jsme to my, ti vyvolení? Ale když veverčák položil otázku, proč se sem dostali čtyři cizinci. A my jsme byli cizinci i dokonce čtyři. Sice to nerada přiznávám, ale začínala jsem tomu věřit, i když to bylo neuvěřitelné.

,,Dobrá, dobrá. Věříme ti. Ale vždyť to jsou jen pouhá holátka, která nic nesvede.‘‘ ozval se někdo.

,,Proto budou potřebovat naši pomoc. Musí se dostat k medvědovi, aby on jim předal dárky a taky něco je naučil.‘‘ řekl veverčák. ,,A při cestě budou mít potíže, tak bude dobré, kdybyste byli nablízku a pomohli jim, v nejhorší nouzi.‘‘ žádal veverčák.

,,Dobře Rene, nech nás si o tom promluvit mezi námi a pak řekneme svá rozhodnutí.‘‘ řekl někdo.

,,Dobrá, na to máte právo.‘‘ souhlasil veverčák. Vyzval nás veverčák, abychom šli k němu. Všichni jsme vstali a šli k němu.

,,Můžeš nám to prosím tě vysvětlit?‘‘ zeptala jsem se veverčáka.

,,Jde o to, že v jedné prastaré knize se píše, že přijde čtveřice cizinců, dva princové a dvě princezny. Kteří budou, bojoval, proti bezhlavému drakovi Baziliškovi, kterého porazí a zachrání naše lesní království. Medvěd Vševěd, sepsal kdy si tuto knihu. Věděl, že jednoho jde, přijdete a pomůžete nám.‘‘ vysvětlil nám veverčák.

,,A jsi si jist, že jsme to my?‘‘ zeptal se nejistě Ichinose.

,,Ano jste to vy. Jiní cizí lidé se sem nikdy v životě nedostali. Vím, je to neuvěřitelné, ale pravdivé.‘‘ řekl nám veverčák.

,,Ale my neumíme bojovat.‘‘ řekla jsem. Nikdy jsme v ruce nedrželi zbraň.‘‘ zarazila jsem se. Vzpomněla jsem si, že Frau má v anime kosu smrti. ,,Teda aspoň někdo.‘‘ opravila jsem se.

,,Ale za pomoci Vševěda se to všechno naučíte. I při cestě budete muset bojovat, ale vše zvládnete, nebudete na to sami.‘‘ usmál se veverčák. ,,Nebojte se. Oni se určitě rozhodnou vám pomoci. Mají kopii té knihy, kterou má každý doma.‘‘ dodal s úsměvem.

,,A proč si nám tu knihu neukázal už včera?‘‘ zeptal se Frau.

,,Protože byste to potřebovali vysvětlit a na to nebyl čas. Musel jsem se o vás postarat.‘‘ vysvětlil veverčák.

,,Vždyť jsem říkala, že ti ráda pomohu.‘‘ nedala jsem se.

,,Ale hosté a na tož princezny by neměli pomáhat poddaným.‘‘ řekl veverčák.

,,No dobrá, ale říkej nám naším jménem, nebo aspoň mně.‘‘ řekla jsem rezignovaně.

,,Můžete jít, už jsme se rozhodli.‘‘ promluvil někdo nad námi. Nebyl to nikdo jiný než Smíšek.

,,Myslím, že bychom měli jít.‘‘ řekl veverčák. A tak jsme šli na mýtinku, kde byli všichni. My jsme si zase sedli doprostřed shromáždění.

,,Jak jste se rozhodli?‘‘ zeptal se veverčák.

,,Že pomůžeme, ale vyrazí se až zítra. Každý si musí prostudovat tu knihu a to pořádně.‘‘ řekl někdo.

,,Dobrá, zítra vyrazí.‘‘ souhlasil veverčák. Poté se pomalu shromáždění začalo rozpouštět. ,,Tak my bychom se měli taky vrátit a to co nejrychleji.‘‘ řekl a vyrazil na cestu. A my za ním.

Doma u veverčáka, jsme si sedli a mlčeli. Veverčák šel pro něco k jídlu.

,,Co si o tom myslíte?‘‘ promluvil do ticha Frau. Verča se mě stále držela za ruku.

,,Že je to přetažené přes vlasy. Ale věřím, že je to pravda. Ale  chtěla bych vidět tu knihu.‘‘ řekla jsem svůj vlastní názor.

,,Myslím, že je to taky pravda, i když neuvěřitelná. Ale pochybuju, že jsme ti vyvoleni zrovna my, nebo aspoň já.‘‘ řekl Ichinose.

,,Já jsem tu určitě zbytečně. Vždyť se jen bojím a na nic se nezmůžu.‘‘ řekla Verča.

,,To i já se bojím. A i když boje jsem se v tom anime, nebo jak se to jmenuje, zúčastnil, tak svoji braň tu nemám a bez ní bojovat neumím.‘‘ přiznal Frau.

,,To myslím, že jsme na tom stejně všichni. Vždyť já neumím ani bojové umění.‘‘ řekla jsem.

,,Ale chodila si na sebeobranu, ne?‘‘ zeptala se mě Verča.

,,To je pravda, ale už si to nepamatuju ty chmaty.‘‘ přiznala jsem. Poté přišel veverčák a udělal oběd. Po obědě nám půjčil tu knihu. Všichni jsme se shlukli u sebe a začali číst. Vše co bylo řečeno na té poradě, bylo napsáno i v té knize. Na jednom obrázku, jsme se i docela poznali, že ty čtyři postavy co tam byli, vypadli jako my čtyři. Bylo to neuvěřitelné. S veverčákem jsme si povídali celé odpoledne. Bylo pro něho za těžko nám neříkat vaše výsosti, ale našimi jmény. K večeru šel něco sehnat k večeři a po večeři jsme si šli lehnout. Každý si lehl, jak si lehl předchozí noc. Nemohla jsem ležet na zádech, jak mě bolela hlava, ale spíš spím na bocích než na zádech, tak mi to tak nevadilo. Spali jsme až do rána.

 

ICHINOSE:

Spalo se mi docela dobře. Jen sen žádný jsem neměl, možná to bylo lepší nemít žádný sen. Možná bych spal ještě déle, když mě vzbudila rána. Posadil jsem se a rozhlídl se co se děje. Myslel jsem si, že někdo spadl z postele, když jsem si všiml, Jane, jak polo leží na zemi. Hned jsem byl u ní a zeptal se, jestli je v pořádku. S Verčou jsme jí pomohli na nohy. Frau se k nám přidal. Jane nás ujistila, že jí nic není a ukázala na smějícího se pavouka, která prý za to mohla. Jane jsem věřil, tak jsem věřil, že opravdu ten pavouk může za pád Jane. Jane se začala s pavoukem hádat. Měla pěknou zlost, ale nedivil jsem se ji, i když mě to na jednu stranu dost překvapilo, kde se v ní ta zlost bere. Ale každý jsem nějaký. Poté přišel veverčák a zeptal se, co se děje a co to bylo za ránu. Jane, ukázala na pavouka, aby to vysvětlil on. Veverčák řekl jeho jméno. Jmenoval se Smíšek. Na to jak se Jane posmíval to odpovídalo, ale Jane to překvapilo, že se jmenuje Smíšek. Smíšek řekl částečnou pravdu. Jane se ohradila, ale dopadlo to tak, že nakonec veverčák požádal Smíška, aby odešel. Než odešel, tak nás varoval, abychom na něho nesahali a byl pryč. Veverčá nám řekl, že si můžeme ještě odpočinout, že je čas. Jak odešel, tak se nám Jane, omluvila, za své chování. Frau řekl, že by se zachoval stejně. Já nevím, jak bych reagoval já, ale asi taky ne moc mile. Poté odešel a já řekl, co podnikneme. Každý si zalezl do postele a přikryl se. Já se opřel o zeď, přikrytý, abych viděl na všechny. Verča si sedla do postele k Jane. Já i Frau jsme vyzvídali, jaký je ten jejich svět, tak nám holky vyprávěli. Bylo pár věci, kterým jsem nerozuměl, ale neptal jsem se, to spíš Frau a dívky se nám to snažili nějak vysvětlit. Něco jsem pochopil a něco ne. Nevím, jak na tom byl Frau, ale už se dál nevyptával. V devět si pro nás přišel veverčák, že je snídaně na stole. A taky, že jo.

Na stole byly rohlíky a loupáky, máslo a sýr a nějaký ten salám. Já si s Verčou dal rohlík s máslem a salámem a Jane s Frauem loupák. Jane suchý loupák a Frau s máslem. Já si vybrat loupák, tak si ho dám taky suchý. Ale nemuselo to být špatné, ale já se věnoval jen svému rohlíku. K tomu jsme měli vynikající kakao. Po snídani nám veverčák řekl, že vyrážíme na tu poradu. Radil nám, nebo spíš varoval, ať jsme potichu a neupozorňujeme na sebe. Když se zmínil, že je to pro nás nebezpečné, tak jsem radši byl z ticha. Veverčák šel jako první, pak Jane s Verčkou a nakonec já s Frauem.

Došli jsme na mýtinku, kde bylo spoustu zvířat. Říkal jsem si, jestli levhart nebo puma je lesní zvíře, ale tady mohlo být možné všechno. Pár medvědů, ptáčků, pavouků (mezi nimi i Smíšek), veverek, ježků, hranostajů a dalších zvířat. Veverčák se zeptal, jestli jsou všichni. Někdo se ozval, že chybí Hranostaj. Myslel jsem, že se jedná o zvíře hranostaj, ale zmýlil jsem se, když přispěchal ke shromáždění ježek. Došlo mi, že se Hranostaj je jeho jméno. Poté nás veverčák poslal si sednout do středu shromáždění. Když se ježek dostavil, tak veverčák poradu začal. Žasl jsem od okamžiku porady. My a vyvoleni, že jsme cizinci, to souhlasilo, ale že máme zachránit toto lesní království, tak to v plánu nebylo, nebo jsem o tom nic nevěděl. Všichni žasli, když se zmínil veverčák o tom, že jsme cizinci. Žasl jsem ještě víc, když nás nazval princi a princezny. Někdo se ozval, že jak můžou vědět, že to není žert, ale veverčák je upozornil na nějakou knihu. Rozhodně jsem si řekl, že tu knihu chci vidět a přečíst si ji. Ale mlčel jsem a nic jsem neříkal, nechtěl jsem rušit. Když nás někdo nazval pouhá holátka, měl pravdu, ale to oslovení se mi nelíbilo. Museli jsme se dostat k nějakému medvědovi, který je asi nejvíce významný, protože na poradě nebyl a nějací medvědi tam byli. Když se někdo ozval, že si to potřebují promyslet, tak jsme šli všichni s veverčákem stranou. Jane se ho zeptala co to má všechno znamenat. Veverčák nám řekl o nějaké knize, kde se píše, že přijdou čtyři cizinci, princové a princezny, kteří porazí bezhlavého draka Baziliška, při zmínce, bezhlavý drak, se mi sevřel žaludek a po zádech mi projel mráz. Zeptal jsem se, jestli si je jistý. Veverčák mě ujistil, že jo, protože jindy cizí lidé se sem nedostali. Jane, řekla, že neumíme bojovat, což je pravda, aspoň u mě. Nikdy jsem se ne porval a bojovému umění jsem taky neholdoval. Ale v tom se zarazila. Asi si na něco vzpomněla, když řekla, že aspoň někdo. Došlo mi, že má namysli Fraua. Jane se poté zeptala, proč nám o té knize neřekl dřív. Vymluvil se na to, že se musel o nás postarat. Jane mu řekla, že mu nabízela pomoc, což byla pravda, ale veverčá ji odmítal, protože prý princezny nemají pracovat a pomáhat poddaným. Poté se ozval hlas nad námi. Byl to Smíšek, že máme se vrátit, tak jsme se vrátili a my se sedli na svá místa zase a čekali, jak se rozhodli. Nakonec se rozhodli, že nám pomohou, ale že musí prostudovat tu knihu, a že se vyrazí až další den. Poté jsme se odebrali zpátky do chaloupky u veverčáka.

Doma u veverčáka, jsme se sešli v obýváku a povídali jsme si. Frau se nás zeptal, co si o tom myslíme. Jane to hrnula, tak, že je to nejspíš pravda, i když přetažené přes vlasy. Nikdo tomu nerozuměl, proč to jsme zrovna my, protože nikdo nevynikal v žádné bojové disciplíně. Hlavně já si myslel, že jsem tam zbytečně, ale přidala se ke mně Verča. Myslím, že si to myslela i Jane i Frau, ale nic neřekli. Poté přišel veverčák a udělal něco k jídlu. Po obědě nám půjčil tu knihu, kterou jsme si všichni přečetli. Bylo to neuvěřitelné, vše co zaznělo na poradě se psalo i v té knize. A na poslední stránce byli obrázky těch čtyř hrdinů, a ty obrázky se nám velmi podobali. Celé odpoledne jsme si pak povídali s veverčákem. Pak udělal večeři a po večeři jsme šli všichni spát. Já usnul docela rychle

 

VERONIKA:

Ráno jsem otevřela oči a posadila jsem se. Ostatní ještě spali. Nechtěla jsem je budit, že si ještě lehnu a pokusím se usnout, jenže jsem si všimla pavouka. Pavouků se bojím. Chtělo se mi křičet, ale nechtěla jsem budit ostatní. Tak jsem se nakonec rozhodla vzbudil Jane, která byla poblíž. Nakonec se mi to povedlo ji vzbudit. Jane se posadila a zeptala se, co se děje. Rukou jsem ukázala na zeď, kde byl pavouk a zašeptala, pavouk. Jane se postavila a nastavila ruku, že ho vezme do rukou, když v tom pavouk promluvil. Lekla jsem se a stoupila o krok dozadu. I Jane, ustoupila, což jsem nečekala a Jane, zakopla o moji nohu a spadla na hranu postele. Hned jsem se zhrozila a zeptala se, jestli je v pořádku. Ichinose byl hned u nás. Frau se taky probudil a zeptal se, co se děje. Jane nás ujistila, že je v pořádku a za pomoci Ichinoseho jsem, Jane postavil na nohy. Frau se k nám přidal. Jane, ukázala na pavouka a řekla, aby jim to vysvětlil on. Jane a pavouk se začali hádat, protože pavouk nevěřil, Jane, že ho chtěla jen vzít a odnést. Myslel si, že ho chce zabít. Jane jsem nepoznávala, ale taky jsem ji dost dobře neznala osobně, jen přes internet. Ale nedivila jsem se ji. Vždyť Jane mu ublížit nechtěla a on si trval na svém, že jo. Poté přišel veverka Ren a ptal se, co to bylo za ránu. Jane, ukázala na pavouka, aby to on vysvětlil. Ten řekl částečně pravdu, ale jednu věc zatajil. Veverka Ren ho nazval Smíškem. Byla jsem překvapena, že se tak jmenuje. Sice se smál, ale jinak spíš byl to darebák než Smíšek. Veverka Ren si vše vyslechl a pak Smíška poslal pryč. Nám řekl, že si máme ještě lehnout a odešel. Ichinose se zeptal, co podnikneme. Jane, řekla, že si vleze ještě do postele. Sedla si a zahrabala se do peřin. Zeptala jsem se, jestli se mohu k ní přidat, a Jane, souhlasila. Jen jsem si vzala svoji deku a sedla si k Jane. Já a Jane jsme klukům vyprávěli o našem světě. Pak přišel veverka Ren, že je snídaně na stole. Všichni jsme sešli dolů.

Nasnídali jsme se. Já a Ichinose jsme měli rohlík s máslem a salámem. Jane si vzala suchý loupák a Frau loupák s máslem. Po snídani jsme vyrazili na tu poradu. Veverka Ren nás varoval, že máme být opatrní, nemluvit a držet při sobě. Hned jsem se zase chytla, Jane za ruku.

První šel veverka Ren, já s Jane za ním a jako poslední šel Frau a Ichinose. Došli jsme na mýtinku, kde už byla snad všechna zvířata. Od jezevce po medvěda. I puma tam byla. Bála jsem se ještě víc a stiskla, Jane ruku ještě víc. Veverka Ren se zeptal, jestli jsou všichni. Někdo řekl, že kromě Jezevce. Myslela jsem, že je tím myšlen jezevec a ne ježek, který za chvilku dorazil, a porada začala. My jsme si museli sednout doprostřed toho dění. Jane jsem se stále držela za ruku. Veverka Ren začal o tom, že jsme cizinci, že jsme princové a princezny a máme zachránit tento svět. Nevnímala jsem, co kdo pak říkal. Byla jsem celá z toho pryč. Musela jsem o tom přemýšlet, proč zrovna já? Já a princezna? To je úplný nesmysl. Říkala jsem si v duchu pro sebe. Po nějaké době Jane, vstala i kluci, tak jsem taky vstala a šli jsme stranou. Jane se zeptala, co to má všechno znamenat. Veverka Ren nám to vysvětlil a řekl o nějaké knize, o čtyřech cizincích, kteří zachrání tento svět od bezhlavého draka Baziliška. Když řekl bezhlavý drak, dostala jsem větší strach a držela se Jane jak pevně jsem dovedla. Jane, měla pravdu, když veverce Renovi říkala, že nikdo z nás neumí bojové umění. Já to rozhodně neuměla. Poté se ozval hlas nad námi. Byl to Smíšek, že se máme vrátit, tak jsme se vrátili a sedli na svá místa. Rozhodli se, že nám pomohou, ale že se vyrazí až další den. Byla jsem ráda, že se nemusí vyrážet hned teď. Poté jsme vstali a s veverkou Renem jsme šli, jak nejrychleji jsme dovedli zpátky do chaloupky.

Dorazili jsme do chaloupky a veverka Ren někam zmizel. Frau se nás zeptal, co si o tom myslíme. Jane to řekla za nás, že je to nejspíš pravda, ale přetažené za vlasy. Já i souhlasila s Ichinosem jestli tam nejsme nějak zbytečně, protože jsme neovládali bojová umění. Vzpomněla jsem si, že mi Jane jednou psala, že chodí na kurz sebeobrany, ale když jsem to zmínila, tak Jane mi řekla, že si to už nepamatuje ty hmaty. Což nejspíš byla pravda. Veverka Ren přinesl oběd a všichni jsme se najedli. Po obědě nám půjčil tu knihu, do které jsem se všichni začetli. Vše co zaznělo na poradě, bylo napsáno i v té knize. Na konci byli obrázky čtyř postav. Jedná z nich vypadala jako já. I Jane, Ichinoseho a Fraua jsem tam poznávala. Tím se utvrdilo, že vše je pravda. Pak jsme si povídali s veverkou Renem. A po výborné večeři jsem šli spát. Chvíli mi trvalo, než jsem usnula.

 

FRAU:

Docela dobře se mi spalo. Večer jsem hned usnul. Sice se mi nic nezdálo, nevím jak ostatním, ale mně teda nic. Ráno mě vzbudila rána. Posadil jsem se na posteli a zeptal se, co se děje. Poté jsem si všiml, jak Ichinose a Verča pomáhají, Jane na nohy. Hned jsem u nich byl. Po chvíli vypukla hádka mezi Jane a pavoukem. Byl jsem na straně Jane, z toho co jsem pochopil, ten pavouk Jane vyděsil a Jane, spadla na zem. Chtěla se ho jen dotknout a přesunou jinam. Jenže on si myslel, že ho chce zabít. A proto jsem, Jane věřil. Sice ji neznám moc dobře, ale vím, že by mu neublížila. Není ten typ lidí, co ubližuje jen tak pro nic za nic. Za chvíli se u nás objevil veverka. Hned se ptal co se děje a co to bylo za ránu. Jane, ukázala na pavouka, aby to vysvětlil. Pavouk vše řekl, jen se mi zdálo, že něco zatajil. A taky že jo. Zatajil to, že si myslel, že ho chce, Jane zabít. Díky veverce jsme zjistili, že se jmenuje Smíšek. Sice se smál, ale jeho jméno mi k němu nesedělo. Rozhodně ne Smíšek. Veverka poslal Smíška pryč a nám řekl, že si máme ještě lehnout, že je času dost. Ichinose se zeptal, co podnikneme. Jane si zalehla do postele pod peřinu. Všichni jsme ji následovali. Chtěl jsem, aby si Verča sedla ke mně, ale mlčel jsem  a sama si vybrala Jane. Já i Ichinose jsme vyzvídali o jejich světě, nebo spíš já. Na pár věcí jsem se i zeptal, když jsem je nepochopil. Obě se to snažili vysvětlit přirovnat, ale občas jsem to nepochopil, ale nechal jsem to být. Po nějaké době, přišel veverka, že snídaně je na stole. Všichni jsme ustlali postele a vydali se dolů na snídani.

K snídani jsem si vzal loupák s máslem. Divil jsem se, že si Jane, dává jen suchý loupák, jak se z toho může najíst, ale nechal jsem to plavat. Verča a Ichinose si dali rohlík s máslem a salámem. K pití bylo kakao, což se k loupáku hodilo dokonale. Po snídani veverka sklidil nádobí a varoval nás, abychom se drželi pohromadě a nemluvili. Poté jsme vyrazili na tu slibovanou poradu.

Cestou jsme mlčeli. Já s Ichinosem jsme šli poslední. Viděl jsem jak Verča drží, Jane za ruku. Hned bych to měnil, ale nechtěl jsem nic prozrazovat o svých citech, tak jsem jen mlčel a v duchu tak trochu žárlil. Dorazili jsme na mýtinku, kde byla spousta zvířat. Docela jsem se jich pár i bál, když jsem viděl medvědy a pumy a tygry. Ale snažím, jsem se zachovat si chladnou hlavu. Veverka se zeptala, jestli jsou všichni. Ještě se mělo čekat na Jezevce. Myslel jsem si, že to bude nejspíš jméno, než zvíře jezevec a nakonec jsem měl pravdu. Jednalo se o ježka Jezevce. Než porada začala a než se Jezevec dorazil, sedli jsme si my čtyři doprostřed shromáždění. Poté začala porada. Veverka měl proslov. Tvrdil, že jsme cizince, což by souhlasilo, kteří zachrání tento lesní svět před záhubou. Že jsme princové a princezny. Mluvil o nějaké knize, nebo se spíš o ní zmínil, když se někdo ozval, jestli to není nějaký vtip nebo nesmysl. Říkal jsem si, proč veverka se nám nezmínil o té knize už dřív. Chtěl jsem ji vidět a prostudovat si ji. Hodně mě to zajímalo. Nakonec se dohodli, že si vezmou pauzu na rozmyšlenou a my čtyři vstali a šli za veverkou. Jane se zeptala, co to všechno má znamenat. Veverka nám to vysvětlil a zmínil se o té knize. Když jsme se ho zeptali, proč nám o knize neřekl dřív, tak se vymluvil, že by nebyl čas na vysvětlování, že se o nás musel postarat. S tím jsme nesouhlasili, že bychom mu pomohli, ale tvrdil, že princezny a princové nebudou pracovat. Kdyby jen věděl, jak v našem světě kde kdo pracuje. Jane se zmínila, že nikdo neumí bojové umění, i když se nade mnou zarazila, ale když jsem jí vysvětlil, že bez kosy bojovat neumím, tak jsme na tom byli všichni stejně. V tom se ozval známý hlas. Byl to Smíšek a my se vrátili na místa. Porada skončila tak, že nám pomohou, ale až druhý den máme vyrazit, že chtějí prostudovat tu knihu. I my vyrazili. Šli jsme zase mlčky a svižným krokem.

Dorazili jsme do chaloupky. Veverka někam zmizel a já se zeptal co si o tom myslí. Jane to řekla za všechny, že je to nejspíš pravda, i když přetažené za vlasy. Naštěstí jsem to pochopil, jak je to myšleno. Mluvili jsme o tom bojovém umění znovu. Verča se zmínila, že Jane, chodila na nějaký kurz sebeobrany. Jenže si prý ty chvaty nepamatuje a to jsem jí věřil. Veverka poté přinesl oběd. Všichni jsme se naobědvali. Po obědě nám veverka dal tu zajímavou knihu. Vše co zaznělo na poradě bylo napsáno v té knize, ale jedna stránka mě zaujala nejvíce. Na poslední stránce byly obrázky čtyř postav. Naše obrázky, na kterých jsme se navzájem poznali. S veverkou jsme si pak různě o všem možném povídali. Po večeři se šlo spát. Tentokrát mi trvalo, než jsem usnul, protože se toho stalo moc za ten den a bylo o čem přemýšlet. Po chvíli jsem usnul.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.