I See You! (P)
Informace:
El (Elena) která si o sobě myslí opravdu hodně byla ve špatnou dobu na špatném místě a to jí zničilo celý život, ale tomu se říkat život ani nedá!
Pak je tu ještě třídní podivín Percy. El zjistí jeho tajemství, proč má ve skole výhody!
Jako každý den mi zazvonil na nočním stolku budík. Já ospalecky zvedla ruku a schodila ho na zem, při čemž zuřivě zvonil dál. Donutil mě vstát. Dokopala jsem se k tomu abych se oblékla, učesala a malinko nalíčila. Po ránu vypadám jak příšera to mi věřte!!
Slezla jsem ze schodů, nasnídala se a chvilku koukala na televizi.
„Já nechci do školy...." stěžuju si mamce, která teprv stála rozespale ve dveřích, stále ještě v pyžamu. „Musíš zlatíčko." odpověděla a zývla jako lev.
Vstala jsem z gauče, vzala tašku a šoupavými kroky se přesunula do předsíně, kde jsem se obula do svítivě oranžovejch botasek a vyrazila do školy.
Po chvilce bloumání nad naprosto nepodstatnými věcmi jsem uslyšela hlasy, které se ke mě přibližovaly. Jsem docela oblíbená, někdy by mě zajímalo co si o mě vlastně všichni myslí. Po chvilce se za mnou utvořil takový malý gang. Všichni se bavily jeden přes druhého.
Zastavila jsem těsně u přechodu, rozhlédla se a dala se zas do kroku. Pro svou bezpečnost cokoli!!
Na hodině Čj sedím s jedním podivínem, má hnědé tmavé vlasy, celkově je docela hezkej, jen je máklej. Hodněkrát jsem ho viděla jak se s někým baví, ale nikdo krom něj tam nebyl. Záhadička. Při hodině má povolení mít sluchátka, vymlouva se, že se mu s hudbou lépe soustředí.
Když bych něco takového chtěla já, učitel by okamžitě zamítl a změnil téma. Jednou nám učitel říkal o Českých lesých, z tohoto tématu se dostal k sýkorkám, přes Boženu Němcovou k druhé světové a pak zpět k České přírodě. Mezi tím zmínil alespoň 20 dalších témat. (To je podle pravdy!! pozn. AUTORA)
To prostě není FÉR!! Ten psychouš sedící vedle mě se jmenuje Percy. A zas si připravuje věci, na lavici pokládá i sluchátka a odchází nejspíš na WCéčka. Byla jsem malinko zlá, tak jsem mu je naschvál schovala.
„Neviděla jsi moje sluchátka?" ptá se vyjeveně, ale docela v klidu. „Ne..." povídám mu důrazně, aby to nevypadalo tak moc podezřele. Chvilku vypadal jakože někoho poslouchá „Dej mi je, vím, že je máš!" říká mi s trochu zamračeným obličejem. Poslušně mu je podávám.
Co to bylo? Neviděl mě, ne?
Odpoledne, když škola skončila jsem šla z oběda hned domů. Trávila jsem pak čas s přátely a brala je k sobě. Moc jsme si užívali.
DALŠÍ DEN
„Ah! To už je ráno?“ uzívla jsem si a vstala z postele. Dneska je focení!! Oblékla jsem si věci jako normálně a šla se nasnídat.
Na cestě do školy jsem moc nedávala pozor a soustředila se na SMS a MMS s kamarádkama. Co si asi vzaly ony na sebe?
Bez rozhlédnutí jsem vkročila na přechod a uslyšela hlasité troubení. Jediné co jsem stihla zahlédnout byla dvě velká světla. Pak byla černo, černá tma.
Probírám se a zvedám ze země. Ležela jsem v krvy, ve svojí krvy. Měla jsem potrhané šaty jakoby mě napadla divoká zvěř. Pak jsem si všimla.
„Co to je...?!“ koukala jsem vzděšeně na zem, kde ležela dívka. Vlastně ne ledajaká, byla jako já. Rozběhla jsem se a utíkala do školy. Z dálky jsem jen slyšela hukot sirén od sanitky.
Nemohla jsem na nic z toho zapomenout. Ale když jsem přišla do školy, všichni mne ignorovali. Šla jsem po chodbě. Už se něco rozneslo?
„Prej tu kravku Elenu srazilo auto!“ uchechtávala se jedna z dvojice dívek před mou skříňkou. „Není jí škoda!“ povídala ta druhá. Ony mě nevidí?
„Hej! Jak že mě srazilo auto? Stojim tady!!“ řekla jsem jim naštvaně, ale ony nic, neslyšely mě? Pak se sebraly a prošly přímo zkrz mě. „Co to ...!!“ říkám si sama sobě.
To neni možný, je to jen sen! Se všema kamrádim! Mají mne rády!! Nic se mi nestalo...!
Panikařila jsem a štípala se do rukou, abych se z toho probrala. Nic se nezměnilo. Nechce se mi ničemu takovému věřit.
O několik dní později, při kterých jsem se ukrývala doma. Se má matka s otcem oblékli do černého a šli ven. Pozorovala jsem je, sledovala je kam jdou. Došla jsem na hřbitov kde jsem nakonec viděla svůj vlastní pohřeb. Až pak... Mi došlo, že tohle není žádný sen, že se neproberu. Že nic nebude jako dřív.
O dalších několik dní později
Jelikož mě nikdo nevidí, můžu si dělat skoro co chci. Krom jídla, zvedání věcí a normálních lidských funkcí.
Chodím jako bez duše po městě.
„Ahoj El!“ uslyšela jsem své jméno a otočila se za hlasem. Ten pošuk, jménem Percy mě vidí?!! „T-ty mě vidíš?“ ptám sea tupě na něj zírám. „Jop! Vidím tě! Já vídám duchy pořád, ale oni se navzájem taky nevidí.“ vysvětlil a pousmál se. Lidi kteří procházeli okolo pokukovaly s kým se to baví
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
