Anime World CZ/SK - Příběhy

Před poradou

JANE:

Vešli jsme do světničky. Nebyla moc velká, ale všichni jsme se tam vešli. Každý si sedl, kde bylo volno. Já, Verča a Ichinose na gauč, kde Verča seděla uprostřed. Stále se mě držela za ruku. Frau si sedl do křesla. Rozhlídla jsem se kolem sebe. Stůl, kamna, krb, komoda, dvě křesla, gauč a schody, které vedly někam nahoru.

,,Je tu útulno, co říkáte?‘‘ zeptal se Frau.

,,Jo, to máš pravdu.‘‘ souhlasila jsem s Frauem.

,,Myslíte, že se nám nic nestane?‘‘ zeptala se Verča a narovnala se.

,,Neboj, jsme tu všichni. Postaráme se o tebe.‘‘ konejšila jsem Verču. Ta jen přikývla. Ale nebyla sama kdo se bál.

,,Promiňte, že mi to tak trvá.‘‘ omlouval se veverčák.

,,V pohodě, nechcete pomoci?‘‘ zeptala jsem se ho.

,,Neděkuji, to zvládnu sám.‘‘ usmál se veverčák. Přinesl sušenky a vracel se pro tác do kuchyňky, která byla tak malá, že se tam sotva vešel jeden člověk. Za chvilku byl zpátky s podnosem. ,,Jen si dejte, neostýchejte se.‘‘ nabídl nám sušenky. Všichni jsme se po sobě podívali. Dodala jsem si odvahu a vzala si sušenku. Byla lahodná. Křupavá, chutnala po másle.

,,Výborné.‘‘ řekla jsem s plnou pusou. Když jsem ji dojedla, tak jsem se napila čaje. ,,Co je to za čaj?‘‘ zeptala jsem se.

,,Heřmánkový, nechutná?‘‘ zeptal se veverčák.

,,Ne, je vynikající, takový jsem ještě nikdy nepila.‘‘ vysvětlila jsem a vzala si další sušenku. Když mě viděli baštit a pochutnávat si na čaji, přidali se i ostatní. Každý jsme si pochutnal.

,,Rene, mohu se na něco zeptat?‘‘ zeptal se Ichinose. Ren se na něho podíval.

,,Jen se ptej hochu.‘‘ vyzval ho veverčák.

,,Co to bude za poradu?‘‘ zeptal se Ichinose. Tato otázka mi taky vrtala hlavou, ale nějak jsem se neodvážila se zeptat. Ichinose byl statečnější.

,,To se dozvíte při poradě, při které taky budete.‘‘ řekl veverčák. Všichni jsme si vzali sušenku a upili z čaje. Na Verče bylo vidět, že se tak nebojí, protože se mě už nedržela za ruku.

,,Jde o nás, že jo?‘‘ zeptala jsem se náhle.

,,Ano jde. Ale na vše je čas.‘‘ usmál se veverčák. ,,Teď byste si měli odpočinout.‘‘ navrhl, když jsme vše snědli a vypili.

,,Nejsme unaveni, nebo já aspoň ne.‘‘ řekl Frau.

,,Ani já ne.‘‘ souhlasila jsem s Frauem. I Ichinose a Verča se přidali.

,,Dobře, ale porada bude až zítra ráno. Měli by jste si večer jít lehnout brzy. Teď jdu sehnat něco k večeři, buďte tu jako doma.‘‘ řekl veverčák a vstal z křesla a šel se převléci. ,,A nikam nechoďte.‘‘ řekl nám. ,,Venku to není pro vás bezpečné.‘‘ dodal rychle a byl pryč.

,,Co si o tom myslíte?‘‘ zeptal se nás Frau.

,,Ničemu nerozumím, ale chci to pochopit a vypadá to tak, že Ren není špatný. Jídlo není otrávené a ani čaj ne. Jedl a pil s námi.‘‘ řekla jsem všem. ,,Ale podle mě ví, proč tu jsme a co tu děláme.‘‘ dodala jsem.

,,Taky si to myslím.‘‘ řekl Ichinose.

,,Myslíte, že to bude nebezpečné?‘‘ zeptala se Verča.

,,Záleží co budeme muset podniknout.‘‘ řekla jsem.

,,Neboj, všichni budeme spolu a nic se nám nestane.‘‘ řekl vlídně Frau. Verča se usmála.

,,Zajímalo by mě, co je tam nahoře.‘‘ řekl Ichinose.

,,Tak se pojďme podívat.‘‘ řekl Frau. A už oba vstali. Všimla jsem si výrazu Verči.

,,Já tu s ní zůstanu.‘‘ řekla jsem. ,,Pak nám poreferujete.‘‘ dodala jsem.

,,Jsi si jistá?‘‘ zeptal se Frau.

,,Jen klidně jdi, Jane. Já tu počkám.‘‘ promluvila Verča.

,,Ne, zůstanu tu s tebou, Verů. Nenechám tě tu osamotě.‘‘ řekla jsem. Verča se na mě z vděčností usmála.

,,Tak jdeme?‘‘ zeptal se Frau a podíval se na Ichinoseho.

,,Kdyby něco, zakřičte, hned tu budeme.‘‘ usmál se Ichinose. Úsměv jsem mu oplatila a přikývla. Když kluci odešli, tak jsem nalila sobě a Verče další šálek čaje.

,,Napij se, udělá ti to dobře.‘‘ řekla jsem a podala Verče hrnek.

,,Díky, Jane. Jsem to strašpytel co?‘‘ řekla Verča a napila se.

,,Nejsi. Každý se bojí. I já.‘‘ přiznala jsem.

,,Ale jsi statečná. Já bych se třeba těch sušenek ani čaje nedotkla.‘‘ přiznala Verča.

,,A taky jsem si je vzala s velkou nejistotou a strachem.‘‘ přiznala jsem. ,,Každý má strach i kluci, ale někdo ho umí dát najevo a někdo ne. Já se snažím ten strach potlačit, ale strach mám.‘‘ snažila jsem se to Verče vysvětlit. ,,Nejsi žádná hysterka, jako někdo, kdo by panikařil a ječel a řval. Proto ti nikdo nic nevyčítá, že se bojíš. I kluci se bojí, to jsem už říkala, ale budu ti to opakovat pořád dokola. Jen někdo to umí dát najevo a někdo ne. A to, že se držíš někoho za ruku, není nic hrozného. Každý potřebuje někoho chytit za ruku. A jsem ráda, že držíš zrovna mě.‘‘ usmála jsem se.

,,Myslíš?‘‘ zeptala se Verča.

,,Nemyslím, vím.‘‘ usmála jsem se.

,,Víš, jak ta veverka na nás promluvila, tak jsem se tak lekla, že chytla za ruku i Ichinoseho.‘‘ přiznala se mi Verča.

,,Vidíš a nic ti neřekl, protože se mu ulevilo, že ho někdo taky drží za ruku. Já málem chytla za ruku Fraua, ale ovládla jsem se. Držela jsem tebe.‘‘ říkala jsem dál.

,,Dobře, věřím ti.‘‘ usmála se Verča.

,,Kdo komu věří?‘‘ zeptal se Frau, když sestupoval dolů a Ichinose za ním.

,,Ale nic.‘‘ mávla jsem nad tím hlavou.

,,Že se nezlobíte, že se bojím. A chci se tím omluvit.‘‘ řekla pravdu Verča.

,,Za to se není třeba omlouvat. I já mám strach.‘‘ usmál se Frau.

,,A to, že si mě chytla za ruku, se omlouvat, taky nemusíš. Byl jsem rád. Jinak bych se chytl za ruku já tebe, kdyby si to neudělala.‘‘ usmál se Ichinose.

,,Vidíš, říkala jsem ti to.‘‘ usmála jsem se na Verču.

,,Jj, pravda.‘‘ usmála se Verča. ,,Co jste vypátrali?‘‘ zeptala se jich.

,,Nic, jen pokoj se čtyřmi postelemi.‘‘ mávl nad tím rukou Frau.

,,Byli jste tam docela dlouho.‘‘ poznamenala jsem.

,,Trochu jsme si zapovídali.‘‘ ušklíbl se Frau. ,,A to je jen mezi námi chlapy.‘‘ dodal. Chtěla jsem něco poznamenat, ale zrovna se veverčák vracel, tak jsem to nechala plavat.

,,Tak jsem tady. Nachytal jsem nějaké rybky. Snad je máte rádi.‘‘ řekl veverčák.

,,Nechcete s tím pomoci?‘‘ zeptala jsem se ho.

,,Ne, nechci děkuji. Jen bych požádal jednoho z chlapců, aby zatopil v krbu.‘‘ požádal veverčák. Frau se do toho pustil. Povedlo se mu to hned na první pokus. Poté si zase sedl do křesla. Veverčák udělal večeři a všichni jsme se najedli. Po jídle nás zavedl nahoru a ukázal pokoje. ,,Tak tady dneska přespíte.‘‘ řekl nám.

,,A kde budete spát vy?‘‘ zeptala jsem se ho.

,,Dole na pohovce. A žádné řeči, že mám spát ve své posteli, protože na té pohovce spím pořád.‘‘ varoval nás veverčák. Všichni jsme přikývli. Zalehli jsme do postelí. Já s Verčou do zadu a Ichinose přede mne a Frau ke dveřím. ,,Dobrou noc.‘‘ popřál nám a zhasnul světlo a odešel. Chvilku jsme si povídali.

,,Jinak se vrátím k tomu strachu ještě.‘‘ začal Frau. ,,Nikdo se na tebe Verů nezlobí (ano řekl jí Verů jak jí říkám já, což mě zaskočilo i Verču), protože strach má každý i když ho vystihuje každý jinak. Vadilo by nám to, nebo aspoň mně, kdyby si brečela, vyváděla, prostě hysterčila.‘‘ domluvil svůj proslov.

,,Fraue, díky.‘‘ poděkovala Verča. Kdyby nebyla tma, tak bychom viděli, jak se usmála.

,,Krásný proslov, Fraue.‘‘ uznala jsem. ,,A teď dobrou noc.‘‘ popřála jsem.

,,Dobrou noc.‘‘ popřála Verča i Frau i Ichinose. Spali jsme až do rána.

 

ICHINOSE:

Každý si v obýváku, nebo kde jsme to byli sedli. Já, Jane a Verča na gauč, kde Verča seděla uprostřed. Jediný Frau si sedl do křesla. Po očku jsem sledoval Jane, jak drží Verču za ruku. Frau se nás zeptal, že je tu útulno. Jane s ním souhlasila. I já chtěl říct, že souhlasím, když Verča byla rychlejší a zeptala se, jestli jsme tu v bezpečí. Jane ji ujistila, že ano. I já měl tu jistotu, že jsme tu v bezpečí. Nevím proč, ale takový jsem měl pocit. Po chvíli se objevil veverčák s mísou sušenek. Poté odešel pro tác s čajem. Chtěl jsem si vzít a jednu ochutnat, ale bál jsem se. Podíval jsem se po všech. Asi mysleli na to samé, nebo to tak dělalo na mě dojem. Když veverčák přinesl tác s čajem a postavil ho před nás, tak nás pobízel k jídlu a pití. Nakonec jsem se chtěl odhodlat a vzít si sušenku a napít se, ale Jane mě předběhla. Sledoval jsem, jak baští sušenku. Ulevilo se mi, když řekla, že je výborná. Když ji dojedla, napila se čaje. Byl heřmánkový, jak jsme na konec zjistili. Poté jsem se odhodlal a vzal si taky sušenku a napij se čaje. A nejen já. A opravdu to bylo vynikající. Všichni jsme snědli sušenky a vypili čaje až do dna. Později jsem se veverčáka zeptal, co to bude za poradu. Veverčák mi odpověděl, že se to dovím, že se ji taky zúčastníme. Nějak mě to neuklidnilo. Nechápal jsem, proč tu jsme a možná veverčák znal na to odpověď a nechtěl ji říci. Ale neřešil jsem to víc. Jane se zeptala jako jedna z odvážných, jestli se to netýká nás. Veverčák řekl, že jo a tím se mi potvrdilo, že ví, proč tu jsme. Když jsme vše snědli, chtěl nás poslat si odpočinout, ale nikdo z nás unaven nebyl. Bylo zvláštní, když veverčák odcházel, že nás varoval, ať nechodíme ven, že to tam není bezpečné. Hned na to odešel něco sehnat k snědku. Frau se nás zeptal, co si o tom myslíme. Jane si vzala jako první slovo a vyřkla to, co jsem si myslel i já. Že ví, proč tu jsme a i kdo jsme. Verča měla obavu, jestli to je nebezpečné. Frau Verču uklidnil, že budeme spolu a nerozdělíme se. Verča se na Fraua usmála. Poté Frau navrhnul, že by ho zajímalo, co je nahoře, ale nebyl jediný, a tak navrhl se tam podívat. Já s tím souhlasila. Na Jane bylo vidět, že by taky šla, ale když viděla Verču, tak řekla, že zůstane. Verča nesouhlasila, ale chápal jsem, Jane, že ji tam nenechá o samotě. Já bych se zachoval stejně. A tak jsme s Frauem vyrazili.

Před schody jsme si sundali boty a šli po schodech nahoru. Vyšli jsme schody a tam byla jedna postel a stoleček. Po levé straně byly dveře. Frau se na mě podíval a já přikývl. Zkusil ty dveře a oni se otevřely. Vešli jsme dovnitř. Byli tam čtyři postele.

,,Vypadá to na ložnice.‘‘ pronesl Frau.

,,Nic zajímavé.‘‘ souhlasil jsem s Frauem.

,,Než půjdeme, mohu se tě na něco zeptat?‘‘ zeptal se mě Frau. Podíval jsem se na něho.

,,Jasně, ptej se.‘‘ souhlasil jsem.

,,Líbí se ti nějaká z těch dvou?‘‘ zeptal se mě Frau. S údivem jsem se na něho podíval.

,,Řekněme, že víc než líbí. Že jsem zamilovaný.‘‘ přiznal jsem nakonec.

,,Tak to s tebou souhlasím. A kdo z nich to je?‘‘ souhlasil semnou Frau.

,,Jane. A u tebe?‘‘ přiznal jsem se.

,,Verča. To jak se bojí je na ní roztomilé.‘‘ přiznal Frau.

,,Mě udivuje, jak je Jane v klidu a bezstarostná, jako by se nebála.‘‘ řekl jsem pro změnu já.

,,Domluvme se, že se budu držet víc v blízkosti Verči a ty Jane.‘‘ navrhl Frau. Já jen souhlasil. Poté jsme sešli po schodech dolů, ale domluvili jsme se ještě, že holkám o tom nic neřekneme. Když jsme scházeli dolů ze schodů, zrovna jsme slyšeli Verču říkat, dobře věřím ti. Frau hned vyzvídal, kdo komu věří, ale Jane nad tím mávla jen rukou. Verča se nám omluvila, za to, že se tak bojí. Frau přiznal, že se taky bojí a já svým způsobem se taky přiznal, že se bojím, když jsem řekl, že jsem byl rád, když mě chytla za ruku tam venku. Jane nám trochu vyčítala, že jsme tam byli dlouho, když jsme objevili jen pokoj se čtyřmi postelemi. Poté se veverčák vrátil a přinesl pět ryb. Jane se zeptala jestli nechce pomoci, ale odmítl, jen požádal, aby někdo z nás chlapů zatopil. Frau se toho hned ujal a zatopil na první pokus v krbu. Mezitím veverčák osmažil ryby na pánvi i s kořením a udělal brambory, nebo aspoň jako brambory to chutnalo, ale nevypadalo. Po večeři jsme šli nahoru, kde jsme s Frauem už byli. Ukázal nám ten pokoj s postelí, kde jsme měli tu noc nocovat. Jane se ho zeptala, kde bude spát on. Chtěl jsem říci, že vedle je taky postel, ale veverčák byl rychlejší a řekl, že dole na pohovce. Chtěl jsem protestovat a říci, že je tu ještě postel, ale hned to vysvětlil, že tam spí pořád. Každý si zalehl do postele. Jane s Verčou dozadu, já před Jane a Frau u dveřích. Veverčák nám popřál dobrou noc a zhasnul světlo a zavřel dveře. Ještě jsme si chvilku povídali, než jsme šli spát. Nebo spíš mluvil Frau. Měl krásný proslov, hlavně k Verče. Pak jsme si popřáli dobrou noc.

 

VERONIKA:

Vešli jsme do světničky, která byla velice maličká, ale všichni jsem se tam dostali, nebo-li vešli. Já si sedla na gauč vedle Jane a Ichinoseho. Jane jsem stále držela za ruku. Frau si sedl do křesla. Veverka Ren nám šel pro sušenky a čaj. Frau se nás zeptal, že je tu útulno. Jane s ním souhlasila. Já se stále bála a zeptala jsem se, jestli se nám nemůže nic stát, ale Jane mě uklidnila, nebo se aspoň o to pokusila. Po chvíli přišel Veverka Ren a dal na stůl sušenky a pak šel pro čaj. Když se vrátil i s čajem, řekl, že se nemáme ostýchat a vzít se. Všichni jsem se po sobě podívali. Nakonec Jane, dostala odvahu a vzala si sušenku. Hned řekla, že je vynikající a napila se čaje, který podle ní taky byl chutný. Zeptala se, jaký je to čaj. Byl to heřmánkový. Poté i my ostatní jsme si vzali sušenky a napili se čaje. Jane, měla pravdu. Postupně jsem se cítila bezpečněji a pustila se Jane a sama jsem baštila a pila. Ichinose se zeptal na tu poradu. Veverka Ren odpověděl, že je na to času dost, že se koná až příští den ráno. Když se ho zeptala, jestli se to týká nás, tak to připustil. Došlo mi kam tím Jane i Ichinose míří. On ví, proč tu jsme a kdo jsme. Chtěla jsem vykřiknout, aby nám to hned vše vysvětlil, ale nedostala jsem ze sebe ani hlásku. Když jsme dojedli sušenky, tak veverka Ren šel něco sehnat k jídlu. Radil nám si jít lehnout, ale ani jeden z nás se u naven necítil. Varoval nás, že venku je to pro nás nebezpečné a nemáme chodit ven. Já bych ven asi nešla, rozhodně ne sama. Frau se nás zeptal, co si o tom myslíme. Jane řekla, že není špatný veverka Ren, ale že ví proč tu jsme a kdo jsme. I Ichinose se přidal. Já jen přikývla na souhlas. Zeptala jsem se, jestli to bude bezpečné. Jane, řekla, že záleží na situaci, ale Ren mi řekl, že nikomu se nic nestane, že budeme pořád spolu a nerozdělíme se. Vděčně jsem se na něh usmála. Pak Ichinose řekl, že by ho zajímalo co je nahoře. Frau navrhl se tam jít podívat, ale mně se nechtělo, spíš jsem se bála. Jane se rozhodla zůstat semnou. Řekla jsem jí, aby klidně šla, ale řekla, že zůstane semnou. Vděčně jsem se na ni usmála. Kluci odešli nahoru a my dvě osamotněly. Jane mi nalila další šálek čaje a sama sobě taky. Musela jsem jí říci, že jsem pěkný strašpytel, ale Jane mi to hned vyvracela, že se bojí taky i kluci. Sice jsem jí to stěží věřila, protože to nebylo na ni nebo na klucích vůbec znát, ale Jane věřím vždy tak jsem si řekla, že i teď jí budu věřit. Taky mi řekla, že nejsem žádná hysterka, a že se bála se dotknout těch sušenek i čaje, ale že si dodala odvahu a udělala to tak. To já bych nikdy v životě neudělala. Nedostala bych takovou odvahu. Když jsem, Jane řekla, že ji věřím, tak se vrátili kluci a Frau se zeptal, kdo komu věří. Jane nad tím mávla rukou se slovy, že ho to nemusí zajímat, ale já to všem vysvětlila omluvou, že se bojím. Frau přiznal, že se taky bojí a Ichinose mi řekl, že se nemusím omlouvat, že jsem ho chytla za ruku, že kdybych to neudělala, udělal by to on. Všichni mě tak nějak uklidnili a já se na všechny vděčně usmála. Pak jsem se jich zeptala, co vypátrali. Frau odpověděl, že jen pokoj se čtyřmi postelemi. Jane, řekla, že tam byli dost dlouho, tak Frau řekl, že vedli mužský rozhovor, který není nic pro nás. Chtělo se mi smát. Všimla jsem si na Jane, že chce něco říci, ale nakonec mlčela, protože se veverka Ren vrátil. Přinesl pět malých ryb. Nevím, co to bylo za druh. V rybách se nevyznám. Když šel dělat večeři, chtěla mu Jane pomoci, ale pomoc odmítl, jen požádal Fraua nebo Ichinoseho, aby zatopil v krbu. Tohoto úkolu se hostil Frau a na první pokus zatopil v krbu. Po výborné večeři, nás zavedl veverka Ren nahoru, kde už byli hoši. Zavedl nás do pokoje se čtyřmi postelemi. To byl pro dnešní noc náš pokoj k přespání. Jane se ho zeptala, kde bude spát on, a od odpověděl, že dole na pohovce. Chtěla jsem říci, že je tu vedle ještě jedna postel, ale veverka Ren to hned vysvětlil, že tam spí pořád. Tak jsem to nechala být a nic neřekla. A nebyla jsem sama. Všichni jsme ulehli do postelí. Já s Jane do zadu, měli jsme postele skoro u sebe. Před Jane si lehl Ichinose a ke dveřím Frau. Veverka Ren nám popřál dobrou noc a zhasl světlo a odešel. Frau si vzal slovo a pronesl něco jako řeč, která byla určena mně. Nazval mě Verů, jak mi říká jen Jane. Nemám to moc ráda, ale nikdy jsem to Jane neřekla. A kdybych to teď řekla Frauovi, tak by to zjistila Jane a to jsem nechtěla, tak jsem byla z ticha a nechala si tak říkat i od Fraua. Přiznal, že má taky strach a že se na mě nezlobí, protože nejsem hysterka a nebrečím, nekřičím. Což mě uklidnilo ještě víc. Poděkovala jsem Frauovi a usmála jsem se, ale v té tmě to nebylo vidět. Jane, uznala, že měl krásný proslov a popřála nám dobrou noc. I my ostatní jsme popřáli dobrou noc a šlo se spát. Nevím jak ostatní, ale chvilku mi trvalo, než jsem usnula.

 

ICHINOSE:

Vešli jsme do domečku a šli do obýváku, nebo co to bylo. Jane, Ichinose a Verča si sedli na gauč a já do křesla. Verča se stále držela za ruku. Byl na ni krásný pohled. Když jsme se uvelebili a veverka šel pro sušenky a čaj, tak jsem se zeptal všech, že je tu útulno. Jane i Ichinose semnou souhlasili. Jen Verča se zeptala, jestli je tu ve smyslu bezpečno. Jane se jí to snažila vysvětlit a uklidnit ji. Nejspíš se to povedlo. Škoda, že jsem to nebyl já, kdo ji uklidnil, ale na tom teď nezáleží (jak jsem už jednou říkal). Za chvilku veverka přinesl tác sušenek a vrátil se po čaj. Díval jsem se na ty sušenky. Vypadaly lákavě, ale přesto jsem měl pochyby. Když veverka přinesl čaj, tak řekl, že se nemáme ostýchat. Všichni jsme se po sobě podívali. Já se už chystal, že si vezmu a jako první to ochutnám, ale Jane mě předběhla, což mě překvapilo, tak jsem si nevzal a čekal, co bude říkat. Hned řekla, že je to výborné. Na to se napila čaje a zjistili jsme, že je to heřmánkový čaj. Poté jsme se do sušenek a čaje pustili všichni. Ichinose se zeptal, o jakou poradu jde, ale veverka odpověděl, že se to dovíme až na té poradě. Jane se zeptala jestli se to týká nás a veverka odpověděl, že jo, ale že je na to čas. Došlo mi, že něco ví a nechce nám to říct. Teda aspoň prozatím. Veverka, řekla, že bychom si měli odpočinout, ale ani jeden z nás nebyl unaven. Veverka šel pro něco k jídlu ven. Varoval nás, že tam nemáme chodit, že je tam nebezpečí, což mě lákalo ještě víc, tam jít, ale vzpomněl jsem si na Verču a hned jsem to zavrhnul a proto jsem se zeptal co si o tom myslí. Jane, řekla, že pořádně neví, ale že jediné co ví, je to, že on ví, proč tu jsme a kdo jsme. Ichinose s ní souhlasil a já taky. Verča se zeptala, jestli to bude nebezpečné. Chtěl jsem říct, že nejspíš asi jo, ale Jane řekla jako první, že záleží na situace a já ji chtěl uklidnit, tak jsem řekl, že budeme všichni pohromadě a nikomu se nic nestane. Ichinose pak řekl, že by ho zajímalo, co je nahoře. Tak jsem navrhl, že se tam půjdeme podívat. Ichinose vstal, že souhlasí. Na Jane bylo vidět, že taky chce, ale kvůli Verče zůstala dole. Byl jsem na jednu stranu rád. Chtěl jsem si s Ichinosem promluvit o samotě. Tížila mě jedna otázka. Tak jsme nakonec šli spolu sami nahoru.

Dole jsme se sundali boty a šli nahoru. Na pravé straně byl stolek a jedna postel a menší skříňka. Na levé straně byly dveře. S Ichinosem jsme je otevřeli a vešli dál. Tam byli čtyři postele. Ichinose nejspíš chtěl už jít, když jsem ho zarazil se slovy, jestli se ho mohu na něco zeptat. Ichinose s tím souhlasil. Zeptal jsem se, která z těch dvou se mu líbí, teda pokud se líbí. Hned mi přiznal, že víc než líbí, že se zamiloval. Což i já. Zeptal jsem se, kdo to je. Doufal jsem, že to nebude ta samá co mně. Naštěstí řekl jméno Jane. Jane nebyla špatná ani ošklivá, ale Verča se mi líbila víc, byla víc sexy a bylo roztomilé jak se bojí. Dohodli jsem se, že o tom pomlčíme a šli jsme dolů. V tom jsem zaslechl, jak Verča řekla, věřím ti. Hned mě zajímalo, kdo komu věří. Jane mě odbyla a mávla nad tím rukou, ale Verča to hned objasnila a omluvila se nám, že se tak bojí. Já se přiznal, že se taky bojím a Ichinose to přiznal taky. Verča se nás zeptala, co je tam nahoře. Odpověděli jsme, že pokoj se čtyřmi postelemi, nic zvláštního. Jane, řekla, že jsme tam byli docela dlouho. Odpověděl jsem jí s úšklebkem, že je to jen mužská záležitost. V tom přišel Veverka. Přinesla pět ryb. Sice u nás se maso jíst nesmělo, ale občas nějakou tu rubí hlavu jsem měli a já i tak rád maso, tak že mi to tak nevadilo. Všichni jsme se navečeřeli a veverka nás odvedla nahoru do toho pokoje se čtyřmi postelemi. Každý si lehl. Verča s Jane dozadu, Ichinose před Jane a já ke dveřím. Chtěl bych si to vyměnit s Jane, ale chápal jsem, že Verča by asi moc nadšená nebyla. S Jane se znala sice přes internet, ale i tak k ní měla větší důvěru. Když nám veverka popřál dobrou noc a zhasl světlo a odešel, vzal jsem si proslov. Uklidnil jsem Verču, že je normální se bát, že se bojíme všichni. Že mi to nevadí, protože není žádná hysterka, která by jen brečela, řvala atd. Verča neuronila žádnou slzu. Jen se pevně držela za ruku Jane a dívala se vystrašeně a většinou mlčela. A to bylo na ní to roztomilé. Verča mi poděkovala. Kdyby nebyla tma, tak bych možná viděl její krásný usměv. Jane, pochválila můj projev. Poté řekla dobrou noc a všichni jsem zalehli a zavřeli oči. Já hned vytuhnul.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.