Ošklivé káčátko - 5. část
Informace:
Co dál podnikne Jane s Lawem? Jaký bude další jejich krok? Pustí si Jane Lawa k sobě,nebo bude stále k němu odměřená jako doposud?
Adopce
Podívala jsem se na školu. Každý se na nás díval. Bylo mi to nepříjemné. Law se podíval, kam se dívám. Došlo mu to, vzal mě za ruku a začal mě táhnout pryč od školy. Dotáhl mě do jedné kavárny. Objednal nám kávu.
,,Tak co teda teď podnikneme? Když už teda oba nestudujeme?'' zeptal se mě znovu Law. Podívala jsem se na něho.
,,Musím zařídit trvalý pobyt po Roye a najít si práci.'' řeknu své plány.
,,Nejdřív zajdeme na úřad zařídit adopci. Chci Roye adoptovat a to mi nevymluvíš.'' navrhl Roy.
,,Ale...'' začala jsem protestovat.
,,Žádné ale...Sama to nezvládneš a já ti chci pomoci. To co jsem řekl u ředitele, byla pravda. Miluju tě Jane.'' vyznal se mi Law. Jsem překvapena. Tak on to myslí vážně? Nevěřím mu. Říkám si pro sebe.
,,Zvládnu to. Najdu si práci, která bude vyhovovat a budu vydělávat.'' stojím si za svým.
,,Nezvládneš. Nemáš zkušenosti.'' stojí si za svým Law.
,,A ty zkušenosti máš?'' zeptala jsem se ho.
,,Nemám, ale znám to z televize. Potřebuješ mužskou ruku.'' snaží se mě dál přesvědčit Law.
,,Ale to je hraní, to není skutečnost.'' protestuju.
,,Některé jsou založen na skutečnostech. Stojím si za svým a nevím jak tě přemluvit, ale přemluvím tě. Chci Roye adoptovat. Chci, aby tvůj syn byl i mým synem. Oba si najdeme práci. A budeme spolu žít a vychovávat Roye. A později si pořídíme i mi dítě. Naše dítě.'' říká mi Law své plány na budoucnost.
,,A jsi si jistý, že tě chci?'' zeptám se ho, ale už rezignovaně.
,,Nevím nevyznám se v tobě, ale neřeším to. Já tě změním, změním tvůj názor a postoj na mě.'' usměje se Law.
,,Dobrá, až to dopijeme, půjdeme zařídit tu adopci.'' souhlasím nakonec.
,,Vážně, to jsem tě takhle rychle přesvědčil?'' je překvapen Law.
,,Ne, ale vidím, že ti to nevymluvím, tak souhlasím s adopcí.'' vysvětlím a napiju se. I Law se napije.
,,Aha. Ale proč mě nenávidíš?'' zeptá se mě na rovinu.
,,Jsi nejoblíbenější na škole, teda byl jsi. Ale populární stále jsi. Každá se na tebe dívá. Každou chvíli si měl jinou dívku. A teď se staráš o mě? Promiň, ale nevěřím ti a věřit ti nebudu, dokud mě nějak nepřesvědčíš o opaku.
,,Stručně řečeno děvkář.'' řekne Law a napije se. ,,Ale díky tobě jsem se změnil. Jsi takové ošklivé káčátko, ze kterého vyroste krásná labuť. Poté co si prožila, už chápu, proč nechceš mít nic společného se společností. Žiješ jenom pro Roye. To chápu, ale měla by sis najít někomu komu budeš věřit. Ať jsem to já nebo někdo jiný. Když budeš mít někoho komu se budeš moci svěřit. Uleví se ti.' vzal si menší proslov.
,,Mám jednu kamarádku...teda měla jsem. Říkali jsem si všechno. Ale vše se změnilo. Teď mě nenávidí.'' přiznám Lawovi.
,,Co se stalo?'' zeptal se Law.
,,Bylo to kvůli tobě. Je do tebe zamilovaná a když zjistila, že trávím s tebou čas, tak se naštvala a ukončila naše přátelství.'' vysvětlila jsem Lawovi.
,,Tak to nebyla pravá kamarádka. Kdyby byla, tak ti to přeje a možná by byla naštvaná, ale hned by ti to prominula a vzdala by se ho....'' Law se na mě podíval. ,,..mno dobrá tak mě.'' usmál se. ,,Zkus někomu věřit. Otevřít se.'' pokračoval dál.
,,Uvidíme.'' řekla jsem a pokrčila jsem rameny.
,,Žádné uvidíme. Pokud tak neučiníš, můžeš se z toho zbláznit, když se nebudeš moci někomu svěřit.'' dál se mě snažil přesvědčit Law.
,,Jak jsem řekla, uvidíme.'' trvala jsem si na svém. Dopili jsme kávu, Law zaplatil. Chtěla jsem protestovat, ale Law byl rychlejší.
,,Dneska platím já.'' řekl Law. Poté jsme šli na úřad postarat se o adopci.
Na úřadu byla spousta lidí. Vzali jsme si lísteček a posadili jsme se na volné místo.
,,To bude asi na dlouho.'' pronesl Law.
,,Hm...''jenom jsem řekla.
,,Snad tu nebudeme jen tak sedět a nic neříkat.'' podíval se na mě Law.
,,Není o čem se bavit.'' řekla jsem.
,,Ale je, co tam řekneme? Jak vysvětlíme, že si ve dvanácti letech porodila dítě? Atd...'' začal vyjmenovávat Law.
,,Hold řeknu pravdu, že jsem byla znásilněna, porodila, a teď se chci postarat o své dítě. Dítě potřebuje otce a tím, že jsme pár, tak chceme, aby otcem mého syna, jsi byl ty.'' řekla jsem potichu, aby nás nikdo neslyšel.
,,Konečně jsi to řekla.'' usmál se Law.
,,A co?'' podívala jsem se na něho.
,,Že jsme pár.'' ušklíbl se Law.
,,Říkám jenom co řekneme, protože pár jinak nejsme.'' protestovala jsem.
,,Dobrá, dobrá.'' souhlasil rezignovaně Law. Poté jsme mlčky čekali, až na nás přijde řada.
Asi za dvě hodiny jsme přišli na řadu. Myslela jsem, že vykvetu. Říkala jsem si, co si to Law zase vymyslel. I Law byl jak na trní. Po očku jsem ho pozorovala, tak jsem si toho všimla. Když na nás přišla řada, šli jsme dovnitř k jedné paní.
,,Dobrý den, co si přejete?'' zeptala se nás paní.
,,Dobrý den.'' pozdravila jsem a sedla si naproti ní.
,,Dobrý den.'' pozdravil Law. ,,Chtěl bych adoptovat dítě.'' dodal a taky si sedl vedle mě.
,,Nejste ještě mladí na adopci?'' zeptala se nás paní.
,,Tady má přítelkyně má už syna pětiletého a toho já bych chtěl adoptovat.'' vysvětlil hned Law. Paní se na mě podívala.
,,Víte, porodila jsem ho, když mi bylo dvanáct let. Znásilnili mě. Do svých šestnácti let jsem vyrůstala v dětském domově spolu se svým synem. Poté co jsem odešla sem studovat, tak se o něho starala tetička v dětském domově, ale ta předevčírem zemřela a já se začala starat o svého syna. A se svým přítelem...'' Law mě chytil za ruku. ,,...jsme se rozhodli, že ho bud Law adoptovat.'' vysvětlila jsem celou situaci.
,,A máte kde bydlet?'' začala se hned vyptávat.
,,Ano bydlíme sice v garsonce, ale všichni se tam vejdeme můj syn chodí každý den do školky.'' řekla jsem.
,,Ode dneška. Klidně si na nás pošlete sociálku.'' vložil se do toho Law. Podívala jsem se na něho.
,,A co práce? Jak budete vydělávat?'' vyptávala se dál paní.
,,Tu si potřebujeme najít. Tu budeme hledat ještě dneska.'' řekl Law.
,,Dobře. Vyplňte tento formulář.'' podala lejstro Lawovi. Law si půjčil propisku a dal se do vyplňování.
,,A vám nevadí, kdyby vás navštívila sociální pracovnice?'' zeptala se mě paní.
,,Ne...nevadí.'' dostala jsem ze sebe.
,,Dobře, pošleme vám dopis, kde vám oznámíme, že vás sociální pracovnice navštíví.'' oznámila mi paní. Z toho jsem neměla vůbec radost. Nechtěla jsem, aby se mi do života pletla nějaká ženská. Ale na druhou stranu jsem tomu zase rozuměla. Law mezitím vyplnil papíry.
,,Tak je to vyplněné.'' ozval se Law a předal lejstra paní.
,,Teď to podepište vy tady, jako matka, že s tím souhlasíte. A ještě potřebuju rodní list vašeho syna a i váš.'' oznámila mi. Hned jsem je vyndala, protože jsem je sebou měla. Paní si je ofotila a vrátila mi je. ,,Poštou vám přijde nový rodní list vašeho syna, kde bude napsán i otec dítěte.'' oznámila nám. ,,Tak se mějte a kdyby něco obraťte se na mě kdykoliv.'' rozloučila se s námi paní.
,,Nashledanou.'' rozloučila jsem se.
,,Nashledanou.'' rozloučil se Law.
,,Nashledanou.'' rozloučila se paní. Poté jsme odešli ven.
,,Co teď?'' zeptal se mě Law.
,,Teď si půjdu hledat práci.'' oznámila jsem Lawovi.
,,Já taky, kde a kdy se sejdeme?'' zeptal se mě Law.
,,V jednu jdu pro Roye do školky, tak doma?'' navrhla jsem.
,,V jednu ve školce.'' rozhodl Law a už byl pryč, aniž bych jsem nějak mohla protestovat.
Šla jsem na úřad práce se podívat, jestli někde něco nebude. Zaujali mě tři práce. Jako pokojská v jednom hotelu, uklizečka kina a knihovnice. Nejdřív jsem šla zkusit tu pokojskou.
Došla jsem do hotelu a šla jsem k recepci.
,,Dobrý den, je tu váš ředitel?'' zeptala jsem se na recepci.
,,Dneska tu není, co by jste ráda?'' zeptala se mile recepční.
,,Našla jsem váš inzerát, že hledáte pokojskou.'' vysvětlila jsem, co od něho chci.
,,Ano, tak tu nechte životopis, a já ho předám ředitelovi.'' řekla recepční. Jenže ten jsem neměla.
,,Mohu přijít zítra? Víte já ho nechala doma.'' trošku jsem zalhala.
,,Jistěže.'' usmála se na mě. ,,Nashledanou.'' rozloučila se se mnou recepční.
,,Nashledanou.'' rozloučila jsem se.
,,Ahoj Nami, co chtěla ta slečna?'' zeptal se muž, který přišel k recepci.
,,Ta ošklivka, práci. Ani životopis neměla.'' slyšela jsem recepční říkat. Bylo mi do breku. Vyšla jsem ven a setřela si slzy. Poté jsem šla zkusit uklizečku kina.
Tam měli zavřeno. Už jsem pociťovala hlad, ale šla jsem ještě do té knihovny. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Vešla jsem dovnitř.
,,Dobrý den, je tu pan ředitel?'' zeptala jsem se jedné knihovnice.
,,Dobrý den, máme tu ředitelku a hned vám ji zavolám.'' řekla mile knihovnice. Zvedla telefon a s někým mluvila. ,,Za chvilku tu bude.'' řekla mile. Čekala jsem jenom chvilku.
,,Dobrý den, prý chcete se mnou mluvit.'' ozvalo se mi za zády. Otočila jsem se a v nich stála postarší dáma.
,,Dobrý den, ano, ráda bych s vámi mluvila.'' řekla jsema mile jsem se usmála. I paní se mile usmála.
,,Dobře, pojďte za mnou.'' řekla a vedle mě do její kanceláře.
Tam si sedla za stůl a mě nabídla židli na proti ní. Sedla jsem si.
,,Tak co si přejete?'' zeptala se mě na rovinu.
,,Víte, četla jsem na pracovním úřadu, že hledáte pomocnou sílu a ráda bych tu pracovala, ale nemám s sebou životopis.'' přiznala jsem pravdu.
,,Nejste moc mladá na hledání práce?'' zeptala se mě překvapeně ředitelka.
,,Víte, nastala situace, kdy se musím starat o svého pětiletého syna, ukončila jsem studium a osmnáct mi bude příští týden. Potřebuju peníze, abych jsem uživila svého syna.'' řekla jsem pravdu.
,,Pane bože, to jste rodila před pěti lety? Vždyť vám muselo být třináct.'' zhrozila se ředitelka.
,,Znásilnili mě.'' přiznala jsem pravdu.
,,To je mi líto. Jsem ráda, že jste si dítě nechala. Ale do té doby se o něho staral kdo?'' vyptával se dál ředitelka.
,,Tetička z dětského domova, ale ta zemřela a nikdo se nemůže o něho starat.'' řekla jsem pravdu.
,,Dobrá, tak za dva týdny přijďte i se životopisem a podepíšeme smlouvu.'' usmála se ředitelka.
,,T...to vážně?'' dostala jsem ze sebe překvapeně.
,,Ano, beru vás, i když jen se základkou, ale přijďte až za dva týdny. To budete plnoletá a nebudou problémy.'' usmála se ředitelka.
,,Moc vám děkuji,'' poděkovala jsem. Podaly jsme si ruce a já odešla. Měla jsem radost. Podívala jsem se kolik je hodin. Bylo půl jedné. Šla jsem směr školka.
Před školkou jsem narazila na Lawa. Hned mě objal a políbil. Překvapil mě tím.
,,Chyběla si mi, ale mám novinku. Mám práci od zítřka pracuju.'' usmíval se Law.
,,Já budu pracovat až za dva týdny, kdy podepíšu smlouvu.'' usmála jsem se.
,,Vážně a kde?'' byl zvědavý Law.
,,Jako knihovnice.'' odpověděla jsem.
,,Já budu rozvážet pizzu na kole.'' řekl mi Law.
,,Dobré.'' řekla jsem a usmála se. Poté jsme šli spolu pro Roye.
Ten byl rád, že nás vidí. Poté jsme šli domů. Doma jsem hned Royovi připravila věci na převlečení do školky. Roy nám vyprávěl, jak si to ve školce užil. Prý tam má i kamaráda a kamarádku. Byla jsem ráda, že si to tam užil a dokonce se do školky už těšil. A nejen já ale i Law byl rád. Nebo jsem to četla v jeho očích. Law udělal večeři. Chtěla jsem ji udělat, ale Law trval na svém, že ji udělá. Po večeři se šel Law vykoupat s Royem a já sklidila ze stolu a udělala jsem nádobí. Roy si šel lehnout, a já mu s Lawem vyprávěla pohádku o pirátech. Pak jsme si s Lawem povídali v kuchyni. Okolo jedenácté jsme si šli lehnout. Před spaním mě Law políbil. Otočila jsem se na bok a přemýšlela jsem. S úsměvem na rtech jsem usnula.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.