Ostrov - 5. kapitla
Informace:
Co to je za loď, kterou vidí? Budou to přátelé, kteří pomohou našim hrdinům, nebo nepřátelé? A zvládne v případě boje, Jane boj, když s mečem neumí zacházet?
Kanibalové
Na takovou dálku jsme nemohli rozeznat o jakou loď se jedná. Jestli to bude přátelská nebo nepřátelská. Toto vrtalo mě hlavou. Luffy měl ostří výhled a stačilo se jen podívat a už věděl, o co jde. Díky své moci viděl, jak ostříž.
,,Je to pirátská loď, vidím pirátskou vlajku.'' ozve se Luffy. S tím mi neudělal radost. Jsou to přátelé nebo nepřátelé? Budou hodní a pomohou nám nebo nás zajmou a popraví? Tyto otázky se mi honily hlavou. A myslím, že nejen mně.
,,Měli bychom být opatrní. Nevíme jestli to budou přátelé nebo ne.'' vyslovil nahlas Law. Byla jsem ráda, že je tu aspoň někdo rozumný.
,,Pravda, i my jsme piráti, ale nemáme jak to prokázat.'' přidal se k Lawovi Zoro. Sanji jen přikývl na souhlas.
,,Jedí maso zrovna.'' sbíhali se sliny Luffymu. ,,A vypadá to na lidskou nohu.'' dodává poté.
,,Co...cože to jedí?'' dostanu ze sebe.
,,Maso.'' dodá Luffy a podívá se na mě.
,,Ne po tom masem. Co si řekl?'' nesouhlasím s Luffym.
,,Lidská noha, proč, co se děje?'' nechápal Luffy. Toto začalo šrotovat v hlavě Lawa, Zora i Sanjiho.
,,Kanibalové.'' dostali jsme ze sebe všichni čtyři. Já měla vytřeštěné oči.
,,Kanibalové?'' zeptá se nechápavě Luffy.
,,Ty nevíš, co je kanibal?'' zeptal se překvapeně.
,,Vím, ale jak jste na to přišli?'' nechápe Luffy.
,,Jedí maso, to ano, ale lidské maso.'' řekne Sanji.
,,Měli bychom odtud vypadnout.'' dodá Law.
,,Já utíkat nebudu.'' zasekne se Luffy.
,,J...jak to myslíš?'' zeptám se ho vystrašeně.
,,Budu s nimi bojovat, nejsem srab.'' jenže toto Luffy neměl říkat.
,,Správně, pirát se jen tak nevzdává, bojuje.'' přidává se k Luffymu Zoro. Nesnesl pomyšlení, že by byl označen za sraba.
,,I já zůstanu.'' přidal se Sanji.
,,Nás dva Luffy vysaď dolů.'' řekl rozumně Law.
,,Ty nechceš bojovat?'' diví se Sanji.
,,Je to srab.'' popichuje Zoro.
,,Srab není, jen má větší rozum, než vy všichni.'' zastanu se Lawa.
,,Neutíkám, jen budu s Jane, aby se jí nic nestalo. Neumí bojovat.'' připomene všem Law. Ale poznám na něm, že má nutkání, neutíkat a bojovat. Ale opravdu má větší rozum než ti tři.
,,Vždyť mi ji ubráníme, nebo se může schovat sama.'' nevzdává se Zoro.
,,Na dohadování není čas. Musíme rychle jednat. Dost rychle se blíží.'' přidám se do rozhovoru.
,,Luffy, vysaď nás.'' řekne rozhodně Law.
,,Dobrá.'' souhlasí Luffy. Nejdřív vysadí na pláž mě a pak Lawa.
Law mě chytí za ruku a běžíme po pláži. Sotva po chvíli popadám dech, ale běžím dál. Nevzdávám se.
,,V pohodě?'' zeptá se mě Law.
,,Jen běžme a nezastavujme se.'' řeknu zadýchaně. Law jen přikývne a běžíme dál. Stále se držíme za ruku. ,,Kam poběžíme?'' zeptám se ho po chvíli.
,,Do chýše. A taky uhasíme oheň.'' řekne mi svůj plán Law. Neprotestuju a pak mlčky běžíme dál.
Je to docela daleko. Ale ani jeden z nás se nevzdává a běžíme dál. Když v tom z lesa vyběhne skupinka lidí. Nazí muži.
,,Kam pak hrdličky.'' ozve se skřípavý hlas. Oba se zastavujeme a podíváme se na ty lidi. Oběma nám dojde, že jsou to kanibalové. Jak se rychle mohli dostat až sem? A jak je možné, že přicházejí z lesa? Ptala jsem se sama sebe. A myslím, že tyto otázky si klad i Law.
,,Kde se tu berete? Nebyli jste na té lodi?'' dostane ze sebe Law.
,,To jsou naši přátelíčkové, kteří si jednou s námi udělat párty.'' řekne s tím skřiplavým hlasem.
,,T...takže vy nás chcete sníst?'' dostanu ze sebe.
,,Uhodla to slečinka, uhodla.'' zajásají ostatní kanibalové. Law tasí meč. I já ho tasím, i když vím, že zbytečně. Kanibalové začnou po nás házet kamením. Jeden šutr mě zasáhne do hlavy a ztrácím vědomí. Law na tom není o nic líp.
Pomalu se probouzím. Je mi zima a hlava mě třeští. Otevřu jedno oko a pak druhé. Zjišťuju, že je noc a jsem v nějaké kleci. Ruce i nohy mám volné. Rukou si šáhnu na bolavé místo.
,,Jsi v pořádku?'' ozve se známý hlas vedle mě. Je to Law. Podívám se na něho.
,,Jo.'' přikývnu. V tom si všimnu, že je úplně nahý. Zrudnu, ale když se podívám na sebe, jsem taky nahá. Zrudnu ještě víc. Tak proto je mi taková zima. Řeknu si pro sebe.
,,Je ti zima?'' zeptá se starostlivě Law.
,,Jo.'' znovu jen přikývnu. Law mě obejme. Překvapí mě to, ale hned mi dojde, proč to udělal, Chce mě zahřát svým tělem. Taky ho obejmu a hlavu si opřu o jeho rameno. Po tvářích mi začnou téct slzy. ,,Co s námi bude?'' zeptám se, i když odpověď asi znám.
,,Nedovolím, aby ti nějak ublížili.'' zašeptá mi do ucha Law. Chci se ho zeptat, jak to hodlá udělat, ale v tom se ozve skřípavý hlas.
,,Koukám, že jste oba vzhůru.'' zasměje se. ,,Jen si užívejte, už dlouho spolu nebudete.'' dál se směje. Poté odchází.
,,Lawe, mám strach.'' zašeptám a stírám si slzy.
,,Neboj se, nic se ti nestane. Ostatní nás najdou.'' tiší mě Law.
,,Ale co ty?'' zeptám se nechápavě, když pořád mluví, že mně se nic nestane.
,,Nedovolím, aby se ti něco stalo. Aby na tobě zkřivili jediný vlásek na hlavě.'' pokračuje Law.
,,Ale co ty?'' dostanu ze sebe.
,,O mě se neboj.'' zašeptá mi Law. Pomalu mi dochází, že se chce nechat obětovat kvůli mně.
,,Nepomůže, když se obětuješ. Stejně mě uvaří a sní, jako tebe.'' dodám strachy bez sebe.
,,To tu budou ostatní a zachrání tě.'' tiší mě Law, ale nedaří se mu to.
,,Slib mi, že se jen tak sníst nedáš.'' chci, aby mi to slíbil.
,,Ale, takhle tě ochráním.'' nedá se Law.
,,Nechci, aby ses obětoval. Slib mi to, prosím.'' dál naléhám.
,,Takhle budou obětovány dva životy. Když se vzdám dobrovolně, tak budeš žít.'' nedá se Law.
,,Nechci, aby si umřel, slib mi to.'' stále naléhám. Law si oddychne rezignovaně.
,,Dobrá slibuju. Slibuju, že se nám nic nestane.'' slíbí mi nakonec Law. Uleví se mi a víc se k němu přitisknu. Ne zimou, ale úlevou, že bude žít. Buď přežijeme oba dva, nebo oba dva zemřeme.
,,Přijdu si jako Romeno a Julie.'' pronesu a musím se pousmát.
,,Jako kdo?'' zeptá se nechápavě Law.
,,Jako Rome a Julie. Oba se milují, ale přesto umírají spolu.'' řeknu. Dojde mi, že asi Law stále nechápe, tak mu řeknu celý příběh Romea a Julie.
,,To máš pravdu.'' souhlasí se mnou Law. ,,Ale my to přežijeme. To ti slibuju.'' řekne mi Law. Od trhnu se od něho a zadívám se mu do očí.
,,Opravdu, slibuješ?'' zeptám se ho znovu. I Law se mi dívá do očí.
,,Ano, slibuju.'' slíbí mi Law. Usměju se na něho. I Law se usměje na mě. Poté mě jednou rukou chytí za bradu, začne se přibližovat. Zavře oči a něžně a vášnivě mě políbí. Jsme chvilku překvapena. Ale pak taky zavřu oči a políbím Lawa. Můj první polibek. Je tak vlhký, ale je to moc krásný. Po chvíli se Law odtrhne. ,,Miluju tě.'' řekne mi Law a usměje se.
,,I já tebe miluju.'' vyznám se Lawovi.
,,vím, slyšel jsem tvůj rozhovor se Sanjim.'' přizná se mi Law.
,,Ty si nás slyšel?'' zeptám se překvapeně.
,,Ano, a to objetí bylo úmyslné.'' dodá. ,,Promiň.'' na to se mi hned omluví.
,,Za co?'' zeptám se překvapeně.
,,Že jsem dělal, že spím a poslechl si rozhovor.'' vysvětlí mi Law.
,,V pohodě.'' usměju se na něho. ,,Někdy si hold člověk poslechne věci ať chce nebo ne.'' dodám. I Law se na mě usměje. Poté se k němu znovu přitulím, aby mi nebyla taková zima a taky, abych jsem cítila jeho vůni a byla klidnější. Povede se mi usnout.
Ráno mě probouzí ranní paprsky sluníčka, která mě hřejí do zad. Law ještě spí. Přesto zůstávám v jeho obětí a pozoruju ho. Pozoruju, jak mám krásný obličej. Celý je krásný. Jen když si uvědomím, že jsme zcela nazí znovu rudnu. Cítím se trapně, ale s tím nic nenadělám. Bohužel nám oblečení svlékly. Jak tak pozoruju Lawa, sám se začne probouzet. Usmívám se na něj. Law si protře oči, zazívá a taky se na mě usměje.
,,Dobré ráno.'' popřeje mi s úsměvem na tváři.
,,Dobré ráno.'' taky mu popřeju.
,,Hrdličky jsou vzhůru, zrovna jsem vás šel probudit.'' ozve se křípavý hlas. Odemkne klec a tahá mě i Lawa ven. Venku nás svážou ruce za záda. ,,Tak a teď se stanete naší pečínkou.'' zasměje se a táhne nás k oltáři. K posvátnému oltáři, jak by ho nazvali kanibalové.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.