Ošklivé káčátko - 4. část
Informace:
Jaký bude následující den? Začne Jane věřit Lawovi, že to s ní a Royem myslí upřímně, nebo je to přetvářka?
Ukončení studia
Ráno mě vzbudil budík. Posadila jsem se na futonu a vzpamatovávala jsem se.
,,Byl to jen se.'' řeknu si pro sebe. Ale když se podívám vedle sebe a vidím spíciho Roye a Lawa, tak mi dojde, že to sen nebyl. Že je to realita. Vstanu a jdu se převléct. Sama nevím, co si mám o Lawovi myslet, ale v jednom jsem si jistá, že ukončím studia. Ať se to líbí nebo ne, tak si najdu práci a budu pracovat. Sice peníze mám, ale ty za chvíli dojdou. A co když Law to jen hraje? Co potom? Ne musím si najít práci. říkám si pro sebe. Převlečená jdu dělat snídani. Jdu dělat míchaná vajíčka, která má Roy tak rád. Když je snídaně na stole, jdu ty dva probudit.
,,Hoši, vstávejte, je ráno.'' řeknu a zatřesu Royem.
,,Ještě chvíli.'' pronese ze spaní Roy. Odkryju ho, aby se probral.
,,Žádná chvilka, není čas.'' řeknu.
,,Čekal jsem mírnější probuzení.'' ozve se se zíváním Law.
,,A jak ses to představoval?'' zeptám se ho.
,,Zkus si to zjistit sama.'' řekne šibalsky Law.
,,Co se dneska podnikne?'' zeptá se Roy.
,,Přihlásím tě do školy, do které budeš chodit.'' oznámila jsem Royovi.
,,Ale já do školky nechci.'' zaprotestoval Roy.
,,Ale musíš. Já budu chodit do práce a nemohu se před dopoledne o tebe starat. A sám taky nemůžeš zůstat.'' snažila jsem se Royovi vysvětlit.
,,Royi, jdi si vyčistit zuby a obléci, já s stvoji sestřičkou potřebuju něco probrat.'' ozve se Law. Roy ho poslechne.
,,Ale do školky nepůjdu.'' dodá u dveří a zmizí v koupelně.
,,Jak to myslíš chodit do práce? Vždyť včera jsme se domluvili, že práci si najdu já.'' zašeptal Law, aby ho Roy neslyšel.
,,Víš, přemýšlela jsem o tom. Bude lepší, když odejdu já.'' řekla jsem Lawovi odhodlaně.
,,Ale proč? Co tě k tomu vede?'' zajímalo Lawa, který tomu nerozuměl.
,,Protože ty musíš dostudovat. O Roye se postarám sama.'' dodala jsem.
,,Chci ti s tím pomoci. Jsme přeci pár.'' řekne to slovo Law. Tím mě zaskočí.
,,J...já nikdy neřekla, že s tebou chodím.'' dodala jsem.
,,A ten polibek měl znamenat co?'' zeptal se Law.
,,To ty si mě políbil já tebe ne.'' bráním se.
,,Ale políbila, před spaním.'' nedal se Law.
,,Prostě jsem se rozhodla. V Royově životě jsem jen já a nikdo jiný. Žádnou pomoc nepotřebuju, zvládnu to sama.'' trvám si na svém.
,,Jsi paličatá.'' odpoví na to Law a vstane. Jde se převléci. Já se schoulím do klubíčka a rozbrečím se.
,,Janey, ty brečíš?'' ozve se ode dveří. ,,Já do té školky půjdu, jen nebreč.'' přijde ke mně Roy a začne mě hladit po zádech. Setřu si slzy.
,,To bude dobré Royi,'' usměju se na něho. Setřu všechny slzy a jdu ustlat futony. Poté jdeme zasednout k jídlu.
Law už sedí u stolu a čeká na nás s jídlem. Všichni jíme mlčky. Nikdo nic neříká. Po jídle Law sklidí ze stolu a udělá nádobí. Chci mu jít pomoct.
,,V pohodě udělám to.'' řekne odměřeně. Je vidět, že je naštvaný, ale co mu je do mých věcí? Nic, naprosto nic. Říkám si pro sebe. Já i Roy se jdeme do obléct. Law se k nám hned přidá, poté co umyl nádobí. Bereme si tašky a já zamknu byt. Před budovou čeká houf dívek. Je mi jasné, na koho čekají.
,,Co tu dělají?'' zeptá se Roy. Chci mu říct pravdu, když Law je rychlejší.
,,Čekají na mě, ale hned je odpálkuju.'' usměje se na Roye a mě ignoruje. Jde k dívkám. Mně je znovu do breku, ale potlačuju slzy.
,,Royi jdeme.'' řeknu a jdu s ním dolů. Law komunikuje s dívkami. Nevím co jim říká, ale všimnu si, jak mě probodávají pohledem. Kdyby mohl zabíjet je ze mně mrtvolka. Jdu s Royem do nejbližší školky co v okolí bytu je.
Law nás dožene a je celý udýchaný.
,,Proč jste na mě nepočkali?'' zeptá se udýchaně.
,,Vrať se a jdi do školy, toto není tvoje starost.'' odseknu mu.
,,Od včerejška už je a to mi nevyvrátíš.'' řekne mi Law.
,,Teď to řešit nebudeme.'' řeknu a jdu dovnitř budovy školky. Law nás pronásleduje.
Vejdeme dovnitř a najdeme jednu učitelku a zeptám se ji, kde bych našla ředitelku. Ta mě za ní zavede, nebo spíš nás.
,,Dobrý den.'' pozdravím ředitelku. Ta se na nás tři podívá.
,,Dobrý den.'' pozdraví Roy a schovává se za mne.
,,Dobrý den.'' pozdraví Law.
,,Dobrý den, co si přejete?'' zeptá se nás ředitelka.
,,Chtěla bych zapsat tady Roye do školky, vím, že je pozdě, ale nastala komplikace a já se o něho musím postarat.'' začnu vykládat.
,,Náš syn, vyrůstal v dětském domově, ale vychovatelka včera zemřela a o Roye se nemá kdo starat, tak jsme si ho vzali k sobě a potřebujeme, aby chodil do školky, my totiž chodíme do školy.'' vložil se do toho Law. Tím vy vyrazil dech, když řekl náš syn.
,,To je mi líto, a ráda vám vyhovím, ale bude to pro Roye těžké. Zvyknout si na nový kolektiv, koukám, že je plachý.'' začne říkat ředitelka.
,,Ano to máte pravdu, ale jiné řešení nevidíme.'' ozvu se tentokrát já.
,,Tady vyplňte přihlašovací údaje a já se mezitím o Roye postarám.'' řekla ředitelka. Sklonila jsem se k Royovi.
,,Teď půjdeš tady s paní ředitelkou. My hned přijdeme.'' řeknu Royovi. Ten začne popotahovat.
,,Neboj, zase si pro tebe přijdeme.'' tiší ho Law. Roy jen přikývne a s pláčem odchází pryč s ředitelkou. ,,Tak a teď ty papíry.'' řekne a začte se do papírů.
,,Proč to děláš? Vždyť jsem říkala, že to není tvoje věc.'' řeknu Lawovi a vytrhnu mu papíry z rukou.
,,Pak si promluvíme, teď to vyplňme.''řekne jen Law a sedne ke stolu a podívá mi propisku. Tu si vezmu, zasednu taky ke stolu a začnu vyplňovat formulář. Ten do půl hodiny mám vyplněný. Mezitím se vrátila ředitelka. Podávám ji vyplněný formulář.
,,Mohu se zeptat? Proč váš syn byl v dětském domově?'' zeptá se nás ředitelka.
,,Víte, je to složité. Roy neví, že jsem jeho matka. Když mi bylo dvanáct let, tak mě v dětském domově znásilnili a já otěhotněla. Tetička, která se o nás starala, mi pomáhala s péčí, ale pak jsem přešla sem na gympl a do včerejška se o něj starala teta, ale ta zemřela, a o Roye se nemá kdo postarat. Bere mě jako svoji starší sestru.'' vysvětlila jsem situaci ředitelce. Bylo mi do breku, při vyprávění. Law mě chytil za ruku.
,,A já jsem přítel Jane a chci malého Roye adoptovat, abych jsem byl jeho otcem.'' dodá Law. Překvapeně se na něho podívám.
,,Nebojte, ode mne se Roy nic nedozví. Jen ještě potřebuju zaplatiti školné a můžete se jít rozloučit.'' usměje se ředitelka.
,,Děkuju vám.'' poděkuju a podám si s ní ruku.
,,Nemáte vůbec zač. Jen s paní učitelkou se domluvte co a jak.'' řekne ještě ředitelka a my dva odcházíme za paní učitelkou.
Roy sedí v koutku a pozoruje dění kolem sebe. Jdeme za paní učitelkou.
,,Vítám vás tu. Přineste Ryovi věci na převlečení do školky i na ven a obuv. Jinak vše je v pořádku. A něco na spaní, pokud by tu spal. Jsme tu do čtyř. A jak dneska?'' zeptala se učitelka.
,,Dneska po obědě, okolo jedné.'' oznámím učitelce.
,,Dobře. Rozlučte se.'' řekne a prstem zavolá Roye k nám, Ten k nám hned přiběhne.
,,Já tu nechci být.'' začne vzlykat.''
,,Royi, musíš to vydrže. Dneska po obědě jsem tu jako na koni.'' snažím se ho uklidnit. ,,určitě si najdeš kamarády.'' říkám dál.
,,A kamarádky.'' dodá Law.
,,Bude to dobré.'' tiším ho. ,,Budeš hodný kluk, že jo?'' podívám se Royovi do očí. Ten přikývne. ,,Tak mi teď půjdeme, ale po obědě jsme tu jako na koni.'' dodám a dám Royovi pusu. Law si Royem plácne. Poté se rozloučíme a odcházíme ven.
Venku začalo sněžit. Nadechnu se čerstvého vzduchu.
,,Nerozmyslíš si to s tou školou?'' zeptá se mě Law. Podívám se na něho.
,,Ne.'' řeknu rozhodným hlasem.
,,Já taky, ale ne.'' řekne rozhodným hlasem Law.
,,Proč to děláš?'' zeptám se ho a podívám se na něho. Místo odpovědi mě políbí. Nejhorší je, že mu polibek oplatím. Poté co se odtrhneme, mě Law chytí za ruku a jdeme do naší školy.
Vkročíme do budovy a jdeme hned za ředitelem. Každý na nás civí, jak se držíme za ruku. Law zaklepe na dveře ředitelny.
,,Dále.'' zve se hlas ředitele. Oba vstupujeme dál. Já se vytrhnu Lawovi. ,,Co by jste rádi?'' zeptal se nás ředitel a ukázal na volná místa naproti němu. Oba jsme si sedli. Poté jsem mu řekla celou svou situace. ,,Dobrá rozumím vám, ale proč chcete odejít i vy?'' zeptá se a otočí se na Lawa.
,,Já tady Jane miluju, a nechci ji nechat samotnou. Chci taky vydělávat na živobytí a na nájem.'' řekne své důvody Law.
,,Ale jeden z vás tu dál studovat může.'' řekne ředitel.
,,Já to rozhodně nebudu.'' řekneme s Lawem nastejno.
,,Tak koukám, že je rozhodnuto. Tady vyplňte formuláře a můžete jít.'' řekne rezignovaně ředitel. Oba vyplníme formuláře, rozloučíme se s ředitelem a odcházíme pryč před školu.
,,Tak co teď?'' zeptá se Law.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.