Anime World CZ/SK - Příběhy

Útes

Všichni jsme se zamysleli. Ani jeden z nás nevěděl co k jídlu.

,,Tak jedna parta do lesa a druhá lov ryby.'' navrhla jsem po chvíli. Všichni se na mě podívali.

,,To je skvělý nápad.'' souhlasil Luffy. Nikdo jiný proti nebyl.

,,Ale jak se rozdělíme?'' zeptal se Sanji.

,,Tak dva by mohli lovit a zbytek do lesa.'' navrhl Zoro.

,,Ale kdo tu zůstane s Jane?'' zeptal se Sanji. Věděla jsem, že mě jen tak nepustí do lesa, když jsem bosa a byla jsem za to ráda. Aspoň jsem nemusela trpět bolesti. Stačilo, že to pálí ve vodě.

,,Nejlepší by bylo, kdyby tu zůstal Zoro.'' navrhla jsem. Všichni se na mě podívali. ,,Vím, že s vámi by se neztratil, když budete pohromadě, ale se Sanjim je jediný, který dokáže plavat. A kdyby se něco stalo, aby mě mohl zachránit.'' vysvětlila jsem své rozhodnutí. Všichni se zamysleli.

,,Dobrá.'' řekl Law. ,,Je rozhodnuto.'' souhlasil a nikdo neprotestoval.

,,Ale jak si udělat pruty.'' zapřemýšlel Zoro. To nenapadlo ani mě, že pruty jen tak nepůjdou vytvořit.

,,Klacky jako pruty by postačily, ale nejsou vlasce.'' řekla jsem zamyšleně.  Všichni se taky zamysleli.

,,To asi nevymyslíme.'' řekl rezignovaně Sanji.

,,Kdyby tu aspoň něco bylo...'' přemýšlela jsem dál a nevzdávala to.

,,Nic nevymyslíš, vzdej to.'' řekl mi Sanji. Přesto jsem to nevzdala, ale věděla jsem už sama, že je to beznadějné. Jedna věc mě napadla, ale ta byla nereálná. Protože kde sehnat pavouka a přinutit ho,aby upletl pavučinu na prut.

,,Tak jedině vlézt do vody a lovit s mečem.'' řekl Zoro.

,,Nebo si udělat něco jako oštěp.'' ozvala jsem se já.

,,Jde pro klacky a pak si uděláme oštěpy.'' rozhodl Law. Poté se s ostatními kromě Luffyho, který tentokrát zůstal se mnou na pláži pro klacky.

,,Tebe s těmi pruty něco napadlo, že jo?'' zeptal se náhle Luffy. Podívala jsem se na něho.

,,Jo, ale je to nereálné.'' dodala jsem a usmála jsem se.

,,Tak si to měla říct, třeba by se to dalo zařídit.'' řekl Luffy povbudivě.

,,To by nešlo Luffy.'' zavrtěla jsem hlavou.

,,Jak to?'' divil se Luffy.

,,Kde tu chceš sehnat pavouka, který by pro tebe utkal tolik pavučiny, aby to drželo na klacku?'' odpověděla jsem mu otázkou. Luffy se zamyslel. ,,Tak vidíš, je to nereálné.'' dodala jsem.

,,Dobrá, ale nápad si mohla říct.'' trval si na svém Luffy.

,,Asi ti to nevyvrátím co?'' usmála jsem se na Luffyho. Ten mi úsměv vrátil. Za chvíli se vrátili i ostatní z klacky.

,,Tak jsme tu.'' řekl Sanji a podal mi klacek. Tasila jsem hned meč a začala dělat na klacku špičku. I ostatní se přidali, kromě Sanjiho a Luffyho, ti meč ani nožík neměli. Makala jsem nasvém klacku. Spíš mi ostatní, kromě Sanjiho a Luffyho. Luffy se nudil, to bylo vidět.

,,Tak jim řekni ten svůj nápad.'' ozval se po chvíli Luffy. Povzdychla jsem si.

,,Ty s tím pokoj nedáš.'' řekla jsem. Nadechla jsem se. ,,Napadlo mě, udělat prut z pavučí nitě, ale je tu problém. Sehnat pavouka a přinutit ho, aby nám utkal dva vlasce.'' řekla jsem svůj nápad. ,,Proto jsem to neřekla, protože je to nereálné.'' dodala jsem. Ostatní se zamysleli.

,,Možná, kdybychom pavouka našli, tak ty bys ho mohla požádat. S lochneskou jsi taky komunikovala.'' ozval se zamyšleně Sanji.

,,To byla jenom náhoda.'' dodala jsem a mávla nad tím rukou.

,,Nemyslím si.'' zastal se Sanjiho Zoro, což nás překvapilo, dokonce i Sanjiho.

,,Ty....se mnou souhlasíš?'' dostal ze sebe překvapený Sanji.

,,Jo souhlasím, ale nemysli si, že si mi tím sympatický.'' nedal se Zoro.

,,Kluci, nechte toho. Měli bychom spolu vycházet a ne dohadovat a hádat.'' zarazila jsem ty dva včas, jinak by byli v sobě. Oba toho nechali a uznali, že opravdu není vhodná doba, na hádky a dohady. Poté jsme se zase všichni dali do práce. Law i Zoro to měli rychle hotové, tak je začali dělat, pro Sanjiho a Luffyho. Já si dávala záležet, ale  taky pozor, abych jsem se nějak neublížila Stačili mi puchýře na rukou od tréninku s mečem, které se mi znova otevřeli a sedřená chodila. Když dokončili práci pro Luffyho a Sanjiho, tak jsem taky už měla hotovo.

,,Tak a můžeme vyrazit.'' řekl Law. Všichni jsme vstali. Já se Zorem jsme si to namířili k vodě a zbytek do lesa.

Ve vodě mě chodidla pěkně pálila, byla jsem po pás ve vodě. I ruce, které jsem si máčela, ale jen jsem zatnula zuby a dívala se pod sebe, jestli neuvidím rybu, abych jsem ji mohla ulovit.

,,Jane, mohu se tě na něco zeptat?'' zeptal se mě náhle Zoro. Podívala jsem se na něho.

,,Jasně, ptej se.'' řekla jsem a usmála jsem se.

,,Kdo se ti z nás líbí?'' zeptal se přímo Zoro. Ta jeho otázka mě zarazila.

,,Mno, líbíš se mi ty, Law i Luffy, ale koho z vás miluju nevím.'' řekla jsem. Věděla jsem, že miluju Lawa, ale nechtěla jsem to říkat.

,,Aha.'' usmál se Zoro. ,,Díky za odpověď.'' poděkoval Zoro, a pak jsme v tichosti zase lovili ryby. Nakonec jsme ulovili pět ryb. Já dvě a Zoro tři. Vrátili jsme se na pláž. ,,Co teď podnikneme?'' zeptal se mě a podíval se na mě.

,,Mohli bychom začít opékat ty ryby. Ty budou rychle a záleží na tom, co oni uloví.'' navrhl jsem. Zoro s tím souhlasil. Připravil to na opékání.

,,Dojdu ještě pro dříví.'' řekl Zoro a šel na kraj lesa pro dříví. Já jsem jen přikývla a čekala na něho. Zoro se za chvíli vrátil i s klacky na oheň. Přiložil a čekali jsme, až se jedna z ryb upeče. Mezitím jsme si různé povídali. Nebo spíš se Zoro vyptával na můj svět. A já mu vyprávěla. Asi za hodinu, přišli ostatní.

Přinesli mrtvého kance. Byl docela veliký a tlustý.

,,Nerozděláme druhý oheň na toho kance?'' zeptal se Sanji.

,,Já bych ho nechala v chládku a rozdělat si ho zítra.'' navrhla jsem.

,,To je dobrej nápad. Aspoň ho můžeme ale naporcovat.'' souhlasil se mnou Law. Sanji se toho ujal a šel na porcovat prase, na několik částí. ,,Jani, postarám se o tvá zranění.'' oznámil mi. Překvapil mě, že si pamatuje mé pravé jméno, když to bylo pro Zora nevyslovitelné, i když nechápu proč.

,,Dobře.'' souhlasila jsem nakonec.

,,Lehni si a opři nohy o tento pařez.'' a ukázal Law na pařez. Poslechla jsem ho. ,,Nejdřív si to dojdeme omýt, aby si tam neměla písek.'' řekl a vzal mě do náruče. Byla jsem překvapena. Chytla jsem se ho kolem ramen. Cítila jsem jeho vůni. Bylo to příjemné.

Položil mě do vody a já si ty nohy omyla. Poté mě znovu vzal do náruče a odvedl mě zpátky k pařezu. Poté mi začal něco natírat na mé nohy. Smrdělo to, bolelo to, ale říká se, co smrdí taky léči. Natož, že to bolelo, bylo to jinak příjemné.

,,A teď ruce.'' řekl Law, když přestal s nohy vrhl se na ruce. Nejdřív jednu a pak druhou. Taky to bolelo a smrdělo, ale taky to na jednu stranu bylo příjemné. ,,Teď tu lež v klidu, dokud to nezaschne. A stejně by bylo lepší, kdyby si už dneska nic nedělala.'' dodal jako správný doktor.

,,Dobře, ale jak se najím?'' zeptala jsem se.

,,To se nějak vymyslí.'' usmál se Law. Přišlo mi, že to byl šibalský úsměv, ale možná se mi to jenom zdálo. Poté se ostatní vyptávali na můj svět a já jim vyprávěla. Byla jsem ráda, že se ptají, protože bych jsem jinak usnula. Zoro to vše už věděl, ale nedal nic znát.  ,,Otevřu pusu.'' ozval se a já se na něho podívala. Dával mi sousto ryby do úst.

,,A co ty? Ty jíst nebudeš?'' zeptala jsem se ho.

,,Najíme se ze dvou ryb spolu.'' usmál se Law. Srdce mi bušilo, jak o život. Otevřela jsem pusu a vzala si sousto do pusy. Bylo krásně křupavé i koření na něm bylo. Bylo to výborné. Jedno sousto jsem si vzala já a druhé sousto Law. Takhle jsme se střídali, až jsem snědli dvě ryby. Svým způsobem každý jen jednu rybu. Po jídle se mi povedlo usnout na slunci. Ani nevím, kdo mě přenesl do kýše, ale vím, že mi zima nebyla, protože, když jsem se ráno vzbudila, ležel vedle mě Zoro s Lawem a každý mě z jedné strany zahříval, aby mi nebyla zima. Ještě jsem zavřela oči, ale nemohla jsem už spát. V tom jsem ucítila dvě paže. Otevřela jsem oči. Law a Zoro mě objali každý z jedné strany. Byl to hřejivý pocit a srdce mi mohlo vyskočit z hrudi, jak mi bušilo. Nejhorší na tom bylo to, že jsem se nemohla pohnout. Oba mě přizemněli a já se nedokázala pohnout, aniž bych jsem je nevzbudila.

,,Mám je vzbudit?'' ozval se Sanjiho hlas. Podívala jsem se na něho, který spal opodál vedle Lawa.

,,Dobrý, jen ať se vyspí.'' řekla jsem potichu a usmála jsem se.

,,Mohu se tě na něco zeptat?'' zeptal se mě Sanji.

,,Klidně.'' řekla jsem a tušila jsem, na co se mě zeptá.

,,Do koho si z nás čtyř zamilovaná?'' zeptal se přímo Sanji. Zoro se jen zeptal, kdo se mi líbí, ale Sanji rovnou koho miluju.

,,Abych jsem byla upřímná, tak Lawa, ale Zoro se mi taky líbí, ale Lawa miluju.'' přiznala jsem.

,,Víš, ty se nám líbíš všem. Nevím jestli tě taky milují, ale mně se hodně líbíš, láskou bych to nenazval, ale líbíš se mi.'' opakoval se Sanji.

,,To mě těší Sanji.'' usmála jsem se. Poté mě Zoro pustil a posadil se.

,,Co tě těší?'' zeptal se rozespale Zoro.

,,Ale nic, jen řeč mezi námi.'' usmála jsem se na Zora a ulevilo se mi, že nás neslyšel. ,,Jinak dobré ráno.'' popřála jsem mu.

,,Dobré...'' popřál Zoro, poté si všiml, jak mě Law objímá. ,,Hej Lawe, budíček.'' začal Lawa budit.''

,,Nech ho spát, a nebuď ho.'' napomenula jsem Zora, ale pozdě, Law se probudil.

,,Co...co se děje?'' dostal ze sebe překvapeně.

,,Nic, klidně spi dál.'' řeknu Lawovi trochu podrážděně, ale ne že bych jsem byla na něho naštvaná nebo tak něco to ne,ale to na Zora. Hold to schytal Law.

,,V pohodě, už jsem vzhůru.'' dodal Law a usmál se na mě. Poté jsem se posadila i já.

,,Co dneska podnikneme?'' zeptal se rozespale Luffy, který se taky už stačil probudit.

,,Já bych šla na tu skálu podívat se, jestli něco neuvidíme.'' navrhla jsem. Všichni se na mě podívali.

,,Dobrej nápad.'' souhlasil Zoro i Sanji.

,,Ale jak se tam dostaneš ty?'' zeptal se mě Law. ,,Nemůžeš moc chodit.'' dodal.

,,Tak můžeme jít po písku a pak mě tam může Luffy vynést.'' navrhla jsem.

,,Bude mi ctí.'' řekl Luffy. ,,Ale teď jídlo.'' dodal. I mně zakručelo v žaludku.

,,Možná část prasete bude hotová.'' pronesl Sanji a vstal a šel se na to podívat. Podívala jsem se nechápavě na všechny.

,,Včera večer poté co jsi usnula jsme dali opékat kus prasete na ráno.'' vysvětlil mi Law.

,,Aha.'' přikývnu. ,,Je fakt, že už mám hlad.'' dodám a usměju se na všechny. Po chvíli nás zavolá Sanji a my se jdeme najíst.

Mám hlad,tak vše sním, ale že bych jsem skákala deset metrů radostí to se říct nedá. Ale není to zas až tak špatné. Najíme se a dáme opékat další kus masa na večer. Poté se připravíme a vyrážíme k útesu. 

Cestou si různě povídáme. Jdeme podle pláže, tak písek mě krásně hřeje do chodidel. I bolest je mírnější po té masti. I ruce jsou lepší, ale přesto mě bolí. Dojdeme k útesům a Luffy mě vysadí nahoru. Postupně takhle vysadí i ostatní. Rozhlídneme se kolem sebe. Samé moře, nebo oceán nebo co to je zač a z druhé strany jen les. Poté jsme zahlédli loďku na moři, která plula z dálky k útesům.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.