Crazy Fangirl! - 8. část
Informace:
Omlouvám se, že je to tak krátké. Další část to rozhodně vynahradím :)
Anime: Kuroko no basket
Doufám, že vám to bude líbit a že přehlédnete drobné chybičky, hihi :)
,,Ku-Ku-Ku-Kuroko Tetsuya!”
,,Ano?” zmateně se na mě otočil a bez zájmu sledoval mou nadšenou tvář.
,,N-nic. Já jen...jsem ráda, že tě konečně poznávám.” vysvětlila jsem mu. Marně jsem se snažila utišit své hořící nadšením srdce.
,,Ou, dobře.” přikývl a nasadil si potítko na zápěstí.
,,N-no...a...e.” zasekla jsem se, protože jsem tak nějak očekávala, že tuhle konverzaci rozvede.
,,Ty Kuroko, Haki vypadá skoro jako ty! Není to tvá sestra?” poznamenal Taiga a šibalsky se ušklíbl.
,,To je pravda Kagamicchi.” souhlasil s ním Kise, držel se za bradu a věnoval mi zamyšlený pohled.
,,Kagami-cchi? Huh?!” vykřikl uraženě Kagami a znechuceně se od nás odtáhl.
,,Myslím, že bychom měli jít.” ukončil jejich zvědavou konverzaci Kuroko a dal se k odchodu.
,,Už jdu.” zabručel Kagami a rozběhl se za ním.
Otočila jsem se ke Kisemu zády a chtěla vykročit směrem k lavičkám, když v tom mě jeho ruka zastavila. Prudce za ní zatáhl, neudržela jsem rovnováhu a tvrdě narazila do jeho těla. Jeho ruka sjela k podél mé lícní kosti a zastavil se na mé bradě. Jemně se ji dotkl a pootočil mi hlavu na stranu. Ucítila jsem teplý dech odrážející se na mém tváři. Stále jsem si nezvykala na jeho doteky. Pokaždé tak rozpumpovaly mou krev, která se ve mně následně začal vařit.
,,Ty znáš Kagamicchiho?” zašeptal překvapivě nepřátelským tónem.
,,D-dnes jsem ho po-potkala prvně.” vykoktala jsem ze sebe nejistým třesoucím se hlasem.
,,A komu fandíš?” zabručel a uraženě se ode mně odtáhl.
,,Samozřejmě, že vám.” zasmála jsem se.
,,To doufám. Jsi naše štístko.” jen těžce se přes zamračenou tvář pousmál.
Jako štístko jsem...totálně selhala! Možná jsem je měla varovat, že smůla provází mou maličkost už od dětství. Celý zápas jsem křečovitě držela palce, ale zároveň jsem se snažila nepřetržitě sledovat Kuroka a jeho úžasné misdirection skilly. Jenže jsem jen s otevřenou pusou šokovaně zírala na Kagamiho, který mi strašně moc někoho připomínal. Byl do basketbalu naprosto zapálený a neváhal chvílemi provokovat pyšného Kiseho, který Seirin hrozně podcenil. Vlastně, celý tým Kaijou pohrdal týmem Seirin, který pochází z nově založené vyšší střední.
,,Klid Kise, vždyť to byl jen přípravný!” poplácal ho po zádech Kasamatsu. Hráči Kaijou se schovali do šatny, ze které se ozývaly různé hlasy z diskuze a dokonce smích. Dveře se otevřely a členové modré elity se proměnili v obyčejné studenty.
,,Tak se měj, Haki.” pohladil mě po hlavě Moriyama.
,,Zdar.” zářivě se na mě usmál Kasamatsu a pokračoval s Moriyama-senpai domů. Všimla jsem si, že Kise pořád nejde. Starostlivě jsem zatáhla za kliku od štany, pro jistotu zaťukala a vstoupila dovnitř. Ryouta seděl na dřevěné lavičce s hlavou skloněnou. Záda se mu pravidelně zvedala a s každým výdechem z úst vyšlo i utrápené vzdychnutí.
,,No tak Kise, nebuď z toho tak nešťastný. Jak říká Kasamatsu, šlo jen o přátelský přípravný zápas.” zněla jsem velmi laskavě, až mě můj vlastní hlas dost překvapil.
Ale on nic neřekl, nezvedl hlavu a ani se neusmál. Jen tiše pozoroval podlahu, na kterou si právě sedala moucha.
,,Ryouta~.” zasténala jsem. ,,Pojď, koupím ti zmrzlinu.” navrhla jsem a lehce do něj šťouchla.
Stačil mi jeho drobný pohled skrz blonďaté pramínky, abych pochopila, že jsem narazila na jeho slabinu.
Koupila jsem nám dva ledňáky v nedalekém obchodě. Já osobně jsem si vzala tvarohového a Kise požádal o citronového. Pomalu jsme šli spolu po večerním městě. Osvětlování pouličními lampami jsme olizovali naše ledňáky.
,,Proč jsi z toho dnes byl tak přešlý, Ryouta?” zeptala jsem se konečně.
,,Prohrál jsem.” odpověděl stručně, aniž by na mě pohlédl.
,,Ale tohle byla skoro jen hra. Jen přípravný.” stále jsem nechápala, proč to tolik řeší?
,,Nejsem zvyklý na prohry. Navíc...prohrát proti Kurokocchi a Kagamicchi bylo potupné.” zabručel a strčil si do úst zmrzlinu.
,,Nic potupného na tom nebylo. Jediné, co je potupné je tvé přehnaně vážné chování.” usmála jsem se.
,,Hakicchi tomu nerozumí.” zamumlal se zmrzlinou v ústech a zklamaně na mě po očku koukl.
,,Ne, vážně nerozumím.” naštvala jsem se, jelikož už mě přestávalo bavit být ta hodná holčička.
,,Hakicchi, otevři ústa!” byl to jasný rozkaz, který jsem okamžitě přijala a ze široka otevřela ústa.
V tu chvíli mi narval do úst svou citronovou zmrzlinu. Dal mi ji tak hluboko, že pošimral mé mandle. Zakašlala jsem a odtáhla se od něj. Na jazyku mi zůstala příšerně kyselá chuť citronu.
,,Ryouta!” zašklebila jsem se. ,,Jak to můžeš jíst? Vždyť je tak kyselá!” otřásla jsem se nad tím pocitem.
,,První kousnutí ti nechutná, druhé tě donutí kousnout i po třetí, a potřetí už nemůžeš přestat.” pověděl něžným hlasem a pobavení rozzářilo jeho tvář. ,,Tak je to i s prohráváním. Jakmile jednou prohraješ, jde to s tebou s kopce.” bolestivě se usmál.
,,To není pravda. Prohrávat a vyhrávat jsou dvě věci, které by se měly střídat. S každou prohrou máš větší chtíč do výhry, ne?” to říká někdo,kdo má celý život strašnou smůlu.
,,Možná máš pravdu, Hakicchi.” zářivě se pousmál. Byl to zase šťastný Kise Ryouta.
,,Heleme se,” ozval se za námi hluboký mužský hlas. ,,Kise Ryouta s nějakou holkou!”
Oba jsme se naráz ohlédli na osobu za námi. Spadla mi brada šokem. Před námi stál starý hráč z Teiko, Haizaki Shougo.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
