PSYCHO&LOVE
Informace:
Malinko vás napnu, zas se to dokonale zamotá a já mám teď docela BLOKA protože sama nevým jak to bude pokračovat.
Jsem ráda za vaše komentáře ať už povhvalné (že se líbilo) nebk kritiku :'D -ano vím že je to opravdu krátký díl- a za to se také omlouvám!! Příjemné počtenícko :3 »vaše mila Kamilka se omlouvá za všechny GEAM. chyby tak jí prosím její ČEŠTINU omluvte«
Jsem v nemocnici, ležím na býle povlečeném lůžku, všude okolo mě je cítit desinfekce. Milá ošetřující sestřička si se mnou povídá o spoustě věcí. Je jako kamarádka, ale vždy odchází se smutným výrazem. Jakoby se mělo něco stát. Jde o to CO?! Ale to se jen domnívám.
„Tak jak se dnes máš?“ ptá se mě s kouzelným úsměvem a připravuje léky na bolest. Břicho, které jsem měla rozpárané od Mika mi museli zašít, ale prej mi možná zůstane jen malinkatá jizvyčka. „Dobře, jak vy?“ odpovídám a navazuji na další otázku. „Fajn.“ zasměje se, pobere zbytek věcí a odchází z pokoje. Prášky jsem zapila a chvilku si odpočinula.
Najednou někdo vrazil do pokoje. „Pomocte mi! Prosím pomoc!“ řve mužský hlas. Do mého pokoje přiběhl muž, v operačním oblečení, po ruce mu ztékal potok krve jak si nejspíše vytrhl jehlu. To nejhorší co na něm bylo... Měl rozřízlý hrudník až jsem viděla kost.
„Kyaaaa!!“ vykřikla jsem a vyskočila z postele. Byla jsem jako střela a kvůli náhlému přídavku adrenalinu jsem na bodavou bolest břicha zapoměla. Ode dveří se hrnul dav lidí v černém. Vystřelily z nějaké pušky a tomu chlapovy se cosi jako hák na provaze zabodlo do nohou. Táhly ho pryč, po zemi, za nohy, které měl probodlé těmi divnými háky zakončenými jako harpuna. Tedy jednou se zaseknou a pokud nerostrhnou maso, ven je dostat nelze! Vyděšeně stojím a v šoku koukám na zkrvavenou zem se stopamy po tažení. „Hej, ta holka to viděla!“ ozve se z chodby. „Zbavte se jí!“ jdou mě zabít!?!?
Viděla jsem jak tomu člověku ubližují a nedokázala jsem se ani pohnout! Teď mě dostanou taky. „Pojďte se mnou, prosím.“ řekl právě příchozí muž. Nedokázala jsem udělat nic jiného než poslechnout.
Šli jsme po dlouhé bílé chodbě, kde již uklízečky myly podlahu od krvavých šmouh. Myslím, že můj příběh je v extrému a horší už to být nemůže! No...možná.
Prosím ať to skončí!!
Najednou začaly poblikávat bílé zářivky až úplně zhasly. Jelikož v chodbě nejsou žádná okna, byla naprosta tma a já neviděla ani na krok. Zastavila jsem a nahmatala zeď, ke které jsem se přitiskla a potichu vyčkávala. Ten co šel přede mnou a někam mně odváděl šel dál, nezastavoval. Až jsem slyšela jakési třísknutí a bouchání.
Koukala jsem do tmy. Kroky toho člověka zcela utichly. „H-halo?“ rozhodla jsem se ho najít po hlase.
Nic se neozývalo. Až jsem cítila jak mi někdo dýchá za krk. „Pojď se mnou...“ říkal něčí hlas a onen člověk vzal mou ruku. Postavila jsem se a šla, tak trochu mě táhl za sebou. Kdo to je? Náhle jakoby zatočil a otevřel dveře. Pronikavé světlo mi nedovolilo kouknout ani na krok.
Když jsem se rozkoukala uviděla jsem něco, něco neuvěřitelného! Stál tam muž v bílém, nejspíš doktor. A hned vedle něj byl modrovlasý muž z výtahu. Měl v rukou zapíchané kapačky, v každé bylo něco jiného, jina barva. C-co se to tu děje?
Doktor se ke mě otočil „Prosím pojďte blíže.“ řekl, ale já nic nedělala, nemohla jsem se ani pohnout! Pak se otočil i on, pousmál se, ale dost smutně. A kdo mě sem přivedl?
Z poza dvou lidí přišel třetí. Toho ještě neznám... „Ahojky, jmenuji se Shado“ mrknul na mě. „O co jde? Co chcete?“ nyní nejsem jen vyděšená, zhtozená co se chystá.
„Jsi si blízká s Mikem, ne?“ ptal se. Nechápu proč. „Neřekla bych našemu vztahu BLÍZKÝ...“ odpověděla jsem a koukla na zem seskládanou z dlaždiček. „Ale něco o něm víš...“ neustále mě pozoroval svýma průzračnýma očima „...řekni mi všechno!“ přikázal a posadil se na židly, které jsem si do té doby ani nevšimla. „Kde bych měla začít....“ přemýšlím nahlas. „...úplně od začátku?“ optala jsem se, ale on jen přikývl.
„Mike se přistěhoval do domu vedle mého, stal se mím novým sousedem. Vypadal sympaticky a byl hrozně přitažlivej díky své tajemnosti...“ takhle jsem pokračovala dál.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
