Anime World CZ/SK - Příběhy

 

,,Už je ti lépe Joshi?” Zeptal se ustaraně doktor Payel, když se díval na psychicky

zhrouceného Joshe, který popíjel horkou kávu.

,,Trochu ano.” Odvětil Josh a pomalu usrknul horké kávy. 

Škoda že jsem tam s nimi nebyl. 

Chi.

Miluji sledovat zhrouceného člověka.

 Doktor Payel pochodoval po své kanceláři sem a tam ,,Sakra!” Zvolal doktor Payel a prásknul pěstí o stůl.

,,C-co se děje pane? Provedl jsem něco?” Ptal se vystrašeně Josh.

,,Ne ty nic, Joshi. Tohle nemůže být člověk. Tahle ta.....” Nedokázal dokončit větu. 

,,Příšera...” Doplnil Josh a položil hrneček s horkou kávou na stůl. Doktor Payel přikývnul a šel se postavit k oknu. 

Najednou do místnosti vletěl jeden z kolegů ,,Pane! Jsou tady!” Zvolal udýchaný kolega.

,,Ať vstoupí.”  Přikývl doktor Payel.

,,Sedni,” poručil jsem, ale bohužel se nic nestalo ,, Lehni,” teď už s velkou nadějí - (Lucas seděl v tureckém sedě na zemi a sledoval flek na zdi )

,,No táák! Pinky! Co to dneska s tebou je.” Vydechl jsem smutně a posadil jsem se na svou postel. 

,,Teď se chováš jako doopravdický blázen.” Ozval se hlas v mé hlavě.

,,Myslíš? To samé bych mohl říct i o tom, že se bavím s tebou.” Odvětil jsem naštvaně.

,, Přestaň si tu hrát. Máme tu ještě práci než to začne.” Zvolal naštvaně hlas mojí hlavě.

,,Rozumím.” Usmál jsem se o olízl jsem si své rty.

V poklidu své cely jsem spal, když mě najednou někdo vyrušil. No hádejte kdo to byl.

Můj miláček.

,,Hodina pravdy nastal Lucasi.” Za dveřmi stál doktor Payel.

,,O čem to sakra mluvíte doktůrku. Nebyl to nějaký televizní pořad? Chi.” Odpověděl jsem s úsměvem na tváři.

,,Přestaň si semnou hrát Lucasi. Už bys měl přetrhat ty tvoje směšné zábrany.” Doktor Payel poodstoupil od dveří. 

Do dveří přišli dva policisté.

,,No pardon ale já jsem stále ještě na ženy, takže se vaši zábavy nechci zúčastnit a proto…,” nestihnul jsem doříct větu, protože se na mě ty dvě korby rozběhly a snažily se mě zpacifikovat ,, Nikdo na mě nebude šahat!” - ( Lucas dal přímou ránou pěstí do

hlavy jednomu z policistů, který rázem zbořil zeď cely. Byl na místě mrtev )

,,Půjdu s vámi kam chcete, ale NIKDY se mě nedotýkejte.” (Lucasovi oči měli červený odlesk)

Druhý z policistů ustoupil a okamžitě se natáhl pro svoji zbrani.

Byl to rychlost mrknutí oka.

Policista ztuhl a jeho pravá ruka se začala krouti a jeho bolestivý řev doprovázely zvuky lámajících kostí.

Doktor Payel stál jako přikovaný k zemi.

,,Můžeme doktůrku?” Zeptal jsem se a přišel jsem k doktorovi blíž. 

Doktor Payel mi nedokázal odpovědět a jediné co zvládnul bylo to, že pomalu polknul a ukázal rukou směr, kudy jsem měl jít.

,,Jo a tomuhle nepomůže ani první pomoc,” dodal jsem a šel jsem po chodbě na druhou stranu ,,Tak jdete doktůrku nebo tam budete s otevřenou pusou stát?” Pousmál jsem se.

Doktor Payel šel pomalým krokem za mnou.

Byly jsme na místě.

,,Otevřete mi ty dveře, nebo si je mám otevřít sám?” Zeptal jsem se slušně.

,,D-démon.” Řekl doktor Payel potichu, když odemkl dveře.

,,Ooo. Promiňte mi to, ale na lichotky nejsem moc zvyklý. Budu se červenat. Děkuji” Poděkoval jsem a vešel do místnosti.

Pamatuji si tuhle místnost jakoby to bylo včera. Seděl jsem tu první den, když mě

přijali. 

Chi. 

Jejich obličeje plné strachu a nenávisti. 

Tahle místnost se podobá velice přesně vyslýchací místnosti jako na policejní stanici. Musel jsem se pousmál, když jsem viděl pět ozbrojených policistů a uprostřed židlička s detektorem lži.

,,Lucas?” Zeptal se hrubý hlas, který stál vedle židličky a detektorem.

,, Připomínám vám snad někoho jiného.” Řekl jsem a naklonil jsem nechápavě na pravou

stranu hlavu.

,,Lucasi prosím. Posaď se.” Řekl doktor Payel a ukázal rukou na židličku.

Byla celkem pohodlná. 

Nemohl jsem si na co stěžovat, ale přece jsem čekal lepší servis. 

Chi.

,,Teď tě napojíme na detektor lži, Lucasi.” Pronesl doktor Payel.

,,Copak doktůrku? Dneska to nejsem ty a já? Huh proč mi to děláš.” Řekl jsem smutně.

Doktor Payel se otočil ke dveřím a odešel. 

Bál jsem se, že už doktůrka neuslyším, ale najednou někdo promluvil přes mikrofon za kouřovým sklem.

,,Máme pro tebe úkol, Lucasi.” Řekl hlas.

Okamžitě jsem ho poznal.

,,Doktůrku! Já věděl že byste mě neopustil.” Jásal jsem.

,,Řekni nám příběh, Lucasi.” V jeho hlase nebyl závan pochybnosti.

,,To mi nemusíte říkat dvakrát. Snad mi to před takovým obecenstvem půjde.”- ( Lucas najednou sklopil hlavu dolů. Stín mu zakrýval oči )

Nikdy jsem nepochopil jak sourozenecké láska může být silnější než láska mateřská. Když se na to podíváme po jiné stránce. Tak jsou to dvě stejná těla, ale odlišné duše. Ethan měl svoji mladší sestru velice rád. Jmenovala se Rita. Oba dva sirotci. Vyrůstali s

matkou, ale jednoho dne odešla a týden na to, jí policisté našli mrtvou. 

Smutné co. 

Chi. 

Ethan studuje na vysoké škole a po škole chodí pracovat za směšné peníze balit zboží do nejznámější firmy z okolí a pak brzy ráno pracuje jako poslíček, který hází do schránek noviny.

Musím uznat, že jeho kuráž byla vážně obdivující. 

Udělal by první poslední pro svou mladší sestru Ritu, která studovala předposlední roční střední školy a po škole chodila vypomáhat do místní kavárny na druhé straně města.

Ethan si nikdy nestěžoval, ale jednoho dne se jeho čistý život změnil k nepoznání. Jednou si Ethan vzal na pátek večer ve firmě volno, protože se po dlouhé době domluvil se svým nejlepší přítelem Oliverem. Měli se sejít v nedalekém parku vedle Ethanové vysoké školy. 

Byl krásný slunečný den a jako každý chlap se rozhlížel po krásný samičkách, ale když najednou vyšla Ethanova favoritka Rose, myslel že se na tom sluníčku rozplyne.

,,No nazdar brachu. Na co tam tak vejráš?” Zvolal  z dálky velice známý hlas.

,,Olivere! Okamžitě sem.” Řekl potichu ale rázně Ethan.

,,Co co?” Nechápavě se zeptal Oliver a přisednul si na lavičku. 

,,Vidíš ji?” Zeptal se potichu Ethan. 

,,Počkat koho myslíš?” Zeptal se nechápavě Oliver a rozhlížel se do všech stran.

,,Tu blondýnku s kraťasy a bílým tílkem.” Řekl potichu Ethan a chytnul Oliverovu hlavu.

,,No a co?” Odvětil nechápavě Oliver.

,,Pro ní bych i dokázal zabít. Je tak krásná,” Ethan a opřel se spokojeně o lavičku ,,Dívej se! Sedla si na lavičku kousek od nás.”

,,Tak jdi za ní a zeptej se, třeba by s tebou někam šla.” Dodal znuděně Oliver.

,,Nejsi blázen! To nemůžu.” Řekl Ethan vážně.

,,Dooobře, ale já můžu.” Oliver stanul z lavičky.

,,Co blbneš Olivere!” Vyhrkl vystrašeně Ethan a stáhnul Olivera zpátky na lavičku.

,,Jdu pozvat tuhle krásku na večeři. Co jiného bych dělal. Sám si mi přece řekl, že nemůžeš

jo a neboj se řeknu ti, jaké to bylo se s ní líbat.”  Oliver se rychlým pohybem zvedl z

lavičky a kráčel směrem k blondýnce. 

Chlapi řeknu vám tohle. 

Kdyby Ethan měl ksichty jako vy, tak neuspěje. 

Chi. 

Oliver se blížil k blondýnce, když najednou ho Ethan odstrčil a předběhnul ho.

,,Tak se mi líbíš Ethane.” Pomyslel si Oliver a vrátil se zpátky na lavičku, kde předtím seděli.

,,Já to tušil.” Pomyslel si Ethan ale bylo už pozdě když se podíval před sebe, uviděl drobnou

blondýnku.

,,Prosím?Potřebujete něco?” Zeptala se zmateně dívka.

,,No ehm. Já....” Vydal ze sebe Ethan. 

Achjo vždy to byl kus blba. 

Chi.

,,Já raději půjdu.” Řekla blondýnka.

,,Prosím neodcházej! Já bych tě chtěl pozvat na večeři nebo kamkoliv. Studuji na stejné

škole jako ty .Je mi jasné že mně asi nepoznáváš, Rose.” 

Blondýnka se zarazila.

,,Počkat. Ty jsi Ethan?” Zeptala se blondýnka.

,,Ano to jsem já. Známe se z tanečních, Rose.”  Ethan si oddychnul.

,,Ach. Nepoznala jsem tě hned. Jinak klidně zajdu a ráda. Už jsem se nějakou tu chvíli neviděli.” Řekla Rose a usmála se.

,,Víš co zvu tě do kavárny na rohu. Pracuje tam moje sestra a je to tam perfektní. Setkáme se tam? Víš kterou myslím?” Zeptal se Ethan.

,,Neboj se. Tady v okolí je jednom jedna. Takže zatím.”  Rose už pomalu odcházela a Oliver byl připravený zpovídat svého přítele.

,,Jaký jsem?” Zeptal se namyšleně Oliver.

,,Nenávidím tě! Musel jsem vypadat jako úchyl.” Zvolal Ethan.

,,To nějak přežiji a ty taky.” Usmál se Oliver

,,Tohle měl být náš den. Ne že se mě zbavíš když mě hodíš do náruče ženy.” Řekl naštvaně Ethan.

,,Hele kámo. Chtěl jsem ti říct, že bohužel dneska nemůžu. Už něco mám. Takže nemusíš mít výčitky.” Řekl Oliver.

,,Aha. Když je to tedy takto.” Povzdechl si Ethan.

,,Tak mi neudělej ostudu. Čau!” Rozloučil se Oliver a pomalu odcházel.

,,Jasně brácho.”

 Ethan a vydal se domů.

 

,,Jsem doma, Rito!” Zvolal Ethan když vkročil do domu.

,,To je pěkné bráško, ale já odcházím.” Oznámila Rita a začala si obouvat boty.

,,Jdeš nějak brzo do práce.” Špitl Ethan a začal si vyzouvat boty.

,,Nejdu do práce. Jdu na rande.” Rita vyplázla na svého bratra jazyk.

,,Aha... tak ale dávej na sebe pozor. Hlavně brzo doma.” Řekl vážně Ethan.

,,Ale velký bratr má o mě strach. Neboj se.” Řekla Rita a vyběhla ze dveří. 

Hele kluci.

Nebudu vám tady vyprávět o romantickém rande. Pokud byste to chtěli slyšet, tak si raději

běžte do kina. 

Chi.

Ethanovo rande bylo jako ze snu každého vysokoškoláka. 

Krásná slečna.

Krásná chvíle v životě. 

Vše vypadalo perfektně. 

Domluvili se na dalším setkání a Ethan šel plný štěstí večer domů. 

Chi. 

Dělám si srandu. 

Bylo to nejhorší co mohl zažít. 

Rose už ho nikdy nechce vidět a cituji “Do smrti.”

,,Vážně bys pro ni zabíjel?” Ozval se temný hlas v Ethanové hlavě.

,,Co to sakra bylo? Takhle jsem to nemyslel.” Pomyslel si Ethan a začal se kolem sebe rozhlížet.

,,Dokázal by si pro í zabít?” Ozval se znovu hlas, ale tentokrát ta osoba stála za ním. Ehtan se ohnal pěstí, ale postava mu chytla ruku. 

Byl to mladý muž.

,,Co ode mě chceš! Sledoval jsi mě evidentně už nějakou chvíli.” Zvolal naštvaně Ethan.

,,Já? Hah. To ty jsi mě vyhledával.” Dodal muž.

,,O co ti jde chlape!” Řekl výhružně Ethan.

,,Dokázal by si pro ní i zabít aby byla navždy tvá?” Zeptal se tajemně muž.

,,Ano ale posral jsem to. Stačí? O co ti sakra jde!”

,,Tohle mi stačilo.” Řekl muž a shodil Ethana na zem a narazil zády na tvrdou zem. Než se Ethan stačil probrat muž zmizel.

,,Co to sakra mělo být. Fetáci zasraní.” Pomyslel si Ethan když odemkl dveře od domu. 

Když rozsvítil světlo na chodbě ztuhnul. Jeho mladší sestra byla schoulená v klubíčku na zemi.

,,Rito! Rito! Co se ti stalo?” Řval na sestru vystrašeně Ethan.

,,On mě...on mě..,” lapala po dechu ,,Z-z-zabí ho, Ethane” Špitla tichoučkým hlasem Rita a podívala se na Ethana. 

Měla nateklí obličej. 

Někdo jí zmlátil do krve.

,,Rito! Kdo to udělal?" naléhal Ethan.

,,O-O-Oliver..” Vydala ze sebe Rita a schoulila se znovu do klubíčka a brečela.

Najednou někdo začal mlátit na dveře. 

Ethan běžel pro kuchyňský nůž a šel otevřít dveře.

,,Ty malá kurvo! Vylez! Nemám na tebe celou noc! Tvůj bratr tu bude co nevidět! Vylez

nebo to rozmlátím a....” Řval muž, ale najednou se otevřeli dveře a v nich stál Ethan.

Venku stál Oliver.

,,Ethane? Co tady dělá…” Nestihnul říct Oliver.

Ethan mu píchnul kuchyňský nůž do krku.

Oliver se začal topil ve vlastní krvi . 

To je nádhera!! 

Haha!!

,,Dej mi ji.” Řekl temně Ethan a díval se jak Oliverovo tělo leží v kaluži krvi.

,,Bráško? P-proč jsi…” Vydala ze sebe Rita a začala couvat.

,,To nebylo kvůli tobě...Pojďme Rito.” Řekl Ethan a vzal Ritu do náruče. 

A víte jak tenhle příběh skončil? 

Už si to upřímně nepamatuji.

Chi.

Jedno však ale vím.

Jak je krásné žít s vědomím, že jste zabili člověka jen aby se nějaký člověk vrátil do vašeho světa.

Všichni v místnosti stáli jako přikovaní. Jeden z policistů se šel podívat na výsledek z

detektoru.

Hlasitě polkl.

,,No tak co? Prošel jsem?” Řekl jsem temným hlase a usmál se na muže. 

Policistovi se začaly třást ruce. 

Pomalu se podíval na kouřové okno.

,,Nenechávejte mě napjatého!” Začal jsem se smát.

,,Ne....to .....nemůže být” Řekl potichu doktor Payel.

,,Pravda.” - ( Skrze Lucase promluvil temný hlas.)

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.