Ošklivé káčátko - 3. část
Informace:
Jak se radikálně změní život Jane? Bude se moci o Roye postarat? A jak vlastně vypomůže Law?
Rozhodnutí
Ráno jsem se probudila v posteli. Roy ještě spal. Vzpomněla jsem si, že jsem usnula v náručí Lawa. Takže mě musel přenést. Řekla jsem si pro sebe. Posadila jsem se na posteli. Law spal na pohovce. Byl tak roztomilý, ale hned jsem tu myšlenku vyhnala z hlavy. Přemýšlela jsem, co se bude dít dál. Rozhodně jsem se chtěla o Roye postarat. Vždyť je to můj syn a nikdy bych ho neopustila. I když jsem to udělala, ale věděla jsem, že tetička se o něho postará. Dopis, který jsem dala přečíst Lawovi, ležel zmuchlaný na zemi. Vstala jsem a šla pro něj. Chtěla jsem ho spálit, zničit, prostě, aby se nedostal do špatných rukou. Když jsem se pro něj natahovala, někdo mě chytl za ruku. Lekla jsem se. Byl to Law.
,,Co se děje?'' zeptal se rozespale.
,,Nic, jen spi dál.'' zašeptala jsem, aby se neprobudil Roy. Law mi pustil ruku a posadil se. Já zvedla papírek a schovala do kapsy.
,,Co chceš s ním dělat?'' zeptal se mě Law.
,,Zničím to až se vrátíme. A ty mi prosím slib, že se to nikdo nedozví. Ani Roy, prostě nikdo. Slib mi to.'' žadonila jsem Lawa.
,,Neboj, nic neřeknu.'' slíbil mi Law. ,,Dojdu koupit něco k snědku.'' řekl a vstal.
,,Dám ti na to peníze.'' řekla jsem hned.
,,Není třeba, příště zase zveš ty mě.'' usmál se Law. V jeho očích jsem četla, že odpor je marný. Jen jsem přikývla. Law na sebe hodil bundu a obul se a šel ven. Klíče nám nechal. Roy se mezitím probudil.
,,Janey, kde to jsme?'' zeptal se rozespale.
,,Royi, v hotelu, klidně spi dál, je ještě čas.'' usmála jsem se na Roy. Ten začal popotahovat. ,,Co se děje?'' zeptala jsem se ho a byla hned u něj. Hned mě objal. I já jeho.
,,Chybí mi tetička. Byla jako moje maminka, kterou nemám.'' řekl Roy. Začaly mi téct slzy taky.
,,I mně chybí, ale dohlíží na nás, aby se nám nic nestalo.'' snažila jsem se ho uklidnit. chtěla jsem mu říct, že jeho rodiče žijí, ale nemohla jsem mu říct, že jeho maminkou jsem já. Nesměl se to dozvědět. Nikdy. Nevím jak dlouho jsme se objímali, ale mezitím se vrátil Law se snídaní. Poté jsem se od něho odtrhla a setřela slzy. Vytáhla jsem kapesník, který jsem měla v kapse ještě z předešlého dne a vysmrkala jsem ho. ,,Najíme se.'' řekla jsem a usmála se na Roye. Ten jen přikývl. Pomohla jsem mu s převlečením a oblékáním. Poté Roy šel ke stolu, kde Law namazal rohlíky sýrem. Já uklidila Royovo pyžamo do tašky a šla se taky nasnídat.
Jedli jsme mlčky. Nikdo nic neříkal. Po snídani jsem umyla příbory a talíře. Poté jsem šla ustlat postele.
,,Můžeme vyrazit?'' zeptal se Law. Podívala jsem se po pokoji. Poté jsem přikývla, že jo. Law vzal zase kufr a počkal dokud jsme nevyšli ven s Royem.Zamkl pokoj a šlo se k výtahu.
Ve výtahu Roy zmáčkl tlačítko a jelo se dolů. Na recepci vrátil Law klíč a šli jsem zase do zimy. Šlo se na vlakové nádraží.
Šli jsme mlčky, nikdo nic neříkal. Roy se držel mé ruky a chvěl se. Buď zimou nebo strachy, netuším, ale ptát jsem se ho nechtěla. Šli jsme pěšky, i když to bylo trochu daleko. Doufala jsem, že jsem tu naposledy a nikdy se sem už nevrátím. Měla jsem už dřív v plánu si vzít Roye k sobě, ale až po škole. Jenže teď se vše změnilo. Nevěděla jsem, co se bude dít dál. Musela jsem zapsat Roye do školky, najít si práci nebo aspoň brigádu a ukončit studium. To bylo vše co se mi hodilo hlavou. Došli jsme na vlakové nádraží. Šla jsem koupit lístky. Koupila jsem skupinový do Tokia. Vlak nám zrovna přijížděl na nástupiště, tak jsme pospíchali, abychom jsme to stihli. Naštěstí jsme to stihli.
Našli jsme si volná místa vzadu. Roy si sedl k okýnku a já vedle něho. Law si sedl naproti mě. Hlídal při tom kufr.
,,Janey, mohu si opřít o tvé nohy hlavu?'' zeptal se mě po chvíli Roy. Podívala jsem se na něho.
,,Jasně, že jo.'' usmála jsem se. Roy si lehl a hlavu si opřel o mé nohy. Začala jsem ho hladit po vláskách. Po chvíli Roy oddychoval. Usnul. Já si opřela hlavu o opěradlo. Po chvíli přišel průvodčí a já mu kázala lístek. Ten nám ho cvaknul a odešel. Zavřela jsem taky oči, ale nespala jsem. Po tvářích mi tekly slzy. Law nás celou dobu pozoroval. Se stékajícími slzami se mi povedlo taky usnout.
Vzbudila jsem se krátce před Tokijským nádražím. Když jsem si uvědomila, kde to jsme, tak jsem probudila Roye.
,,Royi, vstáváme, už jsme na místě.'' jemně jsem se ho snažila probudit. Naštěstí se Roy hned probudil a protřel si oči.
,,Co se děje?'' zeptal se rozespale.
,,Už jsme tu.'' řekla jsem mu. Roy se zadíval z okýnka ven. Vlak přijížděl na vlakové nádraží. Všichni tři jsme se připravili a šli ke dveřím čekat, dokud vlak nezastavil. Poté jsme vystoupili.
Šli jsme do haly, kde byla skupinka holek z naší třídy. Když viděli Lawa, hned se kolem něho shlukly.
,,Lawe, kde si byl? Chyběl si nám.'' volaly na něho. Potichu a nenápadně se mi podařilo vyrvat Lawovi z rukou kufr, čapla jsem Roye za ruku a šli rychlým krokem domů. Ke mně domů.
Došli jsme tam a já odemkla dveře. Cestou mi tekly slzy, ani nevím proč. Ale kvůli tetičce, nebo kvůli tomu dopisu to nebylo. To jsem věděla s určitostí na sto procent.
,,Co podnikneme?'' zeptal se mě Roy. Setřela jsem si slzy.
,,Teď ti vybalíme věci a já udělám teplé jídlo. Máš určitě hlad viď?'' zeptala jsem se Roye.
,,Trochu jo.'' přiznal Roy a zakručelo mu v žaludku. Oba jsme se zasmáli. Hřálo mě u srdce, když jsem viděla Roye se smát. Šla jsem udělat místo ve skříni , pro Roye. Naštěstí jsem tu měla dvě futony na víc, tak si Roy i já mohli kam lehnout. Poté jsem se vrhla na obědo-večeři. Udělala jsem těstoviny s vajíčkem. Byla to rychlovka a taky dost dobré a teplé jídlo. Roy si mezitím hrál s autíčky, které dostával ode mne a tetičky.
,,Royi, pojď jdeme jíst.'' řekla jsem Royovi, který si přestal hrát a šel si sednout k malému stolečku. V tom někdo zaklepal na dveře. Šla jsem otevřít dveře a myslela jsem si, kdo může takhle pozdě otravovat.
K mému překvapení to byl Law i s kufrem.
,,C...co tu děláš? A s tím kufrem?'' zeptala jsem se ho překvapena.
,,Stěhuju se k tobě. Hezky to voní.'' řekl Law a vešel i s kufrem dovnitř.
,,C...cože?'' dostala jsem ze sebe.
,,Slyšíš dobře. Stěhuju se k vám.'' řekl znovu Law a odnesl si kufr do pokoje, kde byla přichystaná noclehárna pro mě a Roye. Hned zasedl ke stolu.
,,Proč to děláš? Vždyť bydlíš vedle.'' nedala jsem se, ale jídlo jsem mu nadala. Sama jsem zasedla k jídlu.
,,Proč jste mi utekli?'' zeptal se, aniž by mi odpověděl.
,,Obklopili tě ty ženský. A Janey kvůli tobě brečela.'' řekl Roy s plnou pusou. Tím mě zaskočil až mi zaskočilo v ústech a já se rozkašlala. Hned jsem se napila.
,,Royi, s plnu pusou se nemluví. A...a není to pravda.'' napomenula jsem Roye a snažila se zamaskovat, že jsem brečela.
,,To mi Janey nevymluvíš. Začala si brečet, hned poté co jsme odešli z nádraží.'' nedal se Roy.
,,Ale to nebylo kvůli němu....'' a ukázala jsem na Lawa. ,,....ale kvůli tetičce.'' zalhala jsem.
,,Já si myslím svoje.'' řekl Roy. ,,A Lawe, co to bylo za ženský?'' zeptal se Lawa. Tentokrát zaskočilo jemu a musel se napít.
,,Jenom spolužačky ze třídy.'' řekl pravdu Law. Mezitím jsem dojedla.
,,Až se najít sbal si kufr a vrať se k sobě. Bydlíš, hned vedle.'' řekla jsem rozhodným hlasem.
,,Ale nemám, dal jsem výpověď, takže jsem teď bezdomovec. Proto budu tady s vámi a vypomůžu vám.'' zazubil se Law.
,,C...co si udělal?'' dostala jsem ze sebe.
,,Slyšíš dobře.'' řekl Law, jako by se nechumelilo.
,,Proč to děláš Lawe?'' zeptal se Roy. Mezitím jsem šla vydat poslední futon, co jsem měla, ale přesto jsem slyšela, jak Law odpověděl Royovi.
,,Sám nevím, ale slibuju ti, že na tebe i na tvou sestru dohlídnu.'' slíbil Law.
,,Dobře, budu rád, aspoň nebudu jediný.'' usmál se Roy. Zahřálo mě to u srdce, ale zároveň i bodlo. Věděla jsem,že to nebude jen tak. Poté jsem šla umýt nádobí. Law se šel ospršil s Royem. Poté jsem šla do sprchy já. Roye jsem uspala pohádkou o pirátech, kterou má tak rád. Sama si vymýšlím pirátské příběhy. Law nás poslouchal. Když Roy usnul šla jsem si sednout k Lawovi.
,,Tak a teď mi řekni, co máš v plánu.'' řekla jsem odměřeně Lawovi.
,,Postarat se o vás dva.'' přiznal Law.
,,A jak?'' divila jsem se.
,,Odejdu ze školy a najdu si práci, abych jsem vás uživil.'' řekl pravdu Law.
,,Ty budeš studovat a já odejdu ze školy. A o Roye se postarám sama. Nepotřebuju ničí pomoc.'' trvala jsem si na svém.
,,Potřebuješ mužskou pomoc. A to my nevyvrátíš. Matka by neměla být na dítě sama.'' trval si na svém Law.
,,Do toho ti nic není.'' měla jsem co dělat, abych jsem nezačala křičet.
,,Potichu, nebo vzbudíš malého.'' řekl Law. Zklapla jsem, protože měl pravdu. ,,A je mi do toho dost.'' dodal v klidu a potichu.
,,Jak to? Roy je jen můj a ničí jiný.'' trvala jsem si na svém.
,,To ano,ale od teď je i můj.'' řekl v klidu Law.
,,J...jak to myslíš?'' dostala jsem ze sebe.
,,Jednou mu budeš muset říct pravdu, jak to je. A chci ho adoptovat. A to mi nevymluvíš.'' řekl Law.
,,Proč by si to dělal?'' byla jsem v šoku.
,,Co kdybych ti řekl, že tě miluju?'' zeptal se mě Law.
,,Tak ti říkám, že je to blbá sranda, protože kdo by se staral o šedou myš.'' zasmála jsem se. V tom mě Law políbil. Dlouze a vášnivě. Vytřeštila jsem oči. Toto jsem nečekala. Po chvíli přestal. Byl to můj první polibek.
,,Už mi věříš?'' zeptal se mě. Jen jsem přikývla, že jo. ,,Od teď jsme pár a rodičové Roye a nikdo nás nerozdělí. A jako hlava rodiny, rozhoduju, že školu opustím já, ty budeš dál studovat.'' rozhodl Law.
,,Ale co tví rodiče.'' dostala jsem ze sebe.
,,Těm jsem ukradenej.'' dodal Law. ,,A teď spát, zítra máme náročný den.'' řekl Law. Přikývnutím hlavy jsem souhlasila. Oba jsme šli do pokoje, kde oddychoval Roy. Oba jsme zalezli, Law se ke mně ještě naklonil a políbil mě. Já mu tentokrát polibek oplatila a šli jsme spát. Nemohla jsem jen tak usnout, ale Law i malý Roy spali, jako zabití. Asi po hodině přemýšlení jsem taky usnula.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.