Ostrov - 3. kapitola
Informace:
Co se stane s Jane lochneskou? Bude Jane zachráněna?
Omlouvám se, za krátkost příběhu
Lochneska
Lochneska mě čapla za triko a posadila na její záda. Vydala ze sebe hlas a začala plout daleko od břehu. Tělo měla kluzké a slizké. Už jsem to viděla tak, že sklouznu a spadnu do vody. když mě v tom někdo chytil kolem pasu. Všimla jsem si natáhnuté ruky. Ani jsem se pořádně nedržela a sklouzla jsem pryč z lochnesky. Letěla jsem zpátky k břehu. Ale nevěděla jsem, jak zastavit a letěla jsem dál. Zavřela jsem oči. Pak přišel náraz. Ale nebyl tvrdý. Byl měkký, i když to bolelo. Záda mě bolela. Podívala jsem se, co se stalo. Ležela jsem na Luffym. Zrudla jsem a hned jsem si sedla vedle něho.
,,Luffy...jsi v pořádku?'' dostala jsem ze sebe.
,,J...jo, a ty?'' protřel si hlavu Luffy. Naštěstí nekrvácel.
,,Taky...'' odpověděla jsem.
,,Jste v pořádku?'' ozval se Sanjiho hlas, který k nám přiběhl. Nastavil ruku, že mi pomůže vstát. Já se postavila sama a ohnula jsem se v zádech. Bolela jak čert. Poté vstal Luffy.
,,Já jo.'' odpověděla jsem. Kamínky a jehličí, začali píchat do odřených chodidel.
,,Taky fajn.'' odpověděl Luffy a postavil se na nohy.
,,Vrátíme se?'' zeptala jsem se a šla pomalu na pláž.
,,Tam je stále ta lochnes, není to bezpečné.'' řekl Sanji.
,,Já se nezaleknu, nějaké příšery.'' řekla jsem rozhodným hlasem a vracela jsem se na pláž. Znovu jsem si sedřela nohy do krve, ale nevadilo mi to.
Došla jsem na pláž, kde byl připraven k boji Zoro s Lawem. I lochneska tam byla.
,,Nechte ji být, něco se nám snaží sdělit.'' křikla jsem na ty dva.
,,To nemyslíš vážně, Jane.'' obořil se na mě Zoro. Ignorovala jsem ho a šla jsem k lochnesce. Law i Zoro se na mě dívali.
,,Tebe, něco trápí, že jo?'' začala jsem mluvit vlídným hlasem na lochnesku.
,,Něco ti udělá, nech to na nás, Jane.'' křikl na mě Zoro. Ignorovala jsem ho.
,,Pfff...'' odfrkla si lochneska.
,,Ukaž, co tě trápí.'' dál jsem mluvila na lochnesku. Ta vytáhla z vody pravou zadní nohu. V ní trčel velký trn. ,,Tak to tě trápí.'' dál jsem na ni mluvila. ,,Ukaž vyndám ti ji.'' pomalu jsem se přiblížila k lochnesce.
,,Jane, nedělej to.'' dál na mě křičel Zoro, ale nijak nezakročil. I Law vše pozoroval mlčky. Mezitím se vrátil Sanji i Luffy.
,,Neboj se, bude to dobré.'' dál jsem ji konejšila. Nohama jsem vlezla do vody. Nohy jsem měla jak v ohni. Zatnula jsem zuby, ale přesto jsem šla dál. Došla jsem k noze lochnesky. Dotkla jsem se trnu. Byl velký, tlustý a špičatý. ,,Teď to možná zabolí, ale jinak se budeš cítit líp, uvidíš.'' říkala jsem dál. Chytla bodlák oběma rukama a chtěla jsem ho vytáhnout, ale nešlo to. Byl tam zabodnutý a taky těžký, jak byl velký. Znovu a znovu jsem táhla. Lochneska jen vydávala zvuky. ,,Vím, že tě to bolí. Mě to taky bolí.'' říkala jsem dál.
,,Ukaž, pomohu ti.'' ozvalo se za mnou. Byl to Law. Naštěstí voda byla pod kolena, že Law mohl v klidu pomoci.
,,Klid malá, to je Law, pomůže mi.'' konejšila jsem lochnesku. s Lawem jsme zabrali,ale stejně se nám to nepovedlo. Ucítila jsem další obětí kolem pasu, ale tentokrát to nebyl Law, ale Luffy. Zapřáhl se a my zatáhli s Lawem. Trn se dostal ven. Lochneska zařvala a já s Lawem jsme odlítli daleko.
Luffy narazil na jaký si strom, který se mu nepodařilo zlomit. Law na Luffyho a já na Lawa. Tentokrát mi luplo v zádech.
,,Jste v pořádku?'' zeptal se Law. Pokusila jsem se posadit, ale bolest v zádech byla tak silná, že jsem to nedokázala.
,,Pokud ze mně slezete, tak budu.'' řekl Luffy.
,,Chlapi, já bych ráda slezla, ale asi to nedokážu.'' přiznala jsem bolestí.
,,Tak že to lupnutí si byla ty?'' zeptal se Law.
,,Jo, byly to záda.'' přiznala jsem.
,,Hlavně se nehýbej. Já nějak vylezu.'' radil mi Law.
,,Dobře. Já se ani nehnu.'' řekla jsem skrz zuby. Law se snažil sléz z Luffyho. Dělal to tak, aby nemusel hnout se mnou. Asi po deseti minutách se to podařilo.
,,Luffy, teď můžeš vylézt.'' řekl Law, když mě vzal do náruče. Tváře mi hned zrudly. ,,Teď tě přenesu na pláž.'' řekl mi Law. Jen jsem přikývla a nechala se odnést na pláž v Lawově náručí.
Došli jsme na pláž. Lochneska tam stále byla, ale když jsem se na ni podívala, tak jsem viděla spokojený výraz v jejích očích.
,,Vidíš, říkala jsem ti, že to bude dobré.'' řekla jsem směrem k lochnesce. Law mě položil na zem.
,,Teď tě musí ohmatat, tak se nelekni, a kdyby bolelo, tak řekni.'' řekl Law. Přikývla jsem. Law mě začal prohlížet. Zatím to bylo dobré, ale pak mě to zabolelo. Sykla jsem. ,,Už vím, jak to napravit, ale bude to bolet.'' oznámil mi Law.
,,Dobře, do toho.'' souhlasila jsem. Law mě vzal znovu do náruče a postavil na nohy.
,,Připrav se.'' řekl a protáhl mě. V zádech mi luplo a já jen zasyčela bolesti. ,,Tak co?'' zeptal se Law a postavil mě na nohy. Protáhla jsem se.
,,Jo jsem. Díky Lawe.'' poděkovala jsem a byla jsem ráda, že mě už záda nebolí.
,,Není zač.'' usmál se Law. Poté jsem šla zpátky k lochnesce.
,,Ty mi chceš něco ukázat, že jo?'' zeptala jsem se lochnesky. Ta jen zakývala hlavou na souhlas. ,,Je mi líto, ale nemohu odejít. Musím tu zůstat a zjistit jak se dostat zpátky domů.'' řekla jsem lochnesce. Ta jako by to pochopila a začala plout pryč.
,,Ty si mu rozuměla?'' divil se Zoro.
,,Tak trochu jo, a není to on, ale ona.'' opravila jsem Zora.
,,J...jak to víš?'' dostal ze sebe Sanji.
,,Nevím, ale tuším.'' pokrčila jsem rameny.
,,Co dáme k jídlu?'' zeptal se Luffy.
,,Můžeš myslet taky na něco jiného než jídlo?'' zeptal se Sanji.
,,Ale i já mám hlad.'' ozvala jsem se.
,,Mno, dobrá, teď je otázka co?'' řekl rezignovaně Sanji.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.