Ošklivé káčátko - 2. část
Informace:
Co stojí v dopise, který obdržela Jane? A co se stane teď s jejím životem a životem Roye? A jak se zachová Law? Pomůže Jane a Royovi, nebo se otočí zády?
Dopis
Držela jsem mrtvou tetičku za ruku a po tvářích mi tekly slzy. Přišel doktor, který vypnul přístroj a přikryl obličej tetičky. Chvilku jsem ještě seděla u její postele a brečela. Nechtěla jsem, aby Roy viděl, že brečím. Musím být před ním silná. Když jsem si usušila slzy, vyšla jsem ven. Roy seděl sklíčeně na židličce. Law stál u něho. Roy se na mě podíval.
,,Kde je tetička?'' zeptal se s pláčem Roy. Sedla jsem si k němu a dala mu ruku.
,,Víš Royi, tetička byla velice nemocná. Už tu mezi námi není. Je v nebíčku a dohlíží na nás ze shora.'' snažila jsem se Royovi to nějak vysvětlit. Roy se rozbrečel.
,,Umře?'' dostal ze sebe a stiskl mi ručku. Měla jsem co dělat, abych jsem nezačala znovu brečet.
,,Už umřela.'' dostala jsem ze sebe.
,,Co se mnou bude?'' zeptal se dál a já mu setřela slzy.
,,Budeš bydlet u mě.'' řekla jsem jasným hlasem. Law nás celou dobu poslouchal, a když jsem zmínila, že bude se mnou, chtěl něco říct, ale Roy byl rychlejší.
,,Vážně?'' zeptal se a podíval se na mě.
,,Ano, postarám se o tebe. Dneska přespíme v hotelu a zítra vyrazíme ke mně.'' usmála jsem se na Roye. I Roy mi úsměv oplatil.
,,Půjdeme? Nelíbí se mi tady.'' řekl Roy. Už nebrečel, ale bylo vidět, že si vše uvědomuje.
,,Ano půjdeme. Půjdeme pro tvé věci.'' souhlasila jsem. Vstala jsem a Roy se taky postavil, aniž by pustil mou ruku.
,,Mohu s vámi ještě mluvit?'' ozval se za námi doktor. Podívala jsem se na něho. Sklonila jsem se k Royovi.
,,Chvilku tu počkej hned tu budu.'' řekla jsem mu. Roy mě objal. I já jeho.
,,Já ho pohlídám.'' promluvil po dlouhé době Law. Podívala jsem se na něho a přikývla jsem. Poté jsem šla s doktorem stranou.
,,Chci se zeptat, jak to bude s pohřbem?'' zeptal se mě doktor. Na to jsem nepomyslela. Peníze jsem na to samozřejmě měla, ale co na to dětský domov?
,,Musím si promluvit s dětským domovem.'' odpověděla jsem.
,,Dobře, ale do zítřka bychom to rádi věděli.'' souhlasil doktor.
,,Dobře a děkuju pane doktore.'' poděkovala jsem, podali jsem si ruku a já se vrátila k Royovi a Lawovi.
,,Tak půjdeme?'' zeptala jsem se a chytla Roye za ruku. Roy se pevně chytl mé ruky. Vyrazili jsme všichni ven.
Vyrazili jsme směr dětský domov. Nebyl daleko od nemocnice, naštěstí.
Před vchodem do dětského domova jsem se zastavila a zhluboka se nadechla a vydechla.
,,Děje se něco?'' zeptal se Law a podíval se na mě.
,,Nic.'' odpověděla jsem stroze a vešla jsem dál. ,,Royi, jdi si zabalit věci, hned ti přijdu pomoci.'' řekla jsem Royovi a já si to zamířila k ředitelně. Tam jsem zaklepala na dveře a čekala, až se ozve dále. To se po chvíli ozvalo a já vstoupila. Aniž bych si to uvědomila, Law tam stál se mnou.
,,Co by si chtěla, Jane?'' zeptal se ředitel domova.
,,Chci se zeptat, jestli se postaráte o pohřeb Shuki, nebo se o to mám postarat já?'' zeptala jsem se hned na rovinu.
,,My se o to postaráme, ale neřekneme ti kdy. Nechceme, aby si se ho zúčastnila.'' řekl stroze ředitel. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla.
,,Nebo to nechcete vy?'' zeptala jsem se v klidu.
,,Přeber si to jak chceš. Teď jdi zabalit věci tomu frackovi a ať vás tu už nevidím.'' řekl ředitel, aniž by se na mě podíval.
,,Takhle o Royovi nemluvte.'' zastala jsem se Roye.
,,Je stejný jako ty, oba jste fakani.'' trochu zvýšil hlas ředitel. Měla jsem co dělat, abych jsem se ovládla. Dala jsem ruce v pěst. Chtěla jsem něco říct, ale tentokrát Law byl rychlejší.
,,Sice vás neznám a ano Roye neznám, ale nechápu co proti nim máte. Jane je skvělá žena.'' zastal se nás Law. Žena? Řekl žena? Byla jsem v šoku.
,,A vy jste kdo?'' zeptal se ředitel nevrle.
,,Přítel, této ženy.'' přišel ke mně a objal mě kolem ramen. Byla jsem v takovém šoku, že jsem neprotestovala.
,,Takový fešák, jak si může něco začít s takovým frackem nevychovaným.'' nechápal ředitel.
,,Pojď, půjdeme pomoci Royovi.'' řekl skrz zuby Law. Jen jsem přikývla. Oba jsme odešli. Šla jsem do pokoje Roye, který si tam balil věci. Nebo spíš dával na postel. Law mě stále držel kolem ramen. ,,Nechápu, že to můžeš tolerovat.'' měl stále vztek Law.
,,Neřeš to.'' řekla jsem jenom a nechtěla jsem se o tom dál bavit. Došli jsme do pokoje Roye. Law mě pustil a já šla najít jeho kufr. Našla jsem ho asi po pěti minutách a začala věci rovnat do kufru. Law mi podával s Royem věci, aby to bylo co nejrychleji. Poté jsem zamkla kufr. Law si ho ode mne převzal a šli jsme z dětského domova pryč.
,,Kam půjdeme?'' zeptal se mě Roy.
,,Do hotelu, kde přespíme a zítra ráno pojedeme domů.'' řekla jsem Royovi.
,,Já mám, ale hlad.'' postěžoval si Roy. I já měla hlad. Od rána kromě té bagety jsem nic nejedla a už bylo pět hodin odpoledne. Law na tom musel být stejně.
,,Najíme se až se ubytujeme.'' oznámila jsem Royovi a šli jsme do nejbližšího a nejlevnějšího hotelu co v Osace je.
Došli jsme tam a šli k recepci. Za recepcí stál postarší muž. Extra příjemně nevypadal. Roy se začal schovávat za mě.
,,Dobrý den, dva pokoje.'' řekla jsem recepčnímu.
,,Dobrý den, jeden pokoj.'' rychle zakročil Law. Podívala jsem se na něho.
,,Tak co, jeden nebo dva a máte peníze?'' zeptal se nevrle recepční.
,,Jeden pokoj pro tři lidi a peníze máme.'' řekl ostře Law.
,,Dobrá dobrá. Bude to dvě stě padesát.'' řekl si. Začala jsem lovit peněženku, když Law vše zaplatil. Recepční mu dal klíče a šli jsme k výtahu. Jeli jsme do páté patra a začali hledat pokoj.
Potkali jsme pokojskou. Law s kufrem šel k ní.
,,Mohu se vás na něco zeptat?'' zeptal se Law. Pokojská se na Lawa podívala usmála se a přikývla.
,,Jasně, že můžete.'' řekla s úsměvem na tváři.
,,Kde najdeme pokoj 48?'' zeptal se Law a podíval se na číslo na klíčích od pokoje.
,,Ve třetím patře. Jestli chcete odvedu vás tam.'' nabídla se pokojská.
,,Díky, není třeba, to už najdeme sami.'' řekl Law a otočil se k nám. Poté si pokojská všimla nás dvou. Hned se změnil její výraz ve tváři na zlostný pohled. Kdyby pohled dokázal vraždit, jsem na malé kousíčky. Law podržel mně a Royovi dveře od výtahu a nastoupili jsme. Law zmáčkl trojku a jeli jsme.
Vystoupili jsme z výtahu a šli podle dveří hledat náš pokoj, který jsme našli poměrně rychle. Law otevřel dveře a nechal nás dva vejít. Poté vešel Law a zamkl dveře na klíč. Odložila jsem si věci. Byla tam dvoupostel a gauč. Sedla jsem si na postel a z tašky začala vyhrabávat peněženku.
,,Co děláš?'' zeptal se mě Law.
,,Hledám peněženku, nenechám tě zaplatit celý tento pobyt.'' řekla jsem, co mám v plánu.
,,Nech to být, já vás zvu a teď pozveš ty mě na večeři, ať jsem si kviz.'' nesouhlasil a navrhl Law. Nechtěla jsem se před Royem hádat, tak jsem mlčky souhlasila. Poté jsme se vydali najít nějakou restauraci na jídlo.
Našli jsem čínskou restauraci, kde vařili dobře, chutně a levně. Všichni tři jsme se najedli. Law jídlo dojídal i za Roye. Poté jsme se vrátili na hotel. Všimla jsem si, že tam mám smsku. Byla od Yui, hned jsem si ji přečetla a moc nadšená jsem z toho nebyla. Stálo tam:
,,Jsi pěkná mrcha. Víš, jak miluju Lawa a ty s ním tajně chodíš za mými zády. To si říkáš kamarádka? Zapomeň na naše přátelství. Už tě nikdy nechci vidět. Yui.'' neodepsala jsem jí, protože jsem jí to chtěla vysvětlit osobně.
,,Janey, mohu se tě na něco zeptat?'' ozval se hlas Roye. Hned jsem uklidila mobila.
,,Co se děje, Royi?'' zeptala jsem se ho.
,,Kdo to je?'' a ukázal na Lawa. Podívala jsem se na Lawa došlo mi, že jsem je nepředstavila.
,,Promiň, to je Law, můj ka....'' nedořekla jsem, protože Law mi skočil do řeči.
,,Law, přítel Jane.'' představil se sám Law a nastavil ruku. Roy ji nejistě přijal. Oba si potřásli rukama.
,,Půjdeme se vykoupat. Pro dnešek toho bylo dost.'' řekla jsem a chtěla Roye odvést do koupelny.
,,Já ho vykoupu, ty si oddychni.'' řekl Law a chytil Roye za ruku a táhl ho do koupelny. Za chvíli byla slyšet téct voda. Nakonec jsem vzala do ruky mobila a napsala Yui smsku.
,,Yui, musím ti vše vysvětlit, ale ne po telefonu. Zítra se vracím z Osaky, tak co se sejít pozítří? Jane.'' a odeslala jsem to. Za chvilku vylezl nahý Roy a Law, který bych jen v trenclých. Když jsem ho viděla polonahýho zrudla jsem. Hned jsem vyndala pyžamo Royovi z kufru a uložila ke spánku. Roy hned usnul i bez pohádky. Za celý den to bylo na něho dost. Šla jsem si sednout na pohovku. Law, stále byl do půl těla svlečen a nechtěl si obléci tričko.
,,Jdu do sprchy.'' oznámila jsem.
,,Kdo ti psal?'' zeptal se náhle Law.
,,Nikdo.'' odpověděla jsem stroze a šla do sprchy. Za čtvrt hodiny jsem byla zpátky. Law seděl na gauči, stále jen v trenclých. Já se oblékla zase v čem jsem byla. Sedla jsem si k němu a z batohu vytáhla dopis, který mi napsala Shuka. Začala jsem číst. Při čtení mi tekly slzy. Law mě pozoroval. Stálo v něm:
,,Jane,
vím co se před pěti lety stalo. Nebyl to tvůj přítel, se kterým si měla poměr, ale náš ředitel, který tě znásilnil. Zjistila jsem to nedávno. Nechápala jsem, proč chceš tak daleko a opustit své dítě Roye, ale poté co si odjela jsem začala pátrat. Zjistila jsem všechno. Od tvých pěti let tě ošahával a znásilňoval. Poté si otěhotněla. Jsem ráda, že si Roye nedala pryč a nechala sis ho. Snažila jsem se ho vychovat, jako by to byl můj vlastní syn. U tebe jsem selhala. Nechala jsem ředitele, aby tě obtěžoval. Měla jsem na to přijít dřív. Teď je pozdě. Neměla jsi to jednoduché a věřím, že se to zlepší, i když budeš mít hodně strastí. Je tu ještě jedna věc. Tví rodiče žijí. Vzdali se tě, protože o tebe zájem nejevili. Ale udělali ti účet, kde máš spoustu peněz na živobytí, až by ses dostala z dětského domova pryč. Aby si měla z čeho žit. Neřeknu ti jejich jména, protože jsem slíbila, že pomlčím. Ale musela jsem ti to všechno sepsat. Doufám,že mi to promineš. Pokud to čteš, tak nejsem mezi živými. Postarej se o svého syna. Nenechávej ho o samotě. Bude to těžké, ale věřím, že ty to zvládneš. Budu na tebe dohlížet i na Roye. Jen se do ničeho nemíchej, ať neohrozíš svůj nebo Royův život. Měj se krásně a doufám, že mi to jednou odpustíš.
Tetička
Když jsem dopis dočetla, rozbrečela jsem se jako malá holka.
,,Janey, co se děje?'' zeptal se Law. Ani mi nedošlo, že mi řekl Janey. Podala jsem mu dopis, aby si ho mohl přečíst. Mé tajemství bylo venku. Před pěti lety jsem porodila syna a dala mu jméno Roy, který se mnou vyrůstal v dětském domově, jako můj mladší bratr. Law si vše přečetl, zmuchlal papír vzteky. ,,Ten grázl.'' procedil skrz zuby. Poté mě obal. Schoulila jsem se mu do náruče a nepřestávala jsem brečet.
,,Proč, to všechno děláš, Lawe?'' dostala jsem ze sebe a stále jsem brečela.
,,Sám nevím.'' pošeptal mi do ucha. ,,Ale neopustím tě. Ani Roye ne.'' dodal šeptem. Ani nevím, jak se mi to povedlo, ale usnula jsem v náručí Lawa.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.