Ostrov - 2. kapitola
Informace:
Kdo všechno ještě je na ostrově? A co na ně čeká, jaké pasti a strasti?
Všichni pohromadě
Náhle se natáhla ruka a zachytila se o strom. Nejen mě, ale i Zorovi došlo, o koho se jedná. Byl to Luffy.
,,Pozor.'' zakřičel Zoro a rozeběhl se. Skočil po mně. Stačil to v čas. Luffy se zhoupl a kdyby Zoro po mně neskočil a nezkutáleli jsme se na zem, tak by Luffy nakopl Zora a ten by odlétnul na mě a to by pak byla katastrofa. Držela jsem se Zora. I jeho záda byl samý sval. Urostlý svalnatý Zoro. Podívali jsme se na sebe.
,,V pořádku?'' zeptal se mě Zoro. Přikývla jsem, že jo. Poté slezl ze mě a i já se posadila.
,,Co se válíte po písku?'' zeptal se Luffy nevině.
,,To kvůli tobě! Málem si nás zabil!'' rozkřikl se Zoro na Luffyho.
,,To vážně?'' řekl s podivem Luffy.
,,Jo, Luffy ty.'' řekla jsem v klidu a postavila jsem se a setřepala jsem ze sebe písek. Vzala jsem meč do ruky.
,,A ty jsi kdo?'' podíval se se zaujetím na mě Luffy.
,,Jsem Jana...teda Jane.'' hned jsem se opravila, protože jsem si vzpomněla, jak pro Zora bylo těžké vyslovit slovo Jana. I když nechápu proč, ale neřešila jsem to.
,,Jak to, že mě znáš?'' dál se vyptával Luffy.
,,Z anime, kreslený příběh, Luffy.'' řekl za mne Zoro.
,,Aha...'' řekl Luffy a došlo mi, že to nepochopil.
,,Jééé, maso.'' začal Luffy slintat, nad opékaným králíkem.
,,Luffy, jesště to není hotové.'' řekl rozhodně Zoro. ,,A taky nezapomínej, že nejsi sám. Že jsme tu my dva.'' dodal Zoro.
,,Ne, tři.'' ozval se hlas, který zněl docela blízko. Všichni jsme se po něm podívali. I tento hlas mi byl povědomý. Byl to Sanji.
,,Sanji.'' zvolal Luffy.
,,Aaa, jak se jmenuje tato okouzlující slečna?'' byl hned u mě Sanji. Držel mě za ruce. Tím mě natolik překvapil, že jsem ztratila řeč.
,,Hned ji pusť.'' ozval se Zoro.
,,Proč, není tvoje.'' ohradil se Sanji na Zora. Zoro se zarazil, protože nevěděl co na to má říct.
,,Já nepatřím nikomu, a pusť mě Sanji.'' vytrhla jsem se Sanjimu. ,,Jinak jsem Jane.'' představila jsem se mu.
,,Eh...ty mě znáš?'' zarazil se Sanji, když jsem ho oslovila jeho jménem.
,,Jup, znám. Znám vás všechny z anime.'' řekla jsem Sanjimu.
,,Kreslený příběh.'' řekl Zoro včas, než se Sanji na něco zeptal. ,,A jestli chceš být užitečný postarej se o toho králíka, ať máme co jíst.'' dodal Zoro s úšklebkem. Sanji by určitě něco poznamenal, ale mlčel, když zahlédl opékaného králíka. Hned se vrhl do práce.
,,Dojdu pro koření.'' dodal a šel směr les.
,,Budeme pokračovat?'' zeptala jsem se Zoro, na kterého jsem se podívala.
,,Jestli jsi připravena.'' dodal Zoro a usmál se. Přikývla jsem. Začali jsme dál trénovat. Zoro mi dával přitom rady, jak mám stát, jak se bránit a tyto věci. Takhle jsme trénovali dobré dvě hodiny. Ruce mě bolely, měla jsem na nich mozouly, některé až krvavé, jak popraskaly. Bolely víc, než poškrábané nohy, ale neřešila jsem to. ,,Tak pro dnešek končíme. Nadřela si se až dost.'' řekl po dvou hodinách Zoro. Šli jsme si sednout k ohni k Luffymu, Sanjimu a Lawovi. Law? Co ten tu dělá? Podivila jsem se, když jsem ho zahlédla.
,,Lawe?'' dostala jsem ze sebe překvapena.
,,Co ty tu děláš?'' zeptal se Zoro.
,,Nevím, kdo jsi, ale Sanji mi řekl, že mě znáš přes kreslený příběh. Jinak co tu děláš netuším, stejně jako vy všichni.'' odpověděl na otázku Zora Law.
,,Já jsem Jana.'' představila jsem sem, aniž bych jsem si uvědomila, že si to nezapamatuje.
,,Jana, pěkné jméno.'' pronesl Law. Překvapilo mě, že si to pamatuje.
,,T...ty si to pamatuješ?'' dostala jsem ze sebe překvapeně.
,,Proč bych si to nepamatoval?'' divil se Law.
,,Radši nic.'' mávla jsem nad tím rukou. ,,Ale klidně mi říkej Jane.'' dodala jsem a usmála jsem se.
,,Co dál podnikneme?'' zajímalo Sanjiho.
,,Chtělo by to postavit přístřeší, kdyby pršelo, abychom nezmokli.'' navrhla jsem. Nikdo neprotestoval.
,,Kromě Luffyho, všichni půjdeme něco postavit.'' rozhodl Zoro.
,,Ty nám tu nerozkazuješ.'' ohradil se Sanji.
,,Nehádejte se, na to není čas.'' zakročil Law. ,,Jinak je to skvělý nápad.'' souhlasil s nápadem Zora.
,,Pohlídejte toho králíka, a ne, že vše sníš Luffy, ještě to není hotové.'' dodal Sanji a pozorně se zadíval na Luffyho.
,,Neboj, postarám se o to.'' usmála jsem se.
,,Dobrá tedy, jdeme.'' řekl Zoro a všichni tři vyrazili do lesa. Já chvíli mlčela i Luffy mlčel, což bylo neobvyklé, ale na jednu stranu to bylo dobré.
,,Jak ses tu ocitla?'' zeptal se mě Luffy.
,,Spala jsem a probudila mě zima a chtěla jsem se přikrýt, když jsem otevřela oči a byla jsem tady na pláži.'' řekla jsem pravdu.
,,To já se šel podívat na palubu, když jsem se objevil na tom skalisku.'' řekl mi Luffy.
,,Proč si nepřišel mezi nás už dřív?'' zeptala jsem se ho.
,,Protože jsem hned usnul.'' zasmál se Luffy.
,,Usnu?'' divila jsem se.
,,Jo, usnul.'' potvrdil Luffy.
,,Nechápu, jak někdo hned usne, když se někam dostane, kde to nezná.'' dál jsem se divila. ,,Ale u tebe je vše možné.'' dodala jsem.
,,Nechápu, ale nevadí.'' mávl nad tím rukou Luffy. Byla jsem ráda, že to nechce vysvětlit, protože tentokrát bych nevěděla jak.
,,Já mám hlad.'' promluvil Luffy. Chtěla jsem pro nést, tak si ho hlaď, ale nechala jsem to být.
,,Já taky.'' řekla jsem je.
,,Tak si dáme ne?'' nedal pokoj Luffy a už šahal po králíkovi.
,,Luffy, nech toho, počkej, až se to udělá a taky mysli na ostatní.'' plácla jsem Luffyho přes ruku.
,,Au...'' zavýskl Luffy. ,,Dobrá nechám toho.'' souhlasil Luffy a hladově a slintavě se díval na králíka. Poté jsme si různě povídali. Já mu vyprávěla o svém světě, jak to tam chodí, jak to tam vypadá atd...Luffy pozorně poslouchal. Bylo mi jasné, že nějakým věcem nerozumím, ale neptal se, tak jsem to nechala plavat. K poledni se vrátili ostatní. Nebo myslím, že bylo poledne. Sluníčko svítilo nad námi a bylo nesnesitelné vedro. Hoši byli do půl těla svlečeni. Byl to pěkný pohled na jejich těla. Hlavně na tělo Lawa a Zora. To jsem se nemohla vynadívat.
,,Tak dáme se do jídla.'' pronesl Sanji a všem dal kus masa. Luffy, Zoro i Law se do toho pustili hladově. Jen já na to koukala podivně. ,,Nechutná?'' zeptal se Sanji starostlivě.
,,Ale jo, chutná, jen mám radši kuře, než králíka nebo jiné maso.'' přiznala jsem. ,,Ale i tak dobrou chuť.'' řekla jsem a zakousla jsem se. Nebylo to špatné, ale jak se říká, když má člověk hlad sní všechno. Po jídle jsme si šla umýt ruce k vodě. Věděla jsem, že mě to bude pálet, protože sůl na odřeniny působí pálivě, ale ruce umýt jsem si musela. Když jsem to v tom stalo. Z vody se objevila lochneska, čapla mě a začala mě usnášet pryč.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.