Dívka z porcelánu 4 kapitola
Informace:
Pokračovaní příběhu Dívka z porcelánu
P.S: Omlouvám se za chybi a že je to tak pozdě přidané :P byla jsem na výletě se školou a než jsem to poopravila aby to dávalo smysl tak to trvalo sakra dlouho no tohle je řekněme o pár řádků kračí než jidny snad se bude líbit.
POD PŘÍBĚHEM MÁTE OBRÁZEK UNIFOREM KTERÉ POSTAVY DOSTALI
Dívka z porcelánu
4 kapitola
Pořád mi vrtali hlavou Mariina poslední slova ‚Tahle dieci mi vždycky lezla na nervy‘, řekl jsem si v hlavě. Už jsem nevydržel ležet dál v posteli, vstal jsem, Maria ve své nebyla. Převlékl jsem se a šel jsem ji hledat. Nebyla nikde. Šel jsem do hlavního štábu, byl tam rozruch. Kolem velitele stáli Kuro, Usui, Shiro, Hana a Kana. Přiběhl jsem „Dobré ráno, kde je Maria?“ zeptal jsem se jich. „No…“ začala nervozně Hana“ona…“ doplnila ji Kana. „Tak asi takhle“ řekla Kuro a pokračovala „něják se nám ji nechtěně povedlo poslat do světa Loutkaře“ pokrčí rameny „do světa…. Loutkaře?! Víte co se stane s jakoukoliv panenkou, loutkou apod. když se dostane do toho světa. Ten chlápek je magor, spoutá jakoukoliv věc, co se dá ovládat nitěmi---„ najednou jsem se zasekl „Ne Kuro, ry o bojových panenkách víš hodně ne?“ zeptal jsem se jí „Ano vím proč?“ „Řekni kolik těch podkolekcí má kolekce Bloody rose“ řeknu. Jen se na mě překvapeně dívá. „První a poslední kolekce bojových panenek Bloody rose vlastní 3 podkolekce od 5-ti do 10-ti panenek. První podkolence- Alice in the Wonderland- 6 panenek s označením DOLL KILLER, EIN-FIRST, ZWEI-SECOND, DRAI-THIRD, VIER- FOURTRH, FÜNF-FIFTH, SECHS-SIXTH, panenky téhle kolekce jsou jediné které mají dvě číselná označení, v angličtině řadová a v němčině normální početní. Každá panenka má specifickou květinu a určitou sílu dle emocí, duševních stavů a vlastností, které naznačují květiny. 1.Růže- Smrt, utrpení, láska, další jsou neznámé. 2.Orchidej- Laskavost, bezmoc, 3.Lilie- Vlídnost, nevraživost, 4.Tulipán- Vášeň, nenávist, 5.Slunečnice- Arogance, porozumění, 6.Lotus- Strach, cnost, každá má dvě až na první panenku, které přísluší růže, má tři známé schopnosti ale má jich mnohem víc, ale jsou neznámé, spekuluje se o tom, že panenka, která má růži smí používat i schopnosti jiných panenek ať už z její pod kolekce či jiné, pomocí těchto emocí či duševních stavů mohou svého nepřítele zničit. Vyvolají v něm buď ty pocity, a nebo je nachají se zbláznit. Ztím nejnebezpečnější podkolence. Další podkolekce je Paris mode- 10 panenek s označením MODE LADY, UNO, DUE, TRE, QUATTRO, CINQUE, SIE, SETTE, OTTO, NOVE a DIECI, znamená v italštině jedna,dva atd. Panenky mají specifikaci minerálů apod. síli jsou dle živlů, každý živel má dvě síli, ale je tam jedna specifická Vilímka, která je nevysvětlitelná. 1.Safír-voda-povodně, 2.Rubín-oheň-požáry, 3.Smaragd-země-země třesení, 4.Ametyst-voda-bouře, 5.Ametrín-vzduch-hurikány, 6.Hematit-vzduch-vychřice, 7.Malachit-země-není známá schopnost, 8.Růženín-oheň-pekelné plameny-schopnost neznámích rozsahů, 9.Jantar-země a oheň-neznámé schopnosti a poslední 10.Akvamarín-voda a vzduch-také neznámé schopnosti. Zatím nejrozsáhlejší podkolence. A poslední podkolence Historical word čítající 5 panenek s označením TALENTED GIRL, UNE fois, DEUES fois, TROIS fois, QUATRE fois, CINQ fois, SIX fois, SEPT fois, HUIT fois, NEUF fois a DIX fois, znamená ve francouštině jednou, dvakrát atd. Každá panenka připadá jedné zemi a jejich schopnosti spočívají v jejich kultůře. 1.Čína- stará bojová umění, 2.Indie- posvátné tance, 3.Řecko- divadelní umění, 4.Italie- obchodování, poslední 5.Brazilie- léčení starých domorodých kmenů. Zatím nejzajmavější podkolekce Dohromady je v kolekci Bloody rose 21 panenek, aktuálně tato kolekce čítá 20 panenek. Jak už jsi od Marii slyšel dieci, panenka se specifikací minerálu akvarínu, schopnostmi vody a vzduchu, jež jsou neznámé, zemřela.“ Řekla. Udiveně jsem na ní hleděl
„Tolik panenek a navíc ještě tolik schopnost.“ Říkal jsem ohromeně a pak jsem se sekl u té úplně první „Kuro…. Neříkali jsi že panenka s označením FIRST DOLL KILLER má specifikaci růže a schopnosti jsou smrt, utrpení, láska a že jich je ještě víc a jsou neznáme?“ zeptal jsem se jí „Ano, proč se ptáš?“ zeptala se ona na oplátku mne. „Je možné, že ta FIRST DOLL KILLER je naše Maria?“ ptal jsem se nervozně. Všichni se na mě překvapeně podívali „Nemožné, naše Maria přeci nemůže být tak silná.“ Řekl Shiro nevěřícně. „Vždyť všichni dobře víme, co říkala ne? Když to tak trochu zacituji, řekla ‚ Majitel by měl vědět, čeho je jeho panenka schopná a jak daleko dokáže zajít, pokud nosí přízvisko FIRST DOLLS KILLER‘ neřekla náhodou tohle? Všichni přítomní to slyšeli a přes vysílačku taky“ řekl jsem. Kuro vypadala, až moc klidně „Máš pravdu Takao…. Naše Maria je první panenkou celé kolekce. V dějinách je také známá, ale jen určeným osobám. Slyšeli jste někdo o incidentu 16. Století z roku 77?“ zeptala se nás. Já, Shiro a Usui jsme zavrtěli hlavami, ale reakce Hany a Kany mě překvapila. Obě kývali hlavami a jednohlasně řekli „My ano“ „Takže?“ vyzvala je Kuro. Prvně začala mluvit Hana „Prohledávali jsem Archiv celé oraganizace Lovců nadpřirozena, chtěli jsme se učit na zkoušky“ a pokračovala Kana „když jsem najednou narazili na oddělení s nápisem ‚Archiv nekonečna‘“ řekla a zase mluvila Hana „obě máme rády renesanci takže, když jsme procházeli tím oddělením a narazili na knihy z té doby nemohli jsme odolat. Prolistovali jsme snad všechny knihy, každá kniha byla na jeden rok, ale nenašli jsme tam vůbec knihu popisující rok 77.“ „Prošli jsme každý centimetr archivu nekonečna, ale zápis z roku 77 nikde. Tak jsme šli hledat i jinam. Prošli jsme všechny oddělení až jsme narazili na oddělení s názvem ‚Archiv ztracených duší‘ tam jsme to prohledali řádně a tentokrát s úspěchem. Kniha byla prázdná ale byl tam jeden zápis na víc než 50 stran.“ Řekla Kana „Dokázali jsme přečíst jen prvních 10, ostatní byli v neznámém jazyce. Vypadal jako nějaký nadpřirozený mrtví jazyk. Ze stran co jsme přečetli, jsme vyčetli, že rok 1577 byl rokem klidu. Kdy oba, náš a ten nadpřirozený, byli v míru.“ Řekla Hana a podívala se na Kanu, která pokračovala „Ale náhle v půli roku byl mír přerušen. Ve světě nadpřirozena se rozšířili zvěsti, že nějaký člověk zabil démona. A v našem světě že démon zabil člověka. V našem světě byl obětí lidský důstojník Hiroshima Suzuki a ve světě nadpřirozena démoní důstojník Arén. Vše co oběti spojovalo je to, že oba byli stejného společenského postavení, brutálním a opravdu nechutným způsobem zavražděni a měli jen jednoho jediného a stejného vraha. Ale nikdy nebyl nalezen.“ „Dál jsme se nedočetli, jelikož kniha pokračovala cizím jazykem a nakonec černými čarami, až do konce.“ „Ať jsme hledali sebe líp, nenašli jsme žádné pokračování nebo tak něco.“ Dokončila Kana. Pak promluvila Kuro „Je to pravda já, strážkyně jeskyní, Loutkař a váš velitel víme, co se v tom roce stalo. A proto Loutkař sbírá každou bojovou panenku. Dále vám to může dopovědět Maria.“ Řekla „Dobře“ řekl jsem „už bychom ji, ale měli přivést zpět ne?“ zeptal jsem se. Všichni přikývli. V tu chvíli nás ale zastavil velitel a řekl „Hej, slyšel jsem, že Mariu někdo poslal do světa Loutkaře. Je to pravda“ všichni jsme jen nervorně přikývli „Tak ji rychle přiveďte, Kuro ty myslím znáš uplně ten pravý důvod proč nesmí padnout Maria do rukou Loutkaže, ne?“ „Ano“ odpověděla veliteli Kuro. „Než tam ale odejdete, mám pro vás bojové uniformi asociace lovců. Podle nejvyšších to dodá asociaci trochu autority a v boji se pak alespoň dobře pozná kdo patří k asociaci a kdo ne.“ Řekl a dal nám uniformi. Převlékli jsme se do nich, holky nebyli moc nadšené, že nemohou být i různo barevné, teď byli ještě víc k nerozeznání než před tím, ale teď je to jedno. Dokonce i Kuro ji dostala. Pak nás teleportovali do světa Loutkaře.
Docela ponurý svět takový…no bez života, byl celí černo býlí, jen my jsme v něm byli jediní barevní. Všude vyseli rozbité loutky a panenky na tenkých stříbřitě lesklých nitích. Šli jsme snad hodiny, než jsme spatřili hrad „Tady musí sídlit Loutkař“ řekl Usui „Rozhodně, cítím, jak z toho hradu sálá síla, kterou využívá loutkař“ pronesla Kuro „Jdeme“ řekl jsem a rozešel jsem se do hradu. Byl nádherně zdobený, ale bez barev. Došli jsme do něčeho, jako trůního sálu. Uprostřed seděl Loutkař- byl to spíš chlapec než muž, nevypadal na víc jak na 17. Černé, dlouhé vlasy svázané ve volném copu. Páska přes levé oko, druhé bylo ledově modré. Byl oblečený jako nějaký šlechtic celí v temně modré. Ale byl to bez pochyby Loutkař, od prstů na rukách se mu linuli nitě, kterými nutil loutky, panenky a i Mariu k pohybu. Maria stála po jeho boku. Nakonec jsem zvolal „Loutkaři jdeme si pro něco, co patří nám. Tak kdybys tu černovlasou panenku už přestal držet na nitích“ řekl jsem s odhodláním v očích a autoritou v hlasu. Podíval se na mě a ušklíbl se „Eh…. Takže tahle extrémně vzácná, mnu tolik obdivovaná a světem neoceněná slečna je tvoje?“ řekl posměšně „Ano, je!“ byl jsem nasranej, chová se k ní jako k věci a přesto říká, že jí obdivuje! Najednou trhnul hlavou směrem k Marii, vypadal nadšeně tak jsem se taky podíval. Maria ze sebe strhávala jeho nitě „Nějak vám to trvá, nemyslíte? Už mě nebaví si hrát na jednu z loutek toho spratka“ řekla při tom „Ale, copak Alice? Tak ty jsi to jen hrála? Tvoje mysl bývala kdysi tak lehce získatelná i s tvým tělem, ale teď to vypadá, že se mi dokážeš bránit ještě víc, než kdy před tím.“ Řekl Loutkař nadšeně. Nechápavě jsme to sledovali. Maria na to nic neřekla, jen ze sebe strhala všechny nitě a šla k nám, ale Loutkař promluvil „Chci něco naoplátku, pustím tě, ale něco za něco víš přeci co se říká ne? Oko za oko zub za zub.“ Řekl a začal se tvářit smrtelně vážně. Maria se otočila a zeptala se „Co?“ „Chci obnovit smlouvu Alice!“ řekl přísně a rozhodně „Smlouvu?!“ řekla tiše a zděšeně Kuro a pak na něj zařvala „Ona někdy vůbec existovala?!“ „Oh Kuro ty jsi tady taky?“ řekl překvapeně a pak se uškíbl „Ano, existovala zde nepsaná smlouva, která nelze zničit, ale musí se obnovovat že? Alice“ zeptal se a podíval se na Marii a jen přikývla „Alice?! Kdo to ksakru je?! Nechcete mi snad říct, že Maria?!“ řekla už naštvaně Hana. Loutkař se na ní zmateně podíval a pak se ušklíbl na Marii „Ah, takže tvůj nový majitel ti dal jméno Maria? Myslel jsem, že jako jediná bojová panenka svoje jméno nezapomínáš? Vždyť tě kdysi Daniel pojmenoval po tvé podkolekci ne? Tak jak by jsi jej mohla zapomenout?“ zasmál se Loutkař. Daniel? Kdo to ksakru je?! „No nic méně ta smlouva“ připomněl Marii a šla k němu. Vytrhla si jeden vlas „Alice zadrž!“ zakřičela Kuro „Nenapáchala ta smlouva už dost problému?“ zeptala se jí „Drahá Kuro ve smlouvě je psáno to co už znáš takže si dokážeš odpovědět sama“ řekl Loutkař „A navíc já ji jen obnovuji za Daniela dokud si zase Alici nevezme i když teď, když má Alice nového majitele a ke všemu i to jméno Maria to bude těžší“ pronesl znuděně, ale s důrazem na to že se má něco stát. Něco převratného. Nakonec Maria promluvila „Daniel smlouvu vytvořil, Kuro ty jsi vytvořila pravidla, Loutkař vytvořil předmět smlouvy a já jsem způsob jak smlouvu obnovovat, a to s jedním z vás je jedno s kým. Dopad to bude mít stejný tak či tak.“ Řekla a vlas, který si vytrhla, nechala spadnout. Ale než stihl dopadnout na zem, změnil se v mrtvého, černého motýla, kterého pak zvedla. Loutkař jej svázal nitěmi. „Kuro je na řadě tvoje část ne?“ zeptal se Kuro Loutkař, Kuro k nim jen přistoupila, aby asi vypomohla k obnovení té smlouvy, o které já, Shiro, Usui, Hana a Kana nic nevíme. Kolem motýla se vytvořila voda, vypadalo to jako by byl uvězněn v kapce vody.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
