Crazy Fangirl! - 7. část
Informace:
Pokračování ~ !! :3
Anime: Kuroko no basket
Předem se omlouvám za případné chyby a přeji příjemné počteníčko :)
,,Při-přinesla jsem vám oběd. Doufám, že máte rádi hamburgery?”
,,Báječný~!!” rozplývali se basketbalisté nad lahodnými hamburgery.
,,Jsi skvělá kuchařka. Takový typ ženy je nejlepší!” mrkl na mě Moriyama.
,,Kde je vlastně ta Mikea? Říkala, že přijde?” otázala se Kasamatsu a vložil si poslední sousto do úst.
,,Je nemocná.” odpověděla jsem stručně.
,,Kdo je Mikea, Hakicchi?” nechápavě se na mě podíval Kise s jedním obočím povytaženým.
,,Naše spolužačka.” řekla jsem nejistě, protože jsem nemohla uvěřit, že o svých spolužačkách ani neví.
,,J-jasně!” předstíral, že ví o kom mluvím, ale byl totálně mimo.
,,Napadlo mě, ty hraješ basket, Haki?” zvědavě se zeptal světlovlasý brýlatý kluk jménem Nakamura Shinya. Málo se usmíval a většinou byl ztracený ve svých myšlenkách s kamennou tváří. Vedle něho seděl statný hnědovlasý kluk a další člen Kaijou, Kobori Kouji.
,,Ne, jsem hrozný nemehlo.” pousmála jsem se stydlivě.
,,Ah~! Tomu nebudu věřit, dokud to neuvidím!” ušklíbl se Kise. ,,Zahrajeme si zápas!” řekl vzrušeně a postavil se na nohy.
,,Kise…” zasténal unavený Kasamatsu.
,,Senpai, neříkej, že už teď nemůžeš?” vzdychl Ryouta.
,,Samozřejmě, že mohu!” zavrčel. ,,Ale měli bychom odpočívat.” Zdá se, že Kasamatsu se nechá lehce vyprovokovat.
,,A co takhle, Hakicchi a já, proti Kasamatsu-senpai, Moriyama-senpai, Kobori-senpai a Nakamura-sen,”
,,Mě z toho vynechejte!” zamítl Nakamura a pokračoval ve své porci hamburgeru.
,,Se mnou taky ne.” zavrtěla jsem hlavou.
,,No tak Hakicchi!” zaprosil a věnoval mi smutný pohled štěňátka.
,,Nemám žádné převlečení.” vymlouvala jsem se.
,,My máme!” rozzářil se Kise a utíkal pro náhradní dres do šatny.
,,Bože, ten kluk mě jednou zabije.” zabručel Kasamatsu a odhodlaně se postavil na nohy. Byl připraven Kiseho nenápadnou výzvu přijmout. Ten byl za chvíli zpátky s modrým dresem Kaijou číslo 6.
,,Honem, Hakicchi, běž jsi to obléct!” popohnal mě směrem k šatně.
,,No jo, vždyť jdu!” byla jsem jím stále pošťuchována.
Sedla jsem si na lavičku v šatně a sundala si legíny a teplý svetr. Poskládala jsem oblečení na dřevnou lavičku a oděla jsem se do modrého dresu. Ten pocit byl nepopsatelný! Na chvíli jsem se cítila jako skutečný člen Kaijou, který se chystá na zápas. Stáhla jsem si vlasy a zhluboka se nadechla. Opustila jsem rázným krokem šatnu, když v tom mi něco došlo. Kalhoty mi strašně padaly, protože mi byly v pase moc velké. Takhle hrát rozhodně nemůžu. Proč?! Zatracený život! Už jsem si mohla zahrát s ostatními a pak mě zradí vlastní tenké tělo, které ani ty stupidní kalhoty neudrží!
,,Hele,” už jsem se jim chtěla omluvit, že nemohu hrát s padajícími kalhoty, když v tom mě přerušil Kise se svým rozzářeným pohledem.
,,Podívejte se na ní!” rozběhl se ke mně. Několikrát mě oběhl, aby si mě pořádně prohlédl ze všech stran. Přitiskl se na má záda a položil mi svou ruku na hlavu. Rozcuchal mé modré vlásky a zatahal mě druhou rukou za tváře.
,,V tom dresu je strašně roztomilá~!” oznámil nadšeně.
,,Ale nemohu hrát, padají mi kalhoty.” poznamenala jsem, ale on mě jako vždy ignorovala a myslel si své. Popadl mě za ruku, která přidržovala kalhoty. Má druhá ruka zareagovala rychle, takže mi kalhoty úplně nespadly.
,,Hakicchi, ty máš květinové kalhotky?” rozesmál se Kise. ,,Kasamatsu-senpai podívej!”
,,Ty zatracený úchyláku!” zakřičeli jsme na na něj s Kasamatsou naráz. Odskočila jsem od Kiseho a kryla svou červeň. ,,Kvůli tomu nemohu hrát!” zavrčela jsem.
,,Že ne?” šibalsky se usmál Kise a odběhl do šatny. Vrátil se v okamžiku a v ruce svíral nějaký malý předmět. Později jsem zjistila, že je to vyskakovací nůž. Kise si ke mně přiklekl a přitáhl si mě k sobě. Zatáhl mě za pasový límec kalhot, ve kterém udělal nožem čistý řez. Vytáhl z něj bílou nekvalitní gumu, kterou rychlým škubnutím stáhl. Zajímavě ji zavázal a vrátil ji zpátky. Spokojeně se usmál a schoval vyskakovací nožík.
,,Kise! Jestli příště přijmeme někoho tlustšího tak platíš nový dres!” rozhněval se Kasamatsu, který celou dobu nevěřícně sledoval jeho počínání.
,,Děkuji.” uklonila jsem se a laskavě jsem se na Kiseho usmála.
,,To je poprvé.” zašeptal a mírně se začervenal.
,,O čem to mluvíš, Kise?” otevřela jsem ústa a hloupě na něj zírala.
,,Poprvé jsi se na mě usmála takhle pěkně. A prosím, říkej mi Ryouta.” vysvětlil.
,,Dobře, Kis-, tedy Ryouto-kune.” přikývla jsem. Možná, kdyby se nechovala tak zle na začátku, mohlo být vše jinak. Má holku, Haki! Nezapomeň na tento drobný fakt!
Nakonec se rozhodlo, že souboj bude Kise, já a Kobori proti Kasamatsu, Mitsuhiro a Moriyama.
Kvůli mě nasadili velmi pomalé tempo a ani moc proti sobě nešli. Vysoké střely, blízké střely, rychlý běh a ani blokovaní mi nikdy nešlo. Rozhodla jsem se pro ověření mé teorie o mé Kurokovské síle. Blížila se ke mně přihrávka od Kobori-senpai. Po očku jsem koukla na místo, kde stál Kise a natáhla se pro míč. Jemně jsem ho zachytila svou dlaní a v otočce úplně změnila jeho směr. Využila jsem veškeré své síly a poslala míč Kisemu.
Ten však tenhle manévr nečekal a dostal ránu přímo do obličeje. F*cking HEADSHOT! Zaklonil se a padl na zadek. Celý tým propadl záchvatu smíchu.
,,Jsi v pohodě, Ryouta?” snažila jsem se tvářit vážně, ale v koutku mi cukalo.
,,Za co to bylo, Hakicchi?” řekl uraženě a chladil si o zem svou tvářičku.
,,T-to...byl můj pokus o Kurokovo misdirection. Ty jsi to nepoznal?” sklonila jsem zklamaně hlavu, má ruka držela druhou za loket a mé nohy nervozně přešlapovaly.
,,Ja-jasně, že jsem to poznal!” lhal s omluvným úsměvem na tváři.
,,Týme, měli byste se připravit!” ozval se z chodby trenérův hlas. Hrozně dupal a mířil si to k nám po dřevěných parketách. Všichni jsme se zastavili a čekali na toho tlouštíka. Když se ocitl ve dveřích s neutrální neoholenou tváři, prohlédl si své pilné basketbalisty a zastavil se očima na mě. Chvíli přemýšlel a pak zalapal po dechu.
,,Co tu děláte, mladá dámo?” vykřikl a ukázal na mě svým tlustým ukazováčkem.
,,Trenére, to je Uchiyama Hakicchi, naše osobní podpora.” odpověděl mu ihned Kise.
,,Příště mi musíte dát alespoň vědět!” zabručel trenér.
,,Omlouvám se za starosti.” zavřela jsem oči a pokorně se uklonila. ,,Mohla bych zde zůstat, Takeuchi-san?”
,,Pro mě za mě. Pokud jsi morální podpora tak by mohli vyhrát, ne?” spiklenecky se pousmál.
,,Je jasné, že vyhrajeme. Seirin je slabý tým!” řekl opovrženě Kasamatsu.
,,V to doufám.” přikývl trenér Takeuchi.
Tým dostal nějaké instrukce a naposledy si zopakovali případnou taktiku, kterou na Seirin aplikují pokud bude nejhůř. V to ale nevěřil nikdo z nich. Mezitím jsem se převlékla do černých legín, ale modré triko s číslem šest jsem si raději nechala. Když jsem se vrátila do tělocvičny povšimla jsem si, že Seirin dorazil. Zahlédla jsem dokonce povědomou tvář. Rudovlasého tygra, Kagami Taigu. Byl z celého týmu nejmohutnější a nejvyšší. Opravdové zvíře! Usmála jsem se a srdce mi poskočilo radostí ze znovushledání.
Právě si povídal s Kisem, který ho jen klidně poslouchal. Rozběhla jsem se za ním a zamávala, abych upoutala jeho pozornost.
,,Kagami! Nečekala jsem, že se tak brzo setkáme.” Konečně se na mě podíval a samou radostí se culil od ucha k uchu.
,,Haki, taky tě rád vidím.” pozdravil. Jeho oči zabloudili na mé tričko a úsměv mu ze rtů zmizel. ,,Tak ty jsi z Kaijou.” řekl chladně.
,,A-ano.” odpověděla jsem šokovaná z jeho náhlé změny nálady.
,,To je dobře!” ušklíbl se. ,,Alespoň uvidíš jak jim to natřeme a přejdeš raději k nám!”
,,Ha! To chci vidět.” jemně jsem ho praštila do ramene.
,,Taky bych to rád viděl.” tiše pověděl Kise a provokativně se na Kagamiho usmíval.
,,Taky to uvidíš! Ještě se z té prohry rozbrečíš!” Nevím, co si ti dva provedli, ale v lásce se vážně neměli.
,,Kagami, trenérka říká, že se máš jít okamžitě nachystat.” promluvil jemný, klidný hlas, jehož majitele jsem nemohla najít. Zmateně jsem se rozhlížela kolem sebe, dokud jsem před sebou nespatřila modrovlasého krasavce ze Zázračné generace. Vyjekla jsem u zařadila zpátečku.
,,Ku-Ku-Ku-Ku,” zasekla jsem se a mé fanouškovské já opět vzplálo. Jiskra v jeho očích založila v mém těle požár a mé srdce vráželo do hrudního koše tak silně, že jsem si myslela, že ze mě vyskočí. ,,Kuroko Tetsuya!” rozzářila jsem se. Byl v reálu ještě roztomilejší než na fotkách!
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
