Anime World CZ/SK - Příběhy

Doktor Payel se probudil na svém pracovním stole ve svém domě. Po jeho bradě mu

stékala slina z jeho úst.

,,Kde to sakra jsem,” řekl a rukávem od košile si utřel ústa a bradu. Jeho tělo bylo zlámané.

Nepomatoval si, co se včera večer stalo ,,No do háje.” Payel a rozhlídnul se po pokoji. 

Všechny moje spisy a veškeré informace byly poházené a roztrhané po celém pokoji. Jak nemilé.

 Najednou si vzpomněl, že po včerejším mém příběhu se šel rovnou opít do hospody. Přiznejme si.

Trošičku se víc napil.

Chi.

Asi se musel trochu naštvat, když vlastně nedokázal zase zjistit, kdo vlastně jsem. Doktor Payel pomalu sesbíral shozené spisy ze země, a snažil se je vrátit do původního stavu.

Doktor Payel se natáhl pro jeden velice známý spis. Madyson Payel - NEUZAVŘEN.

,,Hah.” Pousmál se doktor. 

Vzal si její spis do ruky a jediné co ho zaujalo, byla její fotka. Rychlým pohybem její fotku vytrhnul ze spisů. Následně její spisy zapálil nad hořákem na troubě. Fotka shořela velice rychle.

,,Neuzavřen.” Opakoval dokola doktor Payel.

 Ani nevíte jak jsem štěstí bez sebe, že doktor upadá do stavu na pokraji šílenství, ale pak tu byla jedna věc co mi tu radost překazila. Doktor Payel se začal hlasitě smát. Škoda, nezadul se smíchy.

,,Konečně! Konečně! Mám vás dvě z krku! Hahaha!” Řval přes celou kuchyň doktor Payel a

spadnul se smíchem na zem.

,,Pozdravuj svoji matku, Madyson. Ani nevíš jak se mi ten tvůj ksicht hnusil ty malá couro!

Haha,” dodal a začal lapat po dechu.

Pořád si myslíte, že dobro je v každém z nás.

Chi.

Blbost.

V tomhle světě existuje jenom bolest a utrpení.

Dokonce jsem slyšel, jak se ta věc ve mě zasmála.

Po pár minutách se konečně doktor přestal válet po zemi a vzchopil se vstanout.

Podíval se na své zlaté hodinky na levé ruce.

,,Podívejme se. Čas jít do práce.” Pronesl ještě veselým hlasem.

To čuně si ani nevyčistilo zuby.

Jak nechutné.

Ještě že nemáš zuby Pinky.

Doktor Payel nastoupil do červeného auta.

Musím se tomu zasmát.

Bylo po jeho manželce.

Chi.

Rád jsem mu mával z okýnka přes mříže.

,,To si ze mě dělá někdo srandu,” řekl naštvaným hlasem doktor Payel. Na křižovatce se stala dopravní nehoda ,,Doufám, že to ten blbec zvedne.”  

Najednou zazvonil mobil jednomu z praktikantů, které měl na starosti doktor Payel.

,,P-p-prosím?!” Ozval se ospalý hlas v mobile.

,,Joshi sakra obuď se a padej pro Lucase!” Zvolal do telefonu doktor Payel.

,,Já-já jsem nespal!” Bránil se Josh.

,,To ti tak věřím. Poslouchej mě je tady menší nehoda a potřebuji jisté informace od Lucase.

Nemusíš se ho na nic ptát. On ti mile rád povypráví.”

,,Do-dobře pane! Počkat myslíte toho Lucase?” Řekl vystrašeně Josh a nahlas polknul.

Doktor Payel neodpověděl a položil hovor.

Chi.

Nemůžu se dočkat na mladou duši.

Sice jsem se s Pinkym těšil na doktůrka, ale tohle je taky dobrá náhrada.

,,Kazí nám to plány, Lucasi. Neber to na lehkou váhu.” Promluvil temný hlav ve mě.

,,Huh. Nebojte se. Mám to všechno pod kontrolou.” Odpověděl jsem a škodolibě jsem se

usmál. 

Dneska poprvé otevřeli společnou jídelnu. Ani nevíte jak se těším na ostatní

spolubydlící, kteří se na vás bojí podívat. Konečně ucítím tu toužebnou sílu strachu. Chtěl

jsem si povídat ještě s Pinkym, když najednou se otevřely dveře od cely.

,,Polez Lucasi. Snídaně je dneska v jídelně.” Zvolal muž s hnědýma očima v bílém plášti.

,,Už letím!” Odpověděl jsem líbezným hláskem a klusem jsem došel ke dveřím. 

Pf.

Jídelna byla nečekaně celá bílá.

Chce se mi zvracet.

Chtěl bych ji zalít krví.

,,Dneska máš koblihy s marmeládou.” Muž s hnědýma očima mi položil talíř na

stoleček.

,,To jako vážně? Jsem alergický na jahody.” Řekl jsem otráveně a hodil hlavou do strany.

,,Smutné.” Odvětil ironicky muž a poodešel.

,,Tohle žrát rozhodně nebudu.” Dodal jsem a položil jsem nohy na stolek.

Chtěl jsem ty koblihy hodit po tom nafoukaném muži, ale najednou jsem uslyšel hlas za mými zády.

,,Dobré ráno, pane.” 

Rychle jsem sundal nohy ze stolku a podíval se za sebe.

Musel jsem se usmát.

,,Dobrý den mladý doktůrku. Máte velice krásné přírodní vlasy.” Řekl jsem a přátelsky jsem

se usmál.

Takhle to přece lidé dělají.

Komplimenty.

Jak mi tohle doktor Payel mohl udělat. Uráží mě jenom pocit toho, že tenhle mladý

spratek má ze mě strach.

,,C-co se děje? Koblihy vám nejedou pane Lucasi.” Řekl nejistě a posadil se na židličku, která byla naproti mě.

,,Vidíte tuhle koblihu mladý pane. Jak bych vám to jen popsal. Kobliha se skládá ze dvou částí. Jedna část je to nechutné těsto, kterým se musíme prokousat k prostředku. Druhá část je marmeláda. Je chráněná těstem a udělá cokoliv aby byla marmeláda v bezpečí,” rozpůlil jsem koblihu na půlky ,,Vidíte. Je tak nepatrná a nevinná. Víte co ještě? Neposkvrněná.” Začal jsem dolovat marmeládu z koblihy. Když jsem se na něj usmál mladý praktikant Josh se na

mě nechápavě díval. 

Jeho srdeční tep se zrychlil.

Příběh teprve začal.

Jodie. Typické jméno pro jakoukoliv dívku. Nic originálního v tom nehledejte. Proč

jsem na začátku mluvil a o nějaké koblize je jednoduché. Je to jedno a to samé. Jodie bydlela

sama v bytovém domě v jedné z opuštěnějších částí města. Občas se tam někdo zastřelil nebo

někdo někoho zmlátil na potkání. Jodie nevypadala na slečnu z téhle části města. Chodila na

vysokou školu a přivydělávala si v nedaleké hospodě. Na to jak byla pěkná pořád ještě

nenašla tu spřízněnou duši, na kterou čekala po celou dobu jejího mládí. Jednoho dne se stala trochu nemilá věc.

Přiznám se ti.

Být u toho tak nevím jestli bych se k nim nepřidal.

Chi. -( Lucas zanořil svůj obličej do koblihy )

Sakra.

Fuj.

Nenávidím koblihy.

Kdo by si pomyslel, že tento den bude úplným opakem klasického dne. Jodie si jako každý pátek vzala pár hodin přesčasu.

,,Jodie! Nechceš doprovodit domů?” Zvolal klučina, který byl do Jodie zamilovaný až po...

ehm nechme toho.

Chi.

,,Děkuji, Felixi. Jsem přece velká holka.” Odpověděla Jodie a já musím souhlasit.

Jodie si oblékla svůj černý kabát a vydala se k zadním vchodovým dveřím.

,,Jodie! Víš chtěl bych ti něco říct... no ..” Koktal Felix, který doběhnul ke dveřím.

,,Promiň Felixi. Nemám zájem a nebudu mít ani za tisíc let.” Řekla Jodie. 

HELL YEAH!

Ta s tebou zametala.

Haha.

,,No ale…”  Než Felix stihnul odpovědět Jodie pohltila tma noci.

Celkem jí obdivuji , že tak mladá slečna a jde sama tak pozdě večer domů. 

Kdyby jen věděla co si na ní osud nachystal.

Chi.

Určitě by byla nadšená jako já.

 Jodie si dala do uší sluchátka a poslouchala svou oblíbenou písničku od hudební kapely Green Day. Už byla kousek od svého bytu, když najednou jí někdo chytnul kolem krku a přiložil mokrý kapesník k ústům.

Upadla do bezvědomí.

Když se Jodie probudila byla svázaná na židličce a její ústa byly zavázané červeným

kusem hadry. 

Snažila se z plných plic řvát. Díky hadru jí nebylo slyšet víc jak na konec místnosti.

Byla vyděšená k smrti.

Brečela.

Prosila nejvyššího aby jí někdo zachránil.

Bála se o svůj bezvýznamný život.

 Takhle byla ještě rozkošnější nemyslíš, Joshi. 

Nejraději bych ji objal.

,,Podívejte chlapi! Mladá slečna se probudila. Haha!” Promluvit jeden z pěti mužů, kteří se

postavili před ní. 

Jodie se snažila řvát co jí síly stačily. 

Bylo to bezvýznamné.

Chi.

,,Tak co chlapi, kdo si s ní první pohraje?” Zeptal se nejvyšší z nich.

Já! Já! ( zařval Lucas a rychle vstanu ze židličky a při tom shodil jídelní stoleček )

Achjo.

Proč jsem tam jen nebyl. -( Řekl smutně Lucas a jako hromádka neštěstí se znovu posadil se sklopenou hlavou)

Asi dobře víte co se dělo po té. Jeden po druhém si na Jodie smlsli podle vlastní

zvrhlosti. Jodie si nezmohla ani na jediný výkřik. Její výraz byl plný nicoty. Po jejím těle byly

samé modřiny a dokonce a krvavé rány. Přála si ze všeho nejvíc umřít. Bohužel, to se jen tak

nestane. Ti muži co jí unesli byli velice známí tím, že své objeti nenechali jenom tak rychle

umřít. 

Každou kapičku energie využili na maximum.

Jejich záměr byl jediný.

Utrpení.

Byli to fajn kluci.

Chi.

Škoda, že to s nimi takhle dopadlo.

Začalo svítat když se Jodie rozhodla, že neskončí jako ostatní holky. Celkem naivní,

ale co už. Když Jodie uslyšela kroky kráčející za jejími zády, její myšlenka vyslala příkaz.

,,Ať jsi kdokoliv zachraň mě!”

Najednou se ze stínu vynořila temná postava. Ani se blížícího muže nedotkla a muž padnul k zemi s dírou v hrudníku. Když se Jodie podívala na temnou postavu držela mužovo srdce v pravé ruce.

,,Tvé přání je mi rozkazem.” Řekla temným hlasem postava a zmizela ve stínu.

Jodie ležela s vyděšeným obličejem na zemi.

Najednou uslyšela strašlivé výkřiky za dveřmi.

Trvalo pár sekund a postava stála za jejími zády. Byla neuvěřitelně tichá a rychlá.

,,Splnil jsem o co si mě žádala.” Řekla postava a rozvázala Jodie ruce. Jodie si okamžitě

rozvázala nohy a hadr z úst. 

Nedokázala mluvit. 

Její srdce bušilo rychle.

,,K-k-kdo jsi?” Zeptala se opatrně Jodie. Byla stále ještě k smrti vyděšená a bolest provázela jeji hlas.

,,Kdo já jsem? Tak hloupá otázka. Jsem Tvá spása. Za tvé přání chci ale něco na oplátku.” Řekl temná postava.

,,Co tím myslíš? N-nevšiml sis že nemám nic. Prosím, zavolejte...mému příteli..” Lapala po dechu vystrašená a vyčerpaná Jodie. 

Chudinka malá.

Chi.

,,Chci lidskou oběť. Čas a oběť si urči ty nebo tvá duše bude navždy svázaná se mnou.”

dodala tajemná postava a olíznula se. 

Pak to viděla.

Viděla jeho pravou tvář.

Jodie zůstala nehybně stát se svěšenou hlavou.

Po pár minutách padla na kolena. Chytla se za hlavu a začala řvát z plných plic. Její řev byl plný šílenství. Její řev se nakonec proměnil v smích.

Řeknu to jednoduše.

Ma....počkej si ....gooor! 

Teď byla přesně můj typ.

Chi.

Jodie byla po vylečení odvezena do psychiatrické léčebny. Byla zde odvezena z důvodu prevence a navíc každý večer si sousedé stěžovali, na neustálý smích a nekonečné povídání s fiktivní postavou, o které Jodie neustále mluvila. Trvalo asi 1rok než její chování bylo “normální”. Jeden mladý doktor se do ní dokonce zamiloval. Pro všechny byla normální. Možná i sama sobě si to zkoušela namlouvat, ale její hlas v hlavě neutichal. 

Neboj moje malá červenko.

Chi.- ( Lucas si zaťukal na čelo ) 

Měla i dokonce svatbu a pak to nejkrásnější na světě.

Narodila se jí holčička. 

Nový plamínek života.

No mladý doktůrku konečně vám řeknu šťastný konec. Ten den kdy porodila jí přistihla jedna ze zdravotních sester, jak své novorozené dítě probodává nůžkami a řvala se slzami v očích přes celý pokoj.

,,Vem si ji! Dělej!” - ( Lucas se pokusil předvést scénku na koblize )

,,No mohl jsem to zahrát líp,” poškrábal jsem se na čele ,,Snad jsem tě nevylekal? Pro klid ve tvé duši ti řeknu, že to dítě měla s Felixem. Takže to pro ni nebyla velká oběť.”

Josh seděl mlčky a vystrašeným pohledem sledoval, jak se umím krásně usmívat.

Konečně přišel.

,,Joshi! Doufám že si ještě nezačal s....,” doktor Payel nedořekl větu když viděl, jak se

uspokojivě dívám na Joshe ,,Ne...řekni že si to neudělal Lucasi.”

,,Ale noták doktůrku. Přece mne znáte ze všech nejlíp. Chcete koblihu?” - ( Lucas se škodolibě usmál. Jeho oči byly plné nenávisti

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.