Zamilovaná - 1. část
Informace:
18. letá dívka se zamiluje do manžela přítelkyně její matky, který je o 17 let starší než ona. Dají se dohromady, nebo to bude jenom platonická láska?
Zamilovaná
Nastupovala jsem do posledního ročníku střední školy. Čekala mě maturita. Jako vždy jsem tápala v matematice a fyzice. Bohužel nebyl nikdo, kdo by mi to mohl vysvětlit, protože otce nemám. Zdrhnul za mladší, když mi byly tři roky. Když mi mamka v pátnácti řekla jak to bylo s otcem doopravdy, začala jsem nenávidět všechny chlapi. Ve třídě, prostě žádného chlapa jsem si k sobě nepouštěla. Byly podzimní prázdniny. Mamka si pro mě na tyto prázdniny připravila překvapení. Jeli jsme na chatu její kamarádky Vivi. Moc se mi nechtělo, protože jsem se chtěla učit do školy, ale mamka byla neobluvná.
,,Tak Jane, kde jsi, už musíme jít, za chvíli nám to jede.'' křikla na mě mamka.
,,Jo, už jdu.'' křikla jsem z pokojíka, kde jsem si balila matiku a fyziku do batohu. Po večerech jsem se chtěla učit. Stůl co stůl, chtěla jsem mít z toho v nejhorším dvojku. Naštěstí z toho maturovat nebudu, ale abych jsem měla na vysvědčení trojku nebo čtyřku jsem nechtěla dopustit. Jsem šprt. Ale nevadí mi to. Přátele žádné nemám, tak mám dost času se učit do školy. Mamka občas tvrdí, že to moc přeháním, ale co ona o tom může vědět, že? Hodila jsem batoh na záda a šla do chodby se obout.
,,To ti to trvá.'' napomenula mě mamka. ,,Co vlečeš v tom batohu?'' divila se mamka.
,,Učivo mami, učivo.'' řekla jsem mírně podrážděně.
,,Na co? Jedeme jen na víkend.'' divila se mamka.
,,To sice jo, ale učit se potřebuju, to víš, ne?'' řekla jsem mamče na vysvětlenou. Mamka mezitím zamykala byt.
,,Moc to přeháníš.'' napomenula mě mamka.
,,Přeháním? Vždyť víš, že jsem pozadu.'' řekla jsem nevrle. Poslední dobou si nemáme co říct.
,,Hádat se s tebou nebudu, ale myslím si svoje. Doufám, že se budeš chovat slušně a nebudeš drzá.'' napomenula mě mamka.
,,Jako bych drzá byla.'' řekla jsem si pod vousy.
,,Co si to říkala?'' zeptala se mě mamka.
,,Ale nic, jen že rozumím.'' dostala jsem rychle ze sebe. Nerada lžu, ale zopakovat mamče co jsem si říkala, nebylo by dobré.
,,To je dobře. A teď pojď nebo nám to ujede.'' řekla mamka a šly jsme ke schodišti. Výtah nám opravovali, tak jsem chodily pěšky po schodech.
Nevadilo mi to, ale teď co jsem si každý nesla tašku s věcmi bylo nepříjemné. Šlo se těžce.
,,Pospěš si.'' popoháněla mě mamka.
,,To se lehce řekne dělej, ale těžko dělá, když taháš tašku.'' odpověděla jsem mamče stroze.
,,Jestli nám to ujede, platíš taxíka.'' napomenula mě mamka.
,,No jo, no jo.'' řekla jsem a šla dál po schodech svým tempem.
Venku jsem otevřela dveře a podržela je mamče. Obě jsme šly na autobus mlčy. Naštěstí byl blízko baráku. Stihly jsme to akorát. Nemusely jsme dlouho čekat. Nastoupily jsme a šly se sednout. Já si sedla k okýnku a na klíně měla svoji tašku. Mamka stála a svoji tašku si položila na sedačku vedle mě.
,,Ty si nesedneš?'' zeptala jsem se mamky.
,,Ne, já postojím.'' odpověděla mi a usmála se. Úsměv jsem jí oplatila, i když do úsměvů mi nebylo. Chtěla jsem být doma a užívat si doma s učením. Ne my musely na tu chatu.
Vystoupily jsme na nádraží. Mamka šla koupit lístek na vlak a já do trafiky pro časopis. Vycházel mi Svět na dlani, který ráda čtu. Jediný časopis. Sešly jsme se s mamkou a šly na nástupiště. Vlak za pět minut dorazil a my si nastoupily.
Tašky jsme si nechaly u sebe. Hned jsem otevřela časopis a začetla se. Nechtěla jsem být rušena.
,,Ty si nebudeš povídat?'' zeptala se mě mamka.
,,A o čem?'' zeptala jsem se nevrle.
,,O přátelích já nevím.'' řekla mamka.
,,Žádné nemám.'' odpověděla jsem.
,,Měla by sis nějaké najít.'' řekla mi mamka.
,,Na co? Já je nepotřebuju.'' nesouhlasila jsem.
,,To chceš být pořád sama?'' divila se mamka.
,,Jup, chci. To mi k životu stačí.'' odpověděla jsem.
,,A co děti, ty nechceš mít?'' dál se divila mamka.
,,Nejsem ještě mladá na toto téma?'' zeptala jsem se místo odpovědi.
,,To je pravda, ale i tak. Chceš ty děti nebo ne?'' trvala na své otázce mamka.
,,Nechci.'' odpověděla jsem pravdu. ,,A pokud dovolíš, chci si číst.'' dodala jsem. Ani jsem nezaregistrovala, že se vlak rozjel. Mamka rezignovala, protože věděla, že se mnou nebude kloudná řeč.
Jely jsme asi dvě hodiny vlakem. Mamka si zdřímla a já si četla. Mamka se vzbudila v čas, kdy jsme měly vystupovat.
,,Už tu na nás čekají.'' odpověděla mi mamka. A šla s věcmi ke dveřím na vystoupení.
,,A kdo?'' zeptala jsem se.
,,Ta moje kamarádka s rodinou.'' odpověděla mi mamka. Z toho jsem skákala deset metrů vysoko nadšením.
Vystoupily jsme z vlaku a mamka se hned vítala se svou kamarádkou.
,,Ahoj Vivi, tak dlouho jsem tě neviděla.'' vítala se mamka.
,,Shiomi, tak ráda tě vidím.'' vítala se mamky kamarádka.
,,Jane, to je moje nejlepší kamarádka Vivi, Vivi, to je moje dcera Jane.'' představila nás.
,,Těší mě.'' podala jsem si s ní rukou. Mamka se mezitím přivítala s manželem Vivi.
,,Taky mě těším, Jane a ráda tě poznávám. Mamka o tobě jen básní.'' řekla mi Vivi. Paráda, co jí tak navykládala. Řekla jsem si pro sebe, ale navenek jsem nedala nic znát a usmála se. ,,Chci ti představit svoji dceru Yui. yui to je tvá nová kamarádka Jane.'' představila mi její asi čtyřletou dceru. To si děláte srandu, že se tu budu starat ještě o dítě. Říkala jsem si dál v duchu. Ale nakonec jsem při klekla k její výšce a podala si s ní ruku.
,,Ahoj, Yui, já jsem Jane.'' Yui mi podala ruku, ale nic neřekla.
,,Promiň, Jane, ale stydí se.'' odpověděla mi Vivi.
,,V pohodě.'' usmála jsem se a stoupla si.
,,A to je můj manžel Frau.'' představila mi jejího manžela. Z toho jsem nadšena nebyla. Ještě si s ním podat ruku. To byl oprus.
,,Těšíme Jane, jsem Frau.'' představil se mi Frau.
,,Eh...taky mě těší, Jane.'' představila jsem se mu a podali jsme si rukou.
,,Tak a teď k autu a hurá na chatu.'' řekl Frau. Malá Yui se chytla své mamky za ruku a šli jsme. Frau nám vzal věci. Já chtěla protestovat, že to zvládnu sama, ale pohled mamky říkal, nech toho a dej mu to. Tak jsem neprotestovala a dala mu svoje věci.
Došli jsme k autu. Frau otevřel auto a já si nasedla do zadu. Bohužel jsem musela do prostřed, protože si k nám dozadu sedala moje mamka. Yui byla v auto sedačce. Frau dal věci do kufru auta a šel si sednou za volant.
,,Všichni připraveni?'' zeptal se a nastartoval. Odjelo se na chatu.
Cesta trvala půl hodiny. Mamka si povídala s Vivi, já se dívala dopředu na cestu, Frau se soustředil na jízdu a Yui usnula.
Dojeli jsme na chatu. Byla obrovská. Zírala jsem na ni s otevřenou pusou. Jak můžou tito lidé žít v této chalupě sami? říkala jsem si v duchu pro sebe. Yui musela Vivi vzbudit. Frau vyndal věci z kufru a šel otevřít chatu. Otevřel a nechal nás do ní vstoupit.
Všude bylo vše veliké, chodba, kuchyň, obývák, i pokoje nahoře. Frau nám odnesl věci do našich pokojů. Pokoje tu byly čtyři. A jeden pokoj byl pro pět lidí. S mamkou jsme se šly převléci.
,,Jak se ti tu líbí?'' zeptala se mě mamka.
,,Ujde to.'' odpověděla jsem.
,,Jenom ujde? To si děláš srandu, že jo?'' nemohla to pochopit mamka.
,,Prostě to jenom ujde.'' nedala jsem se. Poté jsme se převlékly a vyšly ven.
V obýváku na jídelní stůl Vivi nosila jídlo. K obědu byl guláš s bramborem. Zasedli jsme všichni ke stolu, popřáli si dobrou chuť a dali se mlčky do jídla. Jídlo bylo výborné, moc mi chutnalo. Po jídle šla mamka pomoci s nádobím Vivi a já osamotněla s Frauem a Yui. Yui si šla hrát, tak svým způsobem jen s Frauem sem byla sama.
,,Jak jde škola?'' zeptal se Frau, aby navázal konverzaci.
,,Ujde to.'' odpověděla jsem stroze a ze slušnosti.
,,Mohu tě o něco požádat?'' zeptal se mě Frau. Podívala jsem se na něho. Ze slušnosti jsem přikývla, že jo. ,,Postaráš se o malou Yui? Nemá tu žádné přátelé a potřebuje někoho poznat. Vím, že jsi o dost starší, ale i tak.'' požádal mě. Já to věděla, že se to stane. A mamka to musela taky vědět. Nadávala jsem v duchu. Ale jinak jsem na to přikývla.
,,Dobře.'' řekla jsem.
,,Díky moc Jane.'' usmál se Frau. Já se jen pousmála. Poté když se nádobí udělalo, jsme se šli všichni projít.
Frau a Vivi nám ukázali okolí. Bylo tu krásně, to jsem musela uznat, ale bydlet bych tu asi nechtěla. Měla bych tu svůj klid to ano, ale mám radši svůj pokojík. Zastavili jsme se v místní hospůdce, kde jsme si dali pití. K večeru jsme se vrátili zpátky do chaty a Vivi s mamkou udělaly chleba ve vajíčku. Taky dobrota. Po večeři se Yui vykoupala a šla spát. Já zalezla do pokoje, kde jsem měla klid na učení. Vytáhla jsem matematiku a začala s rovnicemi, kterým jsem nerozuměla. Okolo desáté si šla mamka lehnout.
,,Jdi dolů se učit, jestli ještě potřebuješ. Já chci spát.'' oznámila mi mamka. Vzala jsem si věci a šla dolů. Dole byl jen Frau. Z toho jsem radost opravdu neměla. Ale mlčky jsem si sedla ke stolu a dala se do počítání. Frau mě celou dobu sledoval.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.