×DEMON×
Informace:
Nevim jak to popsat ... musite si to prostě přečíst...
Je to jednorázovka ;) :D
„Tik tak...“
„...kolotoč se točí okolo dokola...“
Růžovovlasá dívka si ve vypostrované místnosti zpívala neustále stejnou písničku, pořád dokola.
„...a v něm sedí dívčina...“
Pořád ta samá melodie, pořád ty samá slova. Nic se nemění, jako by se snažila na něco upozornit.“ poznamenává doktor, který jí pozoroval už delší dobu v pozorovací místnosti za sklem.
„....v rukou drží panenku...“ pokračuje dívka.
„A to ještě na nikoho nepromluvila?“ ptá se doktor právě příchozí sestřičky, která se o onu dívku starala. Její ošetřující sestřička. „Ne, ani jednou, dokonce ani nereaguje.“ odpověděla starostlivě. A ukidila špinavé oblečení, které bylo od krve.
„...v šatech od krve...“ růžovovláska mezitím pokračovala ve zpěvu. Nic v okolí ji nezajímalo, jen stále zpívala stejné verše, jako v den, kdy ji po vyvraždění její rodiny odvezli.
„...bez bázně a hany se dál točí a točí...“
„...na tom kolotoči...“
„...hodiny smrti tikají, kapky krve ztékají...“
Její hlas se odrážel od zdí její cely, ale na tom nezáleželo. Bylo jedno kde byla, stále měla potřebu zpívat onu písničku. Její duše byla ve spárech démona a proto také zívela ty samé řádky té písně.
„Tik tak... tik tak“
VE MĚSTSKÉ ŠKOLE
„slyšeli jste už o tom případu...?“ zeptal se chapec ve škole svých kamarádů. „O jakém?“ zeptal se jeden z nich. „No přece o tý holce, co stále zpívá stejnou písničku. Prej vyvraždila celou svou rodinu.“ řekl nadšeně.
„No a co? TA je přece v blázinci, krom toho to můžou bejt jen žvásty!“ odsekl další kluk ze čtveřice chlapců postávajíc na školní chodbě.
„Fajn, když mi nevěříte, tak si dělejte, co chcete. Já ji tam zajdu navštívit a pak uvidíme.“ naparoval se chlapec. „Jen si běž za psychouškama, Kyoshi, třeba tě tam vezmou taky.“ pronsl třetí ze čtveřice, na to se všichni rozesmáli.
„Však uvidíte vy pitomci!“ zařval na ně rozzloběně Kyoshi a rychlím krokem odkráčel pryč.
ZPĚT V BLÁZINCI
„Tik tak...“
„Točí se bez zábran...“
„...točí se kolotoč osudu...“
„...uprostřed sedí chlapec...“
Zpívala stále ta růžovovlasá dívka. Zvedla se z postele s bílým povlečením a začala se procházet sem a tam. Nevěděla, proč to dělá. Byla už ztracená a nemohla se osvobodit sama. Démon již dávno získal plnou kontrolu nad dívčiným tělem.
„Ten chlapec hledí do dály...“
„...smrt se k němu blíží, ale on se stále točí...“
sice viděl co všechno napáchala ta zvrácená bytost uvnitř, ale nemohla tomu zbránit. Yashi, tak se jmenovala ta dívka, která byla ztracena v temnotě, odsunuta stranou. Ta bytost, kterou nazývaly démonem jí vyvraždila rodinu, když se jí pokoušeli pomoct. Její tělo se hýbe samo, jakoby již není její. Jediné co může je varovat, její osvoboditele, svou smutnou a nemelodickou písní, protože v tom jediném jí démon nebrání.
„Tik tak... tik tak...“
„Jste si jistý, že jí to pomůže dokrore?“ zeptala se sestřička nervozním hlasem. „Nevím, ale něco fungovat musí, ta dívka, Yashi... určitě trpí.“ odpověděl rozhodně doktor sestřička se opatrně optala „Mám nechat připravit operační sál?“
„Ano, děkuji vám.“ pozoroval mladou Yashu s vlídným pohledem dál.
Tak se konal další pokus o vymítání onoho démona, jež dívku posedl. Když ji odvedli do operačního sálu, vůbec se nebránila. Jen tušila jak to zkončí. Jako každý takový pokus. Nebránila se nikdy, ani když ji připoutali k železnému, studenému lůžku. Avšak všechny věci pro vymítání byly marné a zbytečné.
Jak hloupí jsou? Zkoušeli to už tolikrát. Yashi slýchává co si démon v ní myslí.
Vše začalo jako vždy, dkrot neboly vymítač, ji začal polévat svěcenou vodou, což vedlo k lehkým popáleninám kůže, ale nikdy nevykřikla. Dále začal odříkávat verše z knihy...
Zkončilo to vždy stejně. Růžovovláska se prohla v zádech čímž si částečně sedřela kůži z rukou o kovová pouta, ale dostala se ven. Natáhla ruku k doktorovi a uchopila svou démonickou silou pod krkem. Čímž ho začala dusit. Druhou neohrabanou ručkou si došáhla pro skalpel na kovovém stolku. Mezitím se sestřičky již třásly hrůzou, to oné dívce bylo jedno. Skalpel se zaleskl a než by někdo stačil mrknout pustila doktorův krk a jedním pohybem prořízla hrdlo. Sledovala, jak krev vytéká z hluboké rány. Na tváři nevinné dívky se rotzlil šílený škleb.
Poté se vrhla na sestřičky postávajíc kolem v šoku. V tu chvíli již problikávalo červené světlo a hulákala siréna. Ve všem tom hluku, když poslední obět' padla, si dívka sedla na zem do potůčků krve a začala znovu zípívat tu děsivou a zároven nevinnou písen.
„Tik tak... tik tak..“
„..točí se kolem dokola...“
„...dívka sedí na zemi...“
„...houpe se...“
Tak pokračovaly další roky.
„Nenašel by se někdo...“
„..kdo ji zachrání...“
„.. z příšerného utrpení...?“
ODPOLEDNE
Po těch letech stál již sedmnáctiletý Kyoshi před vchodem onoho blázince. Prohlížel si pochmurné bílé zdi a okna s mřížemmi. To musí být příšerný domov... pomyslel si a zaklepal na dveře. Jako malý slíbil, že to tady navštíví, kvůli zpívající dívce psedlé démonem, a to taky hodlal dodržet. Věděl, že to nebude moc bezpečné, ale chtěl ji vidět. Tu dívku, co tak trpí. Když nikdo neotevřel, zaklepal znova a počkal, jestli ho pustí dovnitř.
Někdo přece jen otevřel. Byla to ošetřovatelka v bílých šatech, která ho vpustila dovnitř.
„Copak si přejete, mladý muži. Máte tady rodinu?“ přitom, jak to vyslovila se smutně pousmála.
„Ne, vlastně jdu navštívit dívku.“ řekl tiše, ale přesto zřetelně. Měl pocit, že kdyby promluvil nahlas rozlehlo by se to tu.
„A znáte její jméno?“ zeptala se smutně. „Ne.“ pousmál se trochu, že se cítí trapně. „A víte alespon něco?“ pohlédla upřeně.
„Má ji být šestnáct a zpívá nějakou písničku.“ ošetřovatelja vytřeštila oči. „C-co se děje?“ zeptal se.
„Taková je tu jen jedna, pojd'te zavedu vás do pozorovací místnosti.“ řekla s nejistým hlasem.
„Proč ne rovnou k ní?“ optával se trochu přihloupě.
Ošetřovatelka odsekla „Protože to není bezpečné!“ vydal se rovnou chodbou, takže ji Kyoshi musel následovat. Zbytek cesty ušli mlčky.
„A hodiny smrti tikají...“
„..tik tak... tik tak..“
Kyoshi vešel do pozorovací místnosti a ošetřovatelka zabouchla dveře, nechala ho tam osamotě. Přešel tedy k oknu do místnosti a pohlédl dovnitř pokoje. V rohu byla jedna postel a vedle seděla ona dívka. Zvedl se a přecházela po pokoji při čemž otevírala a zavírala pusu. Zpívala si. Kyoshi ji fascinovaně pozorovala. Takže tohle má být psychopatická dívka, která zabila své rodiče.
Tak moc chtěl vědět co se dívce posedlé démonem honí hlavou. Chtěl znát její jméno. Nechápal co je na ní tak nebezpečného. Jen chodí a zpívá. Rozhodl se.
Otevřel dveře.
„Tik tak...“
„Tiše, tišounce tikají...“
„...hodiny smrti odbívají...“
„..dívka čeká s nožem v ruce...“
„...až se chlapec připojí.“
Dveře se otevřely a veše černovlasý chlapec. Yoshi ani nezvedla halvu a zpívala dál. Zatímco Kyoshi zavřel a úžasle pslouchal. Nechápal co se tím snaží dívka říct.
„..až ho někdo vypustí...“
„..dívka se osvobodí...“
„...někdo jiný ji však...“
„...NAHRADÍ!...“
„...a hodiny smrti dále tikají...“
Dívka dozpívala a otočila se k němu čelem. „Mé jméno je Yashi.“ představila se s falešným úsměvem. „Ahoj.“ odpovědel váhavě „ Já se jemnuju Kyoshi“
„Ráda tě poznávám, Kyoshi.“ pronesla a usmála se ještě víc.
„Pojd' blíž.“ nakázala. On jen uposlechl.
Růžovovláska se zachichotala „Je to tajemství...“ už měla svobodu na dosah a démon v jejím těle se nemohl dočkat nového hostitele.
Když k ní došel uchopila ho za ruku a chatla pod krkem. Kyoshi překvapeně vykulil oči. Jejich pohledy se setkali. Její šílený s jeho vystrašeným, pak se to stalo. Démon se přesunul. Dívka ho pustila a zkácela se k zemi.
Po tváři jí tekly slzy radosti i lítosti. Byla volná, ale zároven jí bylo líto chlapce, kterého si démon vybral jako další obět'. Jaký měl asi život? Má rodinu a kamarády..? Bude jim chybět?
Nakonec se zvedla a pohlédla na chlapce smrtvým pohledm ve tváři, skoro jako bez života. Otočila se a zmizela ve dveřích. Nechala je otevřené takže se chodbou mohl rozléhat jeho hlas.
„Tik tak...tik tak..“
„...kolotoč se točí...“
„...nechce zastavit...“
„...v kole se točí chlapec...“
„...pohlíží smrtelně na svět...“
„....a hodiny tikají...“
„...smrt už odbívají...“
„Tik tak … tik tak...“
ZPRÁVA:
Sedmnáctiletý Takara Kyoshi byl nalezen v pokoji Yasuo Yashi, kde zpíval podobnou písen jako ona. Byla mu stanovena stejná diagnoza jako Yashi a zůstal v jejím pokoji. Už nikdy znova nespatřil svou rodinu a přátele, kterým slíbyl že dívku navštíví. Do ted' sídlí v onom blázinci a říká se, že se jim ho nedaří vyléčit.
Yasuo Yashi je pohřešována, doted' nenalezená osoba.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
