Anime World CZ/SK - Příběhy

   Posvátné místo, Zakázaný les, Les duchů a podobně. Takto lidé nazývají již od počátku věků lesy nebo jiná místa, kam se bojí vstoupit. Nejčastější příčinnou bývají historky nebo pověry o zahlédnutí duchů nebo zmizení osob, které tam vstoupily. Právě takový les se nachází na úpatí hory mezi krásnou, úrodnou zemí a rozhlehlou pustinou. Je to jedno z mála míst, kde žijí duchové v klidu a harmonii právě díky tomu, že se do tohoto lesa lidé neopováží vstoupit. Je to les, kde útočiště nacházejí i tvorové, které na Zemi již nespatříme. Tento les je rozlehlý a krásný. Ve dne lze slyšet zpěv ptáků a šustění listů. V noci lze zase spatřit stíny a zvuky duchů, které zde žijí. Kdysi tu pobývali i lidé, většinou jen vyvolení, kteří se zde spřátelili s duchy lesa. Postupně však začali lesu přinášet jen zkázu a tak se je duchové i tvorové rozhodli nadobro odehnat z lesa. Kdokoliv pak vstoupil do tohoto lesa se už nikdy nevrátil. Postupem času na to lidé však zapomněli a dnes je les znám jako Zakázaný les.

   Ve světě zuří válka mezi dvěma mocnými národy. Národ Ohana, jehož zemi pokrývá úrodná půda, moře, řeky. Lidé zde žijí v klidu a míru. Proti nim se postavil národ Subaku, jehož zemi pokrývá jen hustá poušť. Jejich král, Velký Jefár, vždy toužil po takové zemi jako je právě ta, kde žije národ Ohana. Rozhodl se proto si tuto zemi přivlastnit násilím. Válka mezi těmito dvěma národy probíhá už po několik desetiletí a nikdy nedošla žádnému výsledku, kromě tisíců mrtvých nevinných, zničených měst a vypálených lesů. Ohana je rozhodnuta svou zemi bránit do posledních sil. Ačkoliv se zdá, že je národ Subaku mnohem silnější, jelikož se za posledních několik století zabýval pouze lovem divokých pouštních monster, Ohana se nevzdává a v nejvyšší síni se Ohanští generálové domlouvají na plánu, který vyhladí Subaku z povrchu zemského.

   „Naši vojáci nemají dostatečný výcvik, většina z nich neumí pořádně zacházet s mečem ani kopím a o lukostřelbě nemluvě. Brnění je těžší než oni sami!“ prohlásil hlavní generál Ohanského vojska

   „Mám skvělý plán, vážení, bude sice trvat dlouho, ale jsem si jist, že vyjde. Pošlu vojáky do měst, aby mi sehnali co nejvíce dětí, nejlépe novorozence. Vycvičím z nich během následujících 20 let ty nejlepší zabijáky, které svět pozná.“ pokračoval hlavní generál Ohanského vojska.

   „Myslíte si, že tyto děti budou schopné zlikvidovat armádu Subakského národu? Mají statisícovou armádu!“ odpověděl jeden z generálů.

   „Ne, já si tím jsem naprosto jistý. Vím, jak z nich udělám válečníky takové, aby se jich bál i sám bůh. Klid naší země mi to však nikdy předtím nedovolil. Tentokrát je situace však jiná, Subaku chtějí válku, tak jí mají mít!“ odpověděl hlavní generál Ohanského vojska.

   Všichni přísedící generálové souhlasili a vyslali do měst vojáky, kteří měli za úkol jen jediné – najít co nejvíce dětí včetně malých holčiček k tajnému výcviku. Do doby, než se z těchto dětí stanou skuteční zabijáci, generálové doufají, že budou schopni Ohanu ubránit.

   Mezitím, co se na hranicích mezi Ohanským národem a národem Subaku válčí, v hlavním městě Ohany se snaží z malých dětí udělat zabijáky. Od 3 let jsou podrobeni klasickému vojenskému výcviku. Dětí je v této škole zabijáků celkem 3000. Při vojenském výcviku, kde jsou nuceni běhat, skákat, lézt po laně, lézt po budovách, zacházet s mečem a bojovému umění zemře, na vážná zranění 500 z nich. V pěti letech jsou každý měsíc vysláni do lesa přežít samostatně celý týden. V lese si musí sami obstarat potravu i úkryt. Číhá tam na ně divoká zvěř i jedovatý hmyz na každém kroku. Poslední týden se vrátí jen 1000 z nich. Mezi touto tisícovkou přeživších jsou jisté 3 děti. Je to chlapec Kisei a holčičky Maya a Kimi. Žádné jiné dítě nemá jméno, jména dostaly všechny od rodičů a na to si nikdo z nich nepamatuje. Kromě těchto 3 jedinců.

   Když je dětem 10 let, jsou podrobeni zkoušce přežití v boji. Jednotlivce pošlou do klece, kde se má utkat v boji na život a na smrt s nebezpečnými zločinci. Z počátku je to jeden na jednoho, nakonec se hlavní generál Ohanského vojska rozhodne přitvrdit a posílá na každé dítě 5 nebezpečných zločinců, kterým poskytne výzbroj s katanou, zatímco bojující dítě musí bojovat holýma rukama. Tuto zkoušku přežije jen 300 z nich. Generálové se začínají obávat, že ačkoliv budou děti skutečně dobře vycvičené, bude jich ve finále příliš málo. Hlavní generál Ohanského vojska je však uklidňuje: „Pokud by ve finále přežil jen jeden poslední, znamenalo by to, že on jediný by byl schopný porazit celé Subakské vojsko sám!“. Vzhledem k obtížnosti výcviku a odhodlání hlavního generála mu ostatní generálové věří.

   Uběhlo již 15 let a válka se mezi národem Ohana a Subaku stále nikam nepohnula. Ohana je však skoro na pokraji svých možností, jejich armáda už moc dlouho nevydrží. Generálové se rozhodnou výcvik s dětmi proto okamžitě urychlit. Všechny přeživší uzavřou opět samostatně do klece, do které vypustí nebezpečná stvoření, které Ohana věznila v podzemí stovky let. Jedná se o zvěř tak nebezpečnou, že klec umístili do podzemí a v případě úniku tohoto tvora čekala venku celá Ohanská armáda. Povedlo se, všech 300 vycvičených dětí přežilo a zabily všechna monstra, která tam Ohanští generálové jen poslali. Bylo rozhodnuto, toto je výsledek, 15-ti letí zabijáci, které si hlavní generál Ohanského vojska představoval před 15-ti lety.

   3 z těchto dětí, Kisei, Maya a Kimi strávili celých 15 let výcviku pořád pospolu. Ačkoliv se zdálo, že každý z těchto dětí je bezcitný zabiják, právě tito 3 se stali nejlepšími přáteli už od první chvíle. Jedli spolu, každý den si povídali a společně byli tito 3 ve všech zkouškách vždy nejlepší. Generálové si jich však nikdy nevšímali, věděli o nich jen to, že si pamatují svá jména, ale jinak je brali jako všechny ostatní děti. Kiseie to vždycky štvalo, chtěl, aby si o něm mysleli, že je nejlepší. Maya byla jako jeho sestra, uklidňovala ho, že si to generálové jistě uvědomují. Kimi byla vždycky klidná a tichá, dělala jen to co musela a jinak se nenamáhala. Kisei se často pouštěl do soubojů s ostatními dětmi, aby ukázal, že je skutečně nejsilnější. Vždycky však dostal pořádně nakládačku, protože sám nikdy nevyzýval jednotlivce, ale celou skupinu. Z průšvihu ho vždycky dostávaly Maya a Kimi, které ho následně pak i vždycky ošetřily. Dnes, po 15 letech tvrdého výcviku o přežití jsou stále spolu. Generálové mezitím vymýšlejí strategii, jak tyto zabijáky účinně vyžít k tomu, aby porazili národ Subaku.

   V hlavním městě národu Subaku si mezitím dává Velký Jefár teplou lázeňskou koupel se svými manželkami. Za oponou stojí kapitán, který s králem probírá válku na Ohanu.

   „Poslyš, slyšel jsi o tom Zakázaném lese v horách na hranicích mezi našim národem a Ohanou?“ zeptal se Velký Jefár kapitána.
   „Ano, můj králi. Slyšel jsem pověsti o tom, že tam žijí duchové a nebezpečná stvoření, proto tam nikdy žádný člověk nevkročil.“ odpověděl kapitán.
   „Tak mě napadlo, co takhle si s těmi Ohaňáky trochu pohrát. Co kdybys na ně nastražil nějakou léčku, aby do toho lesa poslali svoje vojáky a my pak zjistili, jestli tam opravdu žijí duchové a monstra, které zabíjejí lidi?“ povídá s ďábelským úsměvem Velký Jefár.
   „To je přímo geniální plán, můj králi. Ihned léčku nachystám. Využiji zrádce, kterého mají ve svých řadách, abych je přinutil uvěřit mé falešné zprávě! Ale co bych do ní mohl napsat?“.
   „Mno, Ohaňáci si určitě myslí, že když se zbaví mě, válka skončí. Napiš jim, že se tam teď budu celý rok ukrývat, třeba tam pošlou celou svojí armádu a já bych pak mohl jejich město dobýt sám. Hahaha.“ odpovídá směšně Velká Jefár.
   „Naprosto geniální! Ihned se o to postarám.“ odpoví kapitán a odejde.

   O týden později dostává hlavní generál Ohanského vojska falešnou zprávu od svého posla o tom, že se momentálně ukrývá Subakský král v Zakázaném lese. Ostatní generálové se rozhodnou okamžitě jednat a plánují do Zakázaného lesa vyslat okamžitě vojsko.

   „Zadržte, generálové! To bude jistě nějaká léčka, vždyť do Zakázaného lesa nemůže vstoupit lidská noha!“ náhle vykřikne vojenský rádce.
   „Ty idiote, vážně věříš těm povídačkám o tom, že tam jsou duchové? Jsi horší moje babička!“ odpoví rozzuřeně jeden z generálů.
   „Nevím, jestli tam jsou duchové nebo ne, ale zamyslete se nad tím, pánové. Co by tam král dělal?“ odpoví rádce.
   „Náš rádce má pravdu, zprávu jsme obdrželi od našich špehů, takže by se mělo jednat o důvěryhodnou zprávu, jistí si však být nemůžeme. Může to být léčka, král Jefár je mazaný.“ řekne hlavní generál Ohanského vojska.
   „Pak navrhuji tam poslat skupinu našich vycvičených zabijáků. Pokud by to byla léčka, nechci riskovat naše vojáky a pokud ne, ty děti by měly být schopné krále zabít a vrátit se zpátky. Proto jste je taky vycvičil, ne?“ odpoví jeden z generálů. Následně s ním všichni ostatní souhlasí.
   „Nevěříte snad, že se v tom lese skutečně pohybují duchové a monstra nebo snad ano? A i kdyby ano, takoví zabijáci si s nimi jistě poradí.“ dodá jeden z generálů.

   Hlavnímu generálovi Ohanského vojska nezbývá nic než souhlasit a do Zakázaného lesa vyslat všechny své vycvičené děti. Zároveň s nimi posílá několik svých vojáků, aby podávali hlášení.

   „Poslouchejte! Dnes nadešel konečně ten den, na který jste všichni čekali, kvůli kterému jste celý svůj život tvrdě cvičili a bojovali o přežití,“ vyzval hlavní generál Ohanského vojska vycvičené děti, „dnes se teprve ukáže, co ve vás je! Všichni půjdete s těmito vojáky do hor, do Zakázaného lesa. Oni vás povedou, vašim úkolem bude zabít všechny nepřátelské vojáky, které potkáte, ale hlavně zneškodnit jejich krále!“.

   Je to den, na který čekali celý život. Nikdo z nich o Zakázaném lese ale nikdy neslyšel, kromě několika vojáků, kteří jdou s nimi, nikdo z těchto dětí netuší nic o tom, že tam žijí duchové a monstra. V ten samý den vyráží všech 300 dětí plně ozbrojených s 20 Ohanskými vojáky do Zakázaného lesa v horách. Kisei, Maya a Kimi jdou samozřejmě s nimi. Je to však poprvé, kdy jsou venku. Před tím pobývali buď v lese nebo v hlavním městě. Cesta do hor trvá celý měsíc a všichni 3 si užívají krásu poznání světa venku. Všechny ostatní děti pochodují jako roboti, zatímco tito 3 si užívají všeho, co uvidí.
   „Mayo a Kimi, podívejte! Vidíte to? To je nádhera!“ prohlásí Kisei, když si stoupne na vrchol kopce a pohlédne na hlavní město Ohany v dálce.
   „Páni! Máš pravdu Kisei, je to opravdu krásné. Těžko uvěřitelné, že jsme tam doteď žili a až teď víme, jak je to město krásné.“ odpoví Maya. Kimi jako vždy tiše souhlasí.
   „Vy tři, neloudejte se, čím dříve splníme úkol, tím dříve budeme doma!“ volá jeden z vojáků.
   „Však jo pořád,“ odpoví Kisei „jé! Mayo, Kimi, koukejte! To je prase! Jdu nám chytit večeři!“ a rozběhne se z kopce dolů. Voják začne řvát, ať se okamžitě vrátí. Maya s Kimi se jen usmějí a běží hned za Kiseiem. Nakonec jsou vojáci rádi, že měli k večeři pořádného kance.

   „Kimi, podívej, chytil jsem ptáčka.“ povídá další den Kisei.
   „Jé! Ten je tak krásný a roztomilý, jak jsi ho chytil?“ ptá se Kimi.
   „Seděl na stromě a snažil se létat, ale nějak se mu to nepovedlo a spadl.“ odpověděl Kisei.
   „Chudák, asi má zlomené křídlo, ukaž.. hodná.. hodná...“ hladí Kimi v náruči zraněného ptáčka.
   „Mayo, pojď se na něho podívat, nemohla bys ho uzdravit?“ ptá se smutně Kimi.
   „Ale to víš, že jo.“ odpoví Maya a když ptáčkovi uzdraví křidélko, společně ho pak pouští na svobodu. Vojáci si o těchto třech začnou dělat nový obrázek. Celou dobu je brali jako všechny ostatní děti, ale ty všechny mlčí a dělají jen to, co se jim řekne. Tito tři však vypadají, že sem vůbec nepatří, že je nabrali omylem někde cestou.

   O měsíc později se konečně dostali až k Zakázanému lesu. Jen při pohledu na něj dostali vojáci strach. Teprve pak začali všichni ostatní něco tušit. Že to asi nebude normální les. Sami si uvědomovali, že z něho cítí jinou energii než z normálního lesa, ve kterém kdysi bojovali o přežití.
   „Tak jsme tu lidi! Jde se na věc! Mise je mise!“ vykřikuje jeden z vojáků klepavým hlasem. Nakonec však stojí a do lesa pošle nejdřív všechny děti.
   „Běžte běžte, my půjdeme hned za vámi.“ povídají vojáci.
Děti jsou vycvičení zabijáci, ačkoliv z lesa cítí zvláštní energii, strach nemají žádný a tak jdou dovnitř. Když do lesa vstoupí všech 300 dětí i vojáci se odváží.
   „To je teda pěkně hnusný les.“ říká Kisei.
   „To jo, úplně jiný než ten, ve kterém jsme byli. Přijde mi to tu trochu zvláštní. Opravdu tu jsou lidi, které máme zabít?“ ptá se Maya.
   „Já bych řekla, že buď jdeme špatně nebo tu opravdu nikdy žádný člověk nebyl.“ odpovídá Kimi.
   „Buďte zticha vy tři a běžte dál. Tento les je obrovský, nepřítel se jistě ukrývá mnohem hlouběji.“ oznamuje jeden z vojáků.

   Slunce pomalu zapadá a vojáci se s dětmi v lese dočista ztratili. Dokonce se jim 50 dětí ztratilo cestou. Vojáci začínají pomalu panikařit, zatemňuje se a ke všemu spadla hustá mlha. Nedaří se jim zapálit pochodně, protože oheň hned po zapálení zhasne. Přikáží dětem, aby se nerozdělovaly a aby zůstaly u vojáků.
   „Je tma, nepřítel se asi blíží! Vašim úkolem bude zajistit, abychom přežili tuto noc. Pokud by se k nám nějaký nepřítel přiblížil, okamžitě ho zabijte!“ přikáží ze zoufalství vojáci všem dětem.
   „Začínám mít dojem, že to, co se k nám blíží nejsou nepřátelští vojáci, ale něco úplně jiného.“ prohlásí Kisei.
   „Taky mám takový dojem, něco tu není v pořádku. Ve vzduchu cítím dech něčeho obrovského a děsivého.“ odpoví Maya.
   „Přestaňte mlít nesmysly! Už toho mám akorát plné zuby toho vašeho věčného žvanění! Prostě nás ochraňte!“ zařve jeden z vojáků.

…

   Po několika minutách je taková tma, že nejde vůbec nic vidět. Při pohledu na oblohu nejdou vidět ani hvězdy, vůbec nic. Jakoby právě někdo obalil celý les černým plátnem. Vojáci se snaží udržet v kontaktu mluvením, nikdo neví kam šlape.
   „D..doufám, děti, že jste tu všichni a stále nás chráníte.“ povídá jeden z vojáků.
   „Jo vy srabi, stále jsme tu, ale něco je tu mezi námi.“ prohlásí Kisei.
   „Kisei, že?! Ty spratku, přestaň nás děsit a jestli tu něco je, tak to zabij!“ odpoví mu voják.

   Najednou uslyší zvuk dýchání, jakoby patřil nějakému obrovskému monstru. Nikdo ale neví odkud, podle zvuku je však jasné, že ten dech stojí mezi nimi.
   „S..Sakra! CO TO JE?! Zabijte to!“ začnou panikařit vojáci.
Náhle se ozve silný řev a zvuky připomínající mučení jehňátek. Je to všude kolem. Je to zvuk nějaké obludy, která pomalu ale jistě vraždí děti po jednom.
   „Co se děje?! Děti! Odpovězte! Kisei!“ řvou vojáci, avšak marně. Všude kolem se ozývá řev dětí jak je něco táhne pryč. Vojáci neví co mají dělat, všichni stojí pořád v kruhu na stejném místě. Zvuky zabíjení slyší všude kolem, je jim jasné, že jsou oběťmi monster a že brzy budou všechny děti mrtvé.. až pak bude řada na nich. Náhle začne pomalu vycházet slunce a les se začne pomalu vyjasňovat. Vojáci se kolem sebe rozhlédnou a vidí všude jen krev. Po dětech se totálně slehla zem. Nikde nikdo, jen ti vojáci co stojí v kruhu.
   „D..děti? K..Kisei? Kde jste všichni?“ ptá se potichu jeden z vojáků. Když si vojáci uvědomí, že jsou všechny děti mrtvé v panice se rozběhnou směrem zpátky odkud přišli. Běží jak rychle jen to jde, pryč z tohoto lesa. Všech 20 vojáků si uvědomilo, že tu noc přežili jen díky těm dětem, které za ně položily životy. Při běhu si však něčeho všimli.. něco je sleduje. Hrůzou se ani neotáčeli a běželi pořád a pořád rovně. Znovu slyšeli ty zvuky připomínající tvora, který v noci zavraždil všechny ty děti. Slyší to ze všech stran a pořád, ale neopováží se ohlédnout a běží pořád dál a dál. Všude je ale jen temnota a stromy, když tu náhle vidí jeden z vojáků světlo. Je to konec lesa.
   „Už tam budem chlapi! Rychle!“ křičí a běží dál a dál až konečně proskočí z lesa ven. Když se ohlédne za sebe.. uvědomí si… že za ním nikdo už dávno neběží. Vrací se do hlavního města Ohany podat hlášení, že všichni byli v lese zabiti a že se jednalo o pouhou léčku.

   Kisei se mezitím probouzí z bezvědomí u pramene v Zakázaném lese. Je krásný den, jde slyšet zpěv ptáků a na těle cítit krásný a příjemný dotek větru. Vstane a rozhlédne se kolem sebe, nikde nikoho nevidí.
   „Mayo? Kimi? Kde jste kdo?“ volá do lesa, ale nikdo se neozývá. Napije se z pramene, aby se probral a rozhodne se vyrazit hledat Mayu a Kimi. Než stihne však udělat jeden krok, všimne si, že před ním něco stojí a dívá se to na něho. Je to drak. Kisei si pak uvědomil, že mu ten drak zachránil život.
   „Jsi silný, chlapče. Líbíš se mi. Připomínáš mi jistého chlapce, kterého jsem vychoval před pěti tisíci lety, byl to taky člověk.“ říká drak.
   „Proto jsi mě zachránil?“ ptá se Kisei.
   „Ano, nevím sice, co tě zavedlo do tohoto lesa, ale rád bych, abys tu ještě chvíli zůstal.“ odpoví drak.
   „S tím nemám problém, jen pod jednou podmínkou, chci najít své kamarádky. Co se mnou máš vlastně v plánu?“ ptá se Kisei draka.
   „Cítím, že jsi jeden z těch, kdo může zastavit lidstvo před samotnou zkázou. Dám ti svojí sílu, ale musíš slíbit, že jí nikdy nezneužiješ jako to lidé dělali od počátku věků.“ odpoví drak.
   „To se mi nějak nezdá, sotva se známe a ty mi chceš dát svojí sílu?“ ptá se Kisei.
   „Ano. Můj život se blíží ke konci a válka, která teď zuří mezi lidmi by mohla vést ke zničení i tohoto lesa. Cítím, že jsi jediný, kdo tomu může zabránit.“ odpoví drak.
   „Asi to chápu.. dobře.. a co moje kamarádky? Maya a Kimi? Ty jsou kde?“ ptá se Kisei.
   „Ty sdílí stejný osud s tebou.“ odpoví drak.

   Mayu mezitím zatáhla devítiocasá liška do své nory, kde jí následně ošetřila. Když se Maya probudila, zjistila, že je liška přátelská. Po chvilce si začnou povídat podobně jako Kisei s drakem.
   „Tvoji přátelé, Kisei a Kimi, jsou v bezpečí. Vy tři jste klíčem k zachování klidu a míru tomuto lesa.“ povídá Maye liška.

   Kimi jediné se podařilo vyváznout bez zranění. Neví však kde je, celé dny cestuje lesem v domnění, že potká Mayu a Kiseie. Potká však jen malinké roztomilé stvoření. Je to zvláštní malý tvoreček, který se na ní dívá a chce si s ní hrát. Očividně ztratil rodiče, tak se ho Kimi ujala. Dala mu jméno Bobi. Skutečně si ho oblíbila a on si zase oblíbil jí. Bobi jí ukázal celý les a zároveň zavedl ke kameni moudrosti. K tomuto kameni zavedl i drak Kiseie a liška Mayu. Zde se všichni tři opět sešli. Zjistili, že jim les chce dát moc, aby zabránili jeho zkáze. Odteď budou žít s lesními tvory.

   V hlavním městě Ohany dostává hlavní generál Ohanského vojska zprávu o tom, že všichni jeho vycvičené děti jsou mrtvé. Přeživší voják mu oznámil, že je všechny zabili duchové a monstra stejně tak, jak je tomu v pověrách. Stále se ještě klepal a vypadal, že se zbláznil. Generálové ho proto už dál nechtěli vyslýchat.
„Nedá se nic dělat. Budeme si teď muset s národem Subaku poradit sami.“ prohlásil hlavní generál Ohanského vojska.

--- O 2 roky později ----

   Ze zakázaného lesa vychází Kisei, Maya a Kimi a vrací se domů do Ohany. Když se hlavní generál Ohanského vojska dozvěděl, že se do města vrátily 3 z jeho vycvičených dětí, kteří měly údajně všichni zemřít v Zakázaném lese, nemohl uvěřit svým uším ani očím.
   „Je to tak pane! Jsou to Kisei, Maya a Kimi, jsou teď v kasárnách!“ oznamuje jeden z poslů.
Hlavní generál Ohanského vojska, který si myslel, že za ty dva roky zabily všechny duchy a monstra žijící v Zakázaném lese, se rozhodl pro Kiseie, Mayu a Kimi uspořádat velkolepou slavnost jako přivítání hrdinů.

   Subakskému králi, Velkému Jefáru, se mezitím dostavila zpráva o tom, že se do Ohany vrátily 3 děti, které byly vyslány do zakázaného lesa. Zároveň dostal zprávu, že právě tyto 3 děti, co se vrátily, zabily všechny monstra a duchy žijící v Zakázaném lese. Velký Jefár nemůže uvěřit svým uším. Okamžitě vydá rozkaz, aby ty děti unesli a přivedli do národu Subaku, že z nich chce udělat vlastní zabijáky.

   Po Ohanské slavnosti je všude klid a všichni spí. Venku se potuluje jen Kimi, která sedí na střeše venku a pozoruje hvězdy. Hlavní generál Ohanského vojska mezitím promýšlí novou strategii, která by mohla díky dětem, které se vrátily, zaručit vítězství. Po střechách se pohybuje na 500 Subakských vojáků, kteří mají za úkol jediné – unést ty tři děti. První cíl našli velice snadno, Kimi byla hned na dohled. Když po ní začali z dálky střílet uspávací šipky, ani jedna se netrefila. Kimi se jim hbitě vyhnula a seskočila ze střechy dolů. Tam se Subakští vojáci rozhodli, že jí unesou násilím. Ačkoliv neměla Kimi u sebe žádnou zbraň, neměli proti ní jedinou šanci. Pouhým mávnutím poslala na onen svět 20 vojáků.
   Subakští vojáci si začali uvědomovat, že unést všechny 3 bude nemožné. Byli však rozhodnuti se nevzdat a unést alespoň tuhle. Když už to však vypadalo, že je Kimi všechny tiše zabije, jeden z vojáků se rozhodne zabít jisté stvoření, které se náhle objevilo u dveří. Je to Bobi.
„Bobi! Uteč!“ zařvala Kimi a hodila po vojákovi, který se chystal Bobiho zabít, kámen. Kámen vojáky sice zabil, ale Kimi ztratila koncentraci a než se stihla otočit zpátky, dostala jí uspávací šipka.
„Konečně, vemte jí a svažte a to pořádně. Naložíme jí na loď a hned odplujeme zpátky ke králi.“ řekl jeden ze 3 posledních přeživších Subakských vojáků.

   Bobi rychle běžel probudit Kiseie a Mayu, bohužel neuměl mluvit, tak jim nemohl vysvětlit o co jde, snažil se jim však naznačit, ať jdou za ním. Bylo však pozdě. Po Kimi nabylo ani stopy. Ráno se dozvěděli, že byla unesena Subakskými vojáky. Kisei a Maya byli rozhodnuti ji okamžitě vyrazit zachránit.
„V žádném případě!“ oznámil hlavní generál Ohanského vojska, „když tam teď půjdete, tak zemřete. Jak máme pak vyhrát válku. Budu muset promyslet novou strategii, ve které budete jen vy dva. Na Kimi teď zapomeňte.“.

   Kisei a Maya si však stáli za svým. Ačkoliv dostali rozkaz Kimi nezachraňovat, rozhodli se, že v tajnosti půjdou. Pronajali si loď a vyrazili k národu Subaku. Když se to dozvěděl hlavní generál Ohanského vojska, vydal rozkaz vyslat všechny vojáky, veškerou armádu za nimi.
„Nezbývá mi nic jiného než zaútočit přímo a doufat, že se nám podaří krále zabít. Kisei a Maya už vyrazili, vyšlete všechny vojáky z celé země okamžitě za nimi. Až se vám podaří zabít krále, zabijte i ty tři děti. Jejich neuposlechnutí rozkazu z nich dělá nepřítele, který nás může ohrozit, proto ať se děje cokoliv, ty děti nesmí tuto poslední válku za žádnou cenu přežít!“ nařizuje hlavní generál Ohanského vojska všem svým generálům.
„Rozkaz!“ zvolají všichni generálové a rozprchnou se připravit vojsko na poslední bitvu.

   Nic netušící Kisei a Maya jsou na své malé lodi a plují na klidném moři k národu Subaku. Doprovází je Bobi, který má o Kimi celou dobu velký strach.
„Neboj Bobi, Kimi je určitě v pořádku. Vsadím se, že teď už je tam všechny zabila a čeká tam na nás.“ uklidňuje ho Maya.
Bobi zvedl hlavu, podíval se na Mayu a trochu si oddychnul. Pak vstal a Maya ho objala. V její náruči si Bobi připadal, jakoby ho objímala Kimi, bylo to pro něho příjemné. Kimi se o něj totiž starala od první chvíle, co se potkali v Zakázaném lese jako jeho maminka.

   V noci je moře pak neklidné. Přihrne se silná bouře schopná zničit a potopit celou loď. Kisei a Maya se však soustředí jen na jedno – zachránit Kimi, a tak si bouře nevšímají, dívají se kupředu a vlny rozbouřeného oceánu jakoby jim pomáhaly v rychlosti. Z Ohany mezitím vyplouvá 200 bitevních lodí se všemi Ohanskými generály a vojsky včetně hlavního generála Ohanského vojska s cílem porazit Velkého Jefára a zlikvidovat 3 děti, které se vrátily ze Zakázaného lesa. Jejich lodě jsou však mnohem větší a pevnější, sebesilnější bouře jejich lodě nemohou poškodit.

   Ráno dalšího dne připlouvají Kisei a Maya k Subakskému přístavu. Je to malý přístav, je však úplně opuštěný. Když vylezou z lodě na pevninu, kterou pokrývá jen písek, přemýšlí o tom, jak zjistit, kudy se vydat k hlavnímu městu nebo jak najít Kimi. Bobi však ve vzduchu ucítí povědomou vůni, je to Kiminina vůně a on ví přesně, kudy jít. Aniž by cokoliv udělal, rozběhl se za tím směrem.
   „Kam to utíká?“ zeptá se Kisei Mayi, když si všimne Bobiho, jak utíká pryč.
   „Asi chytil Kimininy stopu a teď běží za ní, pojď, půjdeme s ním a možná nás k ní dovede.“ odpoví Maya.

   V hlavním Subakském městě vedou stráže svázanou Kimi ke králi.
   „Zde je, vaše výsosti, jedna ze tří dětí, které se do Ohany vrátily ze Zakázaného lesa.“ prohlásí jeden ze strážců.
   „Co to je? Chtěl jsem, abyste mi přivedli všechny ty děti. Proč je tu jen jedna?“ zeptá se rozzuřeně Velký Jefár.
   „Prosím, přijměte naši omluvu, při únosu této jedné jsme přišli o téměř všechny nasazené vojáky na tuto akci.“ odpoví strážce.
   „Vždyť jsem tam poslal několik set nejlepších vojáků. To mi chceš říct, že je zabily ty 3 děti?!“
   „Ne, Vaše výsosti, měli jsme štěstí, že jsme na ty další 2 vůbec nenarazili. To by nepřežil už vůbec nikdo.“ odpoví strážce.
Pak si Velký Jefár začne teprve uvědomovat jejich skutečnou sílu.
   „Kapitáne, máte tu super vojáka. Tahle holčina nám pomůže porazit celý svět. Stačí, když jí pošlu zabít všechny krále a císaře, kteří mi stojí v cestě! Haha! Ale nejdřív si musím poradit s tou Ohanou.“ prohlásí Velký Jefár.

   V malém opuštěném Subakském přístavu se ten samý den začnou vyloďovat bitevní Ohanské lodě. Do odpoledne se v tomto přístavu připraví celá Ohansnká armáda a vyrážejí do útoku na hlavní Subakské město.
   „Králi! Králi! Ohanské vojsko útočí na město!“ křičí jeden ze strážných.
   „Vida, tak to nám ušetřilo dost práce. Připravte vojsko a ty, kapitáne, vem tu holčinu a přivaž jí k bráně. Určitě tam budou i ty dvě další děti, využijeme jí jako návnadu, haha!“ prohlásí král.
   „Geniální, můj králi!“ odpoví kapitán a nařídí stráži odtáhnout Kimi k bráně. Když jí tam začnou přivazovat ke sloupu, všimnou si, že se k bráně blíží ony dvě další děti.
   „To je Kimi! Pospěš Mayo!“ zakřičí Kisei, který v dálce na bráně hlavního města uvidí stráže, jak přivazují ke sloupu Kimi. Maya popadne Bobiho do náruče a oba běží rychle k bráně.
   „Zadržte!“ zvolá Velký Jefár a namíří svůj meč přímo ke krku Kimi, „Jeden jediný krok vy dva a uříznu vaší kamarádce hlavu!“
Kisei se s Mayou rychle zastaví.
   „Ty svině, ty budeš ten král co?“ řekne Kisei.
   „Jo, to jsem já, Velký Jefár. A teď se cítím ještě větší, když vím, že mám v moci všechny 3 super děti, hahaha! Vy dva teď uděláte přesně co řeknu, jinak ta holka zemře!“ oznámí Velký Jefár a během krátké chvíle se před branou sjednotí statisícová Subakská armáda. O chvíli na to se v dálce objeví Ohanská armáda, která se blíží k hlavnímu městu.
   „Ohoohoo, to je mi ale překvapení. Vy dva! Až se sem dostane ta Ohanská armáda, tak pomůžete mým vojákům zničit jejich vojsko. Pak vaší kamarádku propustím, hahaha.“ zvolá Velký Jefár.
   „Už mám těch tvých žvástů plný zuby.“ řekne Kisei a vrhne po Velkém Jefárovi kamínek. Kamínek sice malinký, že je ve vzduchu téměř neviditelný, avšak letící takovou rychlostí, že Velkému Jefárovi doslova prostřelí hlavu. Aniž by stihl Jefár cokoliv udělat, spadl z brány a zemřel. Následoval druhý kamínek, který vrhla Maya mířící přímo na Kimi. Tentokrát ten kamínek však rozřízl provazy, které držely Kimi nehybnou. Když to Subakská armáda uviděla, okamžitě zaútočili na Kiseie a Mayu.
   „Drže se Mayo, už jdou. Tohle bude těžký.“ řekne Kisei a rozběhne se proti Subakské amrádě.
   „Jdu pro Kimi.“ odpoví mu Maya s Bobim v náručí a běží směrem k bráně. Kimi se mezitím podaří zabít všechny stráže u brány včetně kapitána. Pak běží k Maye. Obě se cestou hbitě a rychle vyhýbají Subakským vojákům, kteří se je marně snaží zastavit. Krouží kolem nich jako ryby v řece kolem kamení. Náhle se potkají uprostřed celého vojska. Nikdo z vojáku si jich ani nevšiml. Kimi a Maya stojí naproti sobě, obejmou se, Maya jí předá Bobiho, kterého Kimi obejme do náruče a když si jich vojáci kolem konečně všimnou, obě znovu zmizí jako vítr. Kisei mezitím ničí Subakské vojsko v přední frontě. Když si Ohanští generálové všimnou Subakského vojska, jak bojuje s těmi dětmi, uvědomí si, že je Velký Jefár už mrtví a mají na dosah jeden poslední cíl - zabít ty děti. Místo, aby tuto práci nechali na Subakském vojsku, který s nimi už bojuje, chce mít hlavní generál Ohanského vojska jistotu a posílá veškerou svojí armádu, aby pomohla Subakskému vojsku a zabili ty děti. Usoudil, že by jejich síla mohla představovat v budoucnu hrozbu, že je extrémně nebezpečné, aby žily.

   Maya i Kimi se dostaly až ke Kiseiovi a nyní jsou všichni čtyři, včetně Bobiho pohromadě.
   „Slyšel jsem Ohanského generála jak rozkázal vojákům, aby nás zabili. Teď jdou po nás všichni, musíme se z toho nějak dostat!“ křičí Kisei, který od draka získal silný dračí sluch.
   „Kisei, odtud už se nedostaneme. Ohanské vojsko nás obklíčilo a teď stojíme sami proti dvěma národům.“ odpoví Maya.
   „No nevadí. Proto nás duchové Zakázaného lesa taky přijali mezi sebe ne? Proto jsme s nimi žili 2 roky a proto nám předali svojí sílu ne? Abychom to tu jednou pro vždy ukončili!“ zařve nadšeně Kisei a vrhne se přímo mezi nepřátelskou řadu, kde je všechny pozabíjí. Náhle se nad ním jakoby zjeví obraz draka, který sežehne stovky vojáků jedním dechem. Maya uskočí o 2 metry zpátky a plnou silou vyskočí do vzduchu do obrovské výšky. Vojáky, kteří se na ní dívali, oslepí sluneční paprsek, a když padá Maya zpátky k zemi, jakoby měla 9 téměř neviditelných ocasů, které všechny vojáky kolem ní mrskají pryč. Kimi se snaží za každou cenu uchránit Bobiho, kterého drží v levé ruce. Pravou používá k boji.

   Vypadá to, že se jim daří celkem dobře, dokud se k místu nedostane Ohanské vojsko, které pod vedením generálů místo útoku na Subakské vojsko začnou útočit na Kimi, Mayu a Kiseie. Po několika hodinách ztrácí Kisei i Maya svojí duchovní sílu a začnou proti zbraním bojovat jen holýma rukama. Kisei se soustředí pouze na boj, nemá čas se ohlížet, jestli je Maya s Kimi v pořádku.

   Maya už je vyčerpaná, od boje se vždy pokusí uprchnout výskokem do vzduchu. Tam na ní letí ostré šípy, kterým se nemůže ve vzduchu vyhnout. Sejmou jí do ramene a do nohy. Při dopadu kulhá, ale stále se snaží bojovat.

   Kimi, která se snaží jen vyhýbat už taky nemá žádnou energii. Najednou jí šíp strefí do jejích zad a ona padne na kolena. Vojáci už se chystají zasadit poslední ránu, když se náhle v její náruči rozzáří silné světlo. Je to Bobi, který tímto světlem oslepil všechny vojáky okolo a Kimi tak mohla utéct někam, kde je to bezpečnější.
   „Díky Bobi, právě jsi mě zachránil.“ řekne Kimi. Bobi na to však hned usne.

   Ani Kisei si nevede nejlépe, jeho ruce už pomalu vypovídají službu. Pravá únavou a levá vypadá, že brzy vykrvácí.

… z posledních sil bojují všichni tři pohromadě 10 dnů a 10 nocí….

… v Zakázaném lese se duchové setkávají u moudrého kamene a ve vzduchu cítí prolitou krev … modlí se za ty 3 děti ...

   Po 10 dnech nastane před branami hlavního Subakského města ticho.
Ticho, které ruší jen zvuk větru.
Žádný ze Subakských vojáků tuto válku nepřežil.
Zpátky do Ohany se nevrátil dokonce ani žádný z Ohanských vojáků ani generálů. Padl zde i hlavní generál Ohanského vojska.
Je tu ticho.. naprosté ticho.
Všude kolem je jen červený písek nasáklí lidskou krví a celou poušť pokrývají jen těla vojáků, které Kisei, Maya a Kimi společně zabili. Spousta těl, zemřeli zde všichni vojáci.

   Bobi pomalu otevírá oči. Je stále v Kiminině náruči. Podívá se na ní. Kimi leží a má zavřené oči. Bobi si myslí, že spí. Snaží se jí probudit, ale Kimi nereaguje. Když se na ní Bobi chvíli dívá, začne si uvědomovat, že zemřela. Nechce tomu však uvěřit a stále se jí pokouší zoufale probudit. Když ani po několika hodinách Kimi stále nereaguje, chystá se Bobi vyrazit hledat Kiseie a Mayu, aby jí zachránili. Nemusí hledat však daleko. Kisei i Maya leží hned vedle Kimi.
Ani Kisei, ani Maya nereagují, když se je Bobi snaží probudit. Uvědomí si, že i oni zemřeli. Smutný Bobi se vrátí do náruče Kimi a leží tam s ní celý den. Pak vstane a aniž by se za sebe ohlédl, aniž by věděl, kde na něco co číhá, vydal se rovně.

A šel dál a dál, hluboko do pouště a pořád dál. Když už místo, kde proběhla poslední válka nebylo na dohled, Bobi šel pořád dál, do neznáma.