Crazy Fangirl! - 5. část
Informace:
Pokračování ~ !! :3 Trochu méně veselé než předchozí části, přesto doufám, že se vám to bude líbit :)
Anime: Kuroko no basket
Předem se omlouvám za případné chyby a přeji příjemné počteníčko :)
,,C-chtěl jsem si s tebou promluvit, F-Fuyu.”
Říkala jsem, že skříně jsou tak velké, že se do nich vleze i člověk?! Ano?! Protože potvrzuji, že dva už tedy ne!
Byli jsme na sebe s Kisem úplně namačkaní a dýchali si do tváře. Vzduch nás rychle opouštěl a teplota kriticky stoupala. Ještě k tomu mé “špinavé” myšlenky mě samotnou děsily.
,,J-já se jen trochu posunu.” poznamenal tiše a začal s přesunem za lepší pozicí.
,,K-Kise!” zavrčela jsem, když sebou ten vysoký blonďák začal šít.
Pro něho to tu bylo horší než pro mě. Já jsem odmalička totální prcek. Mám tak drobné tělo, že mě v deseti letech podezírali z anorexie. Nyní se to zlepšilo a konečně mám nějaké ženské křivky. Momentálně jsem se svou velikostí měla výhodu. Kise byl správný vysoký basketbalista s pořádnými svaly. Pousmála jsem se, protože se mi líbilo jak se trápí.
,,Čemu se směješ, Hakicchi?” zamumlal.
,,Tomu jak trpíš!” vyplázla jsem jazyk.
,,Vážně? Až do této chvíle jsem se snažil být něžný...ale máš to mít!” šibalsky se usmál.
,,C-co plánuješ?” zakoktala jsem a po tváři mi stékala studená kapka potu.
,,Udělat prostor mým nohám! A tvé nohy, Hakicchi, mi tady vadí!” popadl mě kolem pasu a pomalu pravou rukou sjel podél mé nohy.
,,H-hej!” Srdce mi bilo jako splašené a tváře mi hořeli vzrušením. Bála jsem se jakkoliv zasáhnou, jelikož mé ruce chránili můj polonahý hrudník.
Kiseho ruka se zastavila na mém holém stehnu. Trochu nadzvedl sukni, která mu zavazela.
,,K-Kise! Ty zatracený úchyle! Přestaň!” zasyčela jsem.
,,Uklidni se! Přece nechceš, aby nás takhle někdo viděl? Nech mě udělat si pohodlí.” pousmál se. Šlo poznat, že se docela dost baví. Jaký kluk by se nebavil, že?
Jemně zvedl mou nohu a dal si ji kolem svého pasu. Druhá ruka mu zabloudila k mé druhé noze, na které jsem udržovala svou rovnováhu. Těž ji zvedl a volnou rukou mě podepřel pod zadkem.
,,Pře-přestaň! Blbečku!” zašeptala jsem, abych tím zakryla svůj roztřesený hlas.
,,Nemáš mě ráda, ne? Tak by tito tak vadit nemělo!” pošeptal mi do ucha svůdným hlasem.
Byla jsem na něm zavěšená. On se poté opřel o zdi skřínky a sjel podél ní. Pohodlně se usadil na zemi. Já jsem na něm musela obkročmo sedět.
,,Myslím, že jsme sem mohli vejít i jinak.” zabručela jsem. ,,Děláš to naschvál?”
,,Pšt!” potichu mě okřikl s prstem položeným na rtech.
,,Poslouchej, F-Fuyu,” konečně prolomil mlčení Kasamatsu.
,,Co?! Co je zase?! Tak řekni něco?!” zařvala na něj hystericky Fuyu.
,,J-já…” koktal vyděšeně.
,,Vidíš! Už zase! Už zase mi nemůžeš nic říct! Celý náš vztah je jedno velké mlčení, Yukio!” stěžovala si.
Nevím, kdo je Fuyu. Nevím, jak vypadá. Ale podle toho jak mluví mi moc sympatická nepřipadala. Copak se tyhle věci nedají řešit v klidu? Navíc Kasamatsu-senpai je strašně nervozní pokud jde o dívky.
,,Nenávidím takové slabochy jako jsi ty!” zakřičela z plných plic. ,,Žádná holka s tebou nevydrží!”
,,A-ale Fuyu, já myslel, že...mě máš opravdu ráda?” Cítila jsem, že Kasamatsu ztrácí své sebevědomí.
,,Hmm...Hakicchi voní sladce.” polechtal mě Kiseho dech na břiše.
,,Ticho, baka!” praštila jsem ho po hlavě.
,,Jsi krutá!” falešně zasténal.
,,Víš, co Yukio?” pokračovala jeho přítelkyně, Fuyu. ,,Ne! Nikdy jsem tě neměla ráda! Nikdy ses mi nelíbil!” vztek se z jejího hlasu vypařil a nahradila ho smích.
Povšimla jsem si, že se na mě Kise nedívá. Naopak, blonďaté pramínky zakrývaly jeho tvář. Jakoby se pode mnou zmenšoval a jako malé dítě, které se bojí pohlavku, schovával. Jeho ruce na mých bocích se začínali nepříjemně zatínat do mé kůže.
,,T-tak proč jsi se mnou byla?” otázal se ji nechápavý Kasamatsu.
,,Vážně? Jsi takový blbeček?!” zavrčela Fuyu. ,,Samozřejmě, že jen kvůli Kisemu. Jakmile jsem zjistila, že bude chodit na naši školu, okamžitě jsem si odvodila, že bude chodit na basket. Vidíš jak chytrá jsem, Yukio? Rozhodla jsem se, že nechci být jako jeho fanynky a dostat se k němu blíže. A jak jsem to udělala? Začala jsem s tebou chodit!” smála se mu upištěným hlasem, který se měnil v šílený záchvat.
Kiseho pěsti se zatínali silněji a nehty se mu zarývaly do mého masa.
,,P-počkej, Kise!” vzdychla jsem bolestí. ,,To bolí.” Ale on mě ignoroval.
,,Myslíš si, že někdo jako já, by s tebou chodil, Kasamatsu? Jsi ubožák vedle Kiseho! Raději přestanu předstírat lásku k tobě a budu jako jedna z těch jeho oveček! A teď když dovolíš, půjdu si změnit status na facebooku.”
Kasamatsu Yukio byl určitě zlomený. Lidé si někdy neuvědomují, co říkají. Nepřemýšlí nad tím! Nevnímají svá slova, která mohou změnit dotyčné osobě celý život. Stejně jako když dívce řeknete, že je ošklivá a tlustá...bude s tou myšlenkou žít strašně dlouho. Některé se z toho mohou i psychicky zhroutit. To platí i pro kluky, kterým nějaká osoba zničí sebevědomí v lásce. Pokud jde o kluka, který špatně navazuje kontakt s dívkami, je to ještě horší!
Najdu si tě, Fuyu! Najdu si tě a narvu ti tvá slova do huby! Vím, že bych to nikdy neudělala, protože když chci někoho uhodit tak většinou uhodím sama sebe.
Zvuk vzlyků s námi trhl. Ozvala se rozzuřená rána. Nebohá skřínka dostala pěstí od rozhněvaného, zlomeného a nešťastného Yukii.
Natáhla jsem ruku ke dvířkům. Honilo mě černé svědomí, které ani nebylo oprávněné. Chtěla jsem ho obejmout. Chtěla jsem mu říct, že je úžasný a někdo jako Fuyu si ho vůbec nezaslouží. Chtěla jsem ho utěšit a říct mu, že zítřek bude lepší.
V tu chvíli mě Kise zastavil. Dotkl se jemně hřbetu mé ruky a stáhl ji zpátky k sobě. Nechala jsem se. Kdybych teď vylezla ze skříně vůbec bych mu nepomohla. Jen bych vše zhoršila. Muži nechtějí, aby byli jejich chyby, prohry a selhání vidět. Až bude připraven, poví to sám.
Kise se položil mou ruku na svou horkou tvář a zavřel oči. Mám pocit, že to tušil. Věděl, že to tak dopadne. Cítíš se špatně, Kise? Máš špatné svědomí?
Počkali jsme ještě pár minut a poté jsme vylezli. Svobodně jsem se nadechla a setřela lepkavý pot na čele. Popadla jsem Ryoutovo tričko a oblékla se do něj.
,,Poslyš, Haki.” promluvil náhle Kise. Kam zmizelo jeho -cchi? Proč nasadil tak vážný tón? Co jsem udělala špatně?
,,Víš, že jsi strašně krásná dívka?” podíval se mi hluboce do očí a nasadil bolestivý úsměv. Ztrácela jsem se v jeho zlatých očí a srdce se mi rozbušilo.
,,Krásná a hodná.” pronesl s bolestivým podtónem. ,,Kasamatsu-senpai by takovou dívku potřeboval.”
Cože?! Právě mě probodl svými slovy. Můj štít silné holky zmizel. Porcelánová váza se roztříštila a mé srdce bolestivě naráželo do hrudi. Do očí se mi nahrnuly slzy a dech se ztrácel v hrdle. Tolikrát si rýpal svým mečem do mě! Tolikrát ses mě snažil zlomit. Gratuluji...povedlo se. Nejen, že si mi naznačil friendzone...ale ještě se mě snaží dohodit svému kamarádovi, kterého holka opustil kvůli tobě! Ty zatracený hajzle! Sklonila jsem hlavu, aby neviděl můj vzteklý obličej, po kterém stékaly slané kapky.
,,Hakicchi?” starostlivě pověděl.
,,Běž už do háje se svým cchi!” vykřikla jsem na něj, popadla své oblečení a utíkala pryč ze šatny. Proběhla jsem kolem Moriyami a Hayakawi. Nevnímala jsem jejich volání a utíkala jak nejrychleji jsem dovedla.
Bohužel se svou fyzickou zdatností jsem to nedokázala a za chvíli mě někdo na chodbě popadl za ruku. Tak prudce se mnou švihl, že jsem ztratila rovnováhu a padla na kolena. Pohlédla jsem na blonďáka, který svíral pevně mou maličkou ručičku.
,,Hakicchi, co se děje? Vůbec tě nechápu!” spustil.
,,To je právě to! Nic nechápeš!” zamumlala jsem hrubým hlasem.
,,Hele, holky podívejte!” nadšené hlasy dívčího sboru se děsivě přibližovaly. ,,Je to ona? Vážně? Kiseho přítelkyně? Ta sexy modelka? Ta? Notsuda Kami?” řvala jedna přes druhou.
Co...co to povídáte? Kise...má přítelkyni? Nějakou...sexy modelku? Notsuda Kami? Kise Ryouta pomalu strnul. Ten muž se proměnil dočista v kámen.
,,A je tady?! Prý ho jde navštívit! OMG! Já ji tak závidím!”
,,Děvčata nemusíte mi závidět.” zasmál se nějaký hlas, který zněl spíše jako andělský zpěv. ,,Každá jednou najdete svého Kiseho. Ale tenhle je můj! Hej, Kise!” lehké krůčky Kiseho anděla se přibližovaly. Hlasitý povyk dívek se zvyšoval, že jsem se bála, že to mém bubínky nevydrží.
,,Kise? Co to děláš s tou holkou?” otázka, na kterou jsme oba čekali.
Podívala jsem se nahoru a v okamžiku mi spadla brada. Vedle Kiseho stála přenádherná dívka. Její čistá krása mě oslepovala a měnila v šedou skvrnu. Dlouhé kudrnaté vlasy měly nádech jahodově růžové barvy. Husté řasy lemovaly velké zelené oči. Velký výstřih, ženské proporce a dlouhé nohy. Přede mnou stál perfektní kluk a perfektní holka. K těm jsem nepatřila….já jsem oproti nim nikdo.
,,J-já…” Kise nevěděl jak nejlépe vysvětlit situaci, kdy jedné dívce zlomil srdce. Sklonila jsem hlavu a postavila se na nohy. Prohrábla jsem s modré vlasy a zamračila se na Notsudu Kami.
,,Spadla jsem a tenhle blbeček mi chtěl pomoc. No big deal!” řekla jsem s hrdě vypjatým hrudníkem. Otočila jsem se na podpatku a se vztyčenou hlavou odcházela rázným krokem pryč. Jakmile jsem byla za rohem školní budovy, celá jsem se zhroutila a schovala se do učebny hudební výchovy.
Ukrytá za klavírem jsem se třásla zimou. Nedovedla jsem zastavit proud slz. Chtěla jsem, ale nemohla jsem. Dveře učebny se otevřeli. Schovala jsem své zarudlé oči do dlaní a snažila se nevzlykat.
,,Haki-chan?” ozval se známý melodický hlas pana profesora Kaworu. ,,Co se stalo?!” přispěchal ke mě.
Nejspíš si myslel, že mě někdo šikanuje. Chytl mě za ruce a silou odkryl můj mokrý obličej.
,,Co se ti stalo, Haki? Ublížil ti někdo?” ptal se starostlivě.
,,Kaworu-sensei, znáte příběh o obyčejné, ošklivé dívce, která se zamiluje do úžasného...krásného...laskavého...roztomilého...kluka...který je totální idiot!?
,,Ne, neznám, Haki-chan.” odpověděl klidným hlasem a něžně se usmál.
,,Tahle dívka před ním chtěl skrývat své emoce. A on ji chtěl dohodit svému kamarádovi. Myslíte, že mu ta dívka měla říct pravdu dřív?” věnovala jsem mu úsměv stvořený z bolesti a hněvu.
,,Možná, že měla.” odpověděl nejistě.
,,Ne, udělala dobře, že to neřekla. Protože ten idiot už má přítelkyni.” zlomil se mi hlas.
,,Pojď, Haki.” zvedl se Kaworu-sensei a natáhl ke mě ruku. ,,Odvezu tě domů.”
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
