Ayama
Informace:
Předem se omlouvám za všechny možné chyby. Prostě si jich nevšímejte. :D Text psaný kurzívou je to co si Ayama myslí. ( Sice to jsou 2 nebo 3 věty, ale to je jedno. :D )
Jmenuji se Ayama, je mi 16 let. Jsem štíhlé postavy. Měřím 157 cm. Mám kratší vlasy a tmavě modré oči. Když jsem byla malá, rodiče zemřeli při autonehodě. Teď bydlím sama s mým bratrem. Chodím do 2. ročníku na střední školu. Nemám žádné přátele. Spíš žádné nechci. Nechci aby, mě zase někdo zradil...
Ráno:
Slyším hrozný zvuk budíku. Vypínám ho. Oblíknu si školní uniformu. Učešu si vlasy a jdu si vyčistit zuby do koupelny. V koupelně nikdo nebyl. To je snad poprvé. Jindy by tam byl můj starší bratr a schválně by mě tam nepustil. Jenže dneska nebyl. vycházím z koupelny, kouknout se do pokoje mého bratra. Otevírám dveře a nikoho nevidím. Vejdu dovnitř. Najednou světlo zhasne. Nic nevidím. A zezadu mě někdo chytne. Vykřiknu. Po tom se otočím a vidím svého bratra, který mě ještě pořád drží. „Katsu ty debile!“ Katsu se směje pustí mě. Naštvu se a odcházím z pokoje. Už je dost hodin tak jdu do školy.
Ve škole:
V šatně se přezuji a jdu do třídy. Ve třídě si jako obvykle sednu do poslední lavice u okna. Vedle mě sedí kluk jménem Kazuki. Sedíme spolu už dva roky a ještě jsme spolu pořádně nemluvili. Začala hodina. Máme dějepis. Jediný předmět, který mě baví. Po hodině jdu na záchod. Na záchodech slyším, jak mě nějaké holky pomlouvají. Na to jsem zvyklá. Čekala jsem něž odejdou a pak vyšla ze záchodu. Otevřu druhé dveře a někdo do mě vrazí. Padám na zem. Už na ní ležím. Otevřu oči a nad sebou vidím Kazukiho. Kazuki byl nade mnou a já se nemohla zvednout. Navzájem jsme si koukali do očí. Nikdy jsem si nevšimla jeho krásných zelených očí. Zvonilo, ale my to nevnímali. Za chvíli se Kazuki zvedl a podal mi ruku, chytla jsem jí a nechala se zvednout. Potom jsme šli do třídy. Učitelka se na nás naštvaně podívala a zeptala se: „Kde jste byli?“ Kazuki odpověděl: „Paní učitelko, promiňte, že jsme přišli pozdě. Ztratil jsem klíče a Ayama mi je pomáhala hledat. „Dnes budete po škole aby jste si pamatovali, že na hodinu máte chodit včas. Posaďte se!“ S Kazukim jsme se posadili.
Po škole jsme šli za učitelkou do kabinetu. Ta nám dal papír na kterém byli příklady z matiky a řekla: „Jděte do třídy a až to všechno vypočítáte tak mi to přineste. Jo a Ayame Příště si nelehej na podlahu, je studená můžeš nastydnout.“ „Promiňte.“ Omluvila jsem se celá červená a zavřela dveře kabinetu. Kazuki se usmál. Šli jsme do třídy. Ve třídě jsme si sedli a začali počítat. Vůbec mi to nešlo. Nesnáším matiku. A tak jsem se zeptala: „Kazuki?“ „No?“ „Už máš něco vypočítaný?“ „Jop.“ „A dáš mi to opsat?“ Podal mi svůj papír a já si to opsala, „Děkuju.“ Vzal si papír a zase počítal. Za chvíli se zeptal: „Chceš to vysvětlit?“ Kývla jsem. A tak mi to vysvětlil. Woow! Já chápu matiku. Pak jsem mohla počítat sama. Kazuki na mě počkal, než to dopočítám. Když jsem to dopočítala, šli jsme za učitelkou a odevzdali jí papíry. Pak jsme šli domů.
Doma:
S Katsuem jsme se navečeřeli. Po večeři se mě katsu ptá: „Kde si byla?“ „Co ti je do toho?“ „Promiň.“ omluvil se. „Byla jsem po škole, protože jsem přišla pozdě na hodinu.“ „Aha.“ Umyla jsem nádobí a šla si číst do svého pokoje. Docela jsem se začetla. Bylo už pozdě večer, šla jsem se osprchovat. Potom jsem šla do postele a hned jsem usnula. Ráno jsem se probudila v něčím objetí.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
