Dívka z porcelánu 2 kapitola
Informace:
Pokračovaní Dívka z porcelánu
Dívka z porcelánu
2 kapitola
Po té co jsem Marii uložil do postele, jsem měl dvě hodiny hlídku a až pak jsem šel do postele. Usnul jsem rychle, ale za pár hodin sem se vzbudil tak okolo půl noci, rozhlédnu se tmou a s nevelkým nadšením zjistím, že vedle mé postele stojí temná postava s krvavě, zářivýma očima a prohlíží si mě. Neměl jsem tušení co to je a tak jsem neměl odvahu se pohnout. Mrkl jsem, když jsem zase otevřel oči, bylo to fuč. Podíval jsem se na vedlejší postel, ve které měla spát Maria, byla tam zachumlaná do deky. Hbitě jsem vyskočil z postele, oblékl se a vyrazil jsem se najít tu záhadnou postavu. Ani po hodině hledaní a probuzení dvou lovců a strážkyně jezera nic. „Heee? Jsi si jistý, že tam vážně něco bylo?!“ zeptala se nevrlá strážkyně „Uklidni se strážkyně…“ řekl jsem. „Mám jméno je to Kuro… slyšíš, Kuro…“ řekla už celá dopálená a zase si šla lehnout a lovci ji následovali a i já.
Když jsem se ráno probudil, bylo pět hodin a Maria nebyla v posteli, stála vedle té mé, jako včera ta temná postava, ale bez těch rudých očí. Trhnul jsem sebou, když jsem si jí všiml „Stalo se něco minulou noc o půl jedné ráno pane?“ zeptala se až příliš zdvořile, chladně, ledově a jako opravdová loutka. Vypadala ještě víc neživě než předtím a po zádech mi přeběhl mráz. „Jak víš, že jsem byl s dalšími pryč?“ podezíravě jsem na ni pohlédl a čekal na odpověď „Nespala jsem…“ odpověděla mi nakonec. Po dlouhé odmlce zase pokračovala „Co jste hledali?“ zeptala se s divným tonem v hlase, „Když jsem se v noci vzbudil, viděl jsem nade mnou stát temnou postavu s rudými, zářivými oči ale jen sem mrkl, zmizela tak ji šel hledat s dalšími.“ Podivně se na mě zadívala.
Po velmi dlouhé odmlce se narovnala a tiše pronesla „Byl snad nějaký důvod, proč jste mě hledal? Ale asi bych se měla omluvit za to, že jsem vás probudila a vyhnala z postele tak pozdě“ řekla s nepřítomným výrazem. Vyvalil jsem na ní oči „Tos byla ty?!“ zeptal jsem se dost podiveně a ona mi na to jen lehce přikývla. Pak jsem ji poprosil, aby šla na chvíli za dveře, abych se mohl převléct. Když jsem ji pak pustil dovnitř a vyšel jsem ven, zamkl jsem za sebou a ji vlastně v tom pokoji. Odešel jsem přímo do hlavního řízení, kde lovci mé úrovně dostávají mise a teleportují se odtud na místa akce. „Dobré ráno Takao-kun… kde je ta dívka?“ otázal se hlavní velitel. „Radši jsem ji zavřel v mém pokoji“ najednou sem sebou trhl když jsem uslyšel ta slova:„Heee?...Vážně tam je zamčená? Neřekla bych.“ Když jsem se otočil po hlase, uviděl jsem Mariu sedět na římse vysoko nad zemí.
Všichni jsme na ní hleděli jak blbci „Tohle je trochu moc nebezpečné!“ zařval jsem na ní a pokračoval „ hned od tam tuď slez!“ přikázal jsem jí.“Ano, pane…“ řekla, se vším mrtvím, děsivým a chladným půvabem co měla. Zahoupala nohama a pak se zaklonila natolik dozadu, až začala padat hlavou k zemi, i když padala, vypadala elegantně a půvabně. Když byla pár metrů nadzemí hbitě udělala přemet a dopadla na zem v pokleku s upaženýma rukama. Napřímila se a vydala se lehkým krokem ke mně. Když ke mně přišla, dal jsem si ruce v bok a přísně jsem se na ní podíval „Jestli tohle někdy ještě uděláš, těš se na trest!“ řekl jsem, ostatní hleděli na její bělostnou, porcelánovou klidnou tvář „Až moc se bojíte o tu prázdnou schránku“ pronesla Kuro, celou dobu tam nečině sedí a nic nedělá… vlastně nevěnovala ani pozornost tomu jak Maria padala, jakoby tušila že se jí nemůže nic stát.Všichni lovci zanechali své práce a nazkupili se kolem nás, do velkého kruhu.
Velitel se jí začal vyptávat na takové ty obyčejné věci a ona mu odpovídala krátce a stručně, se zavřenýma očima. Až přišla velice zajímavá otázka „Co si vlastně zač?!“ byl už dopálený její klidností. Otevřela oči a do pohledu na něj vložila veškerý chlad, co v sobě měla a začala mluvit „Já?...co jsem zač?...Jak hloupá, naivní otázka….mám odpovědět krátce a nebo stručně?“ otázala se ho velmi pohrdavě „Stručně“ osekl jí velitel, a pak všichni nastražili uši aby jí slyšely. Hrdě vypnula hruď a začala „Jsem bojová panenka z období gotiky… kolekce Bloody Rose z pod kolekce Alice in the Wonderland, jedna z nejoblíbenějších kolekcí, jsem tak zvaná ‚FIRST DOLLS KILLER‘ pro ostatní panenky mé kolekce jsem EIN-německy jedna, je nás dohromady šest. Znamení-krvavá růže, schopnost- váží se především na ponurou dobu gotiky- smrt, žal, bolest, pocity úzkosti, zacházení do myšlenek, psychické týrání. Barvy-krvavá a temně černá s temnou fialovou. Specialní podoba. Uživatel křídel, kosy, kříže, růže, biče a dýky. Zvláštnosti-jediná pnenka z kolekce Alice in the Wonderland z porcelánu. Nejsilnější ‚DOLLS‘ gotického období. Jako jediná panenka má vzhled gotika-ponurý, temný, děsivý. Ostatní panenky mají jen malou část gotického stylu jinak mají zářivé barvy v lolita stylu. Oh…jěště něco…..jako jediná panenka mám čistě černé oči se slzami, ostatní je mají jako lidé akorát ve velmi neobyčejných barvách a také jako jediná pohrdám vším, celým svět, až na svého majitele který je pro mne vším. Ostatní panenky mají upřímnou radost ze života, i když toto není živod jsme jen prázdné schránky. Ty ostatní se chtějí naplnit a tak když není majitel opatrný začnou si přivlastňovat ony jeho, ale já jsem úplně jiná. Podle všecho se nechci naplnit, jelikož ten fakt že sem jen prázdná schránka uvědomila ale i tak abych nezanikla zabíjím abych tu schránku alespoň z části naplnila. Není to tak, že ostatní panenky zabijí, aby se naplnili, je naplňuje láska jejich majitelů a proto jsem jako jediná dostala přízvisko ‚KILLER‘ a tak vznikl můj oficialní název. Pro ostatní panenky pro všechny z kolekce Bloody rose jsem EINS, jelikož jsem byla úplně první panenka na světě, pro majitele, pro toho současného jsem Maria“řekla a při tom ukázala na mě“ a pro svět, jsem byla, jsem a budu ‚FIRST DOLLS KILLER‘“ řekla to všechno velice slavnostně a pochvalně.
Všichni na ní koukali velice ukvapeně a vlastně na mě taky. Velitel si jí odvedl stranou, a když se vrátily, zavelel k tomu aby se všichni zařadili do oddílů, jelikož chtěl něco oznámit. Postavil se na velitelský můstek a spustil „Takže po tom co jsme slyšely tady od….od…“ zasekl se nevěděl jak jí má nazvat a při tom ona mu do toho skočila „Maria…“ podíval se rychle na ní pak zase hleděl před sebe „od Marii….jste ta nejvyšší úroveň lovců, ale tento měsíc se tu dějí věci přesahující vaši sílu, a proto kdykoliv se někde stane incident úrovně S, bude to jako při starém ale budou tam jako pomocná specialní jednotka o třech lidech-Takuo-kun, strážkyně černého jezera Kuro a Maria… toď vše… počkat ještě něco, necháte Marii a Kuro jednat jak se jim zachce podle uvážení situce a pokud bude situace přesahovat vaše, Takao-kunovi a Kureininy, vedení se chopí Maria a když řekne že zůstanete dál a bude třeba bojovat jen ona uposlechnete. Teď už to je vše. ROZCHOD!“ zavelel.
Když jsem se doslechl rozkazů málem mi hráblo, ale na to jsem neměl čas. Po zdech se rozsvítily rudé kontrolky a alarm začal řvat, přítomnost bestie úrovně S. Ihned tam vypravili sektor B společně se mnou, Kuro a Marii. Byli jsme spojeni přes vysílačky. Byli jsme uprostřed louky a vyděli jsem co se k nám hnalo. Byla to bestie, něco mezi orlem, lvem, obrem, chobotnicí, démonem, devíti ocasou liškou a harpií. Nebojovaly jsme s tím ani pět minut a už jsme byli na pokraji sil ani Kuro nic nezmohla. Maria si s tím nelámala hlavu a seděla na větvi stromu a pořád se ďábelsky šklebila. Pak se z vysílačky ozval jasný hlas velitele „Nasaďte Marii…OKAMŽITĚ!“ Maria slezla ze stromu a přistoupila ke mně „Mám bojovat a velet?“ zeptala se dost odměřeně a chladně. Přikývl jsem a ona si stoupla přede mě „Všichni dozadu!“ všichni uposlechli s pochybností.
Nakráčela si to asi dvacet metů před tu obludu. Pevně si stoupla a ruce sepjala a propletla si prsty, jako když se modlí k bohu. Nejdou se zvednul vítr, kolem Marii se začali na zemi svíjet nějaké rudé čáry a vytvářet ornament, když jsem si ho prohlédl z ptačí perspektivy ze stromu, poznal jsem růži. Najednou z jejích okrajů vyšlehla silná krvavá rudá záře až k nebi a to se ponořilo do temnoty. Vítr sílil a světelný výjev se pořád zvětšoval. Nakonec opadl, ale Marii jsem nikde nevyděl, na tom místě kde stála, byla hustá, neprůstupná, černá mlha. Po chvíli začala lehce opadávat a já v ní poznal postavu trochu jinou, než ta předtím stála. Černé šaty s krvavými a fialovími mašlemi a krajkami, byli celé potrhané, byli krátké něco málo nad kolena, přitom bylo dokonale vidět že je panenka. U pasu měla smotaný bič, a dýku. Na krku měla obojek, ze kterého na řetězu vysel velký kříž s rubínem vprostřed, který připomínal oko a kolem řetězu vyseli černé korále. Vlasy mě dlouhé, havraní a rozpuštěné a přitom v nich měla zapletené bílé růže polité krvý. Před tím jí bylo vidět do obličeje, ale ofina na levé straně se prodloužila a zakryla jí půl tváře, při čemž nebylo oko vůbec vidět. Druhé oko zakrývala páska. V levé ruce držela obří, zdobenou kosu, na nohách měla vysoké kozačky se složitým šněrovaním. Vypadala tak elegantně, vznešeně ale přitom chladně, děsivě, temně a především mrtvě. Pak jsme si všiml že na rameni má jakési tetování ale když se mlha úplně ztratila byl jsem šokován tím co jsem vyděl. Křídla…. Křidla černá stejně jako ty havraní, všude kolem ní bylo černé peří. Podívala se na mě a usmála se tak ďábelsky, chladně a mrtvě. Pak se otočila k té bestii „Vybrala jsi si cestu utrpení, bolesti a smrti. Já ‚FIRST DOLLS KILLER‘ ti teď zpečetím osud. Já uživatel kosy, dýky, biče, kříže, růže a křídel… tě zbavím života.“ Vše pronesla tak hladně, všichni o kus couvli až teď jsme všichni poznali že ona není křehká porcelánová panenka, ona je zabijácká porcelánová panenka. Vrhla se na tu bestii s rychlostí a nečekanou přesností. Nikdy neminula a nebyla trefena. Zatím si s tou zrůdou jen hrála, odkryla pásku z pravého oka a otevřela ho. Bylo stejně černé jako před tím ale i tak bylo na něm něco jiného. Dokázala pohledem zabíjet pohlédla na bestii a několikrát ji sekla kosou.
Umírala v nesnesitelných bolestech, a Maria při tom vypadala tak klidně, když jí sekala kosou opakovaně a opakovaně do hlavy. Nakonec kolem Marii proletělo několik okvětních lístků růže a změnili se v prach, který se změnil v pavučiny. A zamotali do nich mrtvolu. Pak si zase nasadila pásku přes oko a vydala se k nám. Ostatní o kus couvli a já s nimi při čemž klidně pronesla „Majitel by měl vědět, čeho je jeho panenka schopná a jak daleko dokáže zajít, pokud nosí přízvisko ‚FIRST DOLLS KILLER‘“ Byla dost děsivá, ale za to nemohla, měla to už od začátku zakombinované v její povaze.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
