Sen snů - První den - 1. část
Informace:
Do světa Jany přišlo pět anime postav, kteří z klidu udělají peklo na světě. Jak se sem dostali? Proč zrovna do mého světa a proč zrovna já? To jsou otázky, které tíží Janu.
První den
Sobota:
Uslyšela jsem ránu. Hned jsem se zděsila, co to může být za ránu.
,,Noťas.'' zhrozila jsem se, když jsem si vzpomněla, že jsem ho nechala ležet na bobíku v obýváku. Rychle jsem na sebe hodila kalhoty, ale aby toho nebylo málo, jak jsem pospíchala, přišlápla jsem si nohavici a natáhla jsem jak dlouhá, tak široká. ,,Sakra.'' zaklela jsem, vstala jsem a rychle si kalhoty narovnala a pospíchala za kluky a za to co rozbili. Modlila jsem se, aby to nebyl noťas. Byl teprve půl roku splacen.
Našla jsem je v kuchyni.
,,Co se tu....'' nedořekla jsem. Ichinose uklízel střepy od hrnku. Mého oblíbeného hrnku, kde jsem měla jeho fotku.
,,Promiň, byla to nehoda.'' omlouval se hned Ichinose. Cítila jsem, jak mi rudnou líce, ale ne vzteky, ale že si toho hrnku všimli. A taky mi bylo do breku, z toho, jak se rozbil. Můj oblíbený hrnek.
,,Co se stalo?'' zeptala jsem se a šla Ichinosemu pomoci se sbíráním střepů.
,,Prohlížel jsem si ho a vykouzl mi z rukou.'' přiznal Ichinose.
,,Nebo spíš do tebe někdo strčil.'' ušklíbl se Frau a podíval se na Fushimiho.
,,Ale já nechtěl.'' bránil se Fushimi. V tom jsem si zabodla malý střep do ruky. Spustila se mi krev, ale bolest i krev jsem ignorovala a dál sbírala střepy.
,,Ty krvácíš.'' sděsil se Ichinose.
,,To je v pohodě.'' usmála jsem se. Musela jsem nějak potlačit slzy a hlavně vymyslet, jak to vysvětlit mamče. Dostala jsem ho od ní k Vánocům.
,,To v pohodě není.'' řekl Law a vzal moji zkrvavenou ruku a prohlížel si prst. ,,Už ten střep vidím.'' řekl a hned se mi ho snažil vyndat. Ale byl tak malý, že to skoro vůbec nešlo. Uvědomila jsem si, že vlastně Law je doktor. ,,Chtělo by to pinzetu nebo něco takového.'' dodal po chvíli, když se mu nedařilo střep vyndat.
,,A skalpel nechceš?'' provokoval Frau.
,,Náhodou Law je doktor.'' zastala jsem se Lawa. Frauovi sklapla čelist. ,,A promiň, jestli něco takového máme nevím kde.'' omluvila jsem se Lawovi.
,,Nevadí, nějak to vyndám.'' řekl soustředěně Law. Dál se šťoural v mém prstu. Ichinose s Fushimim mezitím uklidili střepy a vyhodili je do koše. Asi po deseti minutách střep Law vytáhl. ,,A je to venku. Ten to chce omýt, vyčistit a zavázat.'' řekl, podíval se na mě a usmál se. Taky jsem se na něho usmála a dala prst pod studenou vodu.
,,Dizenfekci nemáme....'' řekla jsem na to. ,,Ale máme náplast...v lékárničce.'' dodala jsem.
,,A ta je kde?'' zeptal se Law.
,,V ložnici našich. Já pro ni dojdu.'' řekla jsem a mokrou rukou jsem šáhla pro papírovou utěrku a zabalila si do ní prst, ze kterého mi krev ještě tekla.
,,Já tam skočím, když mi řekneš, kam.'' řekl vlídně Law.
,,V pohodě.'' usmála jsem a šla jsem do ložnice našich, pro náplast. Nevšimla jsem si, že mám pronásledovatele.
Ze šuplete jsem vyndala krabičku náplastí a jednu chtěla vyndat.
,,Ukaž udělám to.'' řekl Law, který se objevil vedle mě. Nadskočila jsem, jak jsem se lekla. ,,Promiň, nechtěl jsem tě vylekat.'' hned se omlouval.
,,V pohodě.'' řekla jsem a dala mu krabičku, ze které vyndal nápast. Já dala pryč utěrku a Law mi prst zalepil náplastí. ,,Díky.'' poděkovala jsem. Pak jsem si krabičku vzala od Lawa a vrátila ji do lékárničky.
,,Podivná lékárnička.'' podotkl Law.
,,Jinak se nám to nevešlo.'' usmála jsem se. Oba jsme se vrátili do kuchyně.
Vzpomněla jsem si, že jsem ještě nezapila prášky. Vyndala jsem si skleničku a udělala jsem si šťávu.
,,Co to je?'' zajímalo hned Fraua a nejen jeho.
,,Šťáva, ne?'' zeptal se Ichinose. Přikývla jsem.
,,Když chvilku počkáte, tak vám ji taky udělám.'' řekla jsem. Šla jsem se skleničkou do pokojíku zapít léky. Poté jsem se vrátila. Frau se hrabal ve skříni s talíři. ,,Co hledáš?'' zeptala jsem se ho. Frau se lekl a máme upustil talíř, který držel v ruce. ,,Jen ho prosím nerozbíjej. Už stačí, že musím vysvětlit ten hrnek.'' vyděsila jsem se.
,,Tak řekni rodičům pravdu.'' řekl Fushimi. ,,Stejně je to moje vina.'' dodal.
,,Jo, tak to chci vidět....Víš mami...mám tu pět anime přátel a jeden z nich nešťastně hrnek upustil, když se na něho díval a druhej do něho vrazil....to si máma s tátou poklepou na čelo a pošlou mě do blázince. Díky nechci....'' ohradila jsem se.
,,Tak jestli tu ještě budeme, tak nás stejně uvidí.'' řekl Zoro.
,,Já doufám, že brzo vás vrátím zpátky, kam patříte....ne že by jste mi vadili....je to jako splněný sen, ale tady zůstat nemůžete. Nepatříte sem.'' snažila jsem se jim vysvvětlit.
,,Víte, co mě tak napadá?'' ozval se Zoro. Všichni jsme se na něho podívali. ,,Že nevíme, kdo jsi. Ani tvé jméno neznáme.'' dodal. Začala jsem vzpomínat. Došla jsem k závěru, že jsem se jim ještě nepředstavila.
,,Eh.....promiňte....jmenuju se Jana.'' představila jsem se jim. ,,je mi 26 let, bydlím s rodiči. Mám o dva roky mladší sestru Kateřinu. Mamka se jmenuje Jana a táta Jan. Kdyby něco, tak se mě zeptejte.'' snažila jsem se jim ve zkratce představit a svou rodinu.
,,Co teď podnikneme?'' zeptal se Ichinose.
,,Pustím vám anime, aby jste věděli co to je.'' navrhla jsem. Všichni souhlasili.
Přesunuli jsme se do obýváku. Udělala jsem místo na stole a položila tam notebook a zapnula jsem ho. Čekali jsme až to naběhne.
,,Co to je?'' zajímal se hned Frau.
,,Notebook, na něm si najdeš všechno a můžeš pustit filmy, seriály prostě co chceš.'' řekl Ichinose. Frau se na mě podíval.
,,Říká pravdu, nevím jak jinak to vysvětlit.'' dala jsem Ichinosemu za pravdu. Notebook naběhl a já najela na internet a na stránky, kde se dá koukat na anime. Najela jsem na první, které mě napadlo. Bylo to 07 Ghost. Sice jsem chtěla pustit One Piece, ale to jsem nechala stranou, kdyby se chtěli náhodou podívat. Šlo o to, že to má spoustu dílů. Ani já nejsem tak daleko. Teprve na 71. díle. Pustila jsem jim první díl 07 Ghostu. ,,Tak a teď se koukejte a nedělejte blbosti.'' řekla jsem jim všem.
,,A ty se s námi dívat nebudeš?'' divil se Zoro.
,,Ne, já jdu uklidit pokojík. Je mi jasné, že dneska tu nejspíš přespíte, protože asi těžko dneska vás vrátím zpátky. Budu to muset nějak udělat v pondělí. Ale to vysvětlím později. Teď se v klidu dívejte.'' vysvětlila jsem a šla do pokojíka uklidit postel, kde spí sestra, protože na ní jsem měla různé papíry a sešity. Uklidila jsem je do šuplete ségry, kde bylo volno. Za patnáct minut jsem měla uklizeno. Šla jsem se podívat na kluky. Ti pozorně sledovali obrazovku notebooku a dívali se na anime. Bylo pěkné je pozorovat. Pět chlapů, které ze srdce miluju. A všichni jsou v jedné místnosti se mnou. V mém bytě. Sice nerada, ale musím se jich zbavit. Jinak to nevysvětlím, kde se tu zvali a co tu chtějí. A až se naši vrátí, tak by neměli kde spát. Teď bylo možné, že jeden z nich bude se mnou v pokojíku, dva v ložnici a dva na rozloženém gauči. Uvažoval jsem si pro sebe v duchu. Díl za chvíli skončil. ,,Chcete další?'' zeptala jsem se jich.
,,Rád se podívám, ale na něco jiného.'' přiznal Zoro.
,,Nechceš vidět mně?'' ušklíbl se Frau.
,,Ne. Měl jsem na mysli se podívat na jeden díl od každého anime, kde vystupujeme.'' vysvětlil podrážděně Zoro. Modlila jsem se, aby se tu nezačali prát.
,,OK, ale než vám pustím další díl, tak mi Fushimi, Zoro a Law dají meče. Vrátím, než odejdete.'' a nastavila jsem ruku, aby mi je dali. Law ochotně bez řečí mi ji podal.
,,Ale proč?'' divil se Zoro a neochotně mi dával jeho tři katany. I Fushimi mi meč dal.
,,Kdyby došlo na nejhorší, tak ať se nezraníte. A ty Fraue máš zakázano tasit kosu, tu ti vzít nemůžu.'' vysvětlila jsem. Nikdo kromě Lawa mě nepochopil. Ale mlčeli. Na nic se neptali.
,,Neboj, na neozbojence neútočím.'' zazubil se Frau. Poté jsem jim pustila jeden díl z anime K. Mezitím, co se kluci dívali, jsem šla vařit oběd. Rozhodla jsem se pro špagety s omáčkou. Než jim skončil díl, omáška byla hotová. Ještě chybělo udělat špagety. Než se mi začala vařit voda na špagety, dívala jsem se s nimi nadíl Uta No Prince-sama. Když se špagety udělali, tak bylo jídlo hotové.
,,Hoši, pojďte jíst.'' vyzvala jsem je k jídlu. Všichni poslušně přišli k prostřenému stolu.
,,Kde budeš jíst ty?'' zeptal se Law, když si všiml, že je prostřeno, jen pro pět osob.
,,Já se tam nevejdu, tak se najím u linky.'' usmála jsem se.
,,Klidně si sedni na můj klín, mně to vadit nebude.'' nabídl mi Frau.
,,Jo a nenajíš se ty. Já tu zůstanu.'' ušklíbla jsem se.
,,Ale najím se.'' nedal se odbýt Frau.
,,Prostě nejdu.'' trvala jsem si na svém.
,,Ale vejdeš se sem.'' řekl Law. ,,My se šoupneme a namačkáme se sem všichni.'' dodal a šoupal se udělat mi místo na kraji. I Fushimi a Ichinose se šoupli, že tam bylo menší místečko. Vzala jsem si teda jídlo a šla si sednout. Věděla jsem, že budou kluci neodbytný. Všichni jsme se dali do jídla.
,,Páni, to je dobrota, co to je?'' zajímalo Zora.
,,Špagety.'' odpověděla jsem a nabrala si do pusy.
,,Opravdu vynikající.'' pochvaloval si Law. Postupně to pochválili ostatní. Byla jsem ráda, že jim chutná. Poté jsem jedli všichni mlčky.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
