Pirátská láska - 6. Vyznání
Informace:
Je tu další 6. část Pirátské lásky
Vyznání
Když jsem pomalu přicházela k sobě, tak jsem ležela na tvrdým lehátku. Za pravou ruku mě někdo držel. Podívala jsem se, kdo to je. Byl to Law, který zrovna měl podepřenou hlavu o kousek lehátka a spal. Pravou paži jsem měla ovázanou.
,,Jane...jsi v pořádku?'' zeptal se šeptavý starostlivý hlas z levé strany. Podívala jsem se za hlasem. Byla to Nami.
,,Jo....'' přikývla jsem.
,,Tolik jsem se o tebe bála a nebyla jsem jediná.'' zašeptala Nami.
,,Jak....jak dlouho spím?'' zeptala jsem se šeptem, abychom nevzbudili Lawa.
,,Tři dny.'' odpověděla mi Nami.
,,Jak jste nás našli?'' zeptala jsem se Nami.
O tři dny dříve na Luffyho lodi:
Poté co jsem nastoupila na loď Rudého Johna a všichni to pozorovali z vytřeštěnými oči. I Mariňáci čuměli jak puky. Když se tak nějak všichni vzpamatovali, loď začala odplouvat i se mnou.
,,Musíme rychle za nimi.'' křikl Law na Luffyho. Luffy chtěl dát rozkaz plout za lodí Rudého Johna, když se ozval kapitán mariňáků.
,,Ne tak rychle. Ji zachráním já, ale nejdřív se musím postarat o vás.'' řekl kapitán.
,,Na to nemáme čas.'' zavrčel Law. Poté pár mariňáků nastoupilo na loď Luffyho. Museli se nějak bránit. Všichni tasili své zbraně. Luffy používal své pěsti, Nami svou tyč, Usopp schovaný používal svůj prak a své náčiní, Sanji své nohy a Zoro s Lawem tasili meče. Boj zač. Nikdo neměl s nikým žádné slitování. Kapitán mariňáků zůstával na lodi a vše pozoroval.
,,Dělejte zbabělci, to si říkáte chlapi?'' tak nějak povzbuzoval své mariňáky kapitán. Nakonec to dopadlo tak, že všichni mariňáci dopadli do vody. Usopp pak vystřelil z kanónu a zničil motor lodi mariňáků. Takže nemohli odplout.
,,Adie.'' rozloučil se Law a loď vyplula. Luffyho dobrým zrakem viděl v hodně veliké dálce loď Rudého Johna. Nami určovala kurz plutí. Loď svým tempem dohnali za dva dny (takhle jsem byla na lodi vězněna, než začal souboj proti Rudému Johnovi). Vylodili se na loď Rudého Johna a boj začal. Tentokrát tekla krev. Law ani Zoro žádného piráta nenechali na živu. Někteří popadali do moře a nechali je na pospas. Když pirátů ubývalo, šel mě Law najít. Poté co mě našel a já ztratila vědomí odnesl do jedné kajuty a šel hledat lékárničku.
Tu nakonec našel a vyhrnul mi tílku. Sešil mi znovu starou ránu od Misty a vyčistil a sešil ránu od Rudého Johna. Poté se mi podíval na pravou paži a taky mi ji ošetřil a udělal pár stehů. Od té doby se ode mne ani nehnul. Na jídlo a spánek ho museli nutit.
Součastnost:
Dovyprávěla mi Nami, co vše věděla, co se stalo.
,,Aha...díky...teď si zase zdřímnu.'' dostala jsem ze sebe a zavřela jsem oči. Znovu jsem usnula.
Když jsem se probrala, nikdo mě za ruku nedržel. Po levé straně na posteli někdo spal. Spíš chrápal. Podívala jsem se, kdo to je. Byl to Zoro. Pomalu, opatrně jsem se posadila na pohovce. Bolela mě už záda, jak byla tvrdá. Pomalu jsem slezla z pohovky.
,,Co myslíš, že děláš?'' ozval se Zorův hlas za mnou. Leknutím jsem se otočila.
,,Zoro....''dostala jsem ze sebe. ,,Jdu si jen lehnout na tu postel, co je tu napravo. Bolí mě záda z té tvrdé pohovky.'' vysvětlila jsem hned pravdu. Zoro byl u mě a podpíral mě.
,,Pomohu ti.'' řekl a za jeho podpěry jsem se dostala do měkké postele. Hned jsem zalehla. Ale opatrně, břicho mě pěkně bolelo.
,,Díky.'' poděkovala jsem mu a pousmála jsem se. ,,Kde ostatní?'' zeptala jsem se Zora.
,,Zrovna obědvají.'' odpověděl mi Zoro a usmál se. ,,Jak ti je?'' zeptal se mě.
,,Bylo i líp.'' odpověděla jsem pravdu. Znovu jsem byla unavená. Ten přesun z pohovky do postele mě zmohl. ,,Promiň, ale schrupnu si.'' oznámila jsem. Zoro se jen usmál.
,,Kdyby něco, jsem tu.'' dodal po chvíli. Jen jsem přikývla a zavřela jsem si oči. Hned jsem usnula tvrdým spánkem.
Když jsem se znovu probudila, posadila jsem se na posteli. Břicho mě bolelo, ale už ne tolik. Už jsem se necítila, tak unavena jako předešlé dny. Podívala jsem se na druhou stranu, kde zrovna spal Usopp. Musela jsem se pousmít. Sice chrápal, ale ne tolik jako Zoro. Dveře se zrovna otevřeli. Objevil se v nich Law. Usmála jsem se na něho.
,,Jane...jak ti je?'' hned byl u mě a vyptával se. Všimla jsem si, jak se Usopp probral a posadil na posteli. Potichu jako myška se vytratil pryč, ale já ho přesto viděla.
,,Už líp.'' odpověděla jsem pravdu. Law mi naklepal polštář, abych jsem si mohla pohodlně opřít. Opřela jsem se.
,,To jsem rád. Nevypadalo to moc dobře.'' řekl mi Law a usmál se na mě. Sedl si na stoličku, kterou si přisunul blíž ke mně. Chtěla jsem něco říct, když mi Law dal jeho čepici na moji hlavu. Překvapil mě tím. ,,Víš, chci ti něco říct.'' začal mluvit jako první. Nechala jsem ho mluvit. ,,Od prvního okamžiku, kdy jsem tě uviděl, jak si přišla na naši loď a byla si mi představena, jsem se do tebe zamiloval. Nevěděl jsem v té době, že tě miluju, ale časem čím jsem byl starší jsem to chápal víc a víc. Byl jsem rád, že spolu sdílíme jednu kajutu. Vždy jsme se prali o tuto čepici. Chtěl jsem ti ji vždy půjčit, ale bál jsem se ti to vysvětlovat proč tak snadno ti ji půjčuji, když jsem nechtěl, aby na ni někdo jen rukou šáhnul. Proto jsem se s tebou o to pral. Nebo spíš přetahoval. Jak jsem začínal víc chápat city k tobě, které cítím chtěl jsem ti to říct, ale nikdy jsem si nedodal odvahu. Už jsem byl rozhodnut, že ti to řeknu v ten den, kdy si mi řekla, že jsem ti zabil otce. Došlo mi, že není vhodná chvíle. Ale dál to nedokážu skrývat. Jane miluju tě.'' vyznal se mi Law. Při jeho slovech mi tekly slzy proudem. Ale štěstím ne smutkem nebo nenávistí.
,,Víš Lawe.....taky se ti musím přiznat....Když mi bylo osm, měla jsem dobro příležitost tě zabít, ale nedokázala jsem to. Přemýšlela jsem stále nad tím proč. Časem mi došlo, že tě mám ráda, že jsem ti to prominula. Ale že tě miluju mi došlo o hodně později. Za pomoci Nami jsem si dodala odvahu, že se ti vyznám....koupila jsem si a výběru Nami toto oblečení.'' podívala jsem se na zakrvácené tílko. ,,A chtěla ti říct pravdu, proč nejsem schopna tě zabít. Že tě miluju, ale pak se vše zhatilo. K Rudému Johnovi jsem se přidala jen proto, abych ti zachránila život. Kanonem mířil na tvoji hlavu. A to bych nepřežila, kdyby si umřel. Miluju tě.'' taky jsem se Lawovi vyznala. Ještě trochu mi tekly slzy. Law se na mě podíval. Setřel mi slzy jedním prstem a nechal svou ruku na mé tváři. Zadívali jsme se do očí. Pomalu se ke mně přiblížil a políbili jsme se. Oba jsem měli zavřené oči.
,,Slibme si ještě jeden slib.'' zašeptal Law, když jsme se přestali líbat.
,,Jaký?'' zeptala jsem se.
,,Že kdyby někdo z nás zemřel, ten druhý bude žít dál.'' řekl Law a díval se mi do očí. I já se dívala do jeho očích.
,,Dobře. Slibuju.'' slíbila jsem a nastavila jsem ruku v pěst. Law taky dal ruku v pěst a praštili jsem se slabě pěstmi.
,,Slibuju.'' řekl Law. ,,Teď by si měla odpočívat a nabrat sílu.'' oznámil mi. Udělala jsem místo vedle sebe.
,,Uděláš mi tu čest a lehneš si vedle mě?'' zeptala jsem se Lawa a cítila jsem, jak mi rudnou tváře. I Law trochu zrudnul. Poté položil čepici na stůl a lehl si vedle mě. Já se k němu přitulila a hlavu si položila na jeho hruď. Law mě obaj. Zavřela jsem oči a hned jsem usnula.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.