Pirátská láska - 5. Konečný boj
Informace:
Je tu další 5. část Pirátské lásky
Konečný boj
Poté co mě vytáhli na loď, odebrali mi můj meč a svázali pevně ruce. Naposledy jsem se podívala po ostatních, hlavně po něm. Všichni na mě zírali s vytřeštěnýma očima. Zavřeli mě do nějakého pokoje.
Zde nebyla žádná postel, stůl, židle, prostě nic. Ani okno tu nebylo. Když zavřeli dveře, byla tu tma jak v pytli. Břicho mě trochu bolelo, ale tím jsem si hlavu nelámala. Přemýšlela jsem nad ním. Nad Lawem. Nezapomenu ten jeho vytřeštěný výraz, když jsem se dobrovolně vzdala Rudýmu Johnovi. Ale musela jsem to udělat. Ten kanon mířil na hlavu Lawa. Kdyby vystřelili, bylo by po něm. A tomu jsem nemohla nechat dopustit. Musel žít. Jediný člověk, který ho smí zabít jsem já a jen já, jak jsme si slíbili. Nemohla jsem dopustit, aby Rudý John zabil Lawa. Loď se dala do pohybu. Vyplouvali jsme. Žádnou ránu jsem neslyšela ani hlasy, tak by mělo být vše v pořádku. Zavřela oči a přemýšlela jsem. Chtělo se mi brečet, ale potlačovala jsem slzy. Musela jsem usnout.
Když jsem znovu otevřela oči, v místnosti se svítilo.
,,Princezna se nám probudila.'' promluvil hluboký hlas. Poznala jsem ho. Patřil Rudýmu Johnovi.
,,Co ode mne chceš?'' zeptala jsem se ho nevrle.
,,Co od tebe chci? Chceš mě rozesmát?'' začal se Rudý John smát. Sledovala jsem ho nenávistným pohledem. ,,Chci tvou smrt, samozřejmě!'' řekl rázným hlasem.
,,Tak proč si mě už nezabil?'' divila jsem se.
,,Protože si usnula a chci tě zabít v regulérním boji.'' vysvětlil mi Rudý John.
,,To, chceš dopadnout, jako minule?'' zeptala jsem se ho nechápavě.
,,Nedopadne to jako minule, jsem silnější, než si myslíš.'' vychloubal se Rudý John. ,,Ale než půjdeme, tak hoši se o tebe ještě postarají!'' zasmál se Rudý John a odešel. Nechal mě tam na pospas dvěma pirátům. Bála jsem se, co tím myslel. Oni mě tu chtějí znásilnit? Pomyslela jsem si a na sucho polkla.
,,Neboj, nebude to bolet.'' zasmál se první pirát. Musela jsem na něho zírat s vytřeštěnýma očima.
,,Možná trošičku.'' zasmál se druhý pirát a pevně mě objal. Nezmohla jsem se na odpor. Ten první pirát tasil nůž. Na jednu stranu se mi ulevilo, ale na druhou stranu jsem nechápala o co tu jde. Ten první pirát začal podat do mé pravé paže, kde jsem měla tetování, v podobě srdce. Hodně jsem si ho vážila tohoto tetování. S Lawem jsme si ho nechali tetovat společně. Teda on na svou hruď a přes celé tělo a já jen na pravou paži malé srdíčko. Pak se Law nechal ještě různě potetovat. Za zádech a po rukách. Mně stačilo to jedno. A teď mi ho ničili. Ani jsem necítila tu bolest toho nože, jako bolest na duši, že mi ničí co si taky hodně cením.
,,Tak a je to.'' zasmál se první pirát a přestal bodat. Druhý pirát mě pustil a oba odešli. Cítila jsem proudy krve, jak mi teče z pravé paže. Potlačovala jsem slzy.
,,Za to mi zaplatíš, Rudý Johne!'' zaklela jsem nahlas. Jídlo ani pití jsem nedostala. Ani ne po jídle, jak po vodě jsem prahla. Když se znovu otevřely dveře, tak mi Rudý John rozvázal ruce a já se postavila na nohy. Hodil mi do ruky můj meč.
,,Teď se rozhodne, kdo z koho!'' řekl rázně Rudý John. Oba jsme vyšli na denní světlo. Muselo být poledne, protože slunce svítilo slunce nad námi a pralo to pořádně. S Rudým Johnem jsme si stoupli naproti sobě. Oba jsme tasili. ,,Připravena?'' zeptal se mě. Přikývla jsem. Boj započal. Zatím jsem se jen bránila útokům Rudého Johna. Pravá paže mě bolela i břicho, které jsem měla od Misty zraněné. Vždy jsem vykryla jakýkoliv útok Rudého Johna. ,,Snad taky budeš útočit a ne se jen bránit ne? Nebo jsi srab?'' zeptal se mě. Slovem srab mě vytočil.
,,Budu útočit, neboj se, až přijde čas.'' řekla jsem rázně. Poté jsem se stále bránila.
,,Kapitáne, Slamáci na obzoru a rychle se přibližují.'' zvolal pirát na hlídce. Ulevilo se mi, že mě našli. Dokud se nenalodili na tuto loď a nezačal boj mezi nimi, jsem se jen bránila. Poté co nás dohnali a nalodili se, jsem začala útočit na Rudého Johna. Pravý boj započal. Našla jsem i pár jeho slabých stránek, ale ještě jsem je využít nechtěla.
,,Takhle se mi líbíš Janey.'' posmíval se Rudý John.
,,Neříkej mi tak! Kromě jedné osoby mi tak nesmí říkat nikdo!'' rozčílila jsem se.
,,Ale co pak, nelíbí, Janey?'' dál se posmíval. Minulost se opakovala. Došlo mi, jak ho můžu zastavit, ale musela jsem riskovat i svůj život. Ale risk je zisk. Řekla jsem si pro sebe. Rozmáchla jsem se a bodla mečem Rudýho Johna. Jenže bodl on i mě, ale do břicha. Rudý John padl na zem. Ještě mrtvý nebyl, ale umíral. Já si klekla. kapala ze mně krev. Chytila jsem se za břicho. Poté jsem se dobelhala k okraji lodi a opřela se o loď. ,,Pro...proč mě nedorazíš?'' dostal ze sebe.
,,Stejně umíráš, tak co.'' řekla jsem stroze.
,,Řekni mi něco...Janey.....co...ti řekla...má Misty, jako poslední slova?'' požádal mě Rudý John.
,,To nepochopíš. A jak má Misty?'' nechápala jsem já.
,,Odpovím ti...když...odpovíš...ty mně.'' navrhl Rudý John.
,,Souhlasím.'' souhlasila jsem na konec.
,,Má...Misty...byli jsme...manželé.'' odpověděl mi Rudý John.
,,M...manželé?'' vysoukala jsem ze sebe.
,,Ano...poté...co mě zachránila...'' odsouhlasil Rudý John. Věřila jsem mu. Umírající člověk vždy říká pravdu.
,,Její poslední slova byla....Proč si nezabila svého kapitána.'' řekla jsem mu, co byla poslední slova Misty.
,,N...nechápu.'' řekl Rudý John.
,,A taky nepochopíš, jako to nepochopila Misty. Ale promiň, to ti vysvětlovat nebudu.'' trvala jsem na svém.
,,S...sbohem Janey...sejdeme se v pekle.'' vyřkl poslední slova Rudý John a zemřel. Já si opřela hlavu o trám lodi a zírala na oblohu. Můj meč ležel vedle mě. Rána mi krvácela. Teda dvě....to bodnutí od Rudého Johna a taky ta, kterou jsem měla sešitou od boje s Misty. Znovu se mi otevřela.
,,Jane...Jane...'' slyším, jak někdo volá mé jméno. Byl to Law.
,,Lawe....'' dostala jsem ze sebe. ,,Jak jste nás našli a co mariňáci?'' hned jsem se vyptávala.
,,Teď není čas na vyprávění, musím tě ošetřit.'' odpověděl mi Law.
,,Dobrá....jen si trochu prospím.'' řekla jsem a ztratila jsem vědomí.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
