PSYCHO&LOVE 3
Informace:
NEMYŠLENO ZLE!
Omlouvám se za hrubky!! ;)
NEMYŠLENO ZLE!
„Brácho, ona si asi myslí, že jsme perverzáci!!" vykřikne, nejspíše mladší Stip. „Jejda! Sorráč, chtěl jsem ti tu halenku jen povolit, je tu horko!!" začervená se Flip.
Tohle nejspíš bylo kvůli mému rajčatově rudému obličeji. Takže jak to je?!! Jsem zmatená a nervózní. „M-mohli by jste mě pustit?" ptám se a poslušně čekám na odpověď „Promiň, ale to neee." zasměje se Flip. Vybírají mi kabelku. Všechny peníze se strácejí v jejich pytlích označených $ (dollarem). Jediné co můžu je...na ně koukat, ale jestli je ještě někdy potkám...!! Ksakru!
Prostorem se náhle rozlehne zvuk rozbíjejícího se skla. Záchrana?! Oba zpozorní, co se to děje? Stip obejde židly na které sedím svázaná a přes oči mi dává jakousy černou pásku. Nic nevidím. To mě opravdu dost zneklidnilo. Slyším běhové kroky, nejspíš berou roha! Bojím se vyslovit ba i jen hlásku, ale po chvilce „J-je tu někdo?...“ nikdo neodpovídá tak mluvím dál „... Haló? Prosím, pomocte mi!“ volám a naříkávám, prosím o slitování. Cítím jak mě ofoukne slaboulinký vánek. Někdo těsně kolem mě prochází. „Pomoc mi...“ říkám i když si nejsem jistá jestli to vůbec NĚKDO je. Začíná se mě dotýkat, rozvazuje pásku. Malinko jsem sebou trhla. Uvidím svého zachránce!! Mé oči si začínají zvykat na lehká světla zahalující místnost, rozkoukávám se.
„M-M...“ koukám vyjeveně „...Miku!!?“ vyhrknu, poslední písmenko trochu polikám. V krku se mi dělá knedlík. Taky se dívá dost překvapeně. Nepoznává mě?
„My se známe?“ vyptává se „To jsem já, já Floe!!“ prosím vzpomeň si! „Wera! Byli jsme sousedé!“ vyskočí ze mě věta sama od sebe. „Sorry, nevim.“ co to s ním je? Začíná se pouštět do rozvazování pevných uzlů narukou a nohou. Proč si mě nepamatuje?
Zvedá se z kleku a podává mi svou ruku. Jeho nabýtku přijmám a s jeho pomocí se zvedám ze židle. „Au-!“ při došlapu na na pravou nohu mi ruplo v kotníku a noha se prolomkla v kloubech. Z nenadání mě vzal do náruče. Jeho hřejivé objetí je tak příjemné, už se nebojím, cítím se v bezpečí. Kam to jdeme mi bylo celkem jedno, hlavně pryč odsud. Po zdlouhavé cestě jsem nejspíš usnula.
Kde to teď jsem, zase ležím na něčem měkkém. Gauč? Přetočím se na bok, otevírám oči a prohlížím místnost. Ležím na červeném koženém gaučíku,předemnou je stolek za kterým se tyčí černá plazmová televize. Docela luxusní obývák!! Posadila jsem se a teprve teď si všimla toho, že jsem převlečená. Trochu jsem se zhrozila co se mnou dělal. Opravdu mám tak tvrdý spánek?
Zvedám se a prohlížím dál, přecházím od poličky k poličce. U jedné se zastavím. Byly na ní fotky, na jedné byl Mike s dalšíma dvěma klukama. Byly dost hezcí a o jejich postavě ani nemluvě. Natáhla jsem k fotce ruku a vzala ji, abych si lépe prohlédla ty dva neznámé muže.
Cosi z poza rámečku vypadlo. Diář. Zvedla jsem ho ze země a fotku navrátila na místo. Chvilku ho držím v pravé ruce a hluboce přemýšlím. Mám?
Otevírám ho, je na podepsaný Mikem, jeho deník... Jsou tam základní informace. Vypadá to, že byl dost používaný a teď dlouho zastrčený za rámem fotky. Začínám číst.
Je 20.4.1996 připravujeme se na tajnou misi. Musím vše zbalit. Co se bude dít, vše je naplánováno díky Badymu, jeho modré oči se vždycky rozzáří když může být opravdu užitečný! Je to specialista přes špionáž.
Další den 21.4.1996 jsme utábořeni asi kilák od základny nepřátel. Je tu dusno a velmj težce se dýchá. Hell dělá večeři. Je to Ital a až příliš často si šahá na svého na koncích zakrouceného kníra, ale vaří dobře.
22.4.1996 1:39
Chci se podělit možná poslední slova. Prosím bože ochraňuj nás. Pokud tohle někdo najde a mi to nepřežijem. Schovejte to někam hodně daleko ať to nikdo další nenajde. Bojovali jsme statečně.
22.4.1996 4:50
Jsem poslední z přeživších, co budu dělat!
6:06
Jsem tu sám, kdo je všechny zabil? Probudil jsem se v krvi a vnitřnostech mích nepřátel. Já je zabil? Jsem já ta zrůda?
- - -
Hej, ty co si píšeš tenhle z**ranězk**venej deník. Já je zabil. Taky nevím kdo jsem, ale jmenuju se Mike. Jen mi řekni co se mnou je?
Co to je? Vždyť sem nikdo jinej psát nemohl. Mike? Že by to nebyl on? Kdo mě zachránil? Nejdřív to vypadalo, že je v pohodě a nakonci píše, že je všechny zabil? Co se to tu děje?!
Slyším jak se otevírají dveře, okamžitě si sedám a deník schovávám pod polštář. „Dobré ráno!“ oznamí mi Mike „Dobré“ oplatím pozdrav malinko neklidně.
Co se bude dít dál?!....
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
