Jiná- kapitola 6
Informace:
Po asi dvou týdnech je zde 6 kapitola jiné. Přeji pěkné počteníčko, a doufám že se bude alespoň trochu líbit :3 A taky bych chtěla poděkovat všem kteří si najdou čas na to aby si moji povídku přečetli!!Btw vím Bakuoci jsou zvláštní název ale psala jsem to asi v půl jedenáctý a byla jsem unavená. Nic lepšího mě nenapadlo :/
-Clary :)
Dokulhala jsem k Sarah a položila jsme ji ruku na rameno. Vzhlídla ke mě: "Jsou všude, sledují nás!"
-O týden později-
Dořekla jsme poslední větu z mého rozsáhlého vyprávění. Stařena sedící v houpacím křesle na nás hleděla ustaraným pohledem. Dalších pár minut jen mlčela a pozorovala nás, ticho bylo nesnesitelné. Sarah sedící na zemi vedle mě byla očividně nervozní, loupala si lak z nehtů což dělá jen když je nervozni. Vím to přece jenom už dobrý půl rok vedle ní sedím, a znám jí jako svoje boty. Ona ví VŠE o mě a já vím Vše o ní: "Ach děvčata, obvzlášť ty zrzko nemáte ani ponětí do jakého nebezpečí jste se touto hloupostí dostali. Odmlčela se : "Tvoje kamarádka měla odejít , a už se nikdy nevrátit. Ale tomu si ty zabránila,a málem si za to zaplatila vlastním životem! Kdyby vás nemrtvý odvedli obě dvě na druhou stranu už by pro vás nebyla cesta zpět! Jsi nezkrotná jako oheň který ti proudí žilami, už jen tvé ryšavé vlasy vypovídají o nezkrotné a nebezpečné povaze! Stejně jako u tvé matky. Překvapeně jsem se na stařenu podívala, už už jsem na ní chtěla vypálit milion otázek, ale ona mě prudkým mávnutím ruky umlčela: "O tvých rodičích ti povím později. Teď musíme vyřešit tvoji kamarádku, říkáš že vidíš mrtvé? Sarah přikývla: "A také, jednou když jsem šla domů, viděla jsem jak holub narazil do skla. Když jsme k němu přiběhla, tekla mu krev z oka a měl nejspíš zlomené křídlo. Bylo mi ho líto, tak jsem si k němu klekla. A náhle, byl to nějaký zvláštní instinkt, přiložila jsem na něj ruce. Holuba obklopila zvláštní zář, a když jsem z něj po chvíli odendala ruce byl v pořádku! Ani škrábnutí na sobě neměl!" řekla Sarah roztřeseným hlasem, a při tom upírala zrak na své dlaně: "To je jednoduché, jak už jsme řekla, byla si přivedená zpět ze světla nemrtvých. Toto tě velice poznamenalo, a také díky tomu můžeš vidět "nemrtvé", duše zesnulých hledající klid. Aa tvoje nově nabité schopnosti? Také velice jednoduché, jelikož tě uzdravovala ona! Ukázala na mě dlouhým hubeným prstem: "Jedna z nejmocnějšího rodu tvorů noci. Dcera ohnivé čarodějky a kouzelníka ovládajícího živel vody. Čarodějky která po svém dědovy zdědila zvláštní schopnosti vnitřního zraku. Při uzdravování tvého těla na tebe přešlo trochu její moci. Ale zrzko nemusíš se bát! Ty máš moci na rozdávání! Polkla jsem, byla už jen jedna věc která mě doopravdy zajímala: "A kdo nebo co na nás zaútočilo? A z jakého důvodu?" stařena se přestala usmívat: "To co vás napadlo, říká se jim smrtonoši, jsou to démoni obdařeni magickými schopnosti. Používají černou magii. Je to něco jako druhé vývojové stádium démonů, démona si jistě už viděla." vzpomněla jsem si na temné postavy které vídám již od útlého věku,a přikývla jsem: "Klasický démon je slabý, ale dokáže posednout člověka. A stejně jako smrtonoši dokáže ovládat čas a prostor. Démoni jsou zbloudilé duše. Plné emocí jako je bolest a strach někdy i stesk. Po dlouhé době co jsou sami, a nedokáží najít nebeskou bránu, už nedokáží snášet tyto emoce a zešílí. Začnou zabíjet lidi a pojídat jejich duše, když jsou naplněny dušemi a strachem který jejich majitelé cítili před svojí smrtí se z nich stanou smrtonoši, nakonec temné bytosti zplozenci pekel- Bkuoci. To se zatím podařilo jen jednomu smrtonošovi. A přesně on, tedy teď už víme že je to ona, po tobě jde. Chce tvoji moc! Corrine, to byla t a první věc co mě napadla když stařena zmínila slovo posednutí. Ale bohužel mluvím rychleji než myslím: "Jednou mě napadla posedlá holka" stařena se na mě vyděšeně podívala: "V té době si už měla stejnou moc jako teď?" zavrtěla jsem hlavou: "Tebe snad chrání sám sv.Victor!!" nechápavě jsem se na stařenu podívala: "Mám na vás tři otázky....Vlastně máme čtyři otázky!" skočila mi do řeči Sarah: "Co se stalo mým rodičům, co to znamená vnitřní zrak a kdo to je sv.Victor.....a naučíte nás ovládat naše schopnosti??" dořekla Sarah: "Ach děvčata...dáte si čaj? Tohle bude na dlouho!"
Stařena tedy spíše Eleanor jak se nám představila, je čarodějka ovládající živel země. Je hodně sečtělá a žije v lesním domě. Zajímá vás jak jsme se sem dostali?? Po útoku smrtonoše Eleanor vycítila že se otevřel portál mezi světem živých a nemrtvých. Nemrtvý jsou ti které zabila nadpřirozená bytost, nemůžou zemřít ale ani nadále žít, proto spolu "žijí" v tzv. zapovězeném ráji, také jak se mi na první pohled zdálo na druhé straně dveří. Protože se otevřel portál Eleanor se rozhodla prozkoumat místo od kuď se šířili "magické vlny", našla nás jak sedíme v krvi a třeseme se. Pomocí portálu nás přenesla do jejího lesního příbytku a zodpověděla nám všechny otázky.
Eleanor se znovu posadila do křesla, my se Sarah jsme si sedly na měkké polžtáře na zem. Celý dům byl velmi útulný, všude bylo čisto a poklizeno. Chalupu lesní čarodějnice jsem si vždy představovala jinak. Strašidelněji: "Takže Anine že ano?" přikývla jsem a usrkla jsem si zeleného čaje: "Co se stalo tvým rodičům? Jak už jsem říkala tvoje matka ovládala oheň a tvůj otec zase ovládal vodu! Voda a oheň, docela protiklady! řekla a smutně se usmála: "Tvoje rodiče byli zavražděni! krve by se ve mě v té chvíli nedořezali, sice jsem ty lidi nikdy neviděla, ale jsou to moji biologický rodiče a zajímá mě co se jim stalo. Eleanor jakoby mi četla myšlenky: "Víš klan ohně se od jak živa neměl rád s vodním klanem! Tvoji rodiče byli jako Romeo a Juliet a taky stejně skončili, zemřeli! A jestli vím kdo je zabil? Ne to doopravdy nevím!" kousla jsem se do rtu: "Děkuji, za to že jste mi řekla pravdu!" usmála se: "Vnitřní zrak byla vaše druhá otázka? Je to speciální vlastnost kterou si zdělila po svém dědovi, dokážeš ostatním číst myšlenky ale možná tuto schopnost získáš časem." napila se čaje: "Třetí otázka...Kdo je svatý Victor?? Říká se že to byl první čaroděj a dokázal ovládat všechny čtyři živly. Byl něco jako pro lidi Adam. uhladila si vlasy, a vztala: "Čtvrtá a poslední otázka, ano naučím ale ne dnes. Tento týden sem budete každý den chodit, a já vás naučím jak správně zacházet s vaší mocí." Došla ke vchodovím dveřím a otevřela je. Už jsme nebyli v lese ale v parku kousek od čtvrti ve které jsme bydleli. Obě dvě jsme věnovali Eleanor úžaslí pohled. Ona se však jen usmála a řekla: "I tohle vás naučím!" pak už jsme se jen rozloučili a odešli.
: "To byl dneska den!" řekla Sarah a zasmála se: "Jo no myslím si že nic divnějšího a nebezpečnějšího se nám už nemůže stát!!" řekla jsem. Obě dvě jsme se začali smát. I když nevím jak jsme se po tom co se dnes stalo mohli smát!
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
