Anime World CZ/SK - Příběhy

Den zamilovaných

Jmenuji se Hijirikawa Masato. Jsem členem skupiny STARISH. Ale trápí mě jedna situace. Natáčím muzikál, kde se musím obejmout s dívkou. Nikdy jsem žádnou neobjal (nepočítám svoji matku).

Sedím na posteli a přemýšlím, že požádám o pomoc Haruku. Ale je to složitější než jsem si myslel. Jsem do ní zamilovaný. Ale pomoc potřebuju. Kromě Haruky je tu Tomo, ale ta zrovna natáčí desku mimo Tokio, tak tu není. Nakonec jsem se rozhodl jít za Harukou. Jdu ke dveřím a chystám se je otevřít, když se otevřou sami a já se praštím do čela.

,,Au...'' zakleju a mnu si čelo.

,,Masa-kun, jsi v pořádku?'' zeptá se mě hluboký hlas. Patří Renovi Jingujimu.

,,Jo jsem.'' řeknu podrážděně. ,,A teď mě omluvte.'' dodám a odcházím pryč. Ani se neotočím, tak nevidím, jak Ren s Ranmarem na mě civí.

Dojdu před dveře Haruky. Jsem rozhodnut ji požádat o pomoc. Zaklepu na dveře, ale nic. Zkusím to znovu. Stále nic. Ještě jednou, v domnění, že spí a neslyší to. Ale ani tentokrát se nikdo neozve. Vstupovat bez vyzvání nechci, tak odcházím pryč.

Jdu do zahrady. Rozhodnu se, že budu trénovat objetí sám společně se vzduchem. Mám sebou scénář, který už umím zpaměti. Zítra mě čeká premiéra. Musím se to naučit, jinak to celé zkazím a nejen sobě, ale i celému týmu. A to rozhodně nechci. Zarecituju pasáž, kde dojde k objetí. Objímám vzduch. To docela jde, ale jakmile si představím, že tam je Haruka, tak se vždy zarazím a nedokážu to.

,,Nechceš pomoct?'' ozve se hluboký hlas za mnou. Otočím se. Stojí tam Ren Jinguji.

,,Jinguji, co tu chceš?'' zeptám se ho místo odpovědi.

,,Hledal jsem tě. Chci s tebou mluvit, ale to počká. Pomohu ti s textem.'' nabídne se mi Ren.

,,Díky, ale nechci.'' odmítnu ho odměřeným hlasem, ale Ren se nevzdává.

,,Ukaž mi to.'' řekne a bere si můj scénář do ruky. Začne hrát dívku. Nezbývá mi nic jiného, než se připojit. Vše zvládám bezvadně, ale znovu má dojít k objetí. Podívám se do Renových očí. Už se napřahuju k objetí, když se v tom zarazím. Nedokážu obejmout ani jeho. ,,Co se děje Maso-kun?'' zeptá se mě zvědavě.

,,Nic.'' jen mu odseknu.

,,Neříkej mi, že ses nikdy s nikým neobjal?'' dojde Renovi a začne se smát.

,,Do toho ti nic není!'' křiknu na něho. Beru mu z rukou scénář a odcházím.

,,Počkej, já to tak nemyslel.'' křičí za mnou Ren, ale já ho ignoruju.

Namířím si to do tělocvičny. Tam snad budu mít klid. Vstupuju dál, když vidím zrovna Haruku.

,,Haruko, co tu děláš?'' zeptám se ji překvapeně.

,,Hijirikawo-san, já....já tu uklízím.'' dostane ze sebe Haruka a zrudnou jí líce.

,,Proč? Není to práce tento týden Ittokiho?'' divím se.

,,Je, ale pomohla jsem mu trošku.'' přizná nesměle Haruka. ,,Potřeboval si něco?'' zeptá se mě.

,,Možná menší pomoc....'' dostanu ze sebe a pak jí vysvětlím o co tu běží.

,,Ráda ti pomohu.'' usměje se na mě Haruka.

,,Díky moc.'' jsem nadšen, že souhlasí, že mi pomůže. Neuvědomím si to a Haruku obejmu. Haruka z nejistí. Po chvíli mi to dojde. ,,Eh...promiň.'' omluvím se jí hned.

,,V pohodě, ale už jsi to zvládl. Pomoc nepotřebuješ.'' usměje se na mě Haruka. Dojde mi to a usměju se. Haruka se začne smát. Má tak úžasný a krásný úsměv. Říkám si pro sebe, ale je nakažlivý a začnu se taky smát. Ani jeden z nás si nevšimne, že nás někdo po celou tu dobu sledoval.

,,I tak, můžeme si to zkusit?'' zeptal jsem se ji přesto.

,,Jistěže.'' usměje se Haruka. Podám jí text a jedeme. Objetí mi problém nedělá. Jsem z toho překvapen, jak snadné to je. Ale jsem za to rád. Toto trénujeme do pěti hodin odpoledne.

,,Díky Haruko za pomoc. Zítra to zvládnu.'' usměju se na ni.

,,Není zač. Jen je škoda, že nemohu se přijít podívat na premiéru.'' zesmutní Haruka. Musí složit pro Natsukiho song a domluvili se, že stráví spolu den, aby to Haruce šlo líp se skládáním. Takhle to dělávala s každým, komu měla napsat song.

,,Přijdeš hold ne na premiéru, ale jindy.'' povzbudím ji. Oba se na sebe usmějeme. Poté jdeme každý do svého pokoje.

V pokoji je jen Ranmaru. Zrovna si zkouší hrát na kytaru. Nechci ho rušit, tak si jdu lehnout do postele a vytáhnu si knížku. Ren se ani neukázal. Ani na večeři nebyl. Nepřemýšlel jsem nad tím. Přemýšlel jsem, jak je možné, že Haruku jsem objal tak snadno a tu slečnu ne. Musím si tam představit Haruku místo ní.'' řekl jsem si pro sebe, že to tak při premiéře udělám a slečnu obejmu, jako bych objímal Haruku.

Po večeři jsme všichni v obývacím pokoji, až na Rena. a Kuků z QUARTET NIGHT.

,,Kde je Ren?'' zeptal se Ittoki zvědavě. Všichni se podívají na mě.

,,Já nevím, kde je. Já ho nehlídám.'' řeknu podrážděně. Ani mě to nezajímá, kde je.

,,Nebyl ani na večeři.'' připojí se starostlivě Natsuki.

,,Určitě šel balit slečny.'' podotknu znovu podrážděně. Nechápu, proč. Když mám mluvit s Renem nebo o Renovi, jsem vždy podrážděný. Ostatní si toho museli už všimnout. I Ren, ale nikdo mi nic neřekl. Ani Ren se neozval. Známe se už od dětství. Okolo deváté si jdu lehnout.

V noci mě vzbudil šramot. Vrátil se Ren. Byl střízlivý, ale přesto dělal rámus, jako by byl opilý. Otočím se na bok a znova usínám.

Ráno mě budí budík do školy. Neochotně vstávám. Ren už v posteli není. Je mi to divné, protože s Ranmarem ho vždy musíme budit. Ale nějak to neřeším, i když mě to vrtá hlavou. Trochu.

U snídaně se sejdu s ostatníma. Ren zase chybí. To si začíná dělat starosti i Haruka. Jen já jsem chladný a neřeším to. Ale i tak mě to vrtá hlavou, kde od včerejšího odpoledne je a co dělá.

Ve škole to probíhá v klidu. Ren chodí do vedlejší třídy. Od Syoa zjišťujeme, že ve třídě, ale straní se. Což je divný, protože je to živej, který má rád společnost. Hlavně dívčí.

Nastal večer. Čeká mě premiéra muzikálu. Celý den jsem o tom přemýšlel. Sice je láska zakázaná, ale přesto jsem se rozhodl, že po premiéře až se uvidím s Harukou si sní promluvím a vyznám se se jí. Muzikál začíná.

Všechny scény probíhají v pořádku bez žádných komplikacích. Lidé se baví, tleskají a směji se. Dojde na objímací scénu. Při objetí si chci představit, že objímám Haruku, ale z ničeho nic se mi objeví obličej Rena. Jsem překvapen a v šoku, ale přesto se mi povede dívku obejmout a dál vystupovat. Ale už nejsem tak zabořen do té hry. Stále na to musím myslet. Na to co se stalo. Proč zrovna Ren? Ten děvkař? Ptám se sám sebe. Dojde na děkovačku. Lidé stojí a tleskají. Je to příjemný pocit.

Jdu do šatny. U stolku mám vzkaz.

,,Přijď na střechu.'' bez podpisu. Je mi záhadou, kdo to mohl napsat. Písmo nepoznávám. Přesto mi to nedá a jdu na střechu. Nejsem převlečen a jdu tam v kostýmu.

Dojdu na střechu. Vzadu vidím siluetu postavy. Nevím kdo to je. Jdu blíž.

,,Kdo jsi?'' dostanu ze sebe. Postava se na mne otočí. Je to Ren Jinguji.

,,Jinguji?'' jsem překvapen. Ten nic neříká a v ruce drží puget růží. Dojde až ke mně. Jsem překvapen a nezmůžu se ani na slovo. To je pro mě? Ptám se sám sebe. A v tom se to stane. Ren se přibližuje víc a víc. Zavírá oči a políbí mě. Jeho jazyk je v mých ústech. Hraje si s mým jazykem. Ren Jiguji mě políbil. Mám vytřeštěné oči. Překvapením a šokem. Toto jsem nečekal. Srdce mi bije o závod a v břiše mám mravenčení. Po chvíli se Ren odtrhne.

,,Krásného Valentýna.'' popřeje mi a podává mi puget růží, kterou v šoku přijímám. Na tento den nikdy nezapomenu. Ještě dnes cítím ten jeho polibek. Růže stále mám, ale už uschlé. A co se stalo dál? Ren opustil skupinu. Od té doby jsme ho neviděli. A jeho důvod? 

,,Jsem zamilovaný a láska je tu zakázaná. Radši budu sám trpět, než trpět a vidět tu osobu stále na očích.'' to byla jeho slova na rozloučenou. Při té vzpomínce cítím, jak mi po tvářích tečou slzy.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.