Anime World CZ/SK - Příběhy

Čtveřice přátel

JANE:

Šli jsme hezky pohromadě. Nikdo nešel ve předu ani vzadu. Chlapi šli po krajích a já s Verčou uprostřed. Chvilku panovalo ticho. Každý nejspíš přemýšlel. Já zrovna přemýšlela, proč tu jsme, co tu děláme a proč zrovna my. Ale na to se ptal asi každý. Z louky jsme přešli do lesa. Šli jsme po cestičce. Na stromech nebylo žádné značení ani žádná cedule, která by určovala směr.

,,Škoda, že tu není značení.'' promluvila do ticha Verča, která mě držela za ruku.

,,Jaké značení?'' zajímalo hned Fraua.

,,Značení kde jsme, a kudy jdeme.'' vysvětlila Verča Frauovi. Nebo se o to aspoň pokusila.

,,Myslím, že tu značení nenajdeme. Jsme někde v jiném světě, kde o tom, podle mě, nemají ani páru.'' řekl Ichinose.

,,Myslíš, jako paralelní svět?'' zeptala se Verča.

,,Verů, myslím, že ne. Jsme úplně mimo naši galaxii.'' snažila jsem se to vysvětlit Verče. Ichinose jen přikývl, že si myslí to samé.

,,Aha. Stejně tomu nerozumím.'' přiznala Verča.

,,Já taky nějakým věcem nerozumím.'' řekl Frau a usmál se na Verču. Ta mu úsměv oplatila. Byla jsem ráda, že to nemusím vysvětlovat, protože bych nevěděla jak na to. Sama jsem tomu stále nerozuměla. Ale Ichinose měl pravdu, že jsme v jiném světě.

,,Bojíte se?'' zeptala se Verča a podívala se na nás všechny.

,,Já jo.'' přiznala jsem.

,,To asi každý.'' řekl Frau. ,,Nebo nevím, jak ty Ichinose, ale já jo.'' dodal hned na to.

,,I já se bojím. Nevíme, co nás tu čeká. Jaké nástrahy tu na nás číhají atd...'' přiznal Ichinose.

,,Obdivuju vás, že to nedáváte najevo.'' řekla nám Verča.

,,Ty to taky nedáváš najevo, Verů'' snažila jsem se Verču uklidnit.

,,Ale jo dávám. Vždyť se tě držím jak klíště.'' trvala si na svém Verča.

,,A já jsem ráda, že se držíš. Dodáváš mi tím odvahu a myslím, že je to i obráceně.'' usmála jsem se na Verču.

,,Klidně se mě taky chytni za ruku.'' řekl Frau, který šel vedle mě.

,,V pohodě, od Verči mi to stačí.'' řekla jsem Frauovi a podívala jsem se na něho.

,,A co když chci taky dodat odvahu?'' trval si na svém Frau.

,,Myslím, že to nepotřebuješ.'' ušklíbla jsem se na něho. Sama jsem se divila, jak je to možné, že jsem v klidu. Měla jsem strach, ale snažila jsem se ho nedat najevo. Chovala jsem se jako nějaký drsňák, což ke mně nepatřilo.

V dálce jsme zahlédli chaloupku. Všichni jsme se zastavili a podívali se na sebe. Bylo vidět, že se každý ptá, jestli tam půjdeme nebo ne.

,,Jde se ne?'' promluvil Frau. Já jsem přikývla na souhlas. Ichinose taky souhlasil a Verča mlčela. Všichni jsme se tam vydali.

Došli jsme k chaloupce. Nikde nikdo nebyl. Ani z chaloupky se nic neozývalo.

,,Nenakoukneme tam?'' zeptal se Ichinose. Chtěla jsem spíš navrhnout, že bychom měli zaklepat, když se za námi ozval hlas.

,,Kdo jste a co tu chcete?'' zeptal se nás hlas. Všichni jsme nadskočili, jak jsme se lekli. Verča mi začala drtit ruku. Pomalu jsme se otočili. Za námi stála veverka. Jinak nikde nikdo nebyl. ,,Co tak na mě zíráte?'' zeptala se veverka. Neznělo to podrážděně nebo rozzlobeně, ale měla hluboký hlas, až šel z ní strach.

,,Ty...ty mluvíš?'' dostala jsem ze sebe koktavě, když jsem se vzpamatovala.

,,Ano, proč bych nemluvil?'' zeptala se veverka. Zjistila jsem, že je to veverčák, nebo jak se říká muži od veverky.

,,Odkud my pocházíme, tak veverky nemluví.'' řekl Frau

,,Aha...'' mumlal si pod vousy veverčák. ,,Takže nejste zdejší, to jde poznat. Kdo jste?'' zeptal se nás znovu.

,,Já jsem Frau, to je Jane, Verča a Ichinose.'' představil sebe a pak nás Frau. ,,A ty jsi kdo?'' zeptal se veverčáka.

,,Jmenuji se Ren.'' představil se nám veverčák. Ichinose se trochu pousmál. ,,Je tu něco k smíchu?'' zeptal se trochu uraženě.

,,Ne, omlouvám se, ale jeden můj kamaráda se taky jmenuje Ren. Představil jsem si, jak by vypadal, jako veverka. Ještě jednou se omlouvám.'' Omluvil se Ichinose. Když to vysvětloval, tak se na mé tváři taky vykouzlil úsměv. Hned jsem si Rena ze skupiny STARISH taky představila, jako veverku. Nebo spíš veverčí hlavu a ocásek.

,,No dobrá.'' řekl veverčák. ,,A poslední otázka, odkud pocházíte?'' zeptal se nás.

,,Jsme z jiného světa. Všichni jsme se sem dostali přes vír, který se objevil knihách.'' vysvětlila jsem tentokrát já.

,,Knížky, knížky.'' zamyslel se veverčák. ,,Ha, už to mám, musíme udělat shromáždění.'' luskl prsty. Ve větvích se objevila sova.

,,Rene, co se děje?'' zeptala se sova.

,,Myslím, že už jsou tady. Svolej poradu, prosím. Já se postarám o naše hosty.'' řekl veverčák sově. Ta se na nás podívala a poté odlétla. ,,Vy pojďte dovnitř na šálek čaje a sušenky.'' řekl veverčák a vedl nás do světničky.

 

ICHINOSE:

Přemýšlel jsem, asi jako ostatní, kde to jsme a proč tu jsme. Ale nemohl jsem najít žádné vysvětlení. Potřebovali jsme najít nějakou civilizaci a zeptat se tam, kde aspoň jsme. Všichni jsme šli pohromadě. Já šel vedle Verči. Všiml jsem si, jak se drží Jane za ruku. I já jsem měl strach, ale snažil jsem se to nedávat najevo, jako byla Verča. Ale obě jsem obdivoval, že ani jedna z nich nebrečí. Protože bych nevěděl, jak je utěšit. Pochopil jsem, že nebudou jen tak uplakané nány, jako bývají jiné dívky. Verča promluvila do ticha se slovy, že je škoda, že tu není značení. Věděl jsem o čem mluví, protože v mém světě značení taky existovalo. Jen Frau to nevěděl. Verča se mu to snažila vysvětlit. Jestli mu to vysvětlila nevím, ale já jsem řekl, že tu asi značení nenajdeme, když jsme v jiném světě. Verča se zeptala na paralelní svět. Jane jí vysvětlila, že mám na mysli jinou galaxii, jiný svět. Já jen přikývl, že souhlasím s Jane. Že nejsme v Japonsku ani odtud, odkud pochází dívky. Frau na to reagoval, že některým věcem taky nerozumí, což nebyl jediný. Ani já pár věcem nerozuměl. Ale nevyptával jsem se, protože nějaké věci šli ztěžka vysvětlit. Jane mi dala za pravdu, že jsme v jiném světě. V tom se nás Verča zeptala jestli se bojíme. Všichni jsme přiznali, že ano. Když Verča zmínila, že nás obdivuje, chtěl jsem říct, že se musíme obdivovat všichni navzájem. Že jsme stateční, ale Jane se ujala slova jako první. Verča si to nedala vymluvit. Řekla, že se Jane drží jak klíště. Jane jí vysvětlila, že si navzájem dodávají odvahu. I já bych se rád chytl za něčí ruku, ale řekl jsem si, že jsem chlap. Že to musím vydržet. Frau se podíval na Jane a řekl jí, že se ho taky může chytit za ruku. Jane to ale odmítla se slovy, že to Frau nepotřebuje a ušklíbla se. Spíš by jsme měli obdivovat všichni Jane. Protože se chová v klidu a nedává nic znát. Ale mlčel jsem. V dáli jsme zahlédli chaloupku. Vydali jsme se k ní.

Chvíli jsme každý uvažoval, jestli máme jít nebo ne. Ale dodali jsme si odvahu a nakonec jsme vyrazili k chaloupce.

Když jsme byli u ní, tak jsme neslyšeli žádní hluk, že by tu někdo byl. Napadlo mě, že bychom se mohli okny podívat dovnitř. Než mi stačil někdo odpovědět, když se za námi ozval hlas. Zeptal se, kdo jsme a co tu chceme. Hodně jsem se vylekal. Jestli ten hlas slyšel co jsem zrovna řekl, musel si pomyslet, že jsme nějací zloději. Verča se chytla pevně za moji ruku. Nevadilo mi to. Dodala mi tím odvahu, abych jsem nezačal panikařit. Nebo aspoň, abych jsem nezaječel. Otočili jsme se a kromě veverky, tak nikdo nebyl. Co, to mluví ta veverka? Pomyslel jsem si. Zíral jsem na ni, jako péra z gauče. Zeptala se, proč na ni takhle zíráme. Hlas měla hodně hluboký, ale strach z ní nešel. Nebo aspoň pro mě ne. Spíš jsme byli v úžasu. Jane nakonec ze sebe dostala, ty mluvíš. Veverka, jak se záhy ukázalo, že je to veverka chlap (nevím jak se řekne veverka od chlapa). Veverka dostal ze sebe, proč by nemluvila. Frau to za nás vysvětlil, že veverky, odkud my pocházíme nemluví. Veverka si něco zamumlal pod vousy. Na to se nás zeptal, kdo jsme. Frau nás všechny představil. Bylo to rychlejší než se představovat jednotlivě. Verča se mě stále držela za ruku. Což mě uklidňovalo Hned na to se Frau zeptal veverky, jak se jmenuje on. Představil se nám jako Ren. Hned jsem si vzpomněl na Rena Jingujiho. Představil jsem si ho jako veverku a začal se usmívat. Poté jsem se omluvil a vysvětlil jsem, že mám kamaráda, který se taky jmenuje Ren, a že jsem si ho představil jako veverku. Jane si to taky musela představit, protože se taky začínala usmívat. Došlo mi, že Rena taky zná. Ale Frau ani Verča se neusmívali. Došlo mi, že Rena neznají a nedokáží si představit, jako já a Jane. Poté veverka přešel na poslední otázku, odkud jsme. Jane to vysvětlila, jak jsme se tu ocitli. Veverka se zamyslel a po chvíli luskl prsty a ve větvích se objevila sova. Překvapilo mě, že taky mluví, ale mělo mi to dojít, že když mluví veverka, bude mluvit i sova. Veverka jí dal  pokyny o nějaké poradě a nás pozval dovnitř na čaj a sušenky.

 

VERONIKA:

Uvažovala jsem, kde to jsme a co tu děláme. Nebrala jsem tomu rozumu. Když jsme vyrazili na cestu, chytla jsem se Jane za ruku. Ichinose šel vedle mě. Taky jsem ho chtěla chytit za ruku, ale styděla jsem se, tak jsem to nechala být. Stačilo mi, že se držím Jane. Říkala jsem si, co asi dělá Alča, jestli viděla, jak jsem zmizela a co dělá. Jestli mě hledá atd... Promluvila jsem do ticha a postěžovala si, že tu nejsou cedule, které by nám ukazovaly cestu. Frau se hned na ty ukazatele zeptal, nebo-li cedule. A snažila se mu to vysvětlit. Jane mě neopravila, tak jsem to asi vysvětlila správně. Ichinose mi řekl, že tu ukazatele ani nebudou, že nejsme v našem světě. Zeptala jsem se na paralelní svět, ale Jane mi vysvětlila, že úplně mimo naší galaxii. Nepochopila jsem to, jak je to myšleno a dala to najevo, ale nebyla jsem jediná. I Frau přiznal, že některým věcem nerozumí a usmáli jsme se na sebe. Po chvíli ticha jsem se zase zeptala, jestli mají strach. Všichni přiznali, že ano. Ale moc se mi tomu věřit nechtělo. Jane i chlapi byli v klidu. A taky jsem to dala najevo, ale Jane s tím nesouhlasila. Když jsem přiznala, že se ji držím jak klíště, tak mi řekla, že jí dodávám odvahu, a že je to i obráceně. Nad tím jsem se zamyslela a musela uznat, že má pravdu. Nebála jsem se tolik, když jsme šly spolu za ruce. Možná bych si byla jistější, kdybych jsem se chytla i za ruku Ichinoseho, ale to jsem nedokázala udělat. Frau se hned přidal, že chce taky chytit za ruku, ale Jane ho odmítla se slovy, že to nepotřebuje. Říkala jsem si, jak to může vědět, i když je pravda, že Frau vypadal na urostlého a silného muže.

Viděli jsme chaloupku před námi. Vydali jsme se tam nejistě, nebo mi to tak aspoň přišlo.

Došli jsme tam a nikde nikdo nebyl. Ichinose navrhl, že bychom se mohli nakouknout, ale já jsem chtěla protestovat, když se za námi ozval hlas, kdo jsme a co tu chceme. Lekla jsem se, že slyšel Ichinoseho, co říkal. Lekla jsem se na tolik, že jsem se Ichinoseho taky chytla za ruku a držela a nechtěla pustit. Ale Ichinose na to nic neřekl. Tak jsem to tak nechala být. Po chvíli jsme se otočili. Podívala jsem se kolem sebe., ale kromě veverky jsem nikoho neviděla. Ono to mluví, řekla jsem si pro sebe překvapeně. Bála jsem se. Jane nakonec promluvila jako první, a řekla, ty mluvíš? Veverka řekla, že je to jasné, že tu mluví každé zvíře. Což mě velice překvapilo, ale došlo mi, že jsme úplně jinde, že nejsme v našem světě. Tam zvířata nemluví. A Frau to taky dal najevo. Veverce došlo, že nejsme zdější a zeptala se nás, kdo jsme. Frau nás všechny představil. Poté se nás zeptal odkud jsme. Jane to vysvětlila, jak jsme se sem dostali. Veverka Ren se zamyslel a poté luskl prsty a v korunách stromů se objevila sova. Veverka Ren zařídil nějakou poradu. Pak nás pozval k němu domů na čaj a sušenky.

 

FRAU:

Přemýšlel jsem, proč tu jsme, proč jsme my ti výjimeční. Co je na nás tak výjimečného. Ale nemohl jsem na to přijít. Ať jsem se snažil jakkoliv, na nic jsem nepřišel. Myslím, ale, že jsem nebyl sám, že je nás víc, kdo takhle smýšlí. Jinak jsem si všiml, jak se Verča drží za ruku Jane. Verča řekla, že je škoda, že tu nejsou ukazatele. Nevěděl jsem o čem je řeč, tak jsem se zeptal. Verča mi to vysvětlila. Naštěstí jsem to pochopil. Ale rád bych to viděl i na vlastní oči. Když člověk nemá páru o čem je řeč, tak si to neumí vůbec představit. Ichinose stejně řekl, že jsme v jiném světě, že to tady neznají, což jsem mu dal za pravdu, a myslím, že všichni a nejen já. Verča navrhla paralelní svět. Fakt, že jsem věděl o čem je řeč, ale Jane to zavrhla a potvrdila to, co řekl Ichinose. Že jsme v jiném světě, v jiné galaxii. Verča pronesla, že tomu stejně nerozumí. Jsem ji uklidnil že ani já nějakým věcem nerozumím a usmál jsem se na ni. Verča mi úsměv oplatila. Po chvíli se nás Verča zeptala, jestli se bojíme. Jane přiznala, že jo. Já řekl, že asi každý. I já měl strach a Ichinose souhlasil. Prý nás obdivuje, že ten strach nedáváme najevo. Jane ji uklidňovala, ale moc to nepomohlo, protože si trvala na svém. Možná ji nakonec přesvědčila, když řekla, že tím, jak ji drží za ruku, jí dodává odvahu. Chtěl jsem k tomu dodat, že je statečná, že nepatří k těm hysterkám, které panikaří, řvou, brečí atd...Ale nakonec jsem si to rozmyslel a řekl, že i Jane se mě může chytit za ruku, ale ta to odmítla. Když jsem zmínil, že i já mám strach a chci podporu, tak se jen ušklíbla a řekla, že to nepotřebuju. Měla pravdu, ale já tím myslel, že já jí dám na vědomí, že není sama, že se není čeho bát, ale po těch jejích slovech jsem to vzdal a poznal, že to nemá cenu. Asi bych jsem si rád rýpnul, ale nakonec jsem to nechal být. Nebyla zrovna situace na provokace. Já rád provokuju.

Uviděli jsem chatrč. Chvíli bylo ticho a pak jsem se zeptal, jestli se tam jde. Všichni souhlasili a vyrazili jsem.

Když jsme tam došli, tak se nezdálo, že by byl někdo doma. Ichinose navrhl, že bychom se mohli podívat oknem dovnitř. Chtěl jsem jeho nápad podpořit, když se za námi ozval hlas, kdo jsme a co tu chceme. Pěkně jsem se lekl a bál se otočit. Teď by mi bodlo držet Jane za ruku. Ale sám jsem se chytat nechtěl a Jane se taky nechytla. Pomalu jsem se otočil jako ostatní. Chvíli jsem zíral do prázdna. Až pak jsem si všiml veverky. Měl jsem na jazyku, ty jsi krásná veverka, ale vyvedlo mě  z míry to, že promluvila. Jane se jako první vzpamatovala a řekla, ty mluvíš. Sice koktavě, ale ozvala se jako první. Veverka řekla, samozřejmě, že jo. Došlo mi, že se jedná o něho a ne o ni. Odpověděl jsem, že odkud my pocházíme, veverky nemluví. Veverka se něco mumlal pod vousy. Poté se nás zeptal kdo jsme. Představil jsem sám sebe i ostatní. Pak se nám představil i veverka. Jmenoval se Ren. Ichinose se usmíval a Ren se zeptal, co je tu k smíchu. Když Ichinose vysvětlil, čemu se usmíval, tak se usmívala i Jane. Jen já a Verča ne, protože jsme Rena neznali a nevěděli, jak vypadá, tak jsme si ho nedokázali představit, jako ti dva. Ren se neurazil a pochopil to. Poté se zeptal na poslední otázku, odkud jsme. Jane mu odpověděla, že z jiného světa, a že jsme se sem dostali přes knížky. Ren si něco znovu zamumlal pod vousy a poté lusk prsty. Objevila se sova. Zeptala se Rena, co se děje a ten řekl, ať svolá nějakou poradu. Co sova odlétla, se nás znovu ujal. Řekl ať jdeme k němu na čaj a sušenky.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.