Čtveřice přátel - Portál
Informace:
Název 1. části se jmenuje Portál. Tady jak se všichni čtyři dostanou do jiného světa.
Portál
JANE:
Seděla jsem doma u noťasu a přemýšlela jsem, jestli mám jít do knihovny teď nebo až odpoledne. Nakonec jsem se rozhodla jet hned. Neměla jsem už co číst a taky anime jsem měla dokoukané. Šla jsem se převléknout. Vzala jsem si košili (bylo jaro a nebyla zima), rifle. Do batohu jsem dala knihy, které jsem měla přečtené. Vzala jsem si i mikinu do ruky, kdyby venku náhodou bylo chladno. Vzala jsem si klíče, mobila, průkazku na autobus, peněženku a doklady. Přezula jsem se s bačkor do botasek, batoh na záda. Zamkla jsem byt. Přivolala jsem výtah a jela do přízemí. Bydlíme v pátém patře. Vyšla jsem ven a šla jsem na autobusovou zastávku.
Autobus přijel za pět minut. Mezitím jsem si připravila průkazku na autobus. Bylo jedenáct hodin dopoledne a naši byli v práci. Autobus přijel a já si nastoupila předními dveřmi, jak je to nařízené. Průkazku jsem přiložila na terminál, kde mi odečetli 13 Kč. Našla jsem vzadu volné místo. Sedla jsem si k oknu. Cestou jsem přemýšlela o jednom anime, nebo spíš anime postavě. Byla jsem do ní zamilovaná. Říkala jsem si, že to nemůže být možné. Je to jen kreslené, ale přesto jsem na tu postavu musela stále myslet. Když jsem měla o ní sen, byla jsem šťastná jak blecha. Ale jak se stává, časem jsem na ten sen zapomněla. Za pět minut jsem byla na nádraží a já vystupovala.
Musela jsem jít do kopce. Což mi problémy nedělá, ale nemám je ráda. Bohužel knihovnu postavili na kopci. Ale byla zase veliká a byl tam velký výběr knížek. Což bylo skvělé. Celkem mi cesta trvala asi 15-20 minut.
Vstoupila jsem do knihovny a vzala jsem si košík, kam jsem odložila knížky a průkazku do knihovny. Šla jsem nahoru po schodech a do dospělého oddělení. Na pult jsem dala knížky s průkazkou a šla jsem dovnitř, podívat se po dalších nových knížkách, které si ráda přečtu.
Hned jsem šla navštívit oddělení krimi a hledal Agathu Christie. Ráda od ní čtu knížky. Píše spíš detektivky. Skoro nikdy u ní neuhodnu, kdo je vrahem. Pokaždé jsem vedle, jak ta jedle. Ale líbí se mi, jak píše. Vzala jsem si od ní jednu knížku a ze zadní strany jsem si přečetla o čem to je. Zjistila jsem, že jsem to ještě nečetla. Chtěla jsem si ji dát do košíčku. V knihovně zrovna nikdo nebyl. A v tom se to stalo. Knížka se otevřela a objevil se vír. Vírem jsem se dostala do jiného světa s dalšími třemi lidmi.
ICHINOSE:
Zrovna jsem byl v posteli, když mi zazvonil budík. Bylo 10 hodin. Neochotně jsem vstal a šel si dát sprchu.
Po sprše jsem se šel nasnídat dolů. Nikdy tam už nebyl. Všichni byli pryč. Jen já zůstal doma sám. Ostatní jeli natáčet reklamy, spoty atd...Jen já měl pro dnešek volno. Ale k večeru jsme měli trénovat zpěv a choreografii k novému hitu, který pro nás napsala Haruka. Byl to úžasný song. Věděli jsme, že oslníme fanoušky, jako pokaždé. Ale to díky Haruce. Ta byla naše spása. Myslel jsem si, že jsem do ní zamilovaný (ale později jsem zjistil, že jsem zamilovaný do někoho jiného, což byla opravdová láska).
Po snídani jsem šel do svého pokoje.
Připravil jsem si hudbu, kterou jsem si chtěl poslechnout a šel ke knihovně, že si vezmu knížku a přečtu si ji. Nějakou jsem vytáhl. Prohlídl jsem si ji a docela mě zaujala. Šel jsem si lehnout do postele a chystal se zapnout CD v přehrávači, které jsem si tam připravil, když se v tom knížka otevřela a objevil se vír, nebo co to bylo. V cuclo mě to do jiného světa. Tam jsem poznal tři bezva lidi.
VERONIKA:
Ráno v 6 hodin mě vzbudil budík. Musela jsem vstávat do školy. Moc se mi tam nechtělo. Ale musela jsem. Šla jsem do koupelny, udělat si hygienu a převléci se. Tašku do školy jsem si dala do chodby. Mamka už stála na nohou a dělala nám snídani. I mé sestry Terka a Alča byly vzhůru a chystali se do školy. U snídaně nikdy nemluvil. Ještě jsme byly myšlenka mi v posteli. Po snídani jsme vyrazily do škol. Já s Alčou spolua Terka sama.
Vlak byl plný lidí. Naštěstí si bylo kam sednout. S Alčou jsme si sedly. Jely jsme půl hodiny. Pak jsme vystoupily a šly pěšky do školy, která byla vzdálena tak 15-20 minut pěšky. Byl ještě čas tak jsme šly pomalu.
Před školou byl šrumec lidí. Nikam jsme se necpaly.
Daly jsme si věci do skříňky. Přezuly jsme se a šly do třídy. Ve třídě už byly holky. Se všemi jsme se pozdravily a sedly si na svá místa. Hodina měla začít na 10 minut. Takže byl čas. Vytáhla jsem si učebnici dějepisu, který jsme měly první hodinu. Chtěla jsem se podívat na pár dat. Měli jsme být zkoušeni. Sice jsem se učila doma, ale i tak jsem si to chtěla ještě připomenout. Alča si šla povídat s pár spolužačkami. Když jsem se chystala otevřít učebnici, tak se sama otevřela a objevil se vír. Zírala jsem na to jak puk. Ale nebyl čas na nic myslet. Ten vír se zvětšoval až mě vzal na jiného místo. Byli tam další tři lidé. Z toho jsem jednu z nich poznala. Ale moc jsme se k sobě moc neměly. Byly jsme obě vykulené, co se to děje. A nejen my dvě, ale i zbylí dva.
FRAU:
Budík mě vzbudil už v 5 hodin ráno. Vstal jsem a šel jsem si dát sprchu. Převlékl jsem se do biskupských šatů. Měli jsme ranní mši. U které stejně spím. Naštěstí mě nikdo ještě nenačapal. Je tu pár lidí, kteří ví, že spím a varovali mě několik, že když mě někdo uvidí, bude zle. Jen jsem nad tím mávl rukou. Nikdy se to nestalo. Naštěstí. Po mši, která trvala hodinu jsme šli na snídani.
Snídaně byla strohá, ale velice dobrá. Chleba, máslo a vajíčka. K pití je buď čaj nebo káva. Já si dávám skoro pokaždé čaj. Mám ho radši než kávu, kterou si občas taky dám. Labrador byl za to rád, protože ty čaje sám vyrábí, z rostlin a květin, které si pěstuje na zahrádce. Po snídani jsem si šel na chvilku hrát s dětmi.
Lezli po mně jako nějaké opice a smáli se. Já se smál s nimi. Pak jsem sešel prevléci do riflí a košile. Nasedl na létající skútr s Castorem a Labradorem. Jeli jsme prozkoumat okolí, jestli někde není nebezpečí.
Jezdili jsme 2 hodiny, ale nikde nic jsme nenašli ani neviděli. Poté jsme se vrátili do kláštera.
Hned jsem si zašel do knihovny, že si přečtu nějakou knihu, ale spíš jsem tam měl schovaný lechtivý časopis. Byly v něm dívky v plavkách a ve spodním prádle. Jenže, když jsem si ji vzal do ruky, jedna z knih spadla na zem. Otevřela se na nějaké stránce, ale neřeknu jaká to byla stránka, protože se objevil vír, a já nestál v knihovně kláštera, ale někde na louce, kde byli další 3 lidé, které jsem viděl prvně. A tím naše dobrodružství začíná.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
