Anime World CZ/SK - Příběhy

,,Je to dobré, doktore. Otisky byly upřímně na pohled stejné, ale v hodně částí

se lišily. Asi předchozí majitel staré otisky rozmazal. Nikdy se nedozvíme čí vlastně otisky zde byly. Až na jednoho šťastlivce.” Řekl jeden z laborantů a usmál se.

Doktor Payel polknul a koktavým hlasem se zeptal ,,A-a jaké otisky jste tam ještě objevily?

,,Huh? Jste dneska nějaký rozhozený, pane. No musel jsem projít i policejní záznamy. Nějaký

Rocco. Příjmení se neudává,” řekl mladík a projížděl další informace o Roccovi ,,Je celkem komické, že předmět kterým se zabil ve věznici nebyl k nalezení. Až do teď… Měli bysme to okamžitě předat policií.” Když tohle mladý laborant řekl doktorovi píchlo u srdce.

Začal se zhluboka nadechovat.

,,Doktore? Co se s vámi děje?” Mladý laborant a chytl doktora Payela kolem ramen.

,,Ne....nic mi není. Vážně. Jen chvilková závrať. Nečekal jsem že budeme mít co dočinění s policií,” řekl doktor Payel a usadil se na černé kožené křeslo a pomyslel si ,,To nemůže být...pravda.....Všechny tyhle příběhy..” 

Šílenství si pomalu brodilo cestu až k němu.

Hah.

Přesně jak to mám rád.

,,A-a co Lucasovi otisky?Zeptal se  doktor Payel a utřel si kapičky potu kolem krku.

,,Kromě toho chlápka z věznice a neznámé, které se neshodují se žádnými v naši léčebně ,

tam jiné nebyly. Vážně...zvláštní.” 

Doktor Payel zblednul.

,,Co sakra jsi Lucasi?!”

,,Je to věc která tě pohltí a nechce tě pustit, je to stejné jako anorexie akorát tohle víc

bolí. Nikdy neodejde, pořád s tebou zůstává,” mluvil jsem potichu a sledoval pozorně své

dlaně.

Víte, byl jsem jednou normální kluk s úsměvem na tváři. Než si mě vybral on. - ( V Lucasové hlavě proběhla vzpomínka ve které mladá hnědovlasá dívka se topila ve své krvi

s otevřenýma zelenýma očima)

,,Aaaaa,” zařval jsem bolestí a začal jsem si trhat vlasy z hlavy.

Mou hlavou procházela pulzující bolest. 

Bouchal jsem pěstí do zdi.

Už zase na mě promluvil.

,,Nezapomeň na naši dohodu. Duše za duši. Tělo za mou sílu. Nech to na mě, Lucasi. Čas se

blíží. Hladovím.” Řekl hlas v mé hlavě - ( Lucas se podíval na zakrvavené pěsti a na skvrnu na zdi. Hlavou se přiblížil až ke zdi a olíznul svou krev.)

,, Ano, můj pane.” - ( Řekl Lucas s širokým úsměvem a jeho oči měly červený nádech. )

Doktor Payel seděl za svým stolem a popíjel levné krabicové víno. Né že by ten

hamoun neměl peníze, ale nedávno ho zabavil jednomu z praktikantů. Na stole měl položené

všechny mé spisy. Chi. Hledal jakoukoliv informaci o mé minulosti. 

Smůla doktůrku.

Má minulost byla přepsána.

Neexistuje.

,,Kurva drát! Ty malý bastard,” zvolal doktor Payel a hodil krabici od vína na zem

,, Hah. Už vím Lucasi. Ty si chceš hrát co? Dobrá,” pousmál se doktor temným zavrčením a

vstal ze židličky ,,Tma zmizí když si na ní posvítíme.” dodal a vydal se bez váhání přímo na místo činu. 

Aby vám bylo jasno.

Za mnou.

Za námi, viď Pinky.

Doktůrek popadnul svazek železných klíčů , které byli uzamknuté jedné z trezorů ve

stole. Upravil si svou krásnou kostkovanou kravatu od maminky a vyšel sebejistě kupředu.

Bylo už pozdě večer. 

Asi měl rád divoké noci.

Chi.

Pravačka mu asi nestačí jako mě.

Pomalu kráčel po tmavé chodbě. Slyšel jsem ho moc dobře. Nikdy jsem necítil , že by se mě někdo nebál.

Vytočilo mě to.

Jeho kroky se ozývaly. Krok po kroku byl blíž a blíž. Chvěl jsem se nedočkavostí.

Bolest.

Och ta slastná bolest se ke mě blížila.

Najednou, když už mi to přišla věčnost, kroky utichly. ( Lucas se širokým úsměvem usmál )

,,Dále. Už tu na vás čekám, zvolal jsem se širokým úsměvem. Tajil se mi dech a mé oči nemohly přestat sledovat kliku ,,Rád tě zase vidím, příteli! Chceš láskyplně obejmout?” Rozběhnul jsem se k němu s otevřenou náručí. 

Doktor Payel se celou dobu díval do země, a když jsem se k němu blížil, najednou jsem ucítil tvrdou ránu do pravé strany obličeje.

Můj přítel... mě praštil. 

Okamžitě jsem spadnu na zem.

Kurva.

Celkem to bolelo.

Chi.

,,Konec těch tvých hrátek na blázna. Dobře vím že jim nejsi, Lucasi” Řekl výhružně doktor Payel.

,,Huh,” prohodil jsem nechápavě ,,Och už vím. To jsem ale buran. Pinky tohle je Payel.

Doktore tohle je Pinky.” Dodal jsem a pomalu jsem se zvednul ze země.

,,Pinky? Vidím že svoji roli bereš smrtelně vážně.” Napřímil se doktor.

,,Haha. Jednorožec, víte. Jste jako dvojčata, pane.” Odvětil jsem a sednul jsem si zpátky na svou okousanou postel.

,,To se bavíme o fleku na stěně?”  Doktor si založil ruce na hrudi.

,,Dobrá doktůrku. Konec srandy a řekněte mi. Proč jste tu?” - ( řekl Lucas temným hlasem )

Doktor Payel poodstoupil.

Zarazil ho můj hlas.

Chi.

Stejně ani nebyl můj.

Víte, neumím číst lidské myšlenky ale myslím si , že jeho otázka by zněla ,,Kdo jsi” 

To mu nepovíme.

Není ten správný čas.

,,Doktůrku? Už je celkem pozdě večer a dětem se říkají pohádky na dobrou noc. Chcete

vyslyšet moji pohádku doktore Peyele?” Řekl jsem svým hlasem.

Neodpověděl, ale cítil jsem, že touží zjistit každý kousek mého já.

Chi.

Lidská naivita obklopuje celý tenhle ubohý svět.

Byl jsi někdo jiný.

Už tě skoro máme příteli.

,,Prosím doktůrku. Pohodlně se usaďte a bedlivě poslouchejte. Doufám, že si nechcete

sednou na klín ale protože jsem tak dobrosrdečný, tak vám to dovolím. Hah.” Řekl jsem a

oprášil jsem si kolena.

Doktor Payel nic neřekl.

Byl těžce znechucen mým celým já.

Pěkné.

Upřímně, proti tomuhle chlápkovi jsem nikdy nic neměl. Jediné co na něm bylo pozoruhodné, že byl pilotem letadla s několik seti lidmi. Jejich duše. Bezvýznamné na tomhle světě. Nikomu nebudou po čase chybět.

Jmenoval se Aiden. 

Jak říkám. Chlápek jako vy doktůrku a já. Sice moji krásu nepobral, ale když se přece jedná o

lásku, tak je krása až na posledním místě. No nevím jestli poslední místo je to vhodné slovo.

Chi.

Takže kde jsem to vlastně skončil.

Huh už to mám!

Aiden.

Byl velice zkušený letec a o peníze neměl nouze. Žil se svoji manželkou Chloe. Byla těhotná a

čekala dvojčata. Dvě krásné holčičky. No doktore dokážete si představit jejich malinké

tělíčka.

Šťavnaté křepelky.

Ano uznávám.

Musí to být krásné když čekáte potomky. Víte doktore.... taky jsem si přál mít své děti....milovat je a starat se o ně. Jediné co vás v tomhle temném světě vysvobodí jsou jejich růžovoučké tvářičky s úsměvem na tváři.... přál by si, aby jejich oči byli jako.... její....

 

,,Co se to děje s Lucasem,” pomyslel si doktor plný údivu. ,,Tohle je pravý TEN Lucas?”.

Ehm.

Můžu pokračovat dál. -( Lucasů hlas se zdál temnější a strašidelnější než předtím) 

Jeho těhotná žena Chloe měla velice komplikované těhotenství. Hrozilo, že její děti umřou a

při nejhorším by mohla zemřít i ona. Proto už několik týdnů ležela na pozorování. 

Bylo to tak neuvěřitelně lehké.

Tahle situace se nám přímo nabízela.

Chi.

Nebudu vám vyprávět dlouhý příběh jako ty ostatní předem.

Pf.

Proč já se vůbec snažím.

Takovéhle sračky nikoho nezajímají, že doktůrku. 

Jednoho dne kdy Aiden letěl do Japonska měl sebou asi 250 lidí na palubě letadla. Jeho přítel, který byl druhý pilot odešel do kabinky si odskočit. Byl tam sám a soustředil se na let.

,,Konečně sami, Aidene.” Ozval se tajemný hlas za ním.

Aiden se leknul.

,,P-p-promiňte pane, ale tady máte vstup zakázán. Okamžitě se vraťte na své místo.”

,,Proč bych to dělal. Jsem tu na skok.” Zasmál se tajemný muž.

,,Podívejte se. Tohle není žádná sran…” Nedořekl Aiden protože tajemný muž ho přerušil.

,,Vašim dětem a manželce hrozí smrt, že?” Řekl muž a začal se chichotat.

,,Co jsi to ksakru dovolujete?!” Zvolal výhružně Aiden a uvnitř v něm hrklo.

,,Dovoluji? Já si vám dovoluji dát jistou nabídku. Pár set životů za vaše jediné štěstí na

tomhle prokletém světě.” Řekl tajemný muž. 

Aiden byl jako přikovaný.

Nedokázal uvěřit tomu co tenhle prokletý muž říká.

,, Co to tu plácáte!! Raději zmizněte nebo ..!” Aiden byl připravený tajemného muže na místě

zmlátit kdyby bylo třeba.

,,Má trpělivost vážený pane není nekonečná. Ale cítím ve vás něco. Přemýšlíte co jsem to

vlastně myslel a zda je to pravda.”

Aiden se ještě víc zarazil a bedlivě poslouchal tajemného muže jak mu říká temné místa, o kterých Aiden neměl nejmenší tušení.. - ( Lucas bez mrknutí oka sledoval každý pohyb doktora) 

Aiden byl velice ovlivnitelný kluk. Jeho manželka ho podváděla s jeho nejlepším kamarádem a pomohla mu najít takovou práci, aby nebyl vůbec doma a popravdě. Ty dvojčata nebyly jeho. 

Haha.

Taková smůla.

Pardon.

Dvojitá smůla.

Chi.

Vypadalo to až moc jednoduše.

Tenhle ten plán.

,,Poslouchej mě ,Aidene. Je to jednoduché. Zdravý tvým nejdražším, ale je v tom jedna

jediná věc.” Řekl tajemný muž.

,,Jaká?” Zeptal se vystrašeně Aiden.

,,Musíš spadnout s tímhle letadlem do hlubin moře!!! HAHAHA!!” 

Aidena obklopila obrovská úzkost. 

Nebyl připraven přijít o svůj život.

,,Vidím, že tě tohle nenapadlo ani v nejtemnějších nočních můrách,” tajemný muž se

usmál ,,Tak jak, Aidene. Dokážeš zachránit ty, které z celého svého slepého srdce miluješ? Nebo si ubohý člověk jako ti za mnou,” Naklonil se k Aidenovu pravému uchu a položil svou ruku na jeho pravé rameno ,,Jaká je tvá odpověď?” Zeptal se klidným hlasem tajemný muž.

,,Řekl jste, že je můžu zachráni,” muž jen přikývl ,,Já je nechci zachránit. Nechci ale ani zemřít!” Zařval Aiden a odstrčil muže.

,,Tohle jsme slyšet nechtěli. Zklamal si mě. Ale ani TY a ani tvá ODPOVĚĎ nezastaví tuhle událost!” Tajemný muž a vytáhnul z černého kabátu malý nožík.

,,Víte doktůrku co se pak stalo? Jeho hrdlo a ústa pohltila červená krev. Nádhera.” Zvolal jsem a pohladil jsem Pinkyho po hřívě.

,,Počkej počkej! Co to má znamenat? Končí tenhle příběh úplně na jiném principu!” Naléhal doktor Payel.

,,Huh. To mě nezajímá. Příběh je příběh a já neurčuji jak skončí.” Řekl jsem a podíval jsem se s úšklebem na doktora.

,,Co?” Nedokázal ze sebe vydat pořádnou větu.

,, Pššššš BUM !! HAHAHA !!” - ( Lucas se začal smát a pomocí rukou zahrál pád letadla )

,,Copak doktore. Pořád si myslíte, že se tenhle svět točí kolem nějakého spravedlivého řádu a určitých pravidel,” podíval jsem se na Pinkyho ,,Ty jsi můj kulíšek.”

,,Nemožné nemožné nemožné!!” Žvatlal stále dokola doktor Payel a rychle odešel z cely.

,, No Pinky zdá se. Že ho máme pomalu tam kam chceme.” - ( Řekl temným hlasem Lucas. Jeho oči měly červený záblesk )

 

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.