Anime World CZ/SK - Příběhy

2. Cesta na třídní výlet

Nastal den D, kdy se jelo na třídní výlet. Otec Ichinoseho trval na svém, že nás tam hodí autem. Já i Ichinose jsme to uvítali. V batohu jsem měla svoje jídlo (rajská v sáčku, polívky do hrnečku atd...), ešus a hrnek. A nejen své, ale i Ichinoseho. Ichinose nesl stan a tyto věci se mu už nevešly.

Za deset minut osm jsme byli před školou.

,,Ahoj Jan, Ichinose...dobrý den.'' pozdravila nás Tomo a to jsme ještě nevylezli z auta.

,,Dobrý den.'' pozdravil táta Ichinoseho.

,,Ahoj Tomo.'' pozdravila jsem Tomo.

,,Ahoj.'' pozdravil ji Ichinose. Otec Ichinoseho nám vyndal kufry z kufru auta. Já i Ichinose jsme seděli spolu vzadu.

,,Jak já se taky těším.'' těšila se Tomo.

,,Dám vám kufry do autobusu.'' řekl otec Ichinoseho. Poté vzal naše kufry a šel k autobusu.

,,Ahoj lidi.'' pozdravila nás Haruka.

,,Ahoj Haruku.'' pozdravila jsem nastejno s Tomo.

,,Ahoj.'' pozdravil Haruku Ichinose. Po chvíli mě Tomo čapla za ruku a odtáhla stranou pryč. Chytla mě tak prudce, že jsem málem upadla na zem, jak jsem to nečekala. Šly jsme stranou a šeptaly si.

,,Ty si líbíš Ichinosemu.'' zašeptala mi Tomo.

,,Jak to myslíš?'' zarazila jsem se, ale taky jsem šeptala.

,,Všimla jsem si, že nás zdraví jen ahoj a tobě říkám jménem a říká ti dokonce Janey.'' zašeptala na vysvětlenou Tomo. ,,Určitě se mu musíš líbit.'' dodala.

,,To jsi druhá, kdo mi to říká, ale pravda to není. Jsme jen přátelé.'' bránila jsem se.

,,Kdo je ten první?'' divila se Tomo.

,,Mamka.'' řekla jsem.

,,Myslím, že bychom se měly vrátit a víc než přátelství v tom nehledej.'' dodala jsem.

,,Dobře, dobře, ale myslím si svoje.'' nedala se Tomo. Poté jsme se vrátili k ostatním.

,,Tak nastupovat.'' ozval se hlas učitele, když jsme zrovna se s Tomo vrátily.

,,Snad si budeme moci kam sednout.'' zděsila jsem se.

,,Neboj, na volná místa jsem dal svůj batoh. Máme si kam sednout.'' usmál se Ichinose. Pak jsme šli do autobusu.

Ichinose sehnal volné místo vepředu za učiteli. Nevadilo mi to. I Tomo a Hakura seděly pospolu, ale úplně vzadu. Ichinose mě nechal sednout k oknu.

,,Díky, ale u okna můžeš sedět klidně ty.'' řekla jsem.

,,To je v pohodě. Rád sedím v uličce.'' usmál se Ichinose.

,,Dobře.'' usmála jsem se. Autobus se rozjel. Podívala jsem se po celém autobuse. Byl plný a mnoho neznámých tvářích

,,Doufám, že v kempu nebudete dělat lumpárny.'' varoval nás učitel. ,,Ať se nemusím za vás stydět.'' dodal. Poté si sedl a dal nám volnou chvíli.

,,Máš svačinu?'' zeptal se mě Ichinose. Na chvilku jsem se zamyslela.

,,Vlastně nemám.'' řekla jsem nakonec.

,,Já mám dva chleby, jeden ti dám.'' usmál se Ichinose.

,,Nech si ho, ať se pořádně najíš.'' protestovala jsem.

,,V pohodě, jeden mi postačí. Stejně teď hlad nemám. Jedl jsem doma.'' řekl Ichinose.

,,I já jedla doma, takže hlad taky nemám.'' usmála jsem se. Pak jsem se zadívala z okna ven. Po chvíli jsem usnula. Po hodině a půl cesty mě někdo začal budit.

,,Janey...vstávej.'' říkal mužský hlas. Pomalu jsem otevřela oči. Moje hlava byla opřena o něčí rameno. Narovnala jsem se a protřela si oči. Pomalu mi začínalo svítat co se děje, kde jsem. Došlo mi, že to rameno, o které jsem se opírala bylo Ichinoseho. ,,Vše v pořádku?'' zeptal se starostlivě Ichinose.

,,Jo vše OK, promiň.'' omluvila jsem se a za zívala jsem si.

,,Za co se omlouváš?'' divil se Ichinose.

,,Že jsem ti spala na rameni.'' vysvětlila jsem.

,,To je v pohodě.'' usmál se Ichinose. ,,Nepůjdeme ven? Máme totiž přestávku.'' vysvětlil mi, proč stojíme.

,,Jasně, jdeme.'' souhlasila jsem. Ichinose vylezl a nechal mě vylézt. Z autobusu vystoupil jako první.

Venku už čekala Tomo s Harukou a Fushimi.

,,Kde jste tak dlouho?'' divila se Tomo.

,,Spala jsem.''přiznala jsem se.

,,Škoda, že nejsme blízko sebe. Nenechala bych tě spát.'' na oko se zlobila Tomo.

,,Já za to nemohu. Jak se jede dlouho, tak usnu.'' přiznala jsem provinile.

,,I v letadle?'' zeptal se Fushimi.

,,Tam nevím, nikdy jsem neletěla.'' přiznala jsem.

,,To se musí někdy napravit.'' mrknul na mě Fushimi.

,,Já taky ještě neletěla.'' přiznala Haruka.

,,Tak se domluvme a v létě někam společně poletíme.'' navrhl Fushimi.

,,Záleží kam a kolik to bude stát.'' řekla jsem.

,,Janey, tady máš.'' řekl Ichinose. Otočila jsem se na něho. V ruce držel dva chleby a z toho mi jeden nabízel.

,,Díky,ale já fakt nechci.'' odmítla jsem, i když hlad jsem už měla.

,,Jen ber, ať nemáš hlad.'' nesouhlasil Ichinose. Tušila jsem, že ho nepřesvědčím, a tak jsem si ten chleba vzala.

,,Díky.'' poděkovala jsem. Rozbalila jsem si chleba ze sáčku a zakousla se.

,,Není zač. Rád se dělím.'' usmál se Ichinose a taky se zakousl. Všichni jsem začali baštit naše svačiny. Po jídle jsme nastoupili do autobusu a zase se rozjeli.

Znovu jsem si sedla k okýnku

,,Nechceš u okna sedět teď ty?'' zeptala jsem se Ichinoseho.

,,Ne, v pohodě.'' usmál se Ichinose. ,,Rád sedím v uličce. Jak jsem už říkal.'' dodal. Hned jsem si vybavila, že to říkal.

,,Promiň, zapomněla jsem.'' omluvila jsem se.

,,Nemusíš se omlouvat.'' usmál se Ichinose. ,,To se stává.'' dodal s úsměvem.

,,Stalo se.'' usmála jsem se. I Ichinose se usmál. ,,Ale varuju tě. Je možné že usnu a budu spát na tvém rameni.'' varovala jsem Ichinoseho.

,,Nevadí, budu jen rád.'' usmál se Ichinose. ,,Klidně se můžeš opřít hned.'' dodal. Byla jsem natvrdlá, že tyto narážky jsem nepochopila, jak to myslí, ale až později mi to došlo.

,,To zase ne.'' nesouhlasila jsem.

,,Klidně může, mně to vážně nevadí. řekl s úsměvem Ichinose. Chtěla jsem protestovat, ale jako by to Ichinose věděl, tak vzal ruku, kterou položil na moji hlavu a opřel o jeho rameno. ,,Teď můžeš klidně spát. Já tě pak zase vzbudím.'' dodal mile. Nedokázala jsem nějak protestovat. Proto jsem rezignovala  a zavřela si oči. Hned jsem vytuhla.

Ichinose mě budit nemusel.Vzbudila jsem se sama.

,,Já bych tě vzbudil.'' řekl Ichinose mile.

,,V pohodě, už mi to stačilo.'' usmála jsem se a protřela si oči.

,,Jak se ti spalo?'' zeptal se mě Ichinose.

,,Jak v bavlnce.'' přiznala jsem. Autobus začal zastavovat.

,,Všichni vstávat, jsme na místě.'' řekl náš třídní. Kdo ještě  spal, tak jeho soused, nebo sousedka probudil. ,,Všichni pomalu vystoupíte a vezmete si své věci. Počkáte venku a pomalu si budete brát své kufry.'' pokračoval dál. Všechny při tom pozoroval. Autobus zastavil. Řidič otevřel dveře a učitel vystoupil jako první. Já i Ichinose jsme čekali, dokud nevystoupí ostatní. Pak jsme vystoupili my dva.

Zjistila jsem, že mám zase hlad. Před kufrem autobusu se shromáždil dav lidí a čekali na své kufry. Učitel vyndaval kufry a každý si vzal ten svůj kufr. Když každý měl svůj batoh i kufr, tak jsme vyrazili za třídním. Do kempu.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.