Anime World CZ/SK - Příběhy

1. Týden před školním výletem

Šla jsem do školy jako obvykle. Hodina cesta autobuse a pak půl hodinu ve vlaku. Ke škole to pak mám jen pět minut. Jsem na střední. První den byl uvítací a dneska si nesu už učivo, kdyby jsme se měli už učit.

Hned první hodinu jsme měli mít třídního. Měli jsme s ním japonštinu. Přezula jsem se a šla do třídy si sednou do poslední lavice druhé řady. Zazvonilo na hodinu. Po pěti minutách přišel náš třídní učitel.

,,Dobrý den, sedněte se.'' Pozdravil nás třídní učitel. Všichni jsme si sedli. Učitel udělal docházku a nikdo nechyběl. ,,Než začnu hodinu, chci vám oznámit, že příští týden se jede na týdenní výlet. Rozdělte se do dvojic a jedna z té dvojice vezme stan a vezměte si spacáky.'' oznámil nám. Hned jsem přemýšlela, s kým budu. Nikoho jsem tu neznala a stan jsem taky neměla. ,,Dvojice uděláte až o přestávku. Teď vám zadám domácí úkol. Do příští hodiny, což je v pátek napíšete svoji a rodinnou charakteristiku. Teď si vezměte sešity a začneme si psát.'' řekl nám. Náš třídní se jmenuje Rei Bukovski Je napůl Japonec a na půl Rus. Vytáhla jsem si sešit a začala si dělat poznámky. Hodina utekla jak voda a už byla přestávka.

,,Hej ty, máš už dvojici?'' zeptal se hoch druhého hocha přes ze mě. Oba seděli vedle mě.

,,Ne, proč?'' zeptal se hoch.

,,Tak budeme spolu? Stan mám.'' vysvětlil první hoch.

,,Proč ne.'' souhlasil ten druhý hoch.

,,Já jsem Saruhiko Fushimi a ty?'' představil se první hoch.

,,Ichinose Tokiya.'' představil se ten druhý hoch. Už jsem znala jejich jména.

,,Jsi tu?'' v tom jsem zaslechla hlas před sebou. Hned jsem se vrátila do reality.

,,Eh...jo...'' dostala jsem ze sebe.

,,Já jsem Tomochika Shibuiya, ale říkej mi Tomo. Nechceš být se mnou ve stanu?'' zeptala se mě dívka. Netušila jsem, že to tak půjde rychle.

,,Ráda, já jsem Jane Mizuki.'' taky jsem se představila a souhlasila s návrhem Tomo.

,,OK, máš stan?'' zeptala se mě.

,,Bohužel ne, ale mohu klidně sehnat.'' přiznala jsem.

,,V pohodě, já mám.'' usmála se Tomo. ,,Kde bydlíš?'' zeptala se mě. Řekla jsem jí svoji adresu. ,,Není to daleko?'' divila se.

,,Půl hodinka cesta vlakem a hodinka cesta autobusem.'' přiznala jsem.

,,Wow, tak to ti nezávidím.'' hvízdla Tomo.

,,Já bydlím o pět bloků dál.'' ozval se hoch, který seděl z jedné strany vedle mě. Já i Tomo jsme se na něho podívaly. Byl to Ichinose.

,,Vážně? Nikdy jsem tě neviděla.'' přiznala jsem.

,,To ani já tebe ne.'' usmál se Ichinose.

,,Jinak jsem Ichinose Tokiya.'' představil se nám.

,,Jane Mizuki.'' představila jsem se taky a potřásli jsme si rukama.

,,Tomochika Shibuiya, ale říkej mi Tomo.'' taky se představila Tomo a podala si ruku s Ichinosem, jako před chvíli já s ním.

,,Jestli chceš, můžeme do školy i ze školy jezdit spolu.'' navrhl Ichinose.

,,Pokud ti to nebude vadit.'' souhlasila jsem.

,,Kdyby mi to vadilo, tak ti to nenavrhuju.'' usmál se Ichinose. Což byla pravda.

,,Dobře.'' souhlasila jsem a usmála jsem se. Poté začala další hodina.

Tomo si sedla na své místo. Seděla ob lavici přede mnou. Měli jsme účetnictví. To byla úvodní hodina, tak to bylo dobré. Žádný úkol jsme nedostali. Jen od našeho třídního.

,,Po určitých hodinách, probrané látky, si napíšeme malý testík. Ze začátku to bude historie účetnictví.'' oznámila nám učitelka. Po hodině účetnictví jsme měli matematiku, ekonomiku, zeměpis a fyziku. Vše byla jen úvodní hodina. Učitelé se nám představili a řekli co očekávají v hodinách. Poté se vyptávali nás, kam jsme chodili na základku, kolik nám je atd...Po fyzice nám skončila škola.

,,Chodíš na obědy?'' zeptal se mě Ichinose. Zrovna jsem si balila věci.

,,Ne a ty?'' dala jsem si tašku na záda.

,,Taky ne, tak můžeme vyrazit.'' oznámil Ichinose a usmál se.

,,Tak se mějte vy dva.'' šibalsky na nás mrkla Tomo a rozloučila se s námi.

,,Ahoj Ichinose.'' rozloučil se Fushimi s Ichinosem.

,,Můžeme?'' zeptal se mě Ichinose. Přikývla jsem. Šli jsme ke skříňkám se přezout a já si vzala mikinu. Rána bývala už chladná. Celou cestu jsme si povídali.

Před mým barákem jsme se rozloučili.

,,Nedáš mi prosím tě na tebe telefonní číslo a FB?'' zeptal se mě Ichinose. Podívala jsem se na něho.

,,Proč ne.'' souhlasila jsem. Nadiktovala jsem mu své telefonní číslo. Ichinose mě pak prozvonil a já si uložila jeho telefonní číslo pod jménem Ichi. Pak si zapsal Ichinose do svého mobilu přezdívku, kterou používám na FB. Pak jsme se rozloučili a já šla domů a Ichinose šel taky domů.

Odemkla jsem dveře. Vzula jsem se a šla jsem do kuchyně.

,,Ahoj, jsem doma.'' pozdravila jsem mamku a svého půlročního bratra Yukiho. Yuki taky byl vzhůru a zrovna jedl svou kašičku. Mamka je samoživitelka. S tátou se moje mamka rozvedla, když mi byli tři roky. Táta se o mě moc nestará. Občas jsem u něho byla, ale většinou z celého víkendu to byl jen jeden den. Měl hodně práce a neměl na mě čas. Mamka má Yukoho s jedním chlapem, který když zjistil, že je mamka těhotná zdrhnul. Mamče hodně pomáhám, tak to zvládáme dobře. V nejhorším nám vždy vypomůže babička s dědou.

,,Ahoj, co ve škole?'' zeptala se mě hned mamka.

,,V pohodě. Třídní učitel nám oznámil, že příští týden jedeme na týdenní výlet pod stany. Abychom se jako třída líp poznala. A taky nám zadal domácí úkol.'' řekla jsem a šla jsem si umýt ruce a zasednout ke stolu.

,,Už máš dvojici?'' zeptala se mamka a předala mi Yukiho a šla mi nandat jídlo.

,,Mám, s nějakou Tomo. Neznáme se dobře, ale vypadá to, že si budeme rozumět.'' přiznala jsem. Yuki celou tu dobu brečel.

,,Proč brečí?'' zeptala jsem se.

,,Rostou mi zoubky.'' vysvětlila mi mamka.

,,Aha.'' řekla jsem a pohladila Yukiho po hlavičce. ,,Už jedl?'' zeptala jsem se.

,,Moc ne.'' řekla mi mamka.

,,Tak já to zkusím.'' navrhla jsem.

,,Ale co tvoje jídlo?'' nesouhlasila mamka.

,,Sním si ho potom. Nejdřív bráška, pak já.'' usmála jsem se. Mamka poznala, že to myslím vážně, a nic mě nepřemluví. Poté mi mamka podala Yukiho kašičku. ,,Tak a teď něco sníme.'' řekla jsem a nandal jsem kaši na lžičku. Yuki se na to podíval a pak na mě. Otevřel pusinku a já mu dala sousto. Hned otevíral pusinku na další sousto.

,,To není možné. Ode mne se nakrmit nenechal a od tebe v pohodě.'' žasla mamka.

,,Třeba se mu jen stýskalo po mně.'' ušklíbla jsem se.

,,To je možné.'' uznala mamka.

,,Neboj, já ti nezdrhnu. Jen musím chodit do školy.'' říkala jsem Yukimu. Yuki se usmál a baštil dál. Nakonec zbaštil celou kašičku. Mezitím se najedla i mamka. Když se Yuki najedl, tak si Yukiho vzala maka ode mne a já se dala do studeného jídla.

,,Tak pojď, půjdeme spát.'' řekla mamka Yukimu a políbila ho na čelo. Yuki se mamku podíval a jeho výraz říkal, já a spát? Nikdy. Si spadla z višně ne?'' ,,Nechceš to ohřát?'' zeptala se mě.

,,To je dobrý.'' řekla jsem. Mamka nechala Yukiho, aby si krknul a pak ho šla dát do postele.

,,Kdy chceš pracovat na tom domácím úkolu?''  zeptala se mě mamka, když uspala Yukiho.

,,Hned jak to dojím.'' řekla jsem s plnou pusou.

,,To je dobře. Čím dřív tím líp, viď?'' usmála se na mě mamka.

,,Přesně tak. A kdyby nám někdo dal další úkol v tomto týdnu, tak ať pak toho nemám moc.'' souhlasila jsem s mamkou.

,,Kde ho budeš dělat?'' zeptala se mě mamka.

,,Buď tady nebo v pokojíku.'' řekla jsem, že jsem se ještě nerozhodla.

,,Klidně můžeš být v pokojíku, ale potichu.'' usmála se mamka.

,,Takže už spí?'' zeptala jsem se mamky.

,,Hned usnul.'' usmála se mamka. Po jídle jsem umyla nádobí. Chtěla jsem ho i utřít, ale mamka mi řekla, že to mám nechat být, že to utře sama. Šla jsem potichu do pokojíku.

Sedla jsem si ke stolu a zapnula notebook. Hned jak vše naběhlo jsem se podíval na e-mail. Nikdo mi nepsal. Pak jsem šla na FB, kde jsem měla upomínku, že si mě chce někdo přidat do přátel. Byl to Ichinose. Hned jsem žádost přijala. Pak jsem si otevřela word a nastavila parametry. Chtěla jsem si udělat úvodní stranu eseje, když mi na FB přišla zpráva. Zvuk jsem měla na minimum, abych jsem slyšela, jestli mi někdo nepíše, ale aby to nevzbudilo Yukiho. Psal mi Ichinose

,,Ahoj, jak se vede? Co děláš?'' typické otázky, ale nevadilo mi to. I já jsem taková a píšu takovéto typické otázky.

,,Ahojky, docela dobře a co ty? Jdu psát tu esej a ty?'' a poslala jsem to. Udělal jsem si úvodní stránku. Poté jsem si přečetla, co mi napsal Ichinose.

,,Teď už dobře. Jdu na to taky. Budeš tam psát i charakteristiku?'' zeptal se mě Ichinose. Hned jsem mu odepsala.

,,Dám to tam a ty?'' a odeslala jsem zprávu. Začala jsem spát svoji charakteristiku, mé zájmy. Když jsem s tím skončila, podívala jsem se, co mi napsal Ichinose.

,,Dobře i já to tam dám. Chci se zeptat, jaké známky si měla na základce? Pokud to není moc osobní.'' přečetla jsem si.

,,Měla jsem samé jedničky, jen problémy s matikou. Ale učitelka se nade mnou slitovala, a vždy mi tu jedničku dala.'' přiznala jsem ,,A ty?'' zeptala jsem se ho taky. Pak jsem se vrhla na charakteristiku a zájmy mého táty. Moc toho nebylo, protože jsem ho skoro neznala. Psala jsem pravdu, jak to je. Takže tam byl jeho věk, jak se jmenuje, co dělá za práci. O jeho zájmech jsem napsala jen, že je to jeho práce. Víc jsem toho nevěděla. Pak jsem si přečetla zprávu od Ichinoseho.

,,Samé jedničky taky. Jen z japonštin jednička z milosti. Mohu tě o něco požádat?'' zeptal se mě Ichinose. Hned jsem mu odpověděla.

,,jasně, žádej. Pokud bude v mých silách pomohu. Pak jsem se vrhla na charakteristiku mé mamky. Když jsem ji dopsala, podívala jsem se co napsal Ichinose.

,,Až dopíšu esej, mohu ti ji ukázat a opravíš mi tam chyby, prosím?'' požádal mě  Ichinose. Hned jsem mu odpověděla.

,,Jasně, ráda, ale jestli tam bude chyba, tak se předem omlouvám. Nejsem úplně výborná. Pak jsem se vrhla na svoji esej. Psala jsem o Yukim. Pak jsem si znovu přečetla co napsal Ichinose.

,,Jasně v pohodě,ale i tak moc díky. Teď tě nebudu rušit.'' napsal mi Ichinose.

,,Ty nerušíš, a nemáš zač.'' odeslala jsem. Pak jsem psala o sobě. Na začátku byla má charakteristika a tady bylo, kolik mi je, mé záliby, o přátelích atd...Pak jsem se podívala co mi napsal Ichinose.

,,Dobře, ale kdybych rušil, tak dej vědět.'' souhlasil Ichinose.

,,Neboj, ozvu se.'' odepsala jsem. Přečetla jsem si, co jsem napsala, uložila na flashku a zavřela word. Poté jsem se šla věnovat FB.

,,Jak si na tom? Já píšu něco o rodičích.'' napsal mi Ichinose.

,,Já to už dopsala.'' přiznala jsem. V tom se Yuki probudil. Vzala jsem si ho na klín.

,,Popovídáme si s Ichim?'' zeptala jsem se Yukiho. Yuki se zvědavě podíval na mě a pak na obrazovku notebooku. Usmál se. Ichinose mi odepsal.

,,Tak to jsi dobrá. Jak dlouhé to máš?'' zeptal se mě Ichinose. Pomalu jsem mu odepsala jednou rukou, druhou jsem přidržovala Yukiho.

,,Asi na tři stránky A4.'' odpověděla jsem a poslala to. Poté jsem mu ještě napsala. ,,Jdu s bráchou za mamkou, aby nesledoval obrazovku. Je ještě malý, tak hned tu budu.'' a poslala jsem to. Vzala si Yukiho do náruče a šla ho odnést mamče.

,,Tak Yuki se probral?'' zeptala se mamka a převzala si Yukiho.

,,Jo, už se probral. Ale nezlobil, byl hodný.'' usmála jsem se. ,,Nechal mě hezky dopsat domácí úkol.'' usmála jsem se a Yukiho pohladila po vlasech.

,,Přečteš mi to?'' zeptala se mě mamka.

,,Jen to vytisknu a dám ti to přečíst.'' slíbila jsem a šla tu práci vytisknout, když už Yuki byl vzhůru. To trvalo ani ne tři minuty. ,,Tady to máš.'' řekla jsem mamče, když se to vytisklo a šla jsem do pokojíku. Hned jsem si přečetla, co mi napsal Ichinose.

,,Kolik je bráchovi?'' zeptal se mě Ichinose.

,,Jsem už tu. Je mu půl roku. Ty máš sourozence?'' odpověděla jsem a zároveň se Ichinoseho zeptala. A poslala jsem mu to.

,,Jsem jedináček.'' odepsal mi Ichinose. ,,Tak to je ještě malý.'' rychle dodal Ichinose.

,,To je, ale je to zlatíčko.'' napsala jsem mu. ,,Nebudu tě rušit od psaní.'' odepsala jsem a poslala mu to. Ichinose mi hned odepsal.

,,Nerušíš. Já si to už nechal na zítřek.'' přiznal se mi Ichinose.

,,Necháváš vše na poslední chvíli?'' zeptala jsem se ho.

,,Ne to ne. Ale dělám to po kouskách.'' vysvětlil mi Ichinose. Pak jsme si psali o všem možným. V šest jsem to ukončila. Šla jsem na večeři a pak vykoupat a uspat Yukiho. Pak jsem si šla na chvilku číst, ale mamka mi nedala pokoj.

,,S kým sis to psala?'' vzvídala, a přitom pletla svetr Yukimu.

,,S nikým.'' odpověděla jsem.

,,Neříkej s nikým. Do večeře jsi měla už úkol hotový.'' nedala se odbýt mamka. Povzdychla jsem si.

,,Je to můj spolužák. Bydlí o pět bloků dál. Ze školy jsme šli spolu a povídali si. Vyměnili jsme si telefonní čísla a přezdívky na FB. Pak jsme si psali na FB ohledně školy.'' řekla jsem.

,,A ještě něco?'' vyzvídala dál. Tak jsem jí řekla o čem jsme si ještě psali.

,,Že by láska?'' provokovala mě mamka.

,,Neblázni, neznáme se ani den. Jen jsme si psali, nic víc, nic míň.'' nedala jsem se.

,,Dej na má slova, z toho bude něco víc, než jen přátelství.'' nedala se odbýt mamka. Dál pak pletla. Nasadila mi tím brouka do hlavy, že jsem se nesoustředila na čtení. Když jsem to chtěla zabalit, přišla mi smska.

,,Ahoj, tak jsem to nakonec dopsal celé. Nakopla si mě a nedalo mi to. Co děláš? Ichinose.'' přečetla jsem si smsku a hned jsem mu odpověděla.

,,Ahoj, tak to jsem ráda, že ses nakopnul a dopsal to. Já si četla a teď chci jít spát. Co ty? Jane.'' a poslala jsem mu smsku. Za chvíli mi přišla odpověď.

,,Co čteš? Já? Nudím se. Ichinose.'' přečetla jsem si smsku a hned jsem mu odepsala.

,,od Agathy Christie Němý svědek. Co s tou nudou hodláš dělat?'' zeptala jsem se ho a poslala jsem smsku. Mezitím jsem si šla vyčistit zuby a vypnula na mobilu zvuk a šla jsem říct mamče dobrou noc.

,,Dobrou noc.'' rozloučila jsem se.

,,Dobrou, hezky se vyspi.'' popřála mi mamka. Pak jsem zalehla do postele.

Tam jsem si vzala mobila a přečetla jsem si smsku od Ichinseho.

,,Je to zajímavé? Já taky rád čtu, ale od Agathy jsem ještě nic nečetl. Ichinose.'' napsal mi Ichinse a na tu nudu mi nereagoval. Takhle jsme si psali asi do půlnoci. V půlnoci jsem to ukončila.

,,Nezlob se, ale půjdu si lehnout. Dobrou noc. Jane.'' a poslala jsem to.

,,Já se nezlobím. Dobrou noc a krásné sny. Ichinose.'' popřál mi Ichinose. Pak jsem zapnula zvuk a zalehla jsem. Za chvilku jsem byla tuhá.

Ráno v pět mě vzbudil budík. Byla jsem pěkně ospalá. Hned jsem budík vypnula, aby se Yuki nevzbudil. udělala jsem si hygienu a oblékla jsem se. Udělala snídani. Na mobilu jsem měla smsku.

,,Dobré ráno, v šest čekám před tvým barákem. Ichinose.'' byla to zpráva od Ichinoseho. Hned jsem na to reagovala.

,,Dobré ráno, budu tam. Jane.'' odepsala jsem mu. Po snídani se vzbudil Yuki. Hned jsem ho vzala do náruče a přinesla mamče do ložnice.

,,Yuki se probudil, ale já pospíchám do školy.'' řekla jsem. Mamka si malého převzala

,,Hodně zdaru.'' popřála mi mamka.

,,Ahoj.'' rozloučila jsem se. Pak jsem si vzala klíče, odemkla dveře a šla před dům čekat na Ichinoseho. Ten tam už čekal.

,,Ahoj Janey, jak se vede?'' zeptal se mě Ichinose s úsměvem. Trochu jsem se zarazila. Tím jak mě oslovil. Ale nedala jsem nic najevo.

,,Ahoj Ichi. Ospale, ale jinak dobře. A jak se máš ty?'' zeptala jsem se ho taky. I Ichinose se zarazil nad tím, jak jsem ho oslovila, ale taky jsem nic nepoznala.

,,Teď už dobře.'' přiznal Ichinose. Celou cestu jsme si povídali. Povídali jsme si  rodinách. Za hodinu a půl jsme dorazili před školu. Tomo, tam na nás už čekala.

,,Tak tady jsi. Ahoj Ichinose.'' pozdravila Tomo Ichinoseho. ,,Potřebuju s tebou mluvit.'' řekla mi a táhla mě stranou.

,,Děje se něco Tomo?'' zeptala jsem se překvapeně.

,,Nic vážného, Jane.'' usmála se Tomo.

,,Tak co se děje?'' vyptávala jsem se. Přišly jsme k jedné dívce.

,,To je Haruka, to je Jane.'' představila nás Tomo. ,,Jde o to, koho si z vás dvou vybrat pod ten stan'' přiznala Tomo pravdu.

,,Tak jak to chápu, vy dvě se znáte delší dobu, tak buďte spolu. Já si někoho najdu.'' řekla jsem s úsměvem.

,,Vážně by ti to nevadilo?'' zeptala se Tomo.

,,Vážně ne.'' řekla jsem.

,,Ale je tu ještě jeden problém. Žádná dívka s tebou nebude, protože dvojice jsou zadané.'' přiznala Haruka.

,,Tak si seženu stan a budu v něm sama.'' usmála jsem se.

,,Tak dohodnuto a díky Jane.'' omlouvala se Tomo.

,,Není zač.'' usmála jsem se. ,,Měly bychom vyrazit.'' řekla jsem. Pak jsme vyrazily ke škole.

První hodina byla ještě třídnická. Třídní nám říkal o penězích na výlet a dal nám přihlašovací údaje do systému, kde se budeme dovídat naše známky z testů a zkoušení.

,,Doufám, že už máte dvojice.'' řekl učitel. Všichni jsme přikývli, že jo. ,,Tak to je dobře.'' dodal s úsměvem.

,,Ale pane učiteli, jede kluk přebývá.'' oznámil jeden student.

,,Tak bude ve stanu sám.'' řekl učitel. Tohle nedalo Tomo a přihlásila se

,,Jedna dívka taky přebývá, tak by mohli být ve stanu spolu.'' udělala si srandu Tomo. Učitel se zamyslel.

,,To nezní špatně. Kdo by byl ochotný být s dívkou ve stanu a dívka s chlapcem?'' zeptal se učitel. To mi vyrazilo dech. Ani jsem si neuvědomila, že jsem dala ruku nahoru. ,,Dobře, tak vy dva budete spolu.'' řekl. ,,Vaše jména? Ať si to poznamenám.'' dodal a vzal si papír a tužku.

,,Jane Mizuki.'' řekla jsem své jméno. Čekala jsem, kdo je ten chlapec, kterému nebude vadit být se mou ve stanu.

,,Ichinose Tokiya.'' řekl Ichinose. Byla jsem překvapena. Podívala jsem se na něho, že mu něco řeknu, ale Ichinose byl rychlejší.

,,Fushimi, snad ti to nevadí, že nakonec s tebou nebudu ve stanu.'' řekl Ichinose Fushimimu.

,,Ne, nevadí. Jen si to užij'' ušklíbl se Fushimi. Cítila jsem, jak se mi rozbušilo srdce. V žaludku jsem měla mravenčení.

,,Janey, nevadí ti to doufám.'' řekl mi Ichinose o přestávce. Podívala jsem se na něho.

,,Ne, nevadí. Proto jsem zvedla ruku, že mi to nevadí.'' usmála jsem se.

,,To jsem nečekala, že se to tak vyřeší.'' ozvala se Tomo.

,,To ani já ne. Ale díky.'' poděkovala jsem Tomo. Tomo chvilku trvalo, než jí to došlo, jak to myslím. Mně to vůbec nedošlo, že za tím něco je. Ve škole to utíkalo rychle. Žádný úkol jsme tentokrát nedostali. Po škole jsem se rozloučila s Tomo a Harukou. S Ichinosem jsem šli na vlak. Povídali jsem si, jako by se nic nestalo. Pak jsme jeli autobusem domů.

Před mým domem jsme se zastavili.

,,Kdy se mi podíváš na tu esej, Janey?'' zeptal se mě Ichinose.

,,Co třeba zítra?'' navrhla jsem. ,,Po škole u mě?'' dodala jsem.

,,Dobře, nebude to vadit, když přijdu?'' zajímalo Ichinoseho.

,,Nebude. Dneska to domluvím s mamkou.'' usmála jsem se.

,,Tak se měj krásně. Ještě se ti ozvu.'' loučil se Ichinose.

,,Taky se měj. Ahoj.'' rozloučila jsem se. Šla jsem domů. Ichinose čekal, dokud jsem nezavřela dveře.

Doma jsem se vzula a šla do kuchyně.

,,Dneska nějak pozdě.'' řekla mamka a začala připravovat jídlo.

,,Vlak měl menší zpoždění.'' přiznala jsem. ,,Kde je Yuki?'' zeptala jsem se mamky.

,,Už spí.'' odpověděla mi mamka.

,,Dneska nebrečel?'' zeptala jsem se.

,,Jen trošku popotahoval, ale jinak byl hodný.'' usmála se mamka a dala přede mne talíř s jídlem. ,,Jak bylo ve škole?'' zeptala se mě.

,,Dobrý, žádný úkol nemáme. Jen mám dvě novinky.'' začala jsem pomalu. Mamka se na mě podívala.

,,Povídej.'' vyzvala mě mamka.

,,Zítra po škole budeme mít návštěvu.'' začala jsem.

,,Ten kluk?'' zeptala se mamka. Přikývla jsem.

,,Chce zkontrolovat tu esej co máme za úkol. A tak jsem ho pozvala k nám. Nevadí to?'' zeptala jsem se.

,,Ne, nevadí, ráda ho poznám.'' ušklíbla se mamka. ,,A ta druhá novinka?'' zeptala se mě.

,,Jak pojedeme na ten výlet, tak je lichý počet dívek i chlapců. Učitel řekl že ten hoch, který zbyl bude ve stanu sám. Jenže se ozvala Tomo, ta spolužačka, se kterou jsem měla být pod stanem, řekla, že jedna dívka taky přebývá. A že by ti dva mohli být spolu ve stanu. Tím mi vyrazila dech. Učitel se zamyslel, ale pak s tím nápadem souhlasil a zeptal se, komu by to nevadilo. Aniž bych jsem si to uvědomila, měla jsem ruku nahoře, takže ve stanu budu s chlapcem.'' přiznala jsem.

,,To bych do tebe neřekla. Já myslela, že budeš s tou Tomo.'' žasla mamka.

,,Tomo bude s dívkou, s Harukou. Co jsem pochopila, tak se znají déle a Haruka by byla sama.'' řekla jsem.

,,A kdo je to ten chlapec? Znáš ho vůbec?'' vyptávala se dál starostlivě mamka.

,,Znám ho asi den.'' přiznala jsem. ,,A zítra ho taky poznáš.'' dodala jsem.

,,Neříkej mi, že je to ten soused, co bydlí o pět bloků dál a chce zkontrolovat ten domácí úkol?'' došlo to mamče.

,,Ano, je to Ichinose.'' řekla jsem.

,,Já ti to včera říkala, že se z toho něco vyvrbí.'' ušklíbla se mamka.

,,Nic, než přátelství v tom nehledej.'' ohradila jsem se.

,,Tak už přátelství jo? Včera to bylo kamarádství a teď už přátelství.'' nedala si pokoj mamka.

,,A co na tom? Jsme prostě přátelé a nic víc a nic míň.'' stála jsem si za svým.

,,A má stan?'' zeptala se mě mamka.

,,To nevím, musím se ho zeptat.'' řekla jsem. ,,Mno nic, jdu se převléci.'' řekla jsem, když jsem dojedla.

,,A pak si vezmeš notebook sem a budeš si s ním psát tady, ať nevzbudíš malého.'' řekla mi mamka. Nemyslela tím, že vzbudím malého, ale chtěla být u toho, co si budeme psát. Ale souhlasila jsem.

Převlékla jsem se a přinesla do kuchyně notebook. Pak jsem si celé odpoledne i večer psala s Ichinosem. Naštěstí stan byl, tak jsem ho shánět nemusela.

Druhý den po škole se šlo k nám. Nejen Ichinose, ale i já jsme byli nervózní. Netušila jsem co nás tam bude čekat. Ale Ichinoseho jsem už varovala, že bude mamka vyzvídat. Ichinose to pochopil a přesto chtěl jít ke mně. Naštěstí to nebylo tak hrozné. Yuki byl vzhůru a za návštěvy měl radost. A to Yuki cizí lidi nemá moc v lásce, ale Ichinoseho si hned oblíbil. Mamka samozřejmě vyzpovídala Ichinoseho. Ptala se na jeho rodiče, sourozence, co chce dělat po střední a na další věci. Po jídle jsem udělala nádobí. Ichinose mi chtěl pomoci, ale mamka ho včas zarazila. Pak jsme šli do pokojíku, kde Yuki už psal. Šeptali jsme si. Byla to jediná místnost, kde panoval klid. Zapnula jsem notebook a čekali jsme až se vše načte.

,,Tak tady bydlíš.'' pronesl šeptem Ichinose.

,,Jo, je to moje království, které patří i Yukimu, ale momentálně víc mně.'' řekla jsem a usmála jsem se.

,,Jasně, ale brzy vypustíš křídla, co?'' zeptal se mě Ichinose. Což mě překvapil.

,,Záleží, kam půjdu na výšku.'' odpověděla jsem.

,,A co když si někoho najdeš?'' zeptal se mě Ichinose. Notebook mezitím naběhl.

,,Tak až ho poznám blíž. Ale na vše chci jít pomalu, je dost času. Nejsem tam, co jde rychle na věc. Ty snad jo?'' zeptala jsem se přímo Ichinoseho.

,,Taky na vše hezky pomalu. Nechci být na vše hr, i když jsem splašený, ale co se vztahů týče, chci jít na to velmi pomalu. Nic uspěchat.'' přiznal se mi Ichinose.

,,A ty jsi nějaký vztah už měl?'' zeptala jsem se nejistě.

,,Ještě ne. Ale už bych chtěl, ale jen najít tu  pravou.'' usmál se Ichinose. ,,A co ty?'' zeptal se mě.

,,Ještě ne.'' přiznala jsem.

,,A chtěla by si?'' zeptal se mě Ichinose. Ani nevím, jak jsme na toto téma přišli. A že jsem si v klidu o tomto tématu mohla povídat.

,,Možná jo. Nepřemýšlela jsem o tom. Jediné co vím, že když se zamiluju, tak vztah určitě chtít budu.'' přiznala jsem.

,,Dobře, tak že ještě čekáš?'' zeptal se Ichinose.

,,Dá se říci, že jo. Ty už někoho hledáš?'' zeptala jsem se tentokrát já.

,,Dá se říci, že jsem možná už našel.'' usmál se Ichinose. Zabolelo mě u srdce. Nechápala jsem, co se to se mnou děje. Ale nedala jsem nic najevo.

,,Tak to držím palce.'' usmála jsem se.

,,Díky.'' usmál se Ichinose. Poté mi podal flashku a já se podívala na jeho práci. Poté jsem se začetla. Když se mi něco nezdálo, tak jsem mu to sama opravila a šeptem vysvětlila, aby se toho příště mohl vyvarovat. Trvalo nám to dvě hodiny. Po dvou hodinách to měl Ichinose zkontrolovaný a opravený. ,,Díky moc, zachránila si mi život.'' usmál se.

,,Nemáš vůbec zač.'' usmála jsem se taky. ,,Třeba příště pomůžeš zase ty mně.'' dodala jsem. Ichinose se usmál.

,,Dobře, domluveni. Příště jdeš ty k nám.'' usmál se Ichinose. ,,Sice nerad, ale už bych měl jít.'' řekl a uklidil si flashku do tašky a vstal.

,,Jasně, to je škoda, ten čas utekl docela rychle.'' řekla jsem trochu smutně.

,,Ještě se ti ovzu.'' usmál se Ichinose. Oba jsme vyšli ven z pokojíku. Ichinose si hodil tašku do chodby. ,,Kde je tvá mamka?'' zeptal se a podíval se na mě.

,,Asi v obýváku, proč?'' divila jsem se.

,,Kde ho máte?'' zeptal se Ichinose, aniž by mi odpověděl. Ukázala jsem mu, kde je obývák.

,,Nashledanou a těšilo mě.'' rozloučil se s mamkou Ichinose.

,,To už jdeš? Nezůstaneš na večeři?'' zeptala se mamka, což mě překvapila.

,,Ne, někdy jindy. Ale děkuju za pozvání.'' poděkoval Ichinose.

,,Tak se měj a brzy nás zase navštiv.'' řekla mamka. Znovu mě překvapila.

,,Tak nashledanou a ještě jednou děkuju.'' poděkoval Ichinose.

,,Nashledanou.'' řekla mamka. Ichinoseho jsem doprovodila k vrátkům.

,,Díky za dnešek.'' děkoval mi Ichinose.

,,To já děkuju.'' taky jsem mu poděkovala.

,,Musíme to co nejdřív zopakovat.'' usmál se Ichinose.

,,To jo, ale nejdřív si užijeme výlet.'' usmála jsem se.

,,To máš pravdu.'' taky se usmál Ichinose. ,,Už se moc těším.'' dodal.

,,To i já.'' přiznala jsem a usmála jsem se.

,,Tak se měj a zítra ahoj, Janey.'' rozloučil se Ichinose s úsměvem

,,Ahoj, zítra.'' taky jsem se rozloučila. Pak jsme se do pátku sešli každé ráno před mým barákem a šli společně do školy. A ze školy domů taky společně. Konečně nastala neděle, kdy jsem si balila věci na týdenní výlet s naší třídou. Teplé oblečení, spacák a nějaké to jídlo. Balila jsem celé odpoledne. Večer jsem si šla brzy lehnout. Další den v osm jsme měli být všichni před školou.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.