První láska
Informace:
Jane jede se svou nejlepší kamarádkou na koncert nejúspěšnější japonské skupiny STARISH. K jejímu překvapení ji vylosují, že má možnost se se členy skupiny setkat osobně. Mezi nimi je její první láska. Ke všemu tomu nastupují na její školu. Budou se k ní hlásit nebo budou dělat, že ji neznají? A co její láska? Bude opětována?
Připravovala jsem se na koncert STARISH. Má nejoblíbenější a nejpopulárnější skupina celého Japonska. Znám všechny jejich songy nazpaměť. Všichni se mi líbí a mám je ráda, ale do jednoho z nich jsem zamilovaná. Nebudu říkat kdo to je, to později poznáte. Měla jsem lístky do první řady u pódia. Stálo mě to celé kapesné, ale stálo to za to. Musela jsem být celou noc vzhůru a čekat až otevřou internetový obchod na lístky. Povedlo se mi to. Sice až v půl deváté, ale i tak. Sice mamka už vzhůru byla, ale můj mladší bráška ještě spal. Bohužel jsem ho vzbudila, jak jsem zajásala, když mi to vyšlo. Hned jsem dostala od mamky vynadáno a musela bráchu zase uspat. Ale tentokrát mi to nevadilo. By naopak byla jsem šťastná. Asi po hodině se mi povedlo brášku uspat. Je mu půl roku a už spí se mnou v pokoji. V noci se o něho starám. Kojený už není a je závislý na flašce. Tak je to dobré. Mamka se nedávno psychicky zhroutila, tak se o mě a brášku starala babička. Já babičce pomáhala a starala se o brášku. A jak se vlastně jmenuje se ptáte? Je to Mike. Mamče se toto jméno šíleně líbí. I já si na to jméno už zvykla. Každý z nás má jiného tátu. Naši jsou rozvedený a mamka má nového přítele. Jmenuje se Frau. Hned jsem si s Frauem padla do oka a jsme nejlepší přátelé. Což je skvělé. Bála jsem se, když mi mamka oznámila, že má přítele a je s ním těhotná, že to bude nějaký snob, ale on není. Je to nejskvělejší chlap na světě. Mám ho radši než svého vlastního tátu. Můj táta není špatný, to zase ne, ale nemáme si co říct. Frau pracuje jako detektiv u kriminálky. Hodně se s ním bavím o jeho práci, ale ne před mamkou. Jednou bych chtěla dělat stejnou práci, ale mamče a ani tátovi se to moc nelíbí. Ale Frau mě podporuje. Tentokrát dělal na případu sériového vraha v Osace. Byl tam povolán a už tam byl dva měsíce. Občas přijel na víkend, aby nás všechny viděl, ale spíš trávil čas v Osace. Takže když se mamka zhroutila, tak tu nebyl, ale byla jsem s ním v kontaktu a dávala mu vědět, jak na tom mamka je. Babička moc Fraua v lásce nemá. Frau totiž nosí náušnici, na krku křížek a kouří. A to je to, co babičce vadí. Náušnice a jeho kouření. Sice mi cigarety voní, ale nekouřím. Jednou mi Frau dal cigaretu, ale nešlo mi to, tak jsem to vzdala. Frau mě nenutil. Nikdo to neví. Je to tajemství mezi mnou a Frauem. I Frau věděl co mám v plánu. Že chci jít na ten koncert STARISH. Jenže mamka to nevěděla. Pro tuto chvíli mi chyběl nejvíce. Neměl jak kdo zpracovat mamku, aby mě na koncert pustila. Ale nakonec se to podařilo. Sice měla kecy, a málem mě nepustila, ale naštěstí se mi povedlo ji přesvědčit. A já byla připravena už vyrazit. Jela jsem se svou nejlepší kamarádkou, která byla do nich taky blázen. Ale ta sehnala lístky na sezení, daleko od pódia. Ale nedalo se nic dělat. Neměla jsem tolik peněz, abych jsem koupila dva lístky. Ale kamarádka Jossie si nestěžovala. Byla celá šťastná, že může jet taky na ten koncert, který se konal u nás v Tokiu. Měla jsem s ní sraz před mým barákem. Jinak já jsem Jane.
,,Tak já jdu mami.'' šla jsem do kuchyně, kde byla mamča s babičkou.
,,Dobře, užij si to.'' usmála se na mě mamka. I já jí úsměv oplatila.
,,Ahoj mami, babi.'' rozloučila jsem se.
,,Ahoj a dávej na sebe pozor.'' řekla mi babička.
,,Ahoj.'' rozloučila se mamka.
Před barákem už čekala Jossie.
,,Ahoj Joss, promiň, že musíš čekat.'' hned jsem se omluvila.
,,Ahoj, v pohodě, před chvilkou jsem přišla.'' usmála se na mě Jossie.
,,Tak půjdeme?'' zeptala jsem se.
,,Jasně.'' usmála se Jossie. A obě jsme vyrazili na autobusovou zastávku.
Na zastávce jsme čekali na autobus. Měl přijet za deset minut. V tom mi zazvonil telefon. Byl to táta.
,,Ahoj tati, děje se něco?'' zvedla jsem hovor. Chvíli jsem poslouchala. ,,Promiň tati, ale musím tě odmítnout. Jedu s Joss na ten koncert, jak jsem o něm mluvila.'' odmítla jsem tátu. ,,Ano dneska. A budu končit. Už nám jede autobus.'' trochu jsem zalhala. Neměla jsem náladu s tátou mluvit. ,,Nebo ozvu se ti, jak jen budu doma. Ahoj.'' rozloučila jsem se. Ani jsem nečekala co mi řekne a típla jsem hovor.
,,Táta?'' zeptala se Jossie s úsměvem. Přikývla jsem. Autobus nám zrovna přijížděl. Obě jsme nastoupily.
Sedly si úplně vzadu. V tom jsem měla další hovor. Měla jsem zlost, že mě někdo zase otravuje. Nepodívala jsem se na displej a zvedla to.
,,No?'' řekla jsem hnusným tónem. V telefonu se ozval překvapený hlas. Hlas jsem hned poznala. Jednalo se o Fraua. ,,Promiň Fraue, ale před chvíli mi volal táta a myslela jsem si, že je to zase on. Jinak jsem už v autobuse.'' řekla jsem mile a Jossie si všimla, jak se usmívám. ,,Neboj, napíšu smsku. Přijedu nejspíš po půlnoci, kdy budou už všichni spát.'' slíbila jsem Frauovi, že se ozvu. ,,Ahoj Fraue, a díky.'' taky jsem se rozloučila. Frau mě oslovoval kočko nebo Janey.
Za hodinu jsme byli na místě. Už tam bylo dost lidí. Před vchodem jsem se s Jossie rozloučila a slíbily jsme si, že po koncertu se sejdeme zase před vchodem. Hlídači nás už pouštěli dovnitř. Já šla směr pódium, kde pár lidí už bylo. Nikoho jsem nepoznávala. Okolo půl osmé bylo už plno. Všichni jsme čekali na osmou hodinu. Občas jsem si s Jossie zamávala. Viděly jsme se. V půl osmé se ozval pořadatel koncertu.
,,Milé dámy, malí pánové, dovoluji si vás přivítat na koncertu STARISH. U dnešního koncertu, udělali kluci výjimku a losovali, kdo se s nimi po koncertu sejde. A člověk, který má štěstí se jmenuje, Jane Mizuki. Pokud tu jsi, po koncertu zůstaň stát u pódia, my si tě vyzvedneme.'' řekl pořadatel. když zmínil mé jméno, myslela jsem, že omdlím. Že jen sním. Hned jsem vytáhla mobila a napsala smsku mamče a Frauovi, že nevím kdy dorazím domů, že po koncertě se sejdu s kluky. Mamka mi odepsala, že mohu, že mi věří, ale jestli zjistí, že lžu, tak si ji nemám přát. Od Fraua mi přišlo, že mi gratuluje, a že si mám říct o autogramy. Taky mi přišla smska od Jossie, kde mi gratulovala, a omlouvala se, že na mě čekat nebude, že musí po koncertu domů. Hned jsem jí odpověděla, že děkuju, a že to chápu. V osm začal koncert.
Bylo to úžasné. Kluci nás bavili, krásně zpívali i tančili. Se STARISH měli koncert i QUARTET NIGHT, kteří zpívali sami i s kluky. Koncert trval do jedenácti, s jednou půl hodinovou přestávkou. V jedenáct se kluci rozloučili a zmizeli. Fanoušci šli pomalu k východu. Odcházeli. Někteří byli ubrečeni, že to už skončilo, a že kluky neuvidí. Já jediná čekala u pódia. Byla jsem celá nervózní. Když jsem se dostala k batohu, tak jsem si vytáhla občanku, abych jsem mohla dokázat, že jsem to já, koho vylosovali.
Asi do čtvrt hodiny se objevil člověk.
,,Ty jsi Jane Mizuki?'' zeptal se mě ten muž.
,,A...ano.'' dostala jsem ze sebe a podávala jsem občanku.
,,To je dobrý, věřím ti.'' usmál se. Uklidila jsem si občanku a pak mi pomohl na pódium.
,,Jsem Saotome, ředitel a manažer STARISH.'' představil se mi a podal mi ruku.
,,Těší mě, Jane Mizuki.'' taky jsem se znovu představila a potřásli jsme si rukama.
,,Tak jdeme, kluci už čekají.'' usmál se. Šla jsem za ním. Měla jsem žaludek scvrklý a srdce mi bušilo o závod. Dokonce se mi klepali ruce i nohy. Saotome mě vedl chodbou a zastavil se u jednich dveří. Podíval se na mě.
,,Připravena?'' zeptal se mě. Nejistě jsem přikývla. Poté Saotome zaklepal na dveře. Ze vnitř se ozvalo.
,,Dále.'' Saotome otevřel dveře.
,,Pánové, vedu vám Ja...'' nedořekl mé jméno Saotome, když se ozval Natsuki.
,,Ta je tak roztomilá.'' řekl rozkošným hláskem a běžel mě obejmout. Byla jsem v šoku. Celá překvapená jsem ho taky objala. Sice bych objetí brala od nikoho jiného, do své lásky, což Natsuki nebyl, ale i tak jsem byla ráda.
,,Natsuki...pusť ji...''vrhl se na Natsukiho Syo.
,,Ale ona je tak roztomilá.'' bránil se Natsuki.
,,Pojď dál a neboj se.'' usmál se a řekl vlídně Ittoki.
,,Vy se o ni už postaráte.'' usmál se Saotome a počkal až vstoupím a pak zavřel dveře a odešel.
Podívala jsem se po místnosti a po všech klucích. Došlo k představení. Sice oni věděli, že je znám jmény, přesto mi ta jejich jména řekli a podali jsme si ruce.
,,M...mohu vás o něco požádat? zeptala jsem se nejistě.
,,Ale jistě, jsi náš VIP host.'' usmál se Ittoki.
,,Děkuji...mohli by jste se mi podepsat? Ane mám nic napsaní ani kam to napsat.'' řekla jsem.
,,My jsme s tím počítali.'' usmál se Ittoki. Každý si vzal svoji fotku a podepsali mi ji i s věnováním. ,,Tady je máš.'' podal mi svoji podepsanou fotku. I ostatní mi ji dali. Hned jsem si je schovala do batohu.
,,Nemáš hlad?'' zeptal se mě Natsuki.
,,Trochu jo.'' přiznala jsem, když mi v tom zakručelo v žaludku. Hned jsem zrudla. Ostatní se zasmáli. I já se zasmála. Ittoki si vzal mobila a zavolal do restaurace a objednal čínu pro všechny. Poté jsme si všichni sedli a povídali si. Spíš se kluci vyptávali mě. Já jim sborově odpovídala na všechny jejich otázky. Například se ptali, jak se vede, jestli mám sourozence, co rodiče a kam chodím do školy atd...I já jich se vyptávala. Jen na jednu otázku mi neodpověděli. A to, kam chodí do školy. Nikde jsem se to nedočetla. Ale netlačila jsem na ně. Netušila jsem, jaké překvapení mě bude v pondělí ve škole čekat. Asi to už tušíte, ale já to netušila. Všichni jsme se najedli.
,,Kde bydlíš?'' zeptal se mě Syo. Hned jsem mu odpověděla.
,,Náš šofér tě zaveze domů.'' řekl mi Ren.
,,To nemusí být.'' nesouhlasila jsem.
,, Máš to daleko a poslední autobus a vlak ti jede až ve tři a máš půl druhé.'' nesouhlasil Syo. Nakonec jsem souhlasila. ve dvě hodiny jsme se rozloučili. Všichni mě objali. Jejich bodyguardi mě doprovodili k autu, které na mě už čekalo. Šoférovi jsem řekla svou adresu a on mě odvezl až před barák.
Doma bylo ticho. Všichni spali. Ani mamka ani babička se nevzbudili. A Mike taky spal. Vzala jsem mobila a napsala smsku tátovi, Frauovi a Jossie, že jsem už doma. Pak jsem hupsla pod sprchu a šla spát. Za hodinu mě Mike vzbudil, že chce jíst. V kuchyni jsem narazila na babičku. Poslala jsem ji hned spát a postarala jsem se o bráchu. Pak jsem ho uspala a zalehla. Spala jsem do sedmi, kdy mě vzbudil bráška. Tak jsem už taky vstávala. Přebalila ho a dala mu najíst. Mamka s babičkou už byly vzhůru. Hned u snídaně se vyptávaly, jaké to bylo a jak jsem si to užila. Jako důkaz, že jsem jim nelhala jsem jim ukázala fotografie s jejich autogramem a věnováním. Každý napsal z lásky Jane a jejich jména a smajlíka. Ichinose měl srdíčko. Při pohledu na to se mi rozbušilo srdce. Ano, Ichinose je ta má tajná láska. Celý víkend jsem se starala o brášku
V sobotu podvečer jsem vše vyprávěla Frauovi do telefonu. Slíbil mi, že v pondělí se vrací domů, že případ se blíží ke konci. Táta napsal jen smsku, díky zlatíčko. V neděli večer jsem se učila. Hned první hodinu jsme měli psát test z účetnictví. Ale bylo to zbytečné. A víte proč? Protože se stalo toto:
Ráno jsem nakrmila brášku, udělala si snídani a šla do školy. S Jossie jsme měly sraz před mým domem.
,,Ahoj, povídej, jaké to bylo?'' hned vyzvídala Jossie. Vše jsem jí vyprávěla, co se odehrálo v zákulisí. ,,To musel být zážitek.'' žasla. Vlak nám přijel, tak jsme nastoupily a jely ke škole.
Od nádraží ke škole to máme deset minut pěšky. Přišly jsme ke škole, která byla stále zamčená.
,,Zajímalo by mě, co jim to dneska tak trvá. Vždyť už měli dávno otevírat.'' pronesla jsem trochu podrážděně.
,,Ještě se chci na to učení podívat.'' řekne zklamaně Jossie.
,,To i já.'' přiznám se. Za pět minut nakonec školu otevřou. Jdu ke skříňce se přezout. Jossie má skříňku jinde než já. Ale vždy u schodů na sebe čekáme. Tentokrát jsem čekala já. ,,Jdeme?'' zeptala jsem se. Jossie přikývla a vyrazily jsme do třídy.
Sedla jsem si na své místo. Sedím v druhé řadě u dveří v poslední lavici. Jossie sedí v první lavici u okna. Učitel nás takhle posadil, jinak jsme seděly vedle sebe. Hodina začala za pět minut. Přišla učitelka na účetnictví, ze kterého jsme měli psát písemku. Ale i s učitelkou přišel náš třídní učitel a tři noví kluci. Když jsme je spatřili, mysleli jsme si všichni, že nám vypadnou oči z důlku. Byl to Syo Kurusu, Ren Jinguji a Ichinose Tokiya.
,,Dobré ráno, chci vám představit vaše nové studenty. Doufám, že na ně budete hodní. Kluci sedněte si na volná místa.'' řekl náš třídní učitel. Představovat se ani nemuseli. Všichni jsme je znali. Syo si sedl vedle Jossie, aby viděl na tabuli, jak byl malé postavy. A Ren s Ichinosem si sedli ke mně. Každý z jedné strany.
,,Ahojky Jehňátko, to koukáš co?'' zašeptal mi Ren do ucha. Překvapilo mě oslovení jehňátko.
,,Ahoj, to jo. Už chápu, proč jste mi neodpověděli na otázku, kde studujete.'' řekla jsem šeptem.
,,Tak písemku odkládám na příští hodinu. Vy hoši se to doučíte, nebo aspoň pokusíte.'' řekla jim učitelka, když náš třídní odešel.
,,Doufám, že nás to doučíš jehňátko.'' zašeptal Ren.
,,Já?'' dostala jsem ze sebe překvapeně.
,,Ano, ty.'' řekl s úsměvem Ren.
,,Jane, k tabuli.'' ozvala se učitelka dřív, než jsem stačila Renovi odpovědět. Hned jsem vstala a šla k tabuli. Nadiktovala mi příklad. Ostatní si ho zapsali do sešitu. Měla jsem účtovat. Tak jsem se do toho dala. Za deset minut jsem měla hotovo. Učitelka se mi na to podívala a řekla mi. ,,Dobře, za jedna.'' řekla. A já byla překvapena. Netušila jsem, že mě zkouší. Naštěstí se mi ulevilo, že to dopadlo dobře.
,,Vidíš, já to věděl, že nás to doučíš.'' zašeptal mi Ren. Neměla jsem jak protestovat. Pak učitelka vyzkoušela ještě pár lidí. Jossie měla štěstí, že ji nevyvovala. Hodina utekla jako voda.
,,Co máme teď za hodinu?'' zeptal se mě Ren.
,,Japonštinu.'' odpovím mu. ,,A teď mě omluvte.'' řeknu a jdu za Jossie.
,,Ahoj Joss, jak to zvládáš?'' zeptala jsem se ji.
,,Ahoj Jane, to je překvápko co?'' zeptá se Syo s úsměvem.
,,Ahoj Syo, to teda jo. Jinak abych vás představila. To je má nejlepší kamarádka Jossie a to je Syo Kurusu.'' představila jsem ty dva. ,,Kde máte zbytek?'' zeptala jsem se Syoa.
,,Těší mě.'' řekla Jossie a zrudly jí líce.
,,Taky mě těší.'' řekl s úsměvem Syo. ,,Jsou v jiných třídách.'' odpověděl mi Syo.
,,A nás nepředstavíš?'' ozval se hlas za mnou. Všichni jsme se otočili. Za mnou stál Ren a Ichinose.
,,Má nejlepší kamarádka Jossie, Ren Jinguji a Ichinose Tokiya.'' představila jsem je rezignovaně.
,,Těší mě.'' řekla Jossie a podala si s nimi rukou.
,,Taky mě těší.'' řekl Ren a políbil rub ruky Jossie. Jossie zrudla. ,,Tak jak to uděláme s tím doučováním?'' zeptal se mě.
,,To nevím, ale jediné co vím je, že u mě to nejde.'' řekla jsem Renovi.
,,Jak to?'' zeptal se Ren.
,,Zapomněl si Rene, že říkala, že má ročního bratříčka?'' řekl Syo Renovi.
,,No jo vlastně.'' řekl Ren.
,,O to ani tak nejde. O toho by se postarala babička nebo mamka, ale není u nás moc místa. Jen asi pro čtyři pět lidí.'' vysvětlila jsem
,,Ale nás je pět.'' usmál se Ren. Podívala jsem se na něho a začínala jsem počítat.
,,Pravda.'' řekla jsem rezignovaně. ,,Musím si domů zavolat'' řekla jsem a šla jsem na chodbu si zavolat
Volala jsem mamče. Po pár vyzvánění to mamča zvedla.
,,Ahoj mami, mám dotaz.'' hned jsem řekla do telefonu.
,,Ahoj, děje se něco?'' zeptala se mě mamka.
,,Nic vážného, jen máme tři nové spolužáky a potřebují doučit účetnictví, ze kterého příští hodinu píšeme. A já se s nimi znám a vybrali si mě, jako jejich doučovatele. Na pomoc bych jsem si vzala i Joss, tak jestli by to nevadilo, že bychom jsme byli u nás.'' řekla jsem co se děje. Chvíli bylo ticho.
,,Mno, zrovna dneska jsem potřebovala, aby ses i Mika postarala.'' řekla mi mamka.
,,To mohu i při učení.'' dodala jsem. ,,Stejně bude spát a dát mu jídlo a přebalit ho umím.'' řekla jsem.
,,Dobrá tedy, můžete jít k nám.'' souhlasila mamka.
,,Díky mami.'' poděkovala jsem a vypnula jsem hovor.
,,Nazdárek Jane.'' někdo mě pozdravil. Otočila jsem se a byl to Ittoki.
,,Ahoj Ittoki. Pěkné překvápko jste si pro mě přichystali.'' řekla jsem a usmála jsem se.
,,Málem jsem ti to ten pátek řekl.'' přiznal se mi Ittoki ,,Na všechny jsi jinak udělala dobrý dojem a Ren je rýpal.'' dodal.
,,Už jsem měla tu čest to poznat.'' řekla jsem a ušklíbla jsem se.
,,Tak já půjdu a nebudu zdržovat.'' řekl Ittoki a odešel.
,,Tak ahoj.'' rozloučila jsem se a šla do třídy.
Ve třídě na mě čekali Ren, Syo, Ichinose a Jossie.
,,Tak co, vyřízeno?'' hned se zajímal Ren.
,,Jo, po škole všichni u mě. Jen naši nebudou doma, tak se k tomu všemu budu muset postarat o bráchu.'' řeknu všem.
,,I já?'' zeptala se Jossie.
,,Ano, i ty Joss, aspoň mi pomůžeš.'' mrknu na ni. Pak zazvoní na hodinu a každý si jde sednout na své místo.
Konečně je konec školy. Všichni se sejdeme před školou. Sejdeme se tam i se zbytkem skupiny
,,Kam hoši jdete?'' zeptal se Cecil.
,,Tady k Jane, se učit.'' řekne Ren a obejme mě kolem ramen.
,,Taky bych šel.'' řekl Ittoki.
,,To už máte smůlu, to by jsme se už nevešli.'' řekla jsem Ittokimu. Poté jsem jim představila Jossie. Natsuki měl co dělat, aby Jossie neobjal jako mě ten pátek.
,,Tak my se rozloučíme.'' řekl Ren.
,,Tak ahoj bando a pak večer.'' řekl Ittoki. Poté jsme se vydali, já, Jossie, Syo, Ren a Ichinose na vlak.
,,Jak je to daleko?'' zeptal se Ren.
,,Asi hodina cesta vlakem.'' odpověděla Jossie.
,,Tak daleko?'' divil se Ren.
,,Tam u nás na sídlišti je jen základka a školka.'' odpověděla jsem Renovi.
,,Fíha, a to nechcete jít na kolej?'' zeptal se Syo.
,,Ani ne. Cesta vlakem je levnější než nějaké ubytování a my si to moc nemůžeme dovolit.'' vysvětlila Jossie
,,Tak to jo. Ale přesto vás obdivujeme.'' dodal Ren. Došli jsme na vlakové nádraží. Kluci byli různě oblečeni, aby je nikdo nepoznal, ale přesto se našlo pár lidí, kteří je poznali a šeptalo si. S Jossie jsmeje nejmenovaly, abychom je neprozradily. Kluci si koupili za naší pomoci lístky na vlak. Nevěděli jen kam se jede. Za deset minut přijel vlak a my si nastoupili.
Ve vlaku moc místa nebylo, tak jsme všichni stáli. Bylo jedno místo volné, ale to jsme nechávali pro starší lidi. Zrovna jsem si potřeboval a srovnat tašku, která mi padala, tak jsem se nedržela, když do mě někdo prudce vrazil. Myslela jsem, že skončím na zemi a zavřela jsem oči. Ale nic takového se nestalo. Otevřela jsem oči. Dívala jsem se do očí Ichinoseho, který se držel jednou rukou a druhou mě zachytil.
,,Jsi v pořádku?'' zeptal se mile a usmál se.
,,J...jo...díky.'' dostala jsem ze sebe. Prudce mi bušilo srdce a měla jsem mravenčení v žaludku. Pomalu za pomoci Ichinoseho jsem se postavila, narovnala tašku a chytla se.
,,Musíš být opatrná.'' řekl Ren. Chtěla jsem mu na to něco říct, ale pak jsem nad tím mávla rukou. On mi za tu provokaci nestojí, řekla jsem si. Za hodinu jsme vystupovali. Nebo spíš mám říct, tlačili se.
,,To je tu taková tlačenice pořád?'' zeptal se podrážděně Syo.
,,Bohužel jo.'' řekla Jossie.
,,To vám tuto cestu nezávidím.'' řekl Ren.
,,Díky, ale nestěžujeme si. Na taxíka nejsou peníze.'' řekla jsem. Poté jsem všechny vedla k sobě domů.
Doma byla mamka i Frau.
,,Ahoj, jsem doma.'' zvolala jsem a vzula jsem se. Ostatní mě napodobili.
,,Janey, tak tady jsi, už jsem se o tebe bál, že se ti něco stalo, jdeš trochu pozdě.'' přivítal mě Frau s úsměvem a přede všemi mě objal. Bylo mi trochu trapně, ale nedala jsem nic najevo.
,,Fraue, vítej doma. Jinak takhle chodím domů pořád. Vlaky jsou narvaní až k prasknutí.'' řekla jsem a Frau mě pustil. Mamka stála s Mikem ve dveřích kuchyně.
,,Jinak to jsou mí přátelé, Ren Jinguji, Syo Kurusu a Ichinose Tokiya. To je moje mamka, malej bráška Mike a mamky přítel Frau.'' představila jsem je.
,,Nejste náhodou z té známé skupiny?'' zeptal se Frau. ,,Jak se jen jmenuje?'' zauvažoval nahlas.
,,STARISH Fraue.'' řekla jsem se smíchem. ,,A ano, jsou to oni. Budeme se učit. Příští hodinu píšeme z účetnictví, tak jim s Joss pomůžeme.'' vysvětlila jsem.
,,Tak se nenechte rušit. My se půjdeme projít, jen malého ti tu necháme.'' řekl Frau.
,,Vím, mamka už říkala.'' usmála jsem se.
,,Nejdřív se, ale najezte. Jídlo je v troubě.'' promluvila mamka a šla dát Mika do postýlky spát. Poté se šla obléci a s Frauem vyrazili pryč. Já šla přichystat pozdní oběd. Po obědě jsem s pomocí Jossie umyla nádobí. Pak jsem všichni vytáhli učebnice a sešity účetnictví a začali se učit. Všichni tři to pochopili během chvilky. Tak jsme cvičení dělali každý sám, jen když se někdo něčím nebyl jistý, tak mě nebo Jossie se zeptal a obě jsme poskytly informace. Ale většinou se ptali na výsledky a na správný postup. V pět se probudil Mike. Šla jsem k němu a přebalila jsem ho a dala mu jídlo. Pak jsem s ním šla do kuchyně.
,,Jé, ten je roztomilý.'' řekl Syo.
,,Jak že se jmenuje?'' zeptal se Ren.
,,Mike. Je to malý andílek.'' dodám.
,,Mohu si ho pochovat?'' zeptal se Ichinose.
,,Jasně.'' souhlasila jsem a pomalu předala Mika Ichinosemu. Ichinose si ho opatrně vzal na ruku. Mike se na něho pozorně zadíval a pak na mě. Už jsem to viděla bledě. Že začne brečet, ale stal se zázrak. On se začal usmívat.
,,Ten je roztomilý, když se usmívá.'' řekl Ren a chtěl ho pohladit po hlavičce. V tom Mike, když se podíval na Rena začal brečet.
,,Asi se mu nelíbíš, Rene.'' ušklíbl se Ichinose a snažil se malého uklidnit.
,,Co je na mně tak ošklivého?'' podivil se Ren a radši se zase věnoval účetnictví. Ichinose malého uklidnil.
,,Mohu to zkusit já?'' zeptal se Syo.
,,Klidně. Já ho pak klidně uklidním.'' řekl Ichinose. Syo se pomalu nahnul k malému. Mike začíná trochu popotahovat. Syo se hned stáhne.
,,Myslím, že nemá rád nás oba, Rene.'' řekne Syo. Ren se jen ušklíbne. V tom slyším v zámku klíče.
,,Naši jsou doma.'' řeknu všem a beru si malého od Ichinoseho do své náruče. Jdu ho odnést do pokojíčku a na chodbě se potkám s mamkou a Frauem.
,,Ještě se učíte?'' zeptá se mě mamka.
,,Ještě jo.'' přiznám. ,,Jen menší přestávka, ale jdu ho dát už spát.'' dodám.
,,Já ho uspím. Vy se najezte, přinesli jsem vám pizzy.'' usmál se Frau. Dal mamče pizzy a ode mne si převzal Mika. Já si vzala pizzy od mamky a šla jsem do kuchyně.
,,Bando balíme pro dnešek a dáme si večeři.'' řeknu a usměju se. Všichni začnou sklízet ze stolu učivo a já připravuju pizzy na talíře. Když je sklizeno a já mám připravené talíře, dám talíře na stůl. ,,Hned přijdu.'' řeknu a jdu do pokojíku.
,,Mami, Fraue dáte si s námi?'' zeptám se šeptem.
,,Ne, my jsme už jedli.'' zašeptá mamka. Frau uspává malého. Poté se odeberu a jdu zpátky do kuchyně.
,,Vaši se nepřidají?'' zeptá se Syo.
,,Ne, už jedli.'' odpovím. Beru si kus pálivé pizzy do úst.
,,Neříkej mi, že máš ráda pálivé.'' řekl Ren.
,,A co když jo?'' odpovím.
,,Jsi stejná jako tady Ichi.'' řekne Ren a ušklíbne se. Mám sousto v puse, tak mi okamžitě zaskočí. I Ichinose se zarazil.
,,J...jak to myslíš?'' dostanu ze sebe, když za pomoci Ichinoseho přestanu kašlat.
,,Posuď sama.'' ušklíbne se Ren.
,,OK, tak si to nech pro sebe hamoune.'' pronesu na oko uraženě.
,,Snad ses neurazila?'' zeptá se Ren překvapeně.
,,Kdo ví.'' pokrčím rameny. Ale všichni se začali smát a Ren tím pádem pochopil, že si dělám srandu.
,,Tak srandičky, tě užijou co?'' pronesl ironicky Ren.
,,Je sranda, tak není co řešit.'' řeknu taky ironicky.
,,Ale nemusí to být na můj účet.'' nesouhlasí Ren.
,,Snad se tu nechcete hádat.'' zasáhne Syo.
,,My se nehádáme.'' pronesu s Renem najednou jako jeden muž. Podíváme se na sebe a znovu se začneme smát. Smích je nakažlivý, že i ostatní se začnou smát. Po večeři si ostatní zabalí věci, že už pojedou domů. Kluci si nechají zavolat taxíka. Jossie bydlí blízko mě. U dveří se s nimi rozloučím a zavřu dveře.
Jdu do svého pokoje, kde všichni tři spí.
,,Tak asi dneska přespím v obýváku.'' pronesu šeptem a jdu do obýváku. Ale hned usnout nedokážu. Musím myslet na celý dnešní den. A to nevím, co mě ještě všechno bude čekat. A nejen mě, ale i ostatní.
V pět hodin ráno mě vzbudí telefon.
,,Prosím?'' řeknu ospalým hlasem. Ani jsem se nepodívala na displej, kdo mi volá.
,,Dobré ráno jehňátko. Jak ses vyspala?'' hned hlas poznávám. Je to Ren.
,,Rene...uvědomuješ si, kolik je hodin?'' řeknu potichu a trochu naštvaně, že mě budí v pět hodin ráno.
,,Vím jehňátko. My už vstáváme, tak není na škodu, tě taky probudit.'' řekl ironicky Ren.
,,To neznamená, že když vy vstáváte, že mám i já.'' protestuju.
,,Volám, abych tě probral a řekl, že okolo sedmé jsme u tebe.'' oznámi mi Ren.
,,Jak u mě?'' zeptám se nechápavě.
,,Po domluvě s kluky jsme se rozhodli, že tebe a Jossie budeme vozit do školy.'' vysvětlí mi.
,,Počkej, počkej. To jako, že se potáhnete celou cestu ke mně a pak se pojede ke škole?'' jsem naprosto probuzena a mimo.
,,Chápeš to správně.'' řekne Ren. Kdybych tam byla, tak bych viděla jeho úšklebek. ,,Jinak Joss jsem ukecal snadno. Vím, kdo se jí líbí. Je to Syo. Jen u tebe nevím kdo to je, protože nejsi tak čitelná, jako Joss.'' řekl. Uleví se mi, že nepoznal, do koho jsem zamilovaná. ,,Ale vím, kdo miluje tebe.'' dodá.
,,Tak mi to neříkej. Taky ti neřeknu, do koho jsem zamilovaná já.'' zarazím včas Rena. ,,Jinak souhlasím, když i souhlasí Joss.'' dodám svou odpověď.
,,Dobře, to je dobře.'' řekne radostně Ren.
,,OK, tak zatím ahoj.'' rozloučím se s Renem.
,,Zatím a v půl sedmé nás čekej.'' dodá a položí hovor Ren. Chci dát mobila na stůl, když mi v tom přijde smska. Je od Jossie.
,,Dobré ráno Jane, promiň, že tě budím, ale měla jsem hovor s Renem. Poznal, že jsem zamilovaná do Syoa a donutil mě jezdit s nimi do školy. Pa Joss.'' přečtu si a hned odpovím.
,,Ahoj Joss, Ren volal i mně, ale na nikoho mě nedonutil. Neví do koho jsem zamilovaná. Což je skvělé. Ale když mi řekl, že budeš jezdit i ty, tak jsem na konec souhlasila. Uvidíme se v půl sedmé. Ahoj Jane.'' a odešlu smsku. Je tří čtvrtě na šest. Vstanu a jdu si udělat snídani. Udělám ji i pro mamku a Fraua. Nasnídám se a udělám si hygienu a čekám na půl sedmou hodinu.
,,Co takhle pozdě?'' ozve se ode dveří Frauův hlas.
,,Dobré ráno, čekám odvoz.'' přiznám.
,,Jaký odvoz?'' zeptá se nechápavě Frau.
,,V pět mi volal Ren, že v půl sedmé pro mě a Joss přijedou a společně se pojede ke škole.'' vysvětlím.
,,Že by se do tebe zamiloval?'' ušklíbne se Frau.
,,Klidně, ale já ho odmítám. Souhlasila jsem, že souhlasila i Joss.'' řeknu.
,,A taky kvůli jednomu fešákovi, co?'' dodá s úšklebkem Frau.
,,No dobrá, je to taky kvůli Ichimu, ale Ren o tom nemá ani tušení, což je dobře a doufám, že to tak zůstane.'' řeknu a taky se ušklíbnu. Je za pět minut půl sedmé. ,,Tak já pádím. Pa po škole.'' rozloučím se, beru si tašku a obuju se. Beru bundu a jdu ven.
Vyjdu ven a vidím, jak si to ke mně šine Jossie.
,,Ahoj Joss, co tu děláš?'' zeptám se překvapeně.
,,Ahoj Jane, Ren mi dal instrukce, že mám čekat před tvým barákem.'' vysvětlí mi. ,,Jinak jsem hodně čitelná?'' zeptá se mě. Podívám se na ni.
,,Jak to myslíš?'' zeptám se ji.
,,Že jsem zamilovaná do Syoa.'' vysvětlí mi Jossie.
,,Tak trochu jo.'' přiznám. ,,A já?'' zeptám se nejistě.
,,Ty právě ne. Kdyby si mi neřekla, do koho jsi zamilovaná, tak do teď tápu kdo to je.'' přizná Jossie.
,,To jsem ráda.'' uleví se mi.
,,Proč?'' zeptá se překvapeně Jossie.
,,Aspoň to nikdo nepozná, jak jsem zamilovaná.'' přiznám a mrknu na ni. V tom k chodníku přijíždí limuzína. Z limuzíny vyleze ven Ren.
,,Tak dámy, nastupovat.'' řekne a nechá nás nastoupit. Nastoupíme a v tom nás pozdraví šest hlasů.
,,Dobré ráno.'' řeknou sborově.
,,Dobré ráno.'' povede se mi říct s Jossie najednou. Za chvíli jsme před školou. Je půl osmé. Všichni si vystoupíme.
,,Co teď?'' zeptá se Ittoki.
,,Čekat, dokud neotevřou školu.'' řeknu. V tom se kolem nás nahromadí skupina lidiček ze školy a chtějí po klucích autogramy. Já a Jossie, máme co dělat, abychom nespaly na zem. Chytneme se za ruce. Chci sebe a Jossie vyvést z toho hloučku lidí, když mě někdo chytí kolem ramen a drží pevně, abych jsem nespadla.
,,Klid lidičky, na všechny se dostane.'' promluvil Ren. Nevidím kdo mě drží kolem ramen, ale vím, že to Ren není. Renův hlas byl vzdálenější. Chci se podívat na Jossie, jak na tom je, ale přes ten shluk lidí ji nevidím. Jen ji držím za ruku. Držím ji pevně, aby se mi neztratila nebo nespadla na zem. Jen doufám, že jí tu ruku nedrtím, ale to by se snad ozvala.
,,Tak pokračování příště, teď se jde do školy.'' oznámil Ren. Každý kdo nedostal podpis si povzdychne. ,,Nebojte, všichni budete mít autogram.'' ujišťuje je. Hlouček ustupuje, ale přesto ne o tolik. Ten kdo mě drží kolem ramen mě vyvádí z hloučku pryč. Prodíráme se ven, že nechtěně pustím ruku Jossie. Jde se až ke dveřím školy. Když jsme z hloučku venku, tak zjišťuju, že je to Ichinose, kdo mě drží pevně kolem ramen. Jsem překvapena. Nejdřív jsem myslela, že je to Ren, ale pak se mi to vyvrátilo a nevěděla jsem, kdo to je. Ani nikoho jsem si nedokázala představit kdo by to mohl být. Ichinose mě pustí až u skříněk.
,,Jsi v pořádku?'' zeptá se mě starostlivě Ichinose.
,,Jo, a co Joss?'' zeptám se.
,,O tu je postaráno taky.'' usměje se Ichinose. Oba se jdeme přezout a sundat bundy. Poté chci čekat na Jossie jako vždycky, ale Ichinose mě bere do třídy. Zase mě chytí kolem ramen. Je to příjemné, cítím, jak krásně voní a neprotestuju, i když bych chtěla, protože chci čekat na svou kamarádku.
Ve třídě panuje chaos. Hned se děvčata hrnou na mě a Ichinoseho.
,,Podepíšeš se nám, prosím?'' hned všechny žadoní. Ichinose mě doprovodí do první řady, kde sedí Jossie a jde ke svému místu a dává autogramy. Ren se pak přidá taky a Syo odvede Jossie k jejímu místu a pak jde taky dávat autogramy.
,,Jsi v pořádku Joss?'' zeptám se ji a sedám si na Syoovi místo.
,,Jsem a ty?'' zeptá se mě a připraví si věci na hodinu.
,,Taky, taky.'' přiznám.
,,Venku, při tom shromáždění mě Syo držel a nepustil až sem do třídy. Byla jsem jak v sedmém nebi. A někdo mi drtil ruku. Díky tomu jsem nespadla a udržela jsem se na nohou.'' přiznala mi Jossie.
,,Tak to je skvělé ne?'' usměju se na ni. ,,To mě pevně kolem ramen držel Ichi a za tu ruku se omlouvám, to jsem byla já. Nechtěla jsem tě ztratit a taky, aby si nespadla na zem. Chtěla jsem nás vyvést ven, když mě někdo chytil kolem ramen. Neviděla jsem kdo to je a ani tebe jsem neviděla přes ten shluk lidiček. Ale u školy jsem si všimla, že je to Ichi, kdo mě drží kolem ramen a při procházení jsem tě nechtěně pustila.'' přiznám se Jossie.
,,To je v pohodě. Jsem za to ráda. Aspoň jsem měla dvojitou ochranu.'' usměje se Jossie. I já se usměju. V tom zazvoní na hodinu.
,,Snad se dostanu ke svému místu.'' řeknu a vstanu. Beru tašku a jdu se pokusit si sednout na své místo. Než tam dojdu vejde do třídy učitel.
,,Co je to tady? Sednout!'' řekne rázným hlasem. Všichni se rozejdou. Ichinose sedí na mém místě. Hned vstává.
,,Promiň, půjčil jsem si tvou lavici.'' usměje se Ichinose a usměje se. Syo zase pustí sednout Ichinoseho a jde si sednout i Jossie.
,,V pohodě a díky.'' poděkuju a usměju se.
,,Za co?'' zašeptá překvapeně Ichinose.
,,Za záchranu.'' usmívám se.
,,Tak, když slečna Mizuki stojí, tak půjde k tabuli.'' ozve se hlas učitele. Ani nemám vybaleno a máme matiku. Poslušně jdu k tabuli. Učitel mi zadá tři příklady na rovnici, kterou probíráme. Chtěla jsem se na to taky předešlý den podívat, ale všichni jsme se zabývali účetnictvím, že jsem na to zapomněla. Ale naštěstí mě to nevyvede z míry. Pár chyb jsem udělala, ale učitel mi dává za dva. Uleví se mi. ,,Dobrá, je vidět, že tomu rozumíš, i když chyby tam máš. Máš za dvě a příště seď na místě a připravená.'' napomene mě učitel.
,,Děkuju.'' poděkuju a jdu si sednout na místo. Chci si připravit sešit a učebnici, ale zjišťuju, že mám pondělní věci v tašce. ,,Sakra.'' zakleju potichu.
,,Co se děje?'' zašeptá Ichinose, který mě slyšel.
,,Nejsem připravena. Doma mám sešit i učebnici.'' přiznám potichu. Poté se přihlásím.
,,Co pak Mizuki?'' zeptá se učitel, když se přihlásím.
,,Chci se pane učiteli omluvit, ale nemám věci.'' omluvím se.
,,Jak je to možné? Takový pilný student?'' diví se učitel.
,,Zapomněla jsem na to.'' omlouvám se dál. Říkám částečně pravdu, ale pravda je taková, že Frau s mamkou usnuli v pokojíku a já spala na gauči v obýváku.
,,Nebo si to udělala naschvál, aby si mohla spolupracovat s celebritou?'' zeptá se učitel s úšklebkem.
,,To mě ani nenapadlo.'' přiznám.
,,Dobrá, dohadovat se nebudeme. Vyndej si papír a spolupracuj s Tokiyou.'' řekne učitel.
,,Děkuji.'' poděkuju a vytáhnu si papír. Mezitím Ichinose se se stolem a židlí přisune ke mně a dá do prostřed učebnici. Pracujeme na příkladech. Ichinose mě občas opraví, když vidí, že mám chybu a hned mi to vysvětlí a ukáže. Učitel se u nás několikrát zastavil, a když viděl, že se bavíme o příkladech, nechal nás na pokoji. Díky Ichinoseovi jsem to pochopila o něco líp. Nechtěla jsem, aby zazvonilo na konec hodiny, ale bohužel tento sen se mi nesplnil.
,,Zbytek doděláte doma.'' řekne učitel a bere si věci a odchází.
,,Jak je možné, že nejsi připravená?'' zeptá se mě hned Ren.
,,Jak jste včera odešli, tak jsem šla do pokojíku a tam spala mamka s Frauem. Nechtěla jsem je budit, tak jsem si lehla v obýváku na gauč. A při tom jsem zapomněla si připravit věci na dnešek.'' přiznám pravdu.
,,Já tu zůstanu po celý den. Abych jsem ten stůl nemusel pořád přesouvat.'' řekl Ichinose.
,,Díky moc.'' poděkuju.
,,Není zač, Jane.'' usměje se Ichinose. Připojí se k nám Jossie a Syo.
,,Jane, jak to, že nejsi připravena?'' diví se Jossie. ,,U mě je to normální, ale u tebe?'' dál se diví. Hned jim řeknu, co jsem před chvílí řekla Renovi a Ichinosemu.
,,Páni, to chápu.'' řekne Jossie. Ještě by určitě něco řekla, ale bylo vidět, že si to rozmyslela. V tom mi přišla smska. Vytáhla jsem mobila a přečetla jsem si ji.
,,Ahoj zlato, co dneska večeře? Táta.'' hned jsem mu odpověděla.
,,Aho tati, nechme to na pátek. Musím se učit do školy.'' omluvím se mu. Táta na to už nereaguje.
,,Kdo to byl?'' zeptá se mě Ren.
,,To by tě to zajímalo, co?'' ušklíbnu se.
,,Jane, můžeme si promluvit?'' zeptá se jedna holčina ze třídy. Ani ji neznám jménem, jak se spolu nebavíme. Ze třídy znám jen Jossie a teď i Syoa, Rena a Ichinoseho.
,,Jasně.'' souhlasím a vstanu. Jdeme ven na chodbu ke schodišti, kde nikdo není.
,,Dej ruce pryč od Ichinoseho nebo uvidíš!'' pohrozila mi dívka.
,,Jak to myslíš?'' zeptám se nevinně.
,,Ty víš, jak ti myslím! Ichinose je jenom můj!'' přizná barvu dívka.
,,Nikdo ti ho nebere.'' řeknu ironicky. Vidím jak se napřehuje, že mi jednu vrazí, když jí v tom někdo zabrání. Je to Cecil
,,Žena by ženu mlátit neměla.'' promluví Cecil a pustí ruku té dívky.
,,C...Cecile.'' dostane ze sebe dívka.
,,Sice tě neznám, ale tady Jane se omluvíš.'' řekne dívce a obejme mě kolem ramen.
,,Promiň.'' omluví se mi dívka. Poté odchází do třídy. Uleví se mi.
,,Díky Cecile.'' poděkuju mu.
,,V pohodě, kdo to byl?'' zeptá se mě Cecil.
,,Jedna holka ze třídy. Neznám ji jménem.'' přiznám.
,,Aha, asi tě nemám moc ráda, co?'' zeptá se mě Cecil.
,,Vypadá to tak.'' řeknu. ,,A jen dochází k nedorozumění.'' dodám. Je nejspíš první člověk, který umí číst mé myšlenky a pocity. Pomyslím si.
,,Nejspíš jo.'' pokrčí rameny Cecil. ,,Tak teď mě omluv, musím jít.'' usměje se a odchází pryč. Dojdu k oknu a dívám se z okna. V tom mi někdo položí ruku na mé rameno. Trhnu sebou, jak se leknu.
,,Promiň, nechtěl jsem tě vylekat. Děje se něco?'' je to Ichinose.
,,V pohodě. Nic se neděje.'' usměju se.
,,Co ti ta holka chtěla?'' zeptá se mě Ichinose.
,,Jen popovídat. Ani neznám její jméno. Kromě Jossie a teď i vás tří tam nikoho neznám.'' přiznám Ichinosemu.
,,Napadlo mě, že bych po škole jel k tobě. Pokud by to nevadilo a doučil tě tu matiku. Vidím, že jí moc nerozumíš.'' navrhne mi Ichinose. Podívám se na něho.
,,Budu ráda.'' usměju se. Srdce mi buší a mám mravenčení v žaludku. V tom zvoní na hodinu. Oba jdeme rychle do třídy.
Ve třídě si připravím čistý papír. Máme japonštinu. Moc se omlouvat nemusím, protože učitelka nám rozdá papíry a máme za úkol napsat slohovku o mém nejlepším dni v mém životě. Vyprávím o koncertu a setkání se STARISH. Ichinose stůl stěhovat nemusel, tak jsem seděli blízko sebe.
Po škole se všichni sejdeme venku před školou.
,,Ženy, my vás zase hodíme domů. Ušetříte za vlak.'' řekne Ren.
,,To je dobrý.'' řekne Jossie.
,,To dobrý není. Každý den v půl sedmé před barákem Jane a po škole tady.'' rozhodne Ren.
,,A kolik vám máme dávat za benzín?'' zeptám se Rena.
,,Nechtěj mě urazit.'' ozve se Ren. ,,Nic nechceme .'' dodá.
,,Ale vždyť si zajíždíte.'' nesouhlasím.
,,Děláme to z vlastní vůle a nic nechceme. A teď nasedat.'' rozhodne Ren. Nic mně ani Jossie nezbývá než nasednout. Všichni nasedneme do limuzíny a jede se domů.
Limuzína zastavila před mým domem. První vystoupila Jossie a po ní já.
,,Počkejte, ještě já.'' ozval se Ichinose, když Ren chtěl zavřít dveře.
,,Co chceš dělat?'' zajímalo Rena.
,,Doučování.'' odpověděl Ichinose stroze.
,,Jaké?'' zajímal se dál Ren.
,,Moje.'' taky jsem řekla stroze.
,,Zítra mi to řekneš, teď jedeme, tak se mějte.'' rozloučil se s námi Ren. Zavřel dveře od limuzíny poté, co vystoupil Ichinose a limuzína se rozjela a zachvíli byla pryč.
,,Tak já jdu domů.'' řekla Jossie.
,,Dobře, tak ahoj zítra, Joss.'' rozloučila jsem se s ní.
,,Ahoj Jossie.'' rozloučil se Ichinose s Jossie. Poté se naše cesty rozešli. Jossie šla k sobě domů a my na opačnou stranu ke mně domů.
Otevřela jsem dveře. Zrovna jsem slyšela Mika brečet.
,,Ahoj, jsem doma.'' řekla jsem ode dveří.
,,Ahoj Jane, Ichinose?'' zarazil se Frau, který přišel ke dveřím.
,,Ahoj Fraue, Ichi...'' zarazila jsem se. ,,...Ichinse mě bude doučovat matematiku. Nevadí doufám.'' opravila jsem se a zeptala jsem se. A uvědomila jsem si, že jsem neohlásila návštěvu.
,,Nevadí, když se to týká školy.'' ušklíbl se Frau. ,,Zrovna je oběd, tak se pojďte najíst.'' vyzval nás Frau. Oba jsme šli do kuchyně.
,,Dobrý den.'' pozdravil Ichinose.
,,Dobrý, slyšela jsem.'' usmála se mamka. Což bylo dobré znamení.
,,Co je Mikovi?'' zeptala jsem se a sedla jsem si. Ichinose si sedl na volné místo vedle mě.
,,Nevíme...'' řekl Frau.
,,Já asi tuším.'' promluvila mamka.
,,A co, povídej.'' hned se zajímal Frau a nandaval jídlo.
,,Rostou mu zoubky.'' řekla mamka.
,,Můžu?'' zeptala jsem se mamky. Mamka mi Mika předala. ,,Tak tobě rostou zoubky co?'' konejšila jsem Mika. Ichinose pohladil Mika po hlavičce.
,,To bych moc nedělal. Nebo bude ještě víc brečet.'' ozvala se mamka.
,,To bude dobré. Včera si ho Ichinose i choval a Mike se smál.'' přiznala jsem.
,,Tak to jsi první u koho nebrečel.'' řekl Frau a dal talíře před nás. Mike pomalu přestával brečet. Posadila jsem si ho na klín. Levou rukou jsem ho držela a pravou jsem si nandala jídlo. Byly těstoviny. Mike se začal natahovat po vidličce.
,,To ještě nemůžeš Miku.'' řekla jsem tichým hlasem. Mike se dál natahoval, ale nebylo mu to nic platné. ,,Až budeš starší.'' dodala jsem. Mike se zvědavě na mě podíval.
,,Jako by říkal, kdy to bude.'' usmál se Ichinose. Všichni jsme se zasmáli.
,,Už jedl?'' zeptala jsem se a otočila se na mamku.
,,Jo, trochu snědl.'' řekla mamka.
,,Ale ne moc.'' dodal Frau.
,,Tak já to zkusím.'' řekla jsem.
,,A co tvé jídlo?'' zeptal se Frau.
,,To chvilku počká.'' řekla jsem. Frau vstal a přinesl mi kašičku, kterou měl Mike. Začala jsem krmit Mika, který baštil.
,,Nebo brečel, protože mu chyběla sestřička.'' zasmál se Frau. I my jsme se zasmáli. Nakonec vše snědl.
,,Ukaž teď ho podržím já a ty se najez.'' řekl Ichinose. Pomalu jsem Mika předala Ichinosemu a sama jsem se pustila do studeného jídla. Mike se podíval na Ichinoseho a usmál se.
,,Vážně tě má rád.'' divil se Frau.
,,Má dobrý vkus.'' zasmála se mamka. Měla jsem sousto v puse a hned mi zaskočilo, tak jsem se rozkašlala. Mamka mě začala bouchat do zad.
,,Jsi v pořádku, Jane?'' zeptal se starostlivě Ichinose. Mike to vše sledoval se zaujetím.
,,Jo...jsem.'' ještě jsem pokašlávala. Poté jsem se dala znova do jídla. Mike pomalu začínal zívat.
,,Je už ospalý.'' promluvila mamka.
,,Oblečeme se a půjdeme s ním na procházku.'' rozhodl Frau.
,,Ať mají tihle dva klid na učení.'' dodala mamka. Málem mi znovu zaskočilo. Zajímalo by mě, jak mamka ví, že jsem zrovna zamilovaná do Ichinoseho. Nejspíš jí to řekl Frau, který to věděl. Uvažovala jsem pro sebe v duchu. Když jsem dojedla, měla jsem hned telefonát. Byl to táta. Hned jsem to zvedla.
,,Ano tati?'' ozvala jsem se do mobilu. ,,Dojedla jsem oběd a jdu se učit, proč?'' odpověděla jsem mu a zeptala se ho. Chvíli jsem přemýšlela nad tím, co mi navrhl táta. Moc se mi nechtělo přistoupit na jeho návrh, ale byla pravda, že jsem u něho dost dlouho nebyla. ,,Ještě se zeptám mamky. Ale asi jo.'' řekla jsem do telefonu a dala mobila stranou od ucha a zakryla sluchátko, aby táta nic neslyšel. ,,Mami, v pátek jdu s tátou na večeři a chce, abych u něho byla do neděle. Je to možné?'' zeptala jsem se.
,,Jak chceš, to záleží na tobě, ale měla by ses učit, a sama víš, že táta pořádá akce, takže se nic nenaučíš.'' řekla mi mamka. Frau mezitím šel Mika převléci. Přikývla jsem a dala si mobila zase k uchu.
,,Dobře tati, budu tam do neděle. Přijdu hned ze školy.'' řekla jsem do mobilu. ,,Jo, ahoj.'' rozloučila jsem a típla hovor.
,,Kdo to byl?'' zeptal se převlečený Frau.
,,Táta.'' odpověděla jsem a mamka se šla převléci.
,,A jéje, co potřeboval?'' udělal obličej Frau.
,,Chce, abych u něho byla do neděle.'' řekla jsem.
,,Takže nás na víkend opustíš?'' zeptal se Frau.
,,Bohužel jo. Sice nerada, ale dlouho jsem u něho nebyla, tak bych to měla napravit.'' vysvětlila jsem své rozhodnutí.
,,A co učení?'' zeptala se převlečená mamka.
,,V neděli to napravím, ale samozřejmě se pokusím učit i u táty, ale pochybuju, že se mi to podaří.'' slíbila jsem.
,,Tak mi jdeme.'' řekl Frau.
,,Dobře, tak si to užijte, ahoj.'' rozloučila jsem se s nimi.
,,Ahoj děcka.'' rozloučil se Frau.
,,Ahoj a dobře se učte.'' rozloučila se mamka.
,,Nashledanou.'' rozloučil se Ichinose. Naši se šli obout a kočárek mezitím dali na chodbu.
,,Ještě udělám nádobí a půjdeme na to?'' zeptala jsem se a podívala se na Ichinoseho.
,,Já ti pomohu.'' řekl na to Ichinose.
,,To je v pohodě, to zvládnu sama.'' nesouhlasila jsem.
,,V pohodě, rád pomohu.'' nedal se Ichinose. Nic mi nezbývalo, než souhlasit. Poté co jsme udělali nádobí jsme se vrhli na matiku.
Nejdřív mi Ichinose vysvětloval postup rovnic a pak jsme se pustili do domácího úkolu. První dva příklady jsem udělala společně s Ichinosem. Nebo spíš já. Říkala jsem, jak budu postupovat. U prvního jsem udělala chybu, ale ten druhý byl bez chyb. Pak jsme pokračovali každý sám. Když jsem si nebyla jistá nebo mi to nevycházelo, zeptala jsem se Ichinoseho. Ten mi to hned vysvětlil Po domácím úkolu jsem si vzala čisté papíry a Ichinose v učebnici ukázal na příklady, které mám vypracovat. Hned jsem se do toho pustila. Pak jsem to dala zkontrolovat Ichinosemu. Ten se na to podíval. Na jednom příkladu mi ukázal chybu. A jak mi to vysvětloval, tak jsme se trochu drcli hlavami.
,,Au...promiň.'' omluvila jsem se.
,,Ty promiň.'' řekl Ichinose. Dívali jsem si do očí. Pak jsem se vzpamatovala.
,,Už to chápu.'' řekla jsem a ukázala Ichinosemu chybu, kterou jsem udělala. Ichinose mě pochválil. Bylo šest hodin.
,,Už bych měl jít.'' řekl nakonec. ,,Ale jestli chceš, tak v matice můžeme pokračovat jindy.'' dodal.
,,To budu ráda. Sice jsem na základce měla dvojku z matiky, ale tady to moc nezvládám a budu ráda za dvojku.'' usmála jsem se.
,,Tak jo. Vždy co budeme probírat, ti vysvětlím. A na písemky se můžeme učit společně. Jen se nechci vtírat, ale bude dobré se učit tady u tebe. U nás by nebyl klid.'' souhlasil a navrhl Ichinose.
,,Budu ráda, a že budeme u nás nevadí.'' usmála jsem se. ,,Až budeš potřebovat pomoc ty, taky ti ráda pomohu.'' řekla jsem na oplátku.
,,OK, kdyby něco bylo, tak řeknu.'' usmál se Ichinose. ,,Ale než půjdu, dáš mi na tebe kontakt? Myslím FB. Teda pokud ti to nevadí.'' zeptal se mě Ichinose.
,,Nevadí mi to, jen to prosím nedávej ostatním. Jestli si sami řeknou, dám jim to, ale musí si o to říct sami jako ty.'' souhlasila jsem.
,,Jasně, neboj. Budu jako myška.'' byl rád Ichinose. Poté si do mobilu zapsal moji přezdívku na FB. ,,Hned si tě přidám do přátel, až dorazím domů.'' slíbil mi.
,,Dobře, aspoň budu vědět, že si dorazil domů v pořádku.'' řekla jsem a usmála jsem se.
,,Jinak pěkný pokoj.'' pochválil mi ho Ichinose.
,,Díky, ale není tu uklizeno.'' poděkovala jsem.
,,Líp uklizeno, než u mě.'' usmál se Ichinose. Poté jsem ho doprovodila ke dveřím, kde si oblékl mikinu a obul boty.
,,Tak se měj krásně a pozdravuj bandu.'' řekla jsem na rozloučenou.
,,Ty taky pozdravuj. Mej se. Ahoj, Jane.'' rozloučil se Ichinose.
,,A koho mám pozdravovat?'' zeptala jsem se překvapeně.
,,Rodiče a Mika.'' usmál se Ichinose. ,,A Jossie, pokud s ní budeš mluvit.'' dodal.
,,Určitě, vyřídím.'' usmála jsem se.
,,Dobrou noc.'' řekl Ichinose.
,,Dobrou.'' řekla jsem a Ichinose vlezl do výtahu a jel dolů. Já zavřela dveře. Poté jsem se šla ještě trochu učit. Mezitím přišli naši. Mike ještě stále spal. Opatrně ho svlíknul Frau a dal ho do postýlky. Pak jsem šla do kuchyně, kde jsem si povídala s našima. Frau se mi omluvil, že mamče řekl, do koho jsem zamilovaná. Hned jsem mu to odpustila. Poté se vzbudil Mike a dostal najíst. Poté ho vykoupali a šel znovu spát. Já na chvíli šla na FB, kde jsem měla žádost o přátelství a byl to Ichinose. Hned jsem to přijala. S Jossie jsme si chvilku psaly. Ichinose přítomen nebyl. Psaly jsme si asi do devíti. Pak jsem šla pod sprchu, připravit si věci do školy a spát.
Byl pátek po škole. Zatím byl jediný Ichinose a Jossie, kteří věděli, že jdu jiným směrem.
,,Tak se mějte, v pondělí.'' rozloučila jsem se s nimi.
,,Vždyť jsem říkal, že tě budeme vozit domů.'' ozval se hned Ren.
,,To je sice pravda, ale dneska jdu domů k tátovi a ten bydlí jinde.'' vysvětlila jsem Renovi.
,,Tak mi tě tam hodíme.'' nedal se Ren.
,,To je v pohodě, je to deset minut cesta pěšky.'' oznámila. ,,Tak se mějte a v pondělí ahoj.'' rozloučila jsem se.
,,Ahoj.'' rozloučili se se mnou ostatní. Poté jsem vyrazila směr město.
Za deset minut jsem byla u táty. Ne, že by se mi chtělo, ale musela jsem. Jednou jsem už něco slíbila a co slíbím splním.
,,Ahoj zlatí, jak se máš?'' hned mě uvítal táta.
,,Ahoj, dobře.'' řekla jsem, usmála jsem se a dala mu pusu.
,,To je dobře, to je dobře.'' řekl táta s úsměvem.
,,Kde je Iu?'' zeptala jsem se táty na jeho přítelkyni.
,,Koncertuje, máme byt jen my dva pro sebe.'' oznámil mi táta. Jeho přítelkyně je známá korejská zpěvačka a herečka. Je skoro stejně stará jako já. Ale vycházíme spolu dobře, ale jako macechu si ji nedokážu představit. Ale tátovi do toho mluvit nebudu. Hlavní je, že si rozumí. Hned jsem si šla odložit věci do pokojíku, který mi kdy si táta připravil.
,,Jinak tati, potřebuju se učit.'' oznámila jsem mu a šla se naobědvat. Táta uvařil jeho guláš, který tak miluju.
,,Já vím.'' oznámil šibalsky táta. Hned mi došlo, že k učení se nedostanu. Naštěstí jsem si toho nezvala moc. Jen účetnictví a matiku. Z účta jsme měli v pondělí psát písemku a z matiky měl zkoušet rovnice, které jsem už tak nějak chápala, díky Ichinosemu. ,,Tak co škola? Co nového?'' vyptával se hned táta.
,,Dobrý, díky jednomu klukovi začínám chápat matiku.'' oznámila jsem mu. Nechtěla jsem říkat kdo to je. Stejně by ho to nezajímalo, jako mamku s Frauem. Táta se moc nezajímal. Pro něho byl vždy on a Iu. Ale mně to nevadilo.
,,Měla jsi říct, já bych ti to vysvětlil.'' nedal se táta.
,,To je dobrý, on je machr na matiku a my dva bychom se hádali.'' nedala jsem se taky.
,,To je asi fakt.'' přiznal táta. Poté nám nandal jídlo. Mlčky jsme se najedli. Po jídle jsme dali nádobí do myčky a zapnuli ji. ,,Co teď podnikneme?'' zeptal se mě.
,,Já bych se šla učit.'' řekla jsem, ale věděla jsem, že je to zbytečné.
,,Co takhle se jít projít a pak dojít si na tu večeři?'' navrhl jinou variantu táta. Nezbývalo mi nic jiného než souhlasit.
Šli jsme se projít přes park do města.
,,Jaký byl koncert minulou sobotu?'' zeptal se náhle táta. Překvapil mě, že si to pamatuje a zajímá se. Pak jsem mu vyprávěla jaké to bylo, a jak mě vybrali, že jsem se s kluky sešla i v zákulisí. Ale že chodí na stejnou školu jako já jsem zamlčela. Nechtěla jsem to nějak rozebírat. Pak jsme šli mlčky. S tátou se nemám co říct. Jsme si cizí. Ale jednou za čas ho vidět musím a trávit s ním čas. Je to můj otec a za mě platí mamče alimenty. Ale vždy je to pro mě utrpení. Když jsem byla malá, tak to šlo, ale co jsem starší není si o čem povídat.
Prošli jsme si město a zašli do jedné restaurace. Měli jsme zamluvený salónek. Táta nám objednal jídlo. To bylo pokaždé. Neptal se mě, co chci a hned objednal i za mě. To jsem ráda neměla, ale nechtěla jsem se hádat, tak jsem mlčela.
,,Odskočím si.'' řekla jsem a šla jsem na WC. Když jsem vycházela, narazila jsem na Syoa.
,,Ahoj Jane...co ty tu?'' byl překvapen.
,,Ahoj Syo, jsem tu na večeři s tátou. Mohu tě o něco požádat?'' zeptala jsem se ho.
,,Jasně, pokud to bude v mých silách.'' usmál se Syo.
,,Neříkej klukům, že tu jsem.'' požádala jsem ho.
,,Já budu jako hrob, ale můžeš na někoho narazit a to ti nezaručuju.'' souhlasil Syo.
,,Jasně, ale i tak díky.'' poděkovala jsem a šla jsem si sednout na místo. Číšník mezitím přinesl pití. Táta objednal červené víno. Když si šel odskočit táta, tak jsem vzala mobila do ruky a rychle napsala Jossie smsku.
,,Ahoj Joss, jsem s tátou na večeři a víš kdo tu je? STARISH. Táta neví, že s námi chodí do školy. Jane.'' a poslala jsem to v čas. Zrovna se vracel táta.
,,Vedle je nějaká partička kluků, potkal jsem je teď.
,,Aha, a vadí ti to?'' zeptala jsem se ho. Hned jsem věděla o koho jde.
,,Když nejsou hluční, tak ne.'' řekl mi táta. Ulevilo se mi. V tom číšník přinesl jídlo. Oba jsme si popřáli dobrou chuť a dali se mlčky do jídla. Po jídle začala hrát hudba. ,,Smím prosit?'' vyzval mě k tanci táta. Nezbývalo mi nic jiného, než souhlasit. Šli jsme tančit na parket. Když jsme si zatančili na pět písniček, tak jsme si šli sednout. Zrovna se roztáhl závěs u kluků. Pár kluků si mě všimlo. Rychle jsem naznačila, aby byli potichu. Naštěstí mezi nimi Ren nebyl. Byl to Syo, Natsuki a Ichinose. Všichni tři přikývli, že rozumí a mlčeli. Táta čekal na číšníka, zaplatil a šli jsme domů.
Doma jsem si sedla k noťasu, ale nejdřív jsem se vysprchovala. Táta mluvil s Iu a pak si šel lehnout. Na FB jsem si psala s Jossie. Řekla jsem jí, že mě viděl Syo, Natsuki a Ichinose, ale že mlčeli a nic neřekli ostatním. Asi za hodinu a půl se připojil Ichinose a psali jsme si. Chtěl vědět, proč museli mlčet. Tak jsem mu to vysvětlila, že táta o nich ví jen z koncertu, ale že chodí na stejnou školu a do stejné třídy jsem pomlčela a chtěla jsem to tak nechat. Pak se mě zeptal, jaké to je u táty. Tak jsem řekla, že nic moc, což byla pravda. Pak mi od něho přišla zajímavá a napínavá zpráva. Že mi potřebuje něco důležitého říct a jestli bychom se nemohli co nejdřív vidět. Napsala jsem, že to není problém, ale že to nejspíš půjde až v neděli. Ale kdyby se něco změnilo a šlo to už v sobotu, že bych jsem se ozvala smskou. Domluvili jsme se na neděli na třetí hodinu odpolední ve městě u kašny. Pak jsme se rozloučili. Šla jsem si lehnout.
V sobotu pro mě připravil fakt překvápko. Jeli jsme vlakem k babičce a dědovi. Ty jsem půl roku neviděla a táta slíbil pomoct se zahrádkou. Táta a děda pracovali na zahrádce a já si povídala s babičkou. Při cestě za babičkou a dědou jsem napsala Ichinosemu zprávu, že platí ta neděle. Že teď jedu k babičce a dědovi. Odpověděl mi jen, OK a že se těší. Babička se vyptávala na školu, mamku, Mika, věděla o nich i o Frauovi, ale o něm se nezmínila. Za rozvod to dávala vinu tátovi, i když to byl její syn, ale doufala, že si to mamka rozmyslí a promine tátovu nevěru. Ale mamka hned podala papíry o rozvod. Ale Fraua nemusela vůbec. Na Mika a mamku se vždy vyptávala. Pak se mluvilo o škole. Řekla jsem, že to zatím jde. Škola teprve začala a zatím to šlo. Asi v deset hodin večer jsme jeli s tátou domů. Babička nám nabízela, že tam můžeme přespat, ale táta nesouhlasil. Že se musím učit. Byla jsem překvapena, ale velice ráda. Protože jsem chtěla stihnout schůzku s Ichinosem.
Doma jsem se vysprchovala a zalehla do postele. Noťas jsem ani nezapínala. Ráno mi dal táta pokoj. Což jsem byla ráda. Aspoň jsem si za úterek dopsala sešity. Po obědě jsem tátovi oznámila, že potřebuju být doma co nejdřív a ještě se učit. Sice to byla pravda, ale hlavně jsem měla tu schůzku. Táta to pochopil a v půl třetí jsme se loučili. Nabízel se, že mě doprovodí na nádraží, ale já jsem protestovala. Poté jsem odešla.
Za deset minut tři jsem byla před kašnou. Ichinose ještě nedorazil. Čekala jsem jen dvě minuty. Byl v převleku, aby ho nikdo nepoznal. Měl na nose brýle a čepici na hlavě.
,,Ahoj, čekáš dlouho?'' zeptal se omluvným hlasem.
,,Ne, jen minutu, dvě.'' řekla jsem a usmála jsem se. ,,O čem jsi chtěl mluvit?'' zeptala jsem se nedočkavě.
,,Nevím, jak ti to mám říct...ale...od prvního okamžiku, co jsem tě uviděl...po tom koncertu v šatně...ses mi zalíbila. Modlil jsem se, abych jsem šel do stejné třídy, jako ty...byl jsem moc šťastný, když se mi to splnilo a Ren to poznal a dělal vše, abych byl v tvé blízkosti...včera když jsem tě viděl v té restauraci, jsem si uvědomil na sto procent co se to se mnou děje. Zamiloval jsem se do tebe. Chci tím říci, že tě Jane miluju.'' dostal nějak ze sebe Ichinose. Byla jsem překvapena. Toto jsem nečekala. ,,Nemusíš odpovídat hned. Nech si čas na rozmyšlenou.'' hned dodal.
,,Já...já si nemusím nic rozmýšlet...víš, co jsem vás poznala jako skupinu, co jste začali s debutem...tak ses mi zalíbil ze všech nejvíce. Postupem času jsem zjistila, že tě miluju. Byla jsem velice ráda, že mi vyšlo jít na váš koncert. A hlavně se setkat s vámi. Když jste přišli na naší školu, byla jsem ráda a potěšena, že sedíš vedle mě. Chci tím říct, že tě taky miluju.'' dostala jsem ze sebe a cítila jsem, jak rudnu. Taky mi bušilo srdce a v žaludku jsem měla mravenčení. Ichinose mě pohladil po tváři a nechal ruku tam.
,,Miluju tě.'' zašeptal a políbil mě. Já mu polibek oplatila.
,,Taky tě miluju.'' zašeptala jsem taky.
,,Nezajdeme někam? Nebo spěcháš domů?'' zeptal se mě Ichinose.
,,Na kávu si zajít můžeme.'' řekla jsem a usmála jsem se. Ichinose mě chytil za ruku a vyrazili jsme do kavárny.
Od té doby spolu chodíme. I když jsem se na pár dní odloučili, protože kluci měli koncerty, tak jsme byli stále v kontaktu. Jak jen to šlo, volal mi nebo psal. Ale spíš volal. Oba jsem chtěli slyšel hlas toho druhého. Školu jsme vystudovali na jedničky a dvojky. Šli jsme i na stejnou vysokou školu a stále byli spolu. Po vysoké jsme měli svatbu a založili si rodinu. A takhle jsme byli šťastni až do naší smrti.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
