Strážní andělé - 10. část
Informace:
A je tu poslední 10. část Strážních andělů, který je založen na podkladu pravdivé skutečnosti.
10. Výlet
Na škole se každý na mě díval a šeptal si. Bylo mi jasné proč. Věděla jsem co si šeptají.
,,To je tak holka, co je její otec učitel Kakashi.'' a takovéto řeči. Asi bych jsem to nijak neřešila, ale chtěl se mi zahrabat pod zem. Ale na povrchu mě držel Ichinose, Ittoki, Fushimi, Haruka a Tomo.
,,Nic si z toho nedělej. To samé si šeptají i oni o něm.'' utěšoval mě jednou Ichinose. I v naší třídě se na mě divně dívali.
,,Díky, ale za vaši pomoci to neřeším.'' řekla jsem jednou všem a usmála jsem se.
Náš třídní výlet se blížil. Byl pátek a v pondělí jsme měli jet na týden, teda jen od pondělka do pátku na třídní výlet. Měli jsme jet nějak do hor do chatiček. Naši mi povolili jet a učitel taky nic naštěstí nenamítal. Ale měla jet s námi ještě jedna třída. Ve škole jsme se už neučili. Nebo jsme hráli různé hry.Ale žádné písemky, zkoušení se už nekonalo. Jednou takhle přišel náš třídní do naší třídy.
,,Mám pro vás dvě zprávy. Učitelka vedlejší třídy onemocněla a nemůže jet se svou třídou s námi na výlet.'' oznámil nám učitel.
,,Tak že, nejedeme ani my?'' zeptal se jeden spolužák. Učitel se na něho podíval.
,,Ale jedeme. I ta druhá třída jede. Zastoupí učitelku učitel Kakashi.'' oznámil nám tu druhou zprávu. Při vyslovení jména učitele Kakashiho se podíval učitel na mě. Já ani nehnula brvou. Ale docela mě to zasáhlo. Ichinose si toho všiml. Chytl mě pevně za ruku. Podívala jsem se na něho a on se na mě usmál. I já mu úsměv oplatila. Nemusel nic říkat. Věděla jsem, že je na mé straně. Že mě podpoří, když to potřebuju. Poté náš učitel odešel z naší třídy, že má nějaké zařizování. Nás nechal být. Kromě Mei se všichni shlukly u naší lavice. Teda jenom Fushimi, Tomo, Ittoki a Haruka. Jinak si každý povídal s každým až na Mei.
Když jsem to doma oznámila, mamka moc radost neměla. To ani já ne, ale byla jsem rozhodnuta si s ním nepromluvit, i kdyby klečel na nohou. Jednou mi Sebastian řekl, že promluvit si s ním není na škodu. Vyslechnout si ho a pak se rozhodnout, jestli se pak dál vídat nebo ne. Měl sice pravdu, ale já na to nebyla připravena. Sedmnáct let je přeci dlouhá doba.
Nastalo pondělí. Sebastian si na dopoledne vzal volno a ráno jsme odvezli Naruta do školky a pak mě a Ichinoseho odvezl ke škole. Byli jsme tam už v půl osmé. Bylo tam málo lidí, ale Fushimi a Tomo na nás čekali. Sebastian nám dal tašky do kufru autobusu. My se mezitím přivítali s Tomo a Fushimim.
,,Ahoj, jak se vede?'' zeptala se hned Tomo.
,,Jo jde to.'' odpověděla jsem po pravdě.
,,Jak se těšíte?''zeptal se nás Fushimi.
,,Já už docela jo.'' odpověděl Ichinose.
,,Jane, tak já pojedu, užijte si to bando a nezlobte.'' rozloučil se Sebastian.
,,Ahoj Sebby, a pozdravuj.'' usmála jsem se na něho a plácli jsem si. Poté Sebastian nasedl do auta a odjel. Poté jsem si všichni povídali a postupně přicházeli další spolužáci Pak nám šel Ichinose zabrat místa do autobusu, abychom mohli sedět všichni pospolu. Zabral místa vzadu. V osm nás učitelé spočítali a nastoupili jsme do autobuse a rozjeli jsme se.
Cesta byla náročná. Nebo aspoň pro mě. Ani spát se nedalo, jak mě bolela žebra. Ale nedávala jsem na sobě nic znát. I když Ichinose si toho všiml.
,,Bolí tě to co?'' zeptal se mě šeptem. Jen jsem přikývla na souhlas.
,,Ale to bude dobré.'' řekla jsem a usmála jsem se. Pak jsem si celou cestu povídali o různých věcech.
Za hodinku a půl byla přestávka. Venku jsme si dali svačiny od našich rodičů. Po čtvrt hodince jsme se zase rozjeli. Jeli jsme dvě hodinky. Takže celkem jsme jeli tři a půl hodinky než jsme dorazili na místo.
Přijeli jsme do kempu. Na chatce jsem byla s Tomo, Harukou a Mei. Mei jsme všichni ignorovali. Bylo mi jí líto, ale jen tak začít se s ní kamarádit jsem nedokázala. Vedle nás měl chatku Ichinose, Fushimi, Ittoki a nějaký náš spolužák. V druhé třídě byla Michelle, ale ta měla naštěstí chatku na druhém konci. Tomo mi přenechala dolní část palandy. Haruka taky spala nahoře a Mei dole. Po vybalení jsme se převlékli a sešli jsme se před chatkou učitelů.
,,Tak všichni připraveni vyrazit?'' zeptal se náš třídní učitel.
,,Kam půjdeme?'' zeptal se někdo z vedlejší třídy.
,,Projít se po kempu.'' odpověděl náš třídní.
,,Obejdeme to okolo rybníka, co tu je.'' dodal Kakashi. Celou tu dobu jsem ho ignorovala a on mě taky.
,,Tak připraveni?'' zeptal se náš třídní. Všichni jsme přikývli. Ichinose mě chytil za ruku a Ittoki zase Haruku.
Cestou jsme si různě povídali o všem možném. O rodině, učení, co se bude dělat o prázdninách a takováto témata. Chtěla jsem si na jít brigádu na léto, ale nevím, jak budu moci se žebry, když ještě dva týdny chyběly ke kontrole u lékaře. Měla jsem taky jet k moři s Narutem, mamkou a Sebastianem. S Ichinosem jsme si taky chtěli něco naplánovat na srpen, ale bylo to otevřené kvůli tomu, že jsem nevěděla, kdy se poletí k moři. I on měl jet nějak s otcem, ale nevěděl kdy. S mamkou a Aoi měl v červenci na dva týdny odjet k babičce. I Tomo navrhla nějaký společný výlet. Nikdo nebyl proti, jen byl problém vymyslet termín, aby mohli všichni. Šli jsme pomalu. Já rychleji jít nemohla a učitelé šli jako poslední. Museli slyšet jak si povídáme o prázdninách. Ale že to uslyší Kakashi mi bylo jedno. rozhodne s ním jsem se bavit nechtěla. Nebylo o čem. Nikdy mu neodpustím, jak mamku opustil, když mu oznámila, že s ním čeká dítě. Cestou jsme si udělali pár přestávek, kterou jsem vždy uvítala. Nevím, jestli to učitelé věděli a udělali to kvůli mně nebo ne, ale neřešila jsem to. Vždy vymysleli nějakou tu hru pro nás, abychom se lépe poznali. Já se moc nezúčastnila, protože to byly hry na pohyb a ten já nesměla mít. Ale zúčastnila jsem se, když se říkala jména, která jsem si měli zapamatoval a pak vyjmenovat. Naštěstí se mi to dařilo, ale věděla jsem, že za chvíli to zase zapomenu. Neměla jsem si s nimi co říct. Měla jsem svého Ichinoseho, Fushimiho, Ittokiho, Haruku a Tomo. A to mi stačilo. Ještě jsem si pamatovala Mei a Michelle.
Do tábora jsem se vrátili k večeru. Měli jsme zaplacené snídaně, obědy a večeře. Po příchodu jsme si všichni šli umýt ruce a sešli se před chatkami. K večeři bylo rizoto. Bylo moc dobré. Seděla jsem vedle Ichinoseho a Tomo. Naproti mě seděl Ittoki. Po jídle jsme měli volný čas. Všichni jsme byli, tedy já, Ichinose, Fushimi, Ittoki, Haruka a Tomo, před naší chatkou a povídali jsme si. Večerka byla v devět hodin. V osm jsme se šli osprchovat. Já nešla. Neměl mi pak kdo stáhnout žebra. Proto jsem se rozhodla po celou dobu nesprchovat. Bylo mi jedno, co si kdo pomyslí. Ichinose, Fushimi, Ittoki, Haruka a Tomo to věděli a respektovali to. Stáli při mně. Uvědomila jsem si, že mám skvělého přítele a své nové přátelé.
V úterý jsme hráli různé míčové hry na hřišti. Já jen seděla v trávě a dívala se a fandila jsem. Michelle se snažila být co nejblíže k Ichinosemu, ale ten, jak jen to šlo se od ní vzdálil. Věděl, že ona vězí za tím mým přepadením a nechtěl s ní mít nic společného. Po obědě jsme se šli projít do lesa. Taky jsme hráli míčové hry,ale beze mne. Sice mě to trochu mrzelo, že jsem se nemohla zúčastnit, ale byla jsem ráda, že jsem s nimi. Se svým přítelem a svými přáteli. A to mi ke štěstí stačilo. Po večeři byla diskotéka. Mrzelo mě, že jsem si nemohla zatančit. Ichinose seděl se mnou.
,,Jdi si zatančit.'' řekla jsem Ichinosemu.
,,Ne, budu tu s tebou.'' usmál se Ichinose. Nepřesvědčila jsem ho. Ostatní se o to ani nesnažili, protože věděli, že mě neopustí. Při první pomalé písničce, mě Ichinose vyzval k tanci. ,,Smím prosit?'' zeptal se mě.
,,Já nevím jestli mohu.'' řekla jsem zdráhavě.
,,Když budeme tančit pomalu, tak to bude dobré. A kdyby tě to bolelo, tak přestaneme.'' usmál se na mě. Nakonec jsem souhlasila a šli jsme tančit. Sice žebra bolela, ale byla jsem ráda, že jsem s Ichinosem, tak jsem to neřešila a bylo mi to jedno. Byli jsme k sobě přitisknuti jako vejce vejci. Cítila jsem jeho vůni. Tu nádhernou vůni. Když skončila a začala zase rychlá, tak jsme si šli sednout. Na pomalou jsme zase začali spolu tančit. Diskotéka skončila v deset. Poté jsme šli všichni spát.
Ve středu nás čekal celodenní výlet do města. Učitel mě a Ichinoseho poslal na autobus. Důvěřoval nám, tak nás pustil samotné. Věděl, že je to sedm kilometrů daleko a já s mými žebry, bych to nemusela ustát. Sice bych to ustála, ale učitel rozhodl jinak. Byla jsem ráda, že se mnou může jít Ichinose. S učitelem jsme se domluvili, že na ně počkáme na autobusové zastávce.
Do města jsme dorazili asi za hodinu a půl. Na zastávce jsem hodinu čekali než přijel autobus a pak cesta trval půl hodiny, ale díky tomu jsme na ostatní čekali jen půl hodinku. Cestou jsme si povídali. Chtěli jsme o prázdninách jet někam do kempu. Měli jsme i jeden vyhlídnutý, jen jsme nevěděli kdy. A kdyby to nevyšlo o prázdninách, tak jsme chtěli jet aspoň na prodloužený víkend. Naši rodiče o tom věděli, ale sami nám říct nemohli, jestli se to uskuteční o prázdninách, protože sami nevěděli, jak se pojede na rodinné dovolené. Hlavně se čekalo, kdy dostane Sebastian v práci volno. Mělo to být na přelomu července a srpna.
Ve městě jsme udělali několik skupinek. Mei byla s námi. Neměla s kým jít. Znala jen nás. Bylo mi ji líto, tak jsme všichni souhlasili, ať jde s námi. Snažila jsem se ji do našich hovorů zapojit. Aby s námi nešla a nekomunikovala. Sama jsem věděla jaké to je a nechtěla jsem být jako ona na základce a část střední v prváku. Ve městě jsme si hned došli do restaurace na oběd. Pak jsme objevili zámek, kam jsme šli na prohlídku. Narazili jsme tam na naše učitele. Sraz jsme měli ve čtyři u zastávky. Když jsme se tam pak sešli, tak ostatní čekali, dokud nám nepřijel autobus a my neodjeli. Poté se i oni vydali na cestu do tábora.
V táboře jsme čekali asi hodinu a půl než ostatní dorazili. Když všichni šli do sprch, ve kterých už Ichinose byl, než se ostatní vrátili. Když všichni byli ve sprchách, tak jsem s Ichinosem pomohli učitelům s táborákem. Opékali jsem si buřty a chleby a zpívalo se. Večerka byla v deset hodin večer.
Ve čtvrtek dopoledne byla procházka okolo rybníka. Měli jsme další přestávky, kdy se hráli hry, kterých jsem se nezúčastnila. Po obědě jsme balili věci, protože další den v pátek jsme se vraceli domů. Odpoledne se šlo na hřiště hrát hry. Večer byla diskotéka. Při jedné rychle písničce za mnou přišla Mei.
,,Mohu s tebou mluvit?'' zeptala se mě.
,,Jasně.'' řekla jsem a vstala jsem z lavičky.
,,Jane, nemám jít s vámi?'' zeptal se starostlivě Ichinose.
,,Ne, v pohodě.'' usmála jsem se. Věděla jsem, že Mei mě fyzicky nenapadne. Na o ona nebyla. Šly jsme tedy ven, kde nehrála tak hlasitě hudba a mohly jsme se slyšet.
,,O čem jsi chtěla se mnou mluvit?'' zeptala jsem se ji hned na rovinu.
,,Omluvit se ti. Omluvit se ti, jak jsem se k tobě chovala na základce i teď v prváku. Včera jsem si uvědomila, že jsi skvělá osoba. Ostatní mě ignorovali, ale ty ses snažila mě zapojit do hovoru. Vím, že mi tak rychle neodpustíš, ale chtěla bych se s tebou kamarádit i s ostatníma.'' přiznala se mi Mei. Byla jsem v šoku, protože toto jsem nečekala.
,,Víš...určitě se bavit můžeme, budu ráda, ale než se z nás stanou kamarádky, než ti budu věřit, tak to potrvá. I u Tomo, Haruky a Ittokiho to trvalo než jsem jim začala věřit.'' přiznala jsem nakonec a souhlasila jsem s jejím návrhem.
,,Ty se nezlobíš?'' divila se Mei.
,,Ne, proč?'' divila jsem se zase já.
,,Že jsem se k tobě chovala.'' vysvětlila mi Mei.
,,Sice nevím co tě k tomu vedlo a vědět to ani nechci, ale nikdy jsem na tebe nebyla naštvaná nebo tak, to ne.'' přiznala jsem. Mei se usmála a nastavila ruku.
,,Mír?'' zeptala se Mei. Přijala jsem její ruku.
,,Mír.'' řekla jsem a potřásly jsem si rukama a usmály se. ,,Měla bych jsem se vrátit, nebo se Ichinose bude bát, co se děje.'' usmála jsem se.
,,Jasně, i já jdu. Jinak jste skvělý pár.'' řekla Mei.
,,Díky.'' poděkovala jsem a vešly jsme dovnitř. Mei si sedla k nám. Ichinose se divil, ale nic neříkal. I ostatní se divili, že je Mei blízko mě. Po diskotéce, jsme všem řekli, že jsme se smířily. V chatce jsme si povídaly i s Mei. Haruka i Tomi se divily, ale zahrnovaly i Mei do hovoru. Neignorovaly ji, jako ve městě.
V pátek jsme si dobalili věci a po snídani přijel autobus a jelo se domů. Za celou dobu jsem s Kakashim nemluvila a ani jsem se na něj nepodívala. Ignorovala jsem ho. I on mě ignoroval. Nebo aspoň jsem si to myslela. A co mi výlet přinesl? Novou kamarádku do party.
Byly letní prázdniny. Byl červenec. Na vysvědčení jsem měla samé jedničky. Za což jsem byla velice ráda. Ostatní na tom taky byli dobře. V nejhorším měli trojku. I když Mei měla dvě čtyřky, ale to se s námi ještě neučila a nekamarádila. Jednou takhle jsme byli všichni i s Mei na výletě. Byl s námi i Naruto. Byli jsme ve vedlejším městě na prohlídce kostela. Jeli jsme vlakem. Ten den naštěstí nikdo nic neměl. Nakonec mi vyšel týdenní pobyt s Ichinosem ke konči července. V půli srpna jsem měla jet s našimi k moři. A v tu dobu měl být Ichinose s Aoi u svého, protože i ten měl volno. Ostatní taky měli různé akce se svými rodinami. V srpnu jsme se viděli po kousíčkách. Každý s někým, ale ne pohromadě. Vždy jsem s sebou musela brát Naruta, protože doma nemohl být sám. Ale mně to nevadilo. Měla jsem ho ráda a on byl hodné dítko.
Jeli jsme vlakem. Naruto se díval z okna a já seděla vedle něho. Vedle mě seděl Ichinose a drželi jsme se za ruce. Naproti Narutovi seděla Haruka, vedle ní Ittoki a vedle něho Mei. Přes uličku seděl Fushimi s Tomo a nějaká tří členná rodina. Seděli na kraji, tak si s námi mohli v klidu povídat. Povídali jsme si o dnešním výletě. Kam všude půjdeme, protože kostel otevírali až odpoledne. Tomo, Haruka a Mei chtěli po nákupech, což nám ostatním se to moc nezamlouvalo, ale rozhodli jsme se, že s nimi půjdeme a kdyby to mělo trvat, tak si dáme někde spicha. Kvůili Narutovi jsem chtěla někam jít, kde by to bylo pro děti. On nakupování nemá moc v lásce, stejně jako já. Ichinose řekl, že půjde tam, kam půjdu já, takže kdybych milovala nakupování, tak se připojí, i kdyby to v lásce neměl. Ale i já bych se mu podřídila, kdyby to bylo zapotřebí. Ale věděla jsem, že dětské atrakce budou bavit nás oba. A o Ittokim a Fushimim ani nemluvím. A jak jsme tak jeli, zeptala se mě Mei.
,,Jane, mohu se tě na něco zeptat?'' začala nesměle Mei. Podívala jsem se na ni.
,,Jasně, ptej se.'' usmála jsem se na ni. Pomalu jsem jí začínala důvěřovat.
,,Co ty a tvůj otec? Myslím biologický.'' nakousla toto téma Mei.
,,Nic, co by bylo? Pro mě neexistuje a nechci mít s ním nic společného'' řekla jsem pravdu.
,,Víc, sice jsem se ti posmívala a za to se ještě jednou omlouvám, ale myslím, že by si ho měla vyslechnout co ti chce říct. Já vyrůstal bez otce taky. I když ty máš otčíma, ale i tak. Můj otec utekl, když mi byly dva roky. Nevím proč. Mamka tvrdí, že si našel jinou, mladší ženu, ale kdo ví, co je na tom pravdy. Mít možnost a vědět kdo je můj otec, vyslechnu si ho. A až pak se s ním budu stýkat nebo ne.'' řekla mi Mei, co měla na srdci. Musela jsem se nad tím tak trochu zamyslet.
,,Něco, na tom asi bude.'' promluvila jsem po chvíli. ,,Mrzí mě, že mamku opustil, když mu řekla, že je těhotná. Tak nevím co mi na tom chce vysvětlovat. By jsem mladý nezkušený atd... Jenže to ho neomlouvá.'' dodala jsem.
,,Jasně já ti rozumím, já ti nechci říkat, co máš a co nemáš dělat. Já řekla jen svůj názor, co bych dělala já.'' usmála se na mě Mei. Neznělo to jízlivě, ale jako bychom byli staré známé.
,,Ještě si to promyslím.'' řekla jsem nakonec. Pak jsem nad tím přemýšlela celý den. Ale i tak jsem si výlet užila. Přesto mě to hlodalo. Večer před spaním jsem nad tím taky přemýšlela, že jsem nemohla spát.
Druhý den pršelo, tak jsme se s Narutem sešli u Ichinoseho. Ostatní jsme nenutili, aby jeli k nám, protože nám se nechtělo jet zase k nim. Tak ostatní šli do kavárny bez nás. Chápali nás. Naruto si hrál s malou Aoi a já s Ichinosem jsme na ně dohlíželi, aby se nic nestalo. Naruto měl rozum, ale přesto by sám Aoi neuhlídal
,,Co si myslíš o tom, co mi včera řekla Mei?'' zeptala jsem se náhle Ichinoseho. Potřebovala jsem vědět i jeho názor.
,,Chceš pravdu?'' zeptal se mě.
,,Ty by si mi lhal?'' překvapil mě.
,,Ne, to ne, ale kdyby si tu pravdu nechtěla, tak bych si něco vymyslel, ale podle toho, co by si chtěla slyšet.'' vysvětlil mi Ichinose.
,,Vždy chci pravdu.'' řekla jsem pravdu.
,,Dobrá. Myslím, že Mei má v něčem pravdu. Já svého otce znám, ale i neznám a vídáme se, ale stojí to za houby. Nemáme si co říct. Neznám ho. A kdyby neplatil alimenty, tak ho ani vidět nechci, ale když se v cítím do tvé situace, tak jsem rád, že vím kdo je tvůj otec a vídáme se. I když si nemáme co říct. Tím ti chci, že bych si asi s ním chtěl promluvit a zjistit důvody, proč to udělal. Třeba budou jiné než si myslíme, ale třeba budou stejné, ale uslyšíme to z jeho úst a potvrdí se to nebo se to vyvrátí. Tím chci říct, že na tvém místě, bych jsem se s ním sešel a promluvil.'' řekl mi svůj názor Ichinose. ,,Sice jsem tvrdil a byl na tvé straně, aby si ho ignorovala, a stále na tvé straně sem. A budu respektovat a stát při tobě, ať se rozhodneš jakkoliv.'' dodal a usmál se na mě.
,,Díky, za tvůj názor. Jsem za něj nesmírně ráda. Ještě si o tom promluvím s mamkou.'' řekla jsem a taky se na Ichinoseho usmála. Pak jsme se přidali k Narutovi a Aoi a hráli jsme si všichni, než šla Aoi spát.
Večer, když šel Naruto spát, jsem šla do obýváku za našima. Zrovna se dívali na televizi. Sebastian řešil jeden složitý případ, ale práci si domů nikdy nebral a nemluvil o ní, i když mě by to zajímalo.
,,Mami, Sebby, mohu s vámi o něčem mluvit?'' začala jsem. Naši se na mě podívali. Z mého výrazu museli poznat, že jde o vážnou věc. Proto Sebastian ztlumil zvuk na televizi.
,,Jane, co se děje?'' zeptala se hned mamka. Hned jsem si sedla na gauč k mamce.
,,Co si myslíte, kdybych jsem si promluvila s Kakashim?'' zeptala jsem se hned na rovinu. Na chvíli jsem jim vyrazila dech, protože oba mlčeli.
,,je to tvá věc Jane, a já budu respektovat, ať se rozhodneš jakkoliv.'' řekla mi mamka.
,,Já do toho moc mluvit nemůžu, nejsem tvůj otec a toto se mě ani tak nějak netýká.'' řekl Sebastian.
,,Víš Sebby, trochu týká, protože od mala tě beru jako svého otce. Chtěla jsem ti vždy říkat tati, ale neměla jsem odvahu se tě na to zeptat.'' řekla jsem pravdu, jak jsem to viděla už od mala.
,,Teď se mi vyrazila dech.'' promluvil po chvíli Sebastian, ale usmál se na mě. ,,Měla si to říct dřív. Nevadilo by mi to, kdyby si mi říkala tati. Ba naopak, byl bych potěšen.'' usmál se Sebastian.'' usmál se Sebastian.
,,Díky, ale teď by to bylo divné.'' trochu jsem se ušklíbla.
,,Chceš teda slyšet i můj názor?'' zeptal se mě Sebastian. Přikývla jsem na souhlas. ,,Myslím, že by sis s ním měla promluvit. Zjistíš z jeho úst jak to bylo. Mamka ti určitě řekla pravdu, ale je lepší to slyšet i z druhé strany. Na tvém místě bych jsem se s ním sešel a zeptal se, jak to bylo, pak se se podle toho zachovám co a jak. Budu ho chtít poznat nebo ne? To je otázka, která by mě hlodala. Až bych zjistil pravdu, tak bych se rozhodl jestli se s ním chci vídat nebo ne. Jestli stojí za to ho poznat nebo ne.'' dodal delší přednášku nebo-li jeho názor.
,,A ty mami, co si myslíš?'' obrátila jsem se na mamku
,,Mám stejný názor jako Sebastian. Nechci ti bránit ho poznat, pokud si to přeješ. Ale budu tě respektovat, ať se rozhodneš jakkoliv. Proč se tak náhle ptáš? řekla mi mamka a zeptala se mě. Řekla jsem jim o rozhovoru s Mei předešlý den.
,,Víš, hodně jsem o tom přemýšlela a ráda si ho vyslechnu a pa se rozhodnu, jenže je problém je, že na něj nemám kontakt.'' řekla jsem jim své rozhodnutí.
,,Ale máme, nechal tu číslu na mobil.'' řekla mi mamka. Vstala a šla ho najít. Po chvíli se vrátila a přinesla lísteček s telefonním číslem. ,,Tady ho máš.'' podala mi ho. Hned jsem si ho vzala a dala do seznamu kontaktů
,,Nebude vadit, když ho pozvu k nám, abychom si mohli promluvit?'' zeptala jsem se našich.
,,Nebude, Naruto si bude hrát a vy dva budete mít klid.'' souhlasila mamka. Hned jsem napsala smsku Kakashimu.
,,Dobrý večer pane učiteli. Chtěla bych si s vámi promluvit. Šlo by to zítra okolo deváté, že by jste dorazil k nám domů? Adresu znáte. S pozdravem Jane Mizuki.'' a poslala jsem to. Ani ne za deset minut mi přišla odpověď
,,dobrý večer Jane, rád přijdu a nebude to vadit rodičům? Kakashi.'' přečetla jsem si. Hned jsem mu odepsala.
,,Naši nebudou doma. Jen bratr. Jane.'' odpověděla jsem. Kakashi ještě napsal smsku, na kterou jsem už nereagovala.
,,Dobře v devět u vás. Už se těším. Kakashi.'' přečetla jsem si.
,,Tak co?'' vyzvídala mamka.
,,Přijde zítra.'' usmála jsem se. ,,Jdu si lehnout, ať v devět jsem vzhůru.'' řekla jsem. I mamka prázdniny měla,ale přesto ještě chodila do práce. Ještě jí chyběl týden a pak měla skoro do konce srpna volno.
Druhý den jsem vstávala už v sedm hodin ráno. Naruta jsem nechala spát. Ten spal do osmi. Nasnídal se a šel si hrát. Já nervózně čekala na devátou hodinu. Naruto věděl, že čekám návštěvu. Proto, když Kakashi zazvonil u dveří, tak nešel otevřít, ale dál si hrál. Já šla otevřít.
,,Dobrý den, pojďte dál.'' uvolnila jsem cestu Kakashimu. Ten se vzul a vstoupil dovnitř.
,,Ahoj Jane.'' pozdravil mě s úsměvem. Oba jsme šli do kuchyně.
,,Dáte si kávu nebo čaj, nebo limonádu?'' zeptala jsem se Kakashiho.
,,Limonáda postačí. Díky.'' řekl Kakashi a já mu nalila limonádu. I sobě i Narutovi a odnesla jsem mu ji do herny a vrátila se ke Kakashimu.
,,O čem si chtěla mluvit, Jane?'' zeptal se hned na rovinu Kakashi. Byla jsem ráda, že chce mluvit na rovinu a ne o nějakých blbostech, jak se vede,co děláš o prázdninách atd...
,,Chtěla bych vědět, jak to bylo před sedmnácti lety.'' řekla jsem na rovinu. ,,Od mamky vím, že když vám oznámila, že je těhotná, tak jste ji dal košem a nezajímal jste se.'' řekla jsem mu verzi, kterou jsem znala od mamky.
,,A taky je pravdivá.'' začal Kakashi. Ulevilo se mi, že mi mamka nelhala, i když jsem věděla, že by mi nikdy nelhala. ,,Byl jsem moc mladý, bylo mi dvacet a chtěl jsem jít na výšku. Věděl jsem, že by se mi to tím ztížilo, i když mě to neomlouvá. Taky jsem dostal strach. Proto jsem odešel. Navrhnout potrat jsem si neodvážil, a ani bych to nedokázal, aby dala pryč mé dítě. Myslel jsem si, že hold své dítě nepoznám. Ale když jsem vás viděl v nemocnici, dal jsem si dvě a dvě dohromady a došlo mi, že jsi moje dcera. Když jsem dostudoval, chtěl jsem tě vidět. Litoval jsem toho, ale neměl jsem kontakt na tvoji mamku a ani jsem to nezjišťoval, což byla nejspíš chyba. Měl jsem se starat už dřív a ne to nechat plavat. Hodně mě to mrzí. Rád bych tě Jane poznal. Poznal jaká jsi. Pochopím, když mě odmítneš, ale chtěl jsem ti to říct, jak to bylo. Teď odejdu, nech si to projít hlavou a ozvi se mi, jak ses rozhodla.'' začal vstával.
,,Dobrá a díky za váš čas. Určitě se ozvu.'' slíbila jsem. Doprovodila jsem Kakashiho ke dveřím. Tam jsem se rozloučili. Večer, když Naruto spal, jsem naším řekla, co mi řekl Kakashi, a že o tom přemýšlím, jestli se s ním stýskat nebo ne. Ichinose to už taky věděl. Podle jeho názoru by ho poznal líp.
Po týdnu jsem se rozhodla. Napsala jsem Kakashimu smsku, jestli by se nesešel ve městě v kavárně, že u nás by to už nešlo, že doma bude mamka. Odpověděl mi, že se sejdeme v deset v kavárně. Souhlasila jsem a šla si brzy lehnout. Ichinosemu, mamče i Sebastianovi jsem řekla své rozhodnutí.
Druhý den jsme se sešli v kavárně. Kakashi tam už byl a zamluvil nám stůl. Hned jsem si k němu přisedla a objednala si zákusek ke kávě.
,,Dobrý den.'' pozdravila jsem Kakashiho.
,,Ahoj, tak jak ses rozhodla?'' zeptal se hned na rovinu Kakashi.
,,Rozhodla jsem se tak, že vás chci poznat blíž. Nepřijde mi, že jste hrozný člověk a vaše argumenty chápu, i když se mi to nelíbí a nejsem pro, ale i tak vás chci poznat.'' řekla jsem svůj verdikt.
,,To jsem rád. A pro začátek mi tykej.'' usmál se Kakashi.
,,Dobře, ale co ve škole?'' zeptala jsem se ho.
,,Tam mi radši vykej, ale mimo školu tykej.'' řekl Kakashi.
,,Dobrá.'' řekla jsem. Pak mi vyprávěl o jeho životě od dětství, o rodině až do dnešní doby. Chtěla jsem to vědět. Pak jsem mu na oplátku vyprávěla zase já o svém dětství. Byli jsme spolu i na obědě a domů jsem nakonec dorazila až v pět hodin. Měli jsme si co říct. Řekla jsem mu, že se ještě ozvu, že na prázdniny nějaké ty plány mám a taky jsem mu řekla, že se určitě najde den, kdy se uvidíme a budeme pokračovat v povídání. A takhle jsem se usmířila se svým otcem.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
