Strážní andělé - 9. část
Informace:
A je tu další 9. část Strážních andělů
9. Biologický otec
Druhý den jsem šla normálně do školy. Každý kdo věděl, co se mi stalo, což byla skoro celá škola, si klepali na čelo, že nejsem normální, když do té školy jdu a nejsem doma. Doma bych jsem se ukousala nudou, i když žebra pěkně bolela. Celou cestu mě držel Ichinose za ruku i ve škole. První hodinu jsme měli třídního na japonštinu.
Učitel přišel do třídy. Pomalu jsem se postavila a pak i sedla. Ichinose mi trochu pomohl.
,,Kdo mi dluží omluvenku?'' zeptal se učitel, když zapisoval do třídní knihy. Pomalu jsem vstala. Omluvenku jsem měla už připravenou na stole. Pomalu jsem šla ke stolu pana učitele. ,,Jane, jak to, že nejsi doma?'' zeptal se překvapeně.
,,Nechtěla jsem tam zůstávat a na výlet taky jedu.'' přiznala jsem a podala jsem mu omluvenku. Učitel se na ni podíval.
,,Dobře, ale s naraženými žebry si není radno zahrávat.'' řekl mi učitel a omluvil mi předešlý den a omluvenku si schoval. Šla jsem si pomalu sednout. ,,Jane, víš kdo ti to udělal?'' zeptal se učitel vážně. Zakývala jsem hlavou, že ne.
,,Ne, nevím.'' zalžu, protože nechci, aby se to řešilo. Ichinose to už ví a Fushimi I Tomo se na mě podívali. Divili se, že to nechci nahlásit.
,,Dobře, kdyby sis vzpomněla, tak hned mi to na hlaš. Mělo by se to řešit. Bylo to na pozemku školy.'' řekl mi učitel. Jen jsem přikývla na souhlas a hodina začala.
O přestávce ke mně přišel Fushimi i Tomo. Dokonce i Haruka s Ittokim.
,,Jane, proč si neřekla pravdu?'' zeptala se mě hned Tomo.
,,Nechci to řešit s policií. Naši všechno ví a nakonec i se mnou souhlasí, pod podmínkou, že kdyby se to mělo znovu opakovat, tak se to nahlásí.'' vysvětlila jsem jim.
,,Tomo, mohu tě o něco požádat?'' zeptal se Ichinose Tomo. Ta jen přikývla, že jo. ,,Jestli bude Jane potřeboval na záchod, půjdeš s ní?'' zeptal se Tomo.
,,Jasně, že jo. Nenechám ji osamotě, stejně jako ty.'' usmála se Tomo.
,,I já jsem už Jane psal, že se o ni postarám.'' přidal se Fushimi.
,,I já vám pomohu.'' ozval se Ittoki.
,,I já, i když asi moc nepomohu, jedině dělat doprovod.'' přidala se Haruka.
,,Proč by jste to vy dva dělali?'' zeptal se stroze Ichinose.
,,Protože se chceme spřátelit. Víme jací jsme byli a tak snad se to neodpustí, ale když to dokázala Tomo i my to chceme dokázat. Mei je strašná. Vadilo mi, že pomlouvá i Tomo a to s Tomo se známe od školky. A to přepadení nás utvrdilo, že je lepší toho nechat a přátelit se.'' vysvětlil Ittoki. Haruka jen přikyvovala na souhlas. V tom zazvonilo na hodinu. Všichni se rozutekly do svých lavic.
Celý den jsme si povídali o různých věcech. Haruka i Ittoki se k nám připojili. Michelle se neobjevila, ale pár krát jsme se potkali na chodbě, ale se mnou vždy někdo byl, tak na mě hodila jen nevraživý pohled. Kdyby ten pohled dokázal zabít, je po mně. Šli jsme po škole domů. Ve vlaku to bylo pro mě jak utrpení, ale přežila jsem to. Ichinose mě doprovodil až ke vchodu. Dál nechtěl jít, i když bychom byli sami doma. Musel si dělat domácí úkoly jako já.
Přišla jsem domů a k mému překvapení byla doma mamka a s někým mluvila v kuchyni. Šla jsem směr kuchyň, když jsem zaslechla mužský hlas.
,,Mám na ni právo, je to moje dcera.'' řekl mužský hlas. Došla jsem do kuchyně.
,,P...pane...učiteli?'' dostala jsem jen ze sebe.
,,Jane...'' řekla mamka, ale já mezitím zdrhla do pokojíčku. Tam jsem se rozbrečela. Žebra bolela, ale tu bolest jsem ignorovala. To co jsem slyšela, bylo pro mě šokující. Učitel Kakashi, učitel tělocviku a můj otec? Biologický otec? Ptala jsem se sama sebe v duchu. Slyšela jsem zabouchnout domovní dveře. Poté někdo zaklepal na dveře pokojíku a někdo vešel dovnitř.
,,Mohu dál?'' zeptala se mamka. Přikývla jsem hlavou, že jo. ,,Promiň, nechtěla jsem, aby ses to dozvěděla takhle. Ale Kakashi je tvůj biologický otec.'' oznámila mi mamka. Od mamky jsem věděla, že žije, že ji opustil dřív, než jsem se narodila, ale že se po sedmnácti letech objeví, to jsem nečekala.
,,Jak...o mně ví?''dostala jsem ze sebe přes vzlykot.
,,Viděl nás včera v nemocnici.'' vysvětlila mi mamka. ,,On je tvůj učitel?'' zeptala se mě.
,,Můj...ne, ale Ichinoseho. Učí tělocvik.'' vysvětlila jsem mezi vzlykotem. Mamče jsem nic nevyčítala, ta za nic nemohla.
,,Promiň.'' omluvila se mi mamka.
,,Za co?'' zeptala jsem se.
,,Že jsem ti o něm neřekla už dřív.'' vysvětlila mi mamka.
,,Ty si mi o něm říkala. A že učí na naší škole jsi nevěděla, nebo snad ano?'' zeptám se a ještě mi tečou slzy.
,,Ne, nevěděla jsem to.'' přiznala mi mamka.
,,Tak vidíš. Ty si nemáš co vyčítat, mami.'' pousmála jsem se na ni.
,,Co ve škole?'' zeptala se mě mamka a usmála se na mě. Hned mě opatrně objala a já ji.
,,V pohodě. Máme ještě nějaké úkoly, ale známky jsou už uzavřené.'' řekla jsem pravdu.
,,Co spolužáci?'' zeptala se mě. Došlo mi, že má na mysli Mei, Haruku a Ittokiho.
,,V pohodě. Ani ta holka nic neříkala.'' řekla jsem pravdu.
,,To je dobře.'' usmála se mamka. Pak mi dala pokoj a já šla na notebook. Na FB byl připojenej Ichinose. Hned jsem mu napsala.
,,Ahoj, jak se vede? U mě na prd.'' a poslala jsem to. Za chvíli mi odepsal.
,,Ahoj, dobře, co se stalo?'' zeptal se mě Ichinose. Hned jsem mu odepsala.
,,Objevil se tu můj biologický otec. A je jím Kakashi'' a poslala to. Setřela jsem si další proud slz.
,,Jako, náš učitel?'' zeptal se Ichinose.
,,Jo.'' poslala jsem.
,,Mám k tobě přijít?'' zeptal se mě Ichinose.
,,Ne, to je dobrý. Chci být sama.'' napsala jsem a odhlásila jsem se. Pak jsem si udělala domácí úkoly a chvíli se učila. Šla jsem si brzy lehnout.
Ve škole to bylo dobré. Ittoki a Haruka se bavili víc s námi než s Mei. Mei neměla žádné argumenty nic říkat. Každý ji hned setřel, tak toho nechala. Já vždy mlčela Svým způsobem mi ji bylo líto. Michelle se o nic nepokusila. Ani nemohla, protože jsem vždy s někým byla. Ať to byl Ichinose, Tomo nebo Haruka. Učitel Kakashi se chtěl několikrát se mnou spojit, ale já ho ignorovala. Jediné co jsem vždy udělala byl pozdrav a to ze slušnosti. Všichni se divili, že ho ignoruju, když na mě volá, ale nijak se nevyptávali. Jediný Ichinose věděl, co se děje. Byl na mé straně. Chápal mě, proč tak reaguju. Že ho ignoruju.
Jednou jsme takhle šli po chodbě. Šli jsme na hodinu tělocviku. Já ještě necvičila, protože to byl teprve třetí den, co mě Michelle přepadla. Sice jsem mohla být dvě hodiny doma a dvě hodiny se prospat, ale každý den jsem vodila Naruta do školy. A pak vracet se domů se mi nechtělo. Tak jsem do školy šla. Stejně jsem tam musela ještě odevzdat omluvenku.
Při cestě jsme narazili na učitele Kakashiho. Moc jsem z toho radost neměla. Šla jsem, jako by nebyl.
,,Dobrý den.'' jen jsem ho pozdravila a chtěla jít dál, když mi v to zatarasil cestu.
,,Ahoj Jane, protřebuju s tebou mluvit.'' začal učitel Kakashi.
,,Ale já s vámi ne. Nemáme si co říct.'' řekla jsem a chtěla jsem odejít. S Ichinosem jsme se stále drželi za ruce. I ostatní se zastavili a zírali na tu situaci. I pár diváků se přidalo.
,,Musíme si promluvit.'' nedal se odbýt. ,,Ale ne tady. Někde v soukromí.'' dodal, když viděl kolik lidí se na nás dívá.
,,Ale já s vámi mluvit nechci. A i kdybych chtěla tak tady před svědky a ne v soukromí.'' trvala jsem si na svém.
,,Je to nutné si promluvit. Máme si toho co říct. A hlavně všechno ti musím vysvětlit.'' nedal se učitel Kakashi.
,,Není to nutné.'' trvala jsem si na svém zase já.
,,Jsem tvůj otec, musíme si promluvit.'' ztrácel trpělivost učitel Kakashi. Hodně mě překvapilo, že to vyřkl před celou školou. Myslela jsem totiž, že ujedou nervy mně a vyřknu to já.
,,Ale jen biolický. Sedmnáct let jste se neozval.'' nedala jsem se zase já. Všichni na nás koukali jak péra z gauče a začali si šeptat. Nebylo pořádně rozumět co, ale bylo mi to jasné, že si šeptají o nás dvou. Ichinose se ujal situace a aspoň Tomo, Haruku, Ittokiho a Fushimiho vedl do šaten se převléct. Poslušně šli, ale byli v pěkném šoku.
,,To jsem nechtěl, aby to věděla celá škola.'' povzdychl si Kakashi.
,,Já si nezačala, to ty...teda vy'' tykla jsem mu, ale hned jsem se opravila.
,,Ale kdyby sis šla v klidu popovídat, tak by se to nestalo.'' trval si na svém Kakashi.
,,A já vám říkám, že si nemáme co říct. Mamku jste opustil, když vám oznámila, že je těhotná. A teď po sedmnácti letech si s vámi mám povídat? To ani náhodou.'' ruply tentokrát nervy mně.
,,A to je důvod, proč chci s tebou mluvit. Vysvětím ti to.'' začal vysvětlovat Kakashi.
,,Ale já o tom mluvit nechci. Pro mě jste mrtvý muž. Můj otec je Sebastian Michaelis.'' řekla jsem rozhodným hlasem. ,,A teď mě omluvte, mám hodinu.'' řekla jsem, když zazvonilo na hodinu. Pomalu jsem se odebrala do šatny. Jak jsem se rozčílila, rozbolela mě žebra.
,,Snad nechceš v tomto stavu cvičit?'' zeptal se mě Kakashi. Já na to už nereagovala.
Došla jsem do šatny, kde jsem z tašky vytáhla omluvenku od doktora z nemocnice, kde stálo, že tři týdny mám být bez tělocviku.
,,Jasně, je tu z protekce.'' promluvila Mei. Byla jsem stále naštvaná, ale nedokázala jsem jí nic říct.
,,Nech ji být, Mei.'' řekla rázně Tomo, která se mě zastala.
,,Jane, jsi v pořádku?'' zeptala se mě Haruka.
,,Jo jsem.'' pousmála jsem se. Pomalu, ale jistě jsem Haruce i Ittokimu začínala věřit.
,,Jsi bledá Jane. Opravdu ti nic není?'' zeptala se tentokrát Tomo.
,,Jo, opravu je mi dobře. Jen jsem trochu vytočena.'' přiznala jsem.
,,Jak dlouho to víš?'' zeptala se mě Tomo.
,,Od pondělka.'' řekla jsem.
,,Proč si nám nic neřekla?'' divila se Haruka.
,,Nechtěla jsem s nikým o tom mluvit.'' přiznala jsem.
,,A Ichinose to ví?'' zeptala se Haruka.
,,Jo, ten to ví.'' řekla jsem pravdu.
,,Už chápu tu ignoraci.'' řekla Haruka.
,,To jo. Vše se to tím vysvětluje.'' přidala se k Haruce Tomo. ,,Ale jsem na tvé straně, Jane.'' usmála se na mě.
,,Díky, holky.'' poděkovala jsem a pousmála jsem se. Pak začala hodina a já sledovala, jak dívky cvičí. Kakashi se za ten den schovával nebo co, protože se neukázal. Doma jsem pak mamče a Sebastianovi řekla, co se ve škole odehrálo. Sebastiana potěšilo, že ho beru, jako svého otce a mamka byla vytočena a chtěla s ním hned mluvit, ale jak já, tak i Sebasian jsme jí to vymluvili. Naštěstí.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
