Anime World CZ/SK - Příběhy

8. Ošetřovna

Blížily se letní prázdniny. Známky už byly uzavřené a učení bylo volnější. Už jsem měla tři přátelé. Ichinoseho, do kterého jsem byla zamilovaná, má první láska, Fushimiho a Tomo. Byla přestávka. Do naší třídy přišla nějaká dívka, že chce se mnou mluvit. Byla to Michelle. Taky ze základky, ale chodila do vedlejší třídy.

,,Je tu Jane Mizuki?'' ozvalo se ze dveří. Hned jsem ten hlas poznala. Otočila jsem se ke dveřím. U mé lavice zrovna byl Fushimi i Tomo. Ichinose byl u doktora, tak na první hodinu chyběl.

,,Tady jsem.'' ozvala jsem se z lavice.

,,Mohu s tebou mluvit?'' zeptala se mile. Až to bylo podezřelé. Přikývla jsem a šla jsem s ní ven.

Venku jsme šli k jednomu oknu, kde nikdo nebyl. na chodbě panoval hluk, jak si studenti mezi sebou povídali.

,,Co se děje?'' zeptala jsem se na rovinu. Došlo mi, že po mně něco chce.

,,Dej ruce pryč od Ichinoseho! Ten je jen můj!'' řekla mi Michelle výhružným hlasem. Docela mě tím zaskočila. Že by věděla, co k němu cítím? Že by Tomo zradila? Hnaly se mi hlavou tyto otázky.

,,Já s ním nejsem, je klidně tvůj.'' řekla jsem klidně a nedala nic znát.

,,Tak ho odkopni, že s ním nechceš mít nic společného, když ho nechceš!'' vyhrožovala mi Michelle.

,,To neudělám. Jsme jen přátelé.'' nedala jsem se jen tak, ale strach jsem měla. Naštěstí se mi utvrdilo to, že nic neví.

,,Jestli to neuděláš, bude zle!'' dál vyhrožovala Michelle. Chtělo se mi říct nebo co, ale mlčela jsem. ,,Já tě varovala, dej od něho ruce pryč!'' řekla a odešla.

Sledovala jsem ji, jak odchází. Pak jsem se zadívala z okna. Chtělo se mi brečet. Ale snažila jsem se to potlačit.

,,Jane, vše v pořádku?'' ozvalo se vedle mě. Otočila jsem se. Byl to Ichinose, který se vrátil od doktora.

,,Jo, je.'' přikývla jsem a pousmála jsem se. Zase jsem mu lhala, ale stěžovat si jsem se mu nechtěla.

,,Mohu s tebou mluvit, Ichinose?'' ozvalo se z druhé strany. Byla to Michelle. Ichinose přikývl a šli o něco stranou. Ale stáli blízko, že jsem je slyšela.

,,Co se děje?'' zeptal se Ichinose.

,,Víš...líbíš se mi...chtěla bych s tebou chodit.'' přiznala se mu Michelle. Čekala jsem stejně jako Michelle, jak Ichinose zareaguje.

,,Promiň, neznám tě a už někoho mám.'' když Ichinose řekl, že někoho má, hodně mě to zasáhlo. To jsem to už nevydržela a šla rychle na záchod, co si dál říkali nevím. Už jsem je neslyšela.

Na záchodě jsem pustila vodu a oplachovala si obličej, abych jsem zamaskovala slzy. V tom někdo vylezl ze záchodku. Ignorovala jsem ji. Ani nevím kdo to byl, dokud nepromluvila.

,,Jane, v pořádku?'' zeptala se Tomo. Vypnula jsem vodu.

,,Jo.'' zalhala jsem. ,,Jen mě bolí hlava.'' řekla jsem a vyšla jsem ven. Ty dva ještě spolu mluvili. Šla jsem do třídy, vzala si své věci a odešla. Tomo i Fushimi se na mě dívali podivně. Ale bylo mi to v tu chvíli jedno.

Došla jsem na ošetřovnu. Dveře byly otevřeny. Přesto jsem zaklepala na dveře.

,,Dále.'' ozval se hlas doktorky. Vešla jsem dál.

,,Dobrý den, mohu?'' zeptala jsem se.

,,Ahoj, jasně, co tě trápí?'' v tom zazvonilo na hodinu. Chtěla jsem říct srdce, ale pak jsem si to rozmyslela.

,,Trochu mě bolí hlava.'' zalhala jsem. Měla jsem na krajíčku. Jenže doktorka byla chytrá.

,,Nebo je v tom něco jiného?'' zeptala se mě. Zavřela jsem dveře a přikývla jsem. Ani jsem nic říkat nemusela. Slzy mluvily za vše. ,,Zlomené srdce, co?'' zeptala se mě. Já jen přikývla a brečela naplno. ,,Na to lék nemám, ale mohu ti něco dát na uklidnění a natáhneš se tu. Já ti pak dám omluvenku.'' usmála se doktorka.

,,Děkuju.'' zašeptala jsem. Dostala jsem lék a šla si lehnout. Lehla jsem si na postel u okna a otočila jsem se k oknu. Nespala jsem, ale brečela jsem. V tom jsem slyšela, jak někdo klepe na dveře.

,,Dále.'' ozvala se doktorka. Dveře se otevřely.

,,Dobrý den, je tu Jane Mizuki?'' zeptal se hlas. Hned jsem ho poznala. Byl to Ichinose.

,,Ahoj, není jí dobře.'' řekla doktorka pravdu.

,,Mohu s ní mluvit?'' zeptal se Ichinose.

,,Teď ne. Spí. A stejně je hodina, měl by ses vrátit.'' řekla mu doktorka.

,,Až se probere, řekněte jí prosím, že s ní potřebuju mluvit.'' požádal Ichinose.

,,Vyřídím a teď jdi.'' řekla mu doktorka.

,,Děkuju, nashledanou.'' rozloučil se Ichinose a dveře zase zavřel.

,,Je v tom on?'' zeptala se mě doktorka. Jen jsem hlavou přikývla. Při vzpomínce, jak Michelle řekl, že  už s někým je, mě zabolelo u srdce. Znovu jsem se rozbrečela. Doktorka mě nechala. Chtěla jsem se jen uklidnit a vrátit se do třídy, ale povedlo se mi tvrdě usnout.

Probudila jsem se a chvíli tápala, kde jsem. Po chvíli jsem si vzpomněla. Byla jsem na ošetřovně. Hlava mě začala bolet doopravdy. Ale důvod jsem znala. Bylo to z toho bulení. Ale to mi bylo jedno. Podívala jsem se kolik je hodin.

,,Už je po škole. Jak ti je?'' zeptal se hlas doktorky.

,,Líp.'' řekla jsem částečně pravdu.

,,To jsem ráda. Tady máš omluvenku na celý den.'' řekla s úsměvem doktorka. Obula jsem se a vzala si omluvenku a dala ji do tašky.

,,Děkuju vám.'' poděkovala jsem a pousmála jsem se.

,,Není zač. Pro zlomené srdce mám pochopení, ale nezaručuju, že se s ním nestřetneš.'' řekla mi doktorka.

,,Vím, ale teď je mi líp. Nashledanou.'' rozloučila jsem se.

,,Ahoj.'' rozloučila se se mnou doktorka. Otevřela jsem dveře a vyšla ven na chodbu. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla a šla jsem ke skříňkám se přezout a vzít si mikinu. Rána bývala ještě chladná.

U skříněk jsem se přezula s bačkor do botasek. Mikinu jsem si dala okolo pasu. Chtěla jsem odejít, když se za mnou ozval hlas.

,,Jane?'' řekl dívčí hlas. Otočila jsem se. Dívku jsem nepoznávala.

,,Jo.'' řekla jsem.

,,Pojď se mnou, Michelle chce s tebou mluvit.'' oznámila mi dívka. Neochotně jsem šla za ní. Měla jsem z toho blbý pocit. Jako by mě někdo varoval, ale přesto jsem šla.

V uličce před školou, kam vedly dveře byla Michelle a její tři kamarádky. Věděla jsem, že je zle. Měla jsem poslechnout svůj instinkt, který mě varoval. Teď už bylo pozdě Michelle mi jednu vrazila do obličeje. Hned jsem se skácela k zemi. Ze rtu se mi spustila krev. Moje taška spadle na zem vedle mě.

,,Říkala jsem ti, aby si dala pokoj Ichinosem!'' řekla výhružným hlasem. Jak jsem tak ležela na zemi, začala do mě kopat. Bolelo to, ale nezmohla jsem se na nic. Ty tři se taky přidaly. Jen do břicha mě kopaly. ,,To stačí! Ale jestli mu nedáš pokoj, příště to bude horší!'' řekla výhružným hlasem. Všechny si vzaly své věci a zdrhly. Já se narovnala a posadila jsem a opřela se o zeď. Hlavu jsem si dala mezi kolena a rozbrečela jsem se. V tom slyším známý hlas.

,,Jane...co...co se ti stalo?'' byl to hlas Tomo. ,,Našla jsem ji.'' slyšela jsem, jak na někoho křičí. Já jen seděla, hlava mezi koleny a brečela jsem. Nezmohla jsem se ani na slovo. Bolela mě žebra, ale přestat brečet jsem nedokázala. Za chvíli u mě byli další dvě osoby.

,,Jane...co se stalo?'' zeptal se Ichinose.

,,Někdo ji musel zbít.'' promluvil Fushimi.

,,Jak to můžeš vědět?'' zeptala se překvapeně Tomo.

,,Slyšel jsem, že této uličce se říká bitkařská.'' vysvětlil Fushimi.

,,Musíme ji vzít na ošetřovnu.'' řekl Ichinose a opatrně mě vzal do náruče. Hlavu jsem si položila na jeho hruď. Stále jsem brečela.

,,Já jí vezmu věci.'' řekla Tomo a vzala mi tašku a všichni jsme šli na ošetřovnu.

Ichinose mě stále držel v náručí a já brečela. Fushimi zaklepal na dveře ošetřovny. Čekali jsme až se někdo ozve a po chvíli se ozve.

,,Dále.'' řekne hlas doktorky. Fushimi otevírá dveře. A Ichinose vstupuje dál se mnou v náručí. ,,Proboha co se stalo?'' zeptá se zděšeně.

,,Někdo ji zmlátil.'' řekne Ichinose a položí mě na lehátko. Ze rtu mi stále teče krev.

,,Jane, co tě bolí?'' zeptá se mě doktorka.

,,Ž...žebra.'' dostanu přes zvlykot a stále se držím za břicho a brečím.

,,Kdo to byl?'' zeptal se Ichinose.

,,Nevím...''zalžu.

,,Mei?'' zeptá se Fushimi. Zakývu hlavou, že ne.

,,Ta by si to nedovolila. Šikanuje psychicky.'' potvrdila mé tvrzení Tomo. ,,Ale zahlédla jsem poblíž Michelle.'' dodá.

,,Kdo je Michelle?'' zeptal se Fushimi. Doktorka mi mezi tím ošetřuje ret a Ichinose drží za ruku. Jsem za to ráda. Ani si nevzpomenu, že je zadaný. Jsem ráda, že je u mě.

,,Holka z naší škély, ale známe se už od základky. Ona spíš šikanuje fyzicky. Už na základce s tím měla problémy.'' vysvětlila Tomo.

,,Jane, byla to Michelle?'' zeptá se mě doktorka. Já jen mlčím a tečou mi stále slzy.

,,Tak že byla.'' řekne Ichinose, když mlčím. Stále mě drží za ruku.

,,Teď se ti podívám na ta žebra, ale vidím to tak, že budeš muset do nemocnice.'' řekla doktorka. Ichinose mi pouští ruku a otáčí se. I Fushimi se otáčí. Já si opatrně vyhrnu košili. Doktorka mi prohmatává žebra. Na břiše se mi začínají rýsovat modříny.

,,Tebe teda zřídily.'' pronese šokovaně Tomo. Párkrát syknu bolestí.

,,Vypadá to, jen na naražená žebra, ale potřebuješ rentgen. Hned zavolám záchranku. ,,Měla by si zavolat rodičům, Jane.'' dodá a jde zavolat záchranku.

,,Já jim zavolám.'' řekl Ichinose a jde ven si zavolat. Ichinose má totiž číslo na moji mamku. Za chvilku je zpátky.

,,C...co...říkali?'' dostanu ze sebe a stále mi tečou slzy.

,,Že  budou čekat  u nemocnice.'' odpoví mi Ichinose.

,,Jane, nenamáhej se a nemluv.'' poradí mi doktorka. Jen přikývnu, posadím se na lehátko a Ichinose mě znovu chytne za ruku. Za deset minut dorazila záchranka. Berou mě na nosítka. Naštěstí Ichinose může jet s námi. Bere si od Tomo moji tašku a jde s námi do sanitky.

Jedeme sanitkou. Já ležím a Ichinose mě drží za ruku. Jedeme mlčky. Už to, že dýchám mi způsobuje otřesné bolesti. Stále mi tečou slzy. Za deset minut jsme u nemocnice. Ichinose si vystoupí a mě hned vynesou ven na nosítkách.  Naši už tam jsou. Vezou mě na příjem. Mamka jde se mnou. Dovnitř, ostatní čekají venku na chodbě.

Doktor se na mě podívá od psacího stolu, kde se díval na počítač. Mamka mě držela za ruku.

,,Tak co pak se nám stalo?'' zeptal se doktor a podívá se na zprávu od doktorky za naší školy. ,,Tak se na to podíváme. Vyhrň si košili, prohlídnu tě.'' pořádá mě. Mamka mě pustí a já si vyhrnu košili.

,,Pane bože.'' zhrozí se mamka, když vidí, jak se mi na břiše dělají modřiny.

,,Teď ti promačkám břicho. Kdyby tě to bolelo řekni.'' oznámí mi. Přikývla jsem, že rozumím. Doktor mi prohmatal břicho, ale nic mě nebolelo. To vypadá dobře. A teď se podíváme na ta žebra.'' řekl po chvíli. Rukama mi začne projíždět žebra. To syčím bolestí o sto šest. Znovu se mi spustí slzy. ,,To bude chtít rentgen, ale vypadá to, jen na naražená žebra.'' potvrdil zprávu paní doktorky ze školy. Za pomoci doktora a sestřičky vstanu a sednu si na vozík. Poté mě veze sestřička na rentgen s žádankou od doktora. Na chodbě vidím vyděšené tváře Naruta i Ichinoseho. Sebastian se tváří ustaraně.

Na rentgenu mi pomáhají vstát a stoupnout si před přístroj. Za pět minut je to hotové. Zase za jejich pomoci se mi povede si sednout na vozíček. Dalších pět minut čekáme na výsledky. Pak se vracíme do ordinace.

Znovu mi pomáhají si sednout na lehátko. Doktor si bere snímky do ruky a na světlo a zadívá se. S mamkou čekáme na verdikt.

,,Jak jsem říkal a i doktorka říkala, je to jen naražené. Stáhneme to a tři týdne bez tělocviku a nenamáhat se.'' rozhodl doktor. Poté odložil snímky a vzal obvaz a já si sundala košili a podprsenku. Doktor mi začal žebra stahovat. Bolelo to jako čert a znovu mi tekly slzy. Za deset minut to bylo všechno za mnou. Ale ještě jsme čekali na písemnou zprávu od doktora. ,,Měj to po celé tři týdny stáhnuté. Ať ti to stáhne silná osoba poté co se vykoupeš.'' řekl nám a při tom psal zprávu. Za deset minut jsme odcházeli od doktora.

Na chodbě nedočkavě čekali Sebastian, Naruto a Ichinose. Sebastian poté vzal mou tašku a šlo se k autu.

,,Tak co, jak to vypadá?'' zeptal se hned Sebastian.

,,Jen naražená žebra.'' odpověděla za mě mamka. ,,Tři týdny to musí mít stáhnuté a nenamáhat se.'' dodala a řekla přesně to, co říkal doktor. Vyšli jsem ven a nasedli do auta. Ichinose se vykrucoval, že pojede vlakem, ale Sebastian se nedal, že ho vezmeme až Ichinose souhlasil. Sedl si do prostřed a já na kraj. Naruto seděl v autosedačce ještě. Cestou mi tekly slzy po tváři. Proto jsem se dívala ven z okna, aby si toho nikdo nevšiml.

Domů jsme dorazili okolo páté hodiny. Ichinose se s námi hned rozloučil a šel domů. My taky šli domů. Doma mi Sebastian dal tašku do pokojíku a všichni jsem si šli sednout do kuchyně ke stolu. Promluvit si.

Seděla jsem na lavici, vedle mě Naruto a naproti naši. Mamka všem nalila pití. Hned jsem se napila. Ale i při pití mě bolela žebra.

,,Tak, jak to teda je?'' promluvila do ticha mamka s mírným hlasem. ,,A pravdu.'' dodala. Věděla jsem, že musím s pravdou ven.

,,Jde o holku, která mě zbila ještě se třemi kamarádkami.'' přiznala jsem a tekly mi slzy.

,,Proč? Co jsi jim udělala?'' zeptal se Sebastian.

,,Nic, jen kamarádím s Ichinosem. Ta jedna je do něho zamilovaná.'' řekla jsem pravdu.

,,Víš, že bychom měli zavolat policii?'' řekla mamka.

,,Jen to ne. Jestli to uděláte, zapřu, že ji znám.'' hned jsem vyhrkla a litovala toho. Žebry mi proletěla bolest.

,,Ale měla by si to hlásit. Jako policajt ti to radím.'' ozval se Sebastian. V tu chvíli jsem si uvědomila že jednoho policistu máme doma.

,,Vím, ale já nechci. Stejně se jí nic nestane. Není ještě plnoletá.'' stála jsem si za svým. Byla jsem tvrdohlavá.

,,Dobrá, ale jestli se to ještě jednou stane, tak to trestné oznámení podáme.'' ustoupila nakonec mamka. Ví, že když se zabejčím, tak se mnou nikdo nehne. ,,Jinak je vše v pořádku?'' zeptala se. Tušila jsem, že mamka ví, že ještě něco tajím.

,,Ne...od základky jsem šikanována, ale ne fyzicky, ale psychicky.'' přiznala jsem s brekem. ,,A stále pokračuje, i když ne tak intezivněji jako na základce'' dodala jsem.

,,Proč si nám to nikdy neřekla?'' zeptala se mamka.

,,Protože by s tím nic nevyřešilo.'' vysvětlila jsem.

,,Jak to můžeš vědět? Došli bychom do školy.'' ozval se Sebastian.

,,Jenže ona by dostal napomenutí a nic víc a pak by to bylo ještě horší.'' vysvětlovala jsem dál.

,,A stále to pokračuje?'' zeptala se mamka.

,,Už moc ne. Ichinose, Fushimi i Tomo mě brání.'' přiznala jsem pravdu.

,,Hele a Tomo taky s tebou chodila na základku ne?'' ozval se Sebastian. Jen jsem přikývla. ,,Ta taky šikanovala?'' jen jsem znovu přikývla.

,,Ale teď jsme kamarádky. Změnila se.'' dodala jsem.

,,Dobrá...už to řešit nebudeme, ale kdyby něco hned nám to řekneš. Jasný?'' řekla mamka. Jen jsem přikývla. ,,Tento týden zůstaneš doma a na výlet nejedeš.'' oznámila mi. Hned jsem se zděsila.

,,Ale já chci chodit do školy i na výlet jet.'' přiznala jsem.

,,Ale se žebry není žádná sranda.'' řekl Sebastian z vlastní zkušenosti.

,,Vím, ale do školy chci chodit i jet na ten výlet. Budu opatrná, slibuju.'' snažila jsem se je přemluvit.

,,Asi nezměníš názor, co?'' zeptala se rezignovaně mamka. Zakývala jsem hlavou, že ne. ,,Dobrá, ale jestli to nepůjde, tak zůstaneš doma.'' souhlasila nakonec mamka. Přikývla jsem na souhlas.

,,Vezmi si prášek proti bolesti,  i když to moc nepomůže a jdi si lehnout.'' poradil mi Sebastian.

,,To je dobrý. Musím si dopsat sešity. Dneska kromě první hodiny jsem byla na marodce, ale o tom nechci mluvit. Nejde o šikanu, to ne.'' řekla jsem rozhodně.

,,Dobrá, jak chceš.''rezignovala úplně mamka. ,,Ale ten prášek si vezmeš.'' trvala na svém. Nakonec jsem přikývla.

,,Já budu spát nahoře a ty dole.'' promluvil Naruto.

,,Díky, ale...'' nedořekla jsem.

,,To je dobrý nápad.'' promluvil Sebastian. Věděla jsem, že tomu tak bude. Byla jsem za to i ráda. Nakonec jsem přikývla na souhlas.

Šla jsem si vzít prášek proti bolesti. Potom jsem šla na notebook. Potřebovala jsem mluvit s Ichinosem, i když nerada. Zrovna teď jsem ho vidět nechtěla. Naštěstí byl připojen na FB a hned jsem mu napsala.

,,Ahoj, mohu si k tobě dojít pro sešity z dnešních hodin? Hned bych jsem ti je vrátila.'' a poslala mu to. Mezitím mi napsala Tomo i Fushimi. Oba se ptali, jak mi je. Napsala jsem, že sice žebra bolí, ale že je to jinak OK. I o tom, že jdu další den do školy i na výlet. Tomo i Fushimi mi naspali, jestli jsem se i nezbláznila. Ale řekla jsem jim, že chci jet a ne být doma. Napsali, že to chápou.

,,Dohlídnu na tebe.'' napsal mi Fushimi. Nepochopila jsem co tím myslí, ale v tom mi napsal Ichinose.

,,Ahoj, promiň řešil jsem něco s tátou. Neříkej mi, že jdeš do školy?'' zeptal se mě Ichinose. Hned jsem mu odepsala.

,,Jdu, jedu i na výlet.'' poslala jsem mu to. Za chvilku mi odepsal.

,,A co rodiče, ti souhlasí?'' napsal mi Ichinose. Hned jsem mu odepsala.

,,Nakonec jo. Ale že kdyby něco, tak nepojedu, ale bude to OK.'' a poslala jsem mu to

,,Dobře, hned jsem u tebe.'' poslal mi Ichinose. Hned jsem mu odepsala.

,,Já si pro ně dojdu.'' napsala jsem mu.

,,Já ti je donesu. Ať se nenamáháš.'' napsal a hned se odpojil.

Hned jsem se taky odpojila a čekala dokud nedorazí Ichinose. Ten dorazil za pět minut. Zvonil u branky. Hned jsem tam šla. Chvilku mi to trvalo, než jsem se tam dobelhala.

,,Ahoj.'' pozdravila jsem ho. Chtěla jsem to mít rychle za sebou. Při pohledu na něj se mi chtělo znovu brečet, ale potlačovala jsem slzy.

,,Ahoj, tady to nesu. Chtěl bych si s tebou i promluvit.'' oznámil mi Ichinose. A je to tady. Jenže já s ním mluvit nechci. Říkala jsem si pro sebe. Hlavně jsem ho nechtěla zvát k nám. ,,Jde o ten dnešek...'' začal mluvit o dnešku. O kterém jsem mluvit nechtěla. ,,...jde o to, co jsem řekl té holce, Michelle nebo jak se jmenuje.'' a je to tady. Hlavně nebul. Napomínala jsem se v duchu a dívala se na Ichinoseho. ,,Tomo mi řekla, že si nás musela slyšet.'' proč to jen Tomo říkala? Ptala jsem se sama sebe.

,,Promiň...nechtěla jsem poslouchat.'' omluvila jsem se.

,,Ne, kdo by se tu měl omlouvat jsem já.'' řekl mi Ichinose. Tím mě zaskočil. ,,Víš...ona se mě zeptala kdo je má přítelkyně a já jí odpověděl, že jsi to ty Jane.'' vysvětloval mi Ichinose. Byla jsem překvapena i v šoku zároveň. Proč si vymýšlel? Ptala jsem se sama sebe. ,,Asi jsem to neměl říkat, protože hned na to tě zbila.'' omlouval se a byl takový sklíčený.

,,Není to tvoje vina.'' řekla jsem. ,,A proč si řekl, že spolu..chodíme?'' dostala jsem ze sebe tu otázku, kterou jsem si pokládala v hlavě.

,,Protože...protože tě doopravdy miluju.'' řekl mi Ichinose a skrčil se a políbil mě. Byla jsem v šoku. Tohle jsem nečekala. Ale pak jsem zavřela oči a taky ho políbila. Po chvíli jsme přestali.

,,Taky tě miluju a promiň.'' řekla jsem a omluvila jsem se.

,,Za co?'' divil se Ichinose.

,,Ani nevím. Mám potřebu se ti omluvit.'' tentokrát mi tekly slzy štěstím.

,,Nepůjdeme dovnitř? Nechci se vtírat, ale chci ti pomoci s přepisováním. Je toho docela dost.'' usmál se Ichinose a setřel mi stékající slzy.

,,Dobře.'' souhlasila jsem a šli jsme do domu.

Doma jsem šla říct našim, že tu Ichinose bude a pomůže mi s přepisováním sešitů. Naši souhlasili. Bylo vidět, že mají i radost. Šli jsme do pokojíku a zasedli ke stolu.

Notebook jsem vypnula. Vytáhla jsem z tašky své sešity a rozdělili jsme si to napůl. Tři sešity já a tři Ichinose. Při tom jsme si povídali.

,,Víš, proč jsem si sedl k tobě?'' zeptal se mě Ichinose.

,,Ne, proč?'' zeptala jsem se ho.

,,Protože jak jsem tě uviděl, hned ses mi zalíbila a já se pomalu do tebe zamiloval. Ale chtěl jsem tě nejdřív poznat líp. Protože na základce jsem se spálil. Začal jsem s dívkou chodit od první třídy a v devítce jsem zjistil, že mě podvádí. Nechtěl jsem nic uspěchat, jako na základce.'' vysvětlil mi a zároveň se mi přiznal Ichinose.

,,To já si uvědomila, že tě miluju o jarních prázdninách.'' řekla jsem pravdu.

,,Víš, že jsem věděl, že tě Mei a spol šikanují?'' oznámil mi Ichinose.

,,Jak...jak si na to přišel?'' zeptala jsem se překvapeně.

,,Nechala sis ty její kecy od ní líbit. A to mě žralo, jak se ti posmívají. Zjistil jsem, že jsi slabá a nedokážeš se bránit, a že to musí trvat už delší dobu. Od Tomo jsem pak zjistil, že celou základku tomu tak je. Chtěl jsem ti pomoci. A nejen já, ale i Fushimi si toho všiml. Oba jsme se domluvili, že se tě budeme zastávat a pomáhat, jak jen to půjde.'' přiznal se mi Ichinose.

,,A proč si mi nic neřekl?'' zeptala jsem se ho.

,,Protože vím, že by si mi lhala a nepřiznala pravdu.'' usmál se Ichinose. ,,A teď mi tu slib, že mi nikdy nebudeš lhát. Ať se děje cokoliv, já tě ochráním. Přede všemi. I před Michelle.'' řekl mi.

,,Slibuju, že ti už nebudu nikdy lhát.'' slíbila jsem a usmála jsem se. ,,A jak mě chceš před ní ochránit?'' zeptala jsem se ho.

,,Budeme všude chodit spolu. Nenechám tě jít samotnou a na WC budeš chodit s Tomo. Určitě to udělá ráda.''vysvětlil mi Ichinose. Musela jsem se usmát. Měla jsem dospané jeden a půl sešitu, když nás mamka zavolal k večeři. U večeře mamka vyzvídala, jestli to všechno Ichinose věděl. O té šikaně. Přiznal, že jo, ale že s Fushimim se starali, aby k tomu už nedošlo a bránili mě. Po večeři jsem šli pokračovat v přepisování sešitů. Okolo osmé jsem to měli hotové. I Ichinose si dopsal tu první hodinu, na které chyběl. Pak jsem se rozloučili polibkem. Pak jsem si připravila věci do školy a šla spát.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.