Strážní andělé - 6. část
Informace:
Je tu další 6. část Strážních andělů
6. Tomo potřebuje pomoc
Byl listopad a Vánoce se blížili. Začínala jsem věřit Ichinosemu i Fushimimu, že přátelství myslí upřímně. Víc jsem s nimi komunikovala. A taky se víc usmívala. Byli jsme ve škole, před hodinou fyziky. Měla nás učitelka zkoušet. S Ichinosem jsme se na to zrovna předešlý den učili u něho doma. Fushimi to úterý nemohl dorazit, tak se to musel učit sám. V tom za mnou přišla Tomo.
,,Jane, mohu tě o něco požádat?'' zeptala se mě Tomo. Přikývla jsem hlavou. Co si na mě zase vymysleli? Ptala jsem se sama sebe.
,,Vysvětlíš mi prosím ty Newtonovy zákony, prosím?'' požádala mě Tomo. Ichinose se chystal něco říct, když jsem v tom byla rychlejší.
,,Jo...Newtonovy zákony zní...'' začala jsem to vysvětlovat, aby to Tomo pochopila.
,,Jo, díky Jane za pomoc.'' poděkovala Tomo a šla si sednout.
,,Myslíš, že bylo dobře, jí to vysvětlit?'' zeptal se mě pochybovačně Ichinose.
,,Ráda pomohu.'' řekla jsem částečně pravdu.
,,Díky Jane, já už to taky pochopil.'' usměje se Fushimi. ,,Ale byl bych opatrný komu pomáhat a komu ne.'' varoval mě.
,,Já jsem opatrná.'' tak částečně řeknu pravdu. Podívám se na Tomo. Ta ignoruje Mei, Haruku i Ittokiho a věnuje se fyzice. V tom zazvoní na začátek hodiny.
Za pět minut vejde učitelka do třídy. Rukou nám naznačí ať si sedneme na místa. Všichni poslechneme a sedneme si.
,,Tak otevřete si učebnice na straně šedesát a dělejte si výpisky. Já budu mezi tím zkoušet.'' oznámí nám učitelka. Vytáhnu si sešit a propisku a otevírám učebnici na dané stránce. Učitelka mezi tím vyvolává studenty. Jako první jde Tomo. Má štěstí, učitelka jí řekne o Newtonových zákonech. Tomo jí odpoví a vysvětlí. Používá variantu, jak jsem jí to vysvětlila já, ale říká to svými slovy. ,,V pořádku máš za dva, byly menší nedostatky.'' řekne Tomo a posílá ji sednout. Mei taky vytáhne a má za čtyři. Pak vytáhne ještě pár studentů, mezi nimi i Fushimiho, který má taky za dva. Při tom jim i zkontrolovala sešity kvůli výpiskům. ,,Za deset minut bude zvonit. Příští hodinu, to je v pondělí si napíšeme test na dynamiku. Rozumíte tomu učivu všichni? Nebo potřebujete něco vysvětlit?'' řekne nám a zároveň se zeptá. Nikdo nic neříká. ,,Dobrá, tak v pondělí nashledanou.'' rozloučí se s námi, bere si věci a odchází.
Tomo si něco šeptá s Mei. Všimnu si toho, ale nic neříkám. Určitě mě pomlouvají. Určitě mě Tomo vyčítá, že má dvojku a ne jedničku.
,,Jane, díky za vysvětlení fyziky.'' poděkuje mi Fushimi.
,,Moc jsem ti nepomohla.'' protestuju.
,,Ale jo, pomohla si mi.'' usměje se Fushimi. ,,Jinak bych v nejhorším měl trojku.'' nedá seobalamutit. V tom se k nám přidá Tomo.
,,Díky Jane. Díky tobě mám dvojku. Naši budou mít radost. Ještě jednou díky. Chtěla jsem tě požádat, jestli by si mi nevysvětlila tu dynamiku celou? Moc tomu nerozumím. A ráda bych měla dobrou známku.'' požádá mě Tomo. Jsem překvapena.
,,Proč ses neozvala, když se učitelka ptala, jestli je tu někdo, kdo tomu nerozumí?'' neodpustí si Ichinose.
,,Vysvětlím ti to. Dneska po škole u mě, pokud ti nevadí, že bydlím daleko.'' souhlasím, že se na to podívám s Tomo u nás doma. Ichinoseho ignoruju. I Tomo ho ignoruje.
,,Jane, budu ráda. Jela bych i na konec světa, jen abych to pochopila.'' usmívá se Tomo. ,,A taky potřebuju s tebou mluvit.'' řekne tajemně. ,,Ale to až u tebe doma.'' řekne a usmívá se. Já se pousměju. Zazvoní na hodinu. Máme dějiny.
Tomo si sedá na své místo. Když přijde náš třídní učitel jde za ním a něco mu šeptá do ucha.
,,Moc se mi to nelíbí, ale budiž. Jestli budeš zlobit, vrátíš se na své místo.'' řekne učitel. Podívám se na Ichinoseho a ten na mě.
,,Děkuju, pane učiteli.'' poděkuje Tomo a bere si věci a jde si sednout k Fushimimu. Ten je překvapen, že si sedá k němu. A nejen on, ale i já a Ichinose jsme překvapeni. Dneska se nebudeme učit dějiny, protože budeme psát velkou písemku. Každý má jiné oddělení, aby neopisoval. Koho uvidím si povídat, tak hned beru písemku a za pět. Oba. Poté se dáme do psaní. Za půl hodiny to mám naspaný. Odevzdám a musím si jít stoupnout ven, abych nerušila třídu.
Za pět minut dorazí za mnou Ichinose i Tomo. Oba jdou ke mně.
,,Tak jak se cítíš, Jane, jak si to dala?'' zeptal se mě Ichinose.
,,Snad dobrý, co ty?'' odpovím a zeptám se Ichinoseho.
,,Snad taky dobrý.'' usměje se Ichinose.
,,Co jsi odpověděla u té pětky, Jane?'' zeptá se Tomo. Hned jí odpovím. ,,Díky bohu, taky to tam mám.'' uleví se Tomo.
,,Proč sis sedla k Fushimimu?'' zeptá se odměřeně Ichinose.
,, Protože už nechci sedět s Mei.'' odpoví a usměje se Tomo. Ichinose se chce na něco zeptat, když se objeví Mei.
,,Tomo, mohu s tebou mluvit?'' zeptá se Mei Tomo. Tomo přikývne a jdou spolu na WC.
,,Zajímalo by mě, co mají za lubem.'' pronese Ichinose.
,,Hm...'řeknu jenom. Ze záchodu jdou slyšet hlasy, jak se holky hádají, ale rozumět jim nejde. Za chvíli vyjde naštvaná Mei a za ní Tomo. Mei nás ignoruje a Tomo se k nám připojuje. Za chvíli zvoní na konec hodiny. Vracíme se do třídy.
Poslední hodina a tou je chemie. Hodina uteče jako voda a je tu konec hodiny. Všichni si rychle balí věci a padají pryč ze třídy. Já ani Ichinose nikam nespěcháme. Jdeme ke skřínkám, kde se všichni přezujeme a jdeme před školu.
Před školou se rozloučíme s Fushimim.
,,Tak se mějte a zítra ahoj.'' rozloučí se Fushimi.
,,Ahoj.'' řeknu já, Ichinose i Tomo najednou. A my tři pak jdeme na nádraží.
Tomo si kupuje lístek, ale nejdřív se zeptá, kam se to jede, aby si koupila ten správný lístek. Poté jdeme na nástupiště a čekáme na vlak, který má deset minut zpoždění.
,,Vy bydlíte blízko sebe?'' zeptá se nás Tomo.
,,Jo, o dva bloky dál.'' řekne Ichinose a já přikývnu.
,,Tak to se máte.'' pronese Tomo. Vlak přijíždí a my nastupujeme.
Dojedeme na naše nádraží a vystupujeme. Vlak byl zase narvaný, ale dostali jsme se k okýnku, takže jsme se mohli držet. Jdeme před můj dům.
,,Ahoj.'' loučím se s Ichinosem.
,,Ahoj Jane, Tomo.'' loučí se Ichinose.
,,Ahoj zítra.'' rozloučí se Tomo. Já a Tomo jdeme ke mně.
,,Nejdřív se jdeme najít. Doma nikdo není. Pro bráchu má jít babička, kde má i brácha přespat. Nandám ohřáté jídlo a sedám si naproti Tomo.
,,Jane, chtěla bych s tebou mluvit.'' začne Tomo.
,,A o čem?'' zeptám se ji a podívám se na ni.
,,Chci se ti omluvit za moji šikanu na základce, i teď. Už mi lezlo krkem, jak tě Mei šikanuje. Neomlouvá mě to, ale chci být tvá kamarádka. Pohádala jsem se k vůli tomu s Mei. Asi jste to s Ichim slyšeli. Proto jsem si od ní odsedla. Pochopím, když mi to neodpustíš.'' omluvila se mi Tomo.
,,To je v pohodě.'' řeknu. Určitě je s Mei domluvena, že bude donášet. Říkám si pro sebe.
,,To není v pohodě. Já bych si neodpustila. Proto tě chci líp poznat i kluky, protože vypadají mile, jako ty.'' řekne Tomo.
,,Řeknu to takhle. Odpuštěno je, ale než ti začnu věřit jako klukům, tak to potrvá.'' řeknu na rovinu a hned se kárám za ta slova.
,,Chápu.'' usměje se Tomo. Po jídle mi pomůže s nádobím a pak se jdeme učit fyziku. Snažím se jí vysvětlit celou dynamiku. Tomo si při tom dělá poznámky. V sedm hodin končíme ,,Díky Jane, za pomoc, už tomu trochu rozumím. Naučím se ty poznámky a pokusím se víc to ještě pochopit.'' usměje se a poděkuje.
,,Není zač. Snad to pomůže.'' řeknu a pousměju se.
,,Určitě jo. Budu ráda za trojku.'' usměje se Tomo. Pak se jde obléci a vyráží na nádraží a směr domů. Já udělám večeři. Mezitím přijde domů Sebastian a mamka. Všichni se najíme a pak se jdu ještě učit a dělat domácí úkoly.
Bylo pátého prosince. Ve škole jsme si losovali, kdo komu koupí dárek k Vánocům. A taky jsem chtěla jít do města koupit něco rodině, Ichinosemu a Fushimimu. Domluvili jsme se zvlášť, že si něco dáme.
Došlo na losování. Vzal si to na starost Ichinose. Došel ke mně, Fushimimu a Tomo. Tomo tráví čas s námi a Měi, Haruku i Ittokiho ignoruje. I Ichinose a Fushimi se k ní chovají mileji než před tím, ale přesto je vidět, že j moc nevěří jako já. Nejdřív jsem losovala já, pak Tomo a nakonec Fushimi. Přečtu si, koho jsem si vytáhla. Vytáhla jsem si Mei. Z toho jsem měla obrovskou radost. Koupím jí kosmetiku, tím neurazím. Řeknu si pro sebe.
,,Koho máš?'' zeptá se mě Ichinose. Ukážu mu lísteček. ,,Tak to nezávidím.'' soucití se mnou. Poté to chce vědět i Fushimi i Tomo. Ukážu jim lísteček. Vždyť to není ani jeden z nich, tak proč ne. I když by mě zajímalo, koho si vybral Ichinose a Fushimi, takse neptám. Přesto mi Tomo ukazuje lísteček, kde je Haruka. I Ichinose a Fushimi mi to ukáží. Fushimi má nějakého kluka ze třídy, kterého neznám a Ichinose má Ittokiho.
,,Jane, nepůjdeme dneska nakupovat dárky?'' zeptá se mě Tomo.
,,No, měla jsem to v plánu.'' dostanu ze sebe.
,,Tak dobře, půjdeme spolu, pokud nevadí.'' řekne Tomo. Přikývnu hlavou na souhlas.
,,Mohu se přidat?'' zeptá se Ichinose.
,,Promiň, ale dneska ne. Chci koupit dárky úplně všem.'' řeknu omluvně Ichinosemu. Ten se jen usměje.
,,Tak já dneska pojedu domů sám.'' řekne Ichinose mile. Jen přikývnu. Ale nakupovat dárky s Tomo se mi moc nechce, ale přesto nic nenamítám.
,,To já to vždy nechávám na poslední chvíli.'' přizná se Fushimi.
,,Tak se domluvme a půjdeme spolu nakupovat.'' řekne Ichinose Fushimimu.
,,Tak čas mám tuhle sobotu.'' řekl Fushimi.
,,Tak domluveno.'' řekne Ichinose a usměje se. V tom zazvoní na konec přestávky.
Je konec školy a loučíme se před školou.
,,Tak zítra ahoj.'' loučí se Fushimi.
,,Ahoj.'' loučím se já.
,,Ahoj Jane, Tomo. Jane až dorazíš domů ozvi se mi prosím.'' požádá mě Ichinose. Přikývnu na souhlas.
,,Tak ahoj zítra. My jdeme?'' rozloučí se Tomo a podívá se na mě. Já jen přikývnu.
Obě jdeme směrem město. Chvilku jdeme mlčky. Nevím co bych měla říct.
,,Co Mei koupíš?'' zeptá se mě Tomo.
,,Asi kosmetiku.'' odpovím a nezeptám se ji co koupí Haruce.
,,Já asi taky. Můžeme vybrat něco podobného.'' navrhne Tomo.
,,Dobře.'' souhlasím.
,,Zlobíš se?'' zeptá se mě Tomo. Podívám se na ni.
,,Ne, proč?'' zeptám se nechápavě.
,,Že odpovídáš stroze.'' vysvětlí mi Tomo.
,,Víš...nevěřím ti.'' přiznám pravdu.
,,Už chápu...a chápu tě. Ale nebo jsem na tvé straně.''
,,Koukejte dvě slepice jdou.'' ozve se za námi. Je to Mei, Ittoki a Haruka. Ty dva se zasmějí.
,,Mei, nech nás laskavě na pokoji.'' řekne Tomo Mei hrubý hlasem. Docela mě to překvapilo.
,,Kvo...kvo...'' řekne Mei a rozesměje se. I Haruka s Ittokim. Poté nás předběhnou a smějí se a šeptají si.
,,Nic si z toho nedělej Jane. Jsou hloupí. Jako jsem byla já.'' řekne mi Tomo.
,,Já se to naučila ignorovat.'' zalžu.
,,To jsi dobrá. To mně by to dělalo problémy a dělat určitě bude.'' řekne Tomo.
Dojdeme do obchodního centra a jdeme nejdřív koupit dárky pro Haruku a Mei. Koupíme skoro stejné kosmetiky. Pak mamče koupím taky kosmetiku, ale o trošku dražší než Mei a tričko. Sebastianovi sadu po holení a tři kravaty. Narutovi čtyři závoďáky. Fushimimu koupím dvě knížky detektivní a Ichinosemu prstýnek, a který se díval, když jsem tu byli prvně. Zrovna ho mají ve slevě. Ani nevím, proč mu ho chci koupit. Vždyť by taky stačila knížka.
Když máme všechno koupeno, tak mě Tomo doprovází na nádraží.
,,Nemusela jsi.'' řeknu jí.
,,Vím, ale chtěla jsem. Pak se mi ozvy, že jsi doma, prosím.'' požádá mě Tomo. Už dřív s ní komunikuju přes FB. Ale mobilní kontakt nemám. Mobilní kontakt mám jen s Ichinosem a Fushimim.
,,Dobře.'' řeknu a pousměju se. Zrovna mi přijíždí vlak.
,,Tak se měj krásně a napiš. Ahoj Jane.'' rozloučí se Tomo.
,,Ty taky, ahoj.'' rozloučím se já. Nastoupím do vlaku a jedu domů.
Doma potají schovám všechny dárky do skříně, kam mi nikdo nechodí. Ani Naruto ne. Pak se jdu navečeřet. Po večeři se vykoupu a na chvíli zasednu k notebooku. Na FB napíšu právu Tomo a Ichinosemu, že jsem doma. Oba mi hned napíši, že je to dobře. Pak se s nimi rozloučím a jdu se učit na další den a dělat domácí úkoly.
Poslední den školy v tom to roce. Už jsme se neučili. Dneska jsme měli třídnickou hodinu. Třídu jsme měli vyzdobenou Vánočně, i stromeček byl. Jak jsme přišli do školy, dali jsme dárky pod stromeček. Čekali jsme až zazvoní. Pro učitele jsme všichni koupili jedno přáníčko a poukaz na masáže. Zazvonilo a učitel do pěti minut dorazil.
,,Sedněte si.'' řekl nám učitel a my si sedli. ,,Vypadá to tu báječně.'' řekl nám a pochválil nás. O ozdobu jsme se postarali všichni. Každý přidal ruku k dílu. I Mei, Haruka i Ittoki. Na stolech jsme měli vyndané cukroví. Učitel přinesl varnou konvici na čaj. ,,Tak jak to vidíte s těmi dárky?'' zeptal se nás.
,,Domluvili jsme se, že dárky budete rozdávat vy pane učiteli.'' řekl Ichinose, což byla pravda.
,,Já?'' podivil se učitel.
,,Ano, vy.'' řekli jsme všichni sborově. Učitel se zasmál. i my jsme se zasmáli. Učitel se teda vrhnul na rozdávání dárků. Dostala jsem od někoho kosmetiku, od Tomo trencle na spaní, bylo mi to trapné, protože já ji nic nekoupila, od Fushimiho rámeček s fotkou, na které jsme my tři. Já, Ichinose a Fushimi. Od Ichinoseho řetízek ve tvaru srdíčka. Že tím něco naznačoval mi nedošlo. Hned jsem si to od Ichinoseho nechala přepnout na krk.
,,Děkuji, za krásné dárky.'' poděkovala jsem. ,,Tomo, ale já pro tebe nic nemám.'' zasmušila jsem se.
,,Nevadí, nedomlouvaly jsme se. Přesto jsem ti chtěla něco koupit. Beru tě jako kamarádku a chtěla jsem ti udělat radost.'' vysvětlila mi Tomo. Tomo koupila i maličkosti Fushimimu a Ichinosemu. Koupila jim poukaz na trenažér do obchodního domu.
,,I já děkuju Ježíšku.'' poděkoval Ichinose. Prstýnek si dal hned na prst.
,,Já se taky přidávám a děkuju.'' poděkoval Fushimi.
,,Já taky děkuju.'' poděkovala Tomo.
,,A za co? My ti nic nedali.'' divil se Ichinose.
,,Že jste mě vzali mezi sebe a berete mě jako kamarádku, nebo se aspoň o to snažíte.'' usmála se Tomo.
,,Jo, není zač.'' řekl Fushimi a usmál se. Já i Ichinose jsme se usmáli.
,,Tak bando, děkuju vám za pěkný dárek. Já si pro vás připravil jen svíčky. Cítím se trapně.'' řekl nám učitel.
,,Nevadí, my bereme i svíčky.'' řekl někdo ze třídy. A řekl pravdu.
,,Dobrá, příště si na vás něco vymyslím.'' usmál se učitel. Poté nám všem rozdal svíčky a osobně poděkoval za dárek. Poté došlo na ochutnávání cukroví a popíjení čaje. Ve třídě jsme se zdrželi tři hodiny. Pak jsem se rozpustili.
Před školou jsme se rozloučili s Fushmim a Tomou.
,,Tak ahoj, a krásné Vánoce.'' popřál nám Fushimi.
,,Ahoj, a vám taky krásné krásné Vánoční svátky.'' popřála jsem Fushimimu a Tomo.
,,Taky krásné Vánoce a Vánoční svátky.'' popřál Ichinose.
,,I já se přidávám k přáním.'' řekla Tomo. Pak se naše cesty rozdělili. Já šla s Ichinosem domů.
Cestou jsme si povídali o různých věcech. Před mým domem jsme se rozloučili.
,,Děkuju za krásný dárek, ale to jsi nemusela.'' poděkoval mi Ichinose.
,,Není zač, vím jak se ti líbil. I já děkuju a taky si to nemusel kupovat.'' usmála jsem se a taky jsem poděkovala.
,,Není zač.'' usmál se Ichinose. ,,Tak snad se svátcích uvidíme.'' řekl Ichinose.
,,Snad jo.'' pokrčila jsem rameny. ,,Bylo by to skvělé.'' dodala jsem.
,,Se ještě domluvíme.'' usmál se Ichinose. Pak jsme se rozloučili a já šla domů a Ichinose taky šel domů.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
