Anime World CZ/SK - Příběhy

5. Týdenní výlety - 2. část

Ve městě:

Šli jsme podle rad Ichinoseho. Vedl nás prý do té nejchutnější restaurace, kde prý v životě byl.

,,Je to tam báječné. Dobře vaří, obsluha je taky báječná. Prostě všechno je tam báječné.'' vychloubal to Ichinose. Fushimi, dokonce i já, jsme se usmívali.

,,Tam pracuje někdo známý ne?'' řekl se smíchem Fushimi.

,,Ne, nepracuje.'' bránil se Ichinose. ,,Jen jsem tam pečenej vařenej.'' přiznal Ichinose.

,,Stálý štamgast.'' pronesl Fushimi se smíchem. Já se usmívala.

,,I tak se to dá nazvat. Už vědí co si dám k jídlu.'' zazubí se Ichinose.

,,Vždyť to říkám.'' řekne Fushimi.

,,Co ty Jane, těšíš se?'' zeptá se mě Ichinose. Podívám se na něho.

,,Jak to tu básníš, docela jo.'' usměju se a řeknu pravdu. I Ichinose se usměje.

,,To je dobře.'' řekne Ichinose a jsme za chvíli na místě.

Šli jsme asi dvacet minut, než nás Ichinose odvedl na to správné místo.

,,Tak jsme tady.'' řekne Ichinose a ukáže před sebe. Jedná se o čínskou restauraci.

,,To si děláš srandu, že jo?'' dostane ze sebe Fushimi.

,,Nedělám, proč?'' nechápe Ichinose. Ani já mu nerozumím.

,,Nikdy by mě nenapadlo, že se bude jednat o čínskou restauraci.'' vysvětlí Fushimi.

,,Vaří tu dobře a za pakatel.'' řekne Ichinose.

,,Tak jdeme dovnitř ne?'' navrhnu, protože mám už hlad.

,,Vadí ti to nějak?'' zeptá se Ichinose Fushimiho. ,,Jasně, že jdeme.'' řekne a otočí se na mě a usměje se.

,,Ne, nevadí.'' řekne Fushimi a usměje se. Ichinse jde ke dveřím a otevírá je a podrží je, abychom my dva mohli vstoupit.

Vstoupíme dovnitř a rozhlídnu se kolem sebe. Vypadá to tu hezky, pomyslím si.

,,Dobrý den.'' slyším, jak zdravím.

,,Dobrý den.'' pozdraví Ichinose a Fushimi najednou.

,,Dobrý den.'' pozdraví číňanka.

,,Kam si sedneme?'' zašeptá Fushimi.

,,Co k oknu?'' navrhne Ichinose. Já proti nejsem a přikývnu

,,Můžeme.'' řekne Fushimi a jdeme si sednout.

Ichinose mi podrží židli a pomůže mi sednout si. Pak si sedá vedle mě. Fushimi si sedá naproti mně. U okna je takový stupínek, kam si odložíme batohy. Za chvilku je u nás číňanka.

,,Kuřecí kungpao s hranolky?'' podívá se na Ichinoseho. Ten přikývne, že jo.

,,Já si dám to samé.'' ozvu se hned.

,,Dobře a k pití.''

,,Colu.'' řekne za mě Ichinose. Podívám se na něho a ten se na mě usměje.

,,A vy?'' otočí se na Fushimiho.

,,Taky colu a nudle s kuřecím masem. Řekne si Fushimi. Číňanka se vše zapíše a odchází.

,,Promiň, že jsem ti vybral pití, ale bylo mi jasné, že si dáš vodu. A to jsem nechtěl.'' vysvětlí mi a omluví se mi Ichinose.

,,V pohodě.'' slyším jak říkám a usměju se.

,,Ten výklad na zámku byl skvělý ne?'' zeptal se nás Ichinose. Já přikývnu na souhlas.

,,Jasně, že jo. Dokonce si to pamatuju ještě teď. Minulý týden tomu tak nebylo. To byl jen jeden průvodce a takové nezajímavé.'' řekne Fushimi. Číňanka nám přinese pití.

,,Děkujeme.'' poděkuje i za nás Ichinose.

,,Prosím.''řekne číňanka a odchází.

,,Na co si připijeme?'' zeptá se Fushimi.

,,Na přátelství.'' navrhne Ichinose. Kupodivu s tím problém nemám a přiťuknu si s kluky na přátelství.

,,Ty máš přítelkyni?'' zeptá se Ichinose Fushimiho.

,,Měl jsem, v sobotu jsme se rozešli.'' řekl Fushimi.

,,To je mi líto.'' slyším jak říkám.

,,V pohodě. To já jí dal kopačky. Cítil jsem, jak nám to neklape už delší dobu.'' usmál se Fushimi. Taky jsem se usmála. Za chvilku nám číňanky přinesla jídlo. ,,To byla rychlost.'' pronese překvapeně.

,,To jo. Vždy je to rychle udělané.'' řekne Ichinose. Poté se všichni mlčky dáme do jídla. Po jídle každý zaplatí za své jídlo. Platím jen sto dvacet, což je skvělá cena.

Po zaplacení vyjdeme ven. Venku je krásné počasí.

,,Co podnikneme teď?'' zeptá se Ichinose.

,,Co takhle zajít do toho obchodního centra? Ještě jsem tam nebyl.'' navrhne Fushimi.

,,Ani já tam ještě nebyla.'' přiznám se.

,,Tak to se musí hned napravit. Já už tam byl.'' řekne Ichinose a usměje se. ,,Jak to, že si tam ještě nebyl?'' zeptá se Fushimiho.

,,Nechtělo se mi tam jít s našimi a ani sám jsem tam chodit nechtěl.'' přizná Fushimi.

,,Tak to chápu.'' usměje se Ichinose.

Dojdeme do obchodního centra. Ten má čtyři patra. A my jsme v prvním patře. Jdu se podívat na plánek.

,,Ty se v tom vyznáš?'' zeptá se mě Ichinose, který se ke mně připojí.

,,Moc ne.'' přiznám.

,,To jsme dva, ale já se tu už trochu orientu od té doby co jsem tu byl. A navrhju navštívit pět D.'' navrhne Ichinose. Vím co to je a podívám se na něho.

,,Proč ne. Stejně jsem to chtěl vyzkoušet.'' usměje se Fushimi.

,,A co ty Jane?'' zeptá se mě Ichinose. Já jen přikývnu na souhlas. A vyrážíme do posledního čtvrtého patra.

Ve čtvrtém patře jsou různé atrakce. Mini kino, budka na focení, pět D a různé automaty.

,,Tady si vyhrají děti, ne?'' zeptá se Fushimi.

,,Taky, ale i dospělí.'' řekne Ichinose. Poté jdeme do pět D. Vybereme si strašidelný les. Dostaneme brýle a připoutají nás, abychom nespadli, jak se to s námi bude hýbat. Za pět minut akce začíná. Občas jsem se lekla, ale nezaječela jsem, jak asi hoši předpokládali. Akce trvá deset minut.

,,Tak jaké to bylo?'' zeptal se nás venku Ichinose.

,,Skvělé.'' řekne Fushimi.

,,Co ty Jane?'' zeptá se mě Ichinose.

,,Občas jsem se lekla, ale jinak to bylo bezvadné.'' řeknu a usměju se. Myslím to upřímně.

,,To jsem rád.'' usměje se Ichinose.

Pak jdeme na trenažér formule jedna. Všichni si dáváme závod. Poprvé vyhrál Ichinose a pak já. Fushimi byl vždy na třetím místě. Dali jsme si jednu jízdu, protože to taky něco stojí. Poté jsme se šli sednout do cukrárny, kde jsme si povinně, jak řekl Fushimi, pohár. Já si dala jahodový a Ichinose s Fushimim ananasový. Pak jsme šli do mini kina na pohádku o mořském světě. A pak Fushimi navrhl se jít vyfotit. Souhlasila jsem, ale nechtělo se mi. Ichinose taky souhlasil. Fushimimu jsme dali peníze a vešli do budky.

,,Co takhle udělat nějaký obličej?'' navrhl Fushimi.

,,Ne ať máme pěknou památku.'' nesouhlasil Ichinose. ,,Co myslíš ty, Jane?'' zeptal se mě.

,,Taky myslím, že normální.'' souhlasím s Ichinosem. Fushimi se nám podřídí. Já jsem uprostřed. Po pravé straně je Ichinose a po levé Fushimi. Hoši dají své hlavy blíž k mé hlavě. Překvapí mě, ale usmívám se, stejně jako hoši. Poté nám vyjedou tři malé fotečky.

,,Sluší nám to tu.'' řekne Ichinose a usměje se. Fotku si ukládám do peněženkou, kterou mi Fushimi podává. Pak si projdeme celý obchoďák. Někde se i zastavíme. Ve čtyři jsme před školou.

Všichni se sejdeme a učitel si nás zkontroluje, tím, že nás spočítá.

,,Tak a zítra nás čeká náročný den. Půjdeme na horu Fudži. Už se tu sejdeme v sedm. Teď máte rozchod. Ahoj.'' oznámí nám učitel a rozloučí se s námi.

,,Nashledanou.'' rozloučíme se s učitelem všichni sborově.

,,Ahoj zítra.'' rozloučí se s námi Fushimi.

,,Aho.'' rozloučím se.''

,,Ahoj, tak zítra.'' rozloučí se Ichinose. Poté jdu s Ichinosem na vlak a jedeme domů.

 

 

 

 

Hora Fudži:

Ráno jsem vstávala už ve čtyři. Babička u nás tentokrát přespala, aby mohla ráno odvést Naruta do školky, protože já tentokrát nemohla. V sedm jsem musela být už před školou. Den před tím jsem si šla lehnout, jak jsem přišla domů. Navečeřela jsem se, vykoupala jsem se a v osm jsem ležela v posteli. Při večeři jsem vyprávěla, co jsme dělali, a jak jsem si to užila. Naši měli radost, že jsem se bavila, a že mám dva přátelé. Pomalu jsem si to začínala uvědomovat, že mám opravdové přátelé. Přesto jsem ještě ty obavy měla.

Za deset minut čtvrt na šest jsem se sešla s Ichinosem. Ještě jsme tak nějak oba spali, že jsme celou cestu mlčeli. Vlak tentokrát zpoždění neměl, ale museli jsme pět minut čekat. Za chvíli dorazil vlak a my si nastoupili.

Bylo to skvělé, že tam skoro nikdo nebyl. Mohli jsme sedět a nikde se nemačkat. Tlačenice nemám ráda, ale s tím nic nenadělám.

,,Jak ses vyspala?'' zeptal se mě Ichinose, když jsem byli ve vlaku. Podívala jsem se na něho.

,,Šlo to.'' odpověděla jsem. ,,Co ty?'' zajímalo mě.

,,Ale jo docela dobře, jen jsem unaven.'' přiznal Ichinose.

,,To i já.'' přiznala jsem.

,,Ale pomalu se už probouzím.'' usmál se Ichinose.

,,To já taky.'' přiznala jsem. V půl sedmé jsme byli před školou.

Před školou ještě nikdo nebyl. Sice jsem měla bundu, ale přesto mi trochu zima byla.

,,Zíma?'' zeptal se mě Ichinose.

,,Trochu.'' přiznala jsem pravdu.

,,Nechceš moji mikinu?'' navrhl mi Ichinose.

,,Ne, díky. Za chvíli to bude dobré.'' usmála jsem se. Za deset minut dorazil učitel.

,,Tak vy dva tu už stepujete.'' usmál se učitel.

,,Ale jen deset minut.'' odpověděl Ichinose a usmál se.

,,Jak jste se na dnešek přichystali? Doufám, že máte svačiny. zeptal se nás učitel.

,,Já ji mám.'' přiznala jsem.

,,I já. Nevím, jestli tam něco bude, kde si člověk bude moci něco koupit.'' řekl Ichinose.

,,Něco by tam mělo být. Nějaká malá hospůdka.'' odpověděl učitel.

,,Ahoj bando, dobrý den.'' pozdravil Fushimi. Všichni jsme se na něho otočili.

,,Ahoj.'' pozdravili jsem ho sborově. Po chvíli se sešla celá třída. A šlo se na vlak.

Jeli jsme do vedlejšího města vlakem. Cesta trvala asi hodinku. Jeli jsme totiž osobákem. Já zase seděla uprostřed.

,,Jak se těšíte?'' zeptal se nás Fushimi.

,,Nevím, co nás čeká a nemine, tak nevím.'' odpověděl Ichinose.

,,Ale jo, docela jo.'' přiznala jsem.

,,A jak ty?'' zeptal se Ichinose Fushimiho.

,,Ani ne. Nemám rád výstupy do kopců.'' přiznal Fushimi.

,,Neříkej mi, že nestačíš s dechem.'' provokoval Ichinose.

,,Ale ne, nemám. Jen to nemám rád.'' řekl Fushimi.

,,Mně to nevadí. Jde se přírodou a ráda se kochám.'' přiznala jsem, aniž by se mě zeptali.

,,A taky jsi na čerstvém vzduchu.'' souhlasil se mnou Ichinose.

Za hodinu jsme byli na nádraží a vystupovali jsme. Hora Fudži byla vidět. Byla obrovská. Je to nejvyšší hora Japonska. Učitel nás vedl cestou k hoře. My tři jsem šli jako obvykle poslední. Nevadilo nám to.

,,Jsem zvědavá, komu dojde dřív dech.'' pronesla Mei a ostatní se zasmáli. Bylo mi jasné, že tím myslí mě. Asi po hodině cesty jsme došli na úpatí hory.

Naštěstí vstupné se platit nemuselo. fushimi šel koupit mapku. Nechápala jsem proč.

,,Proč sis ji koupil?'' zeptal se Ichinose Fushimiho.

,,Abychom věděli kudy jdeme.'' usmál se Fushimi.

,,To nepotřebuješ mapku.'' nesouhlasil Ichinose.

,,Ale potřebuju. Musím trénovat orientaci.'' ušklíbl se Fushimi.

,,Na co?'' zajímalo Ichinoseho.

,,Abych jsem se neztratil.'' vysvětlil Fushimi.

,,Tady se neztratíš.'' zasmál se Ichinose. I já se usmála.

,,Kdo ví.'' pokrčil rameny Fushimi. Pak jsme se vydali nahoru.

Šlo se do strmého kopce. Z posledního místa se stalo první. Po chvíli ostatní byli na pokraji svých sil, ale my tři s učitelem byli v pohodě.

,,No tak bando, snad už nemůžete?'' zeptal se učitel. Nikdo mu neodpověděl, jak funěli. ,,Vy tři nás veďte, jde se po červené značce. Já půjdu poslední a budu je popohánět.'' řekl nám učitel a zastavil se a čekal, dokud ho nepředběhnou ostatní a šel poslední. My tři jsme si povídali o všem možném. Šli jsme volným tempem. Neříkám, že nám nebylo teplo, bylo, ale udýchaní jsme nebyli. Asi v půli cesty jsme slyšeli, jak Mei s funěním říká učitelovi.

,,Kdy tam budeme?'' zeptala se Mei.

,,Jsme tak nějak v půlce.'' oznámil jí učitel. A to jsme teprve šli hodinu. Udělali jsem si asi tři přestávky. Hlavně na pití. A taky, aby se ostatní vydýchali. Učitel jim říkal, že nemají žádnou výdrž. Jen nás tři pochválil.

Za dvě hodiny jsme byli nahoře. Byl to úžasný výhled. Stoupla jsem si k zábradlí a zadívala se na obzor.

,,Krásný výhled, co?'' zeptal se Ichinose. Já jen přikývla. ,,Užíváš si to?'' zeptal se mě.

,,Jo.'' řekla jsem pravdu. Užívala jsem si to. Se svými přáteli. Ano, ty dva jsem brala jako své přátelé. Po chvíli se k nám přidal Fushimi.

,,Na tady máte.'' podával nám Fushimi energy drink.

,,Díky, já nechci. Mám své pití.'' protestovala jsem.

,,Snad mi nedáš košem. A jedna malá plechovka ti neublíží. Dodáš si energii.'' nedal se odbýt Fushimi. Nakonec jsem si ho vzala.

,,Kolik dlužím?'' zeptala jsem se.

,,Nic, já vás zvu.'' usmál se Fushimi.

,,Příště zvu já vás.'' ozval se Ichinose.

,,Dobrá a přes příště zase já.'' souhlasila jsem a všichni tři jsem se zasmáli. Po pití jsme si všichni dali svačinku. Dokonce jsem ochutnala svačinu Ichinoseho a Fushimiho a oni zase tu moji. Fushimi na tom trval, tak mi to nedalo a dala jsem jim taky ochutnat. I Ichinose se přidal. Asi hodinku a půl jsme odpočívali. Poté jsem se vydali zpátky dolů.

To jsme zase šli poslední. Dolů se šlo lehce. To nikdo žádné řeči neměl. Šlo se dvě hodinky. Poté na nádraží další hodinka a hodinka cesta vlakem. Domů jsme dorazili ve tří čtvrtě na pět. V pět mně a Ichinosemu jel vlak.

,,Tak vy dva můžete jet domů. Ostatní za mnou.'' rozhodl učitel.

,,Děkujeme, nashledanou. Ahoj.'' rozloučil se Ichinose.

,,Nashledanou a ahoj.'' rozloučila jsem se já a s Ichinosem jsem šli na nástupiště. Vlak nám brzy přijel a my jeli domů. V šest jsem byla doma. S Ichinosem jsem se rozloučili u mého baráku. Doma u večeře jsem vyprávěla, co jsme zažili a co jsme dělali. Pak jsem šla do vany a do postele.

 

 

 

Horolezecká stěna:

V deset hodin večer mě vzbudila smska. Byla od Ichinoseho, že máme v osm sraz před školou, a že se pojede na horolezecké stěny. Nereagovala jsem na tu smsku a spala jsem dál. Ráno jsem vstávala v pět. Udělala jsem si hygienu, oblékla jsem se. Naruto spal u babičky. Nemohl zůstat doma sám a babička nechtěla být u nás. Musela se starat o svoji zahrádku a dědu, který byl nemocný. Měl zlomenou nohu. Udělala jsem si snídani a najedla jsem se. Za deset minut čtvrt na sedm jsem měla sraz před barákem s Ichinosem.

,,Dneska bez doprovodu bráchy co?'' zeptal se Ichinose. ,,Jinak dobré ráno, Jane.'' popřál mi zároveň.

,,Ahoj, má taky podzimní prázdniny, ale dneska a zítra bude u babičky.'' řekla jsem a vyšli jsem na nádraží.

Vlak měl tentokrát deseti minuté zpoždění. Kvůli nějaké výluce, nebo co, hlásili v rozhlase.

,,Snad to stihneme.'' řekl Ichinose.

,,Já myslím, že jo. Když tak napíšeme učitelovi.'' usmála jsem se.

,,Pravda.'' usmál se taky Ichinose.

,,Jinak, promiň, že jsem nereagovala na tvou smsku.'' omluvila jsem se.

,,V pohodě. To já se omlouvám, že jsem tě vzbudil.'' omluvil se mi Ichinose.

,,To je v pohodě. Aspoň jsem se o hodinku prospala.'' usmála jsem se.

Dorazili jsme na nádraží a razili si to ke škole.

U školy bylo už pár lidí. I náš učitel I Fushimi tam stepoval. Bylo za deset minut osm.

,,Kde jste?'' přivítal nás Fushimi.

,,Dobrý den, ahoj.'' pozdravila jsem.

,,Dobrý den.'' pozdravil Ichinose učitele. ,,Vlak měl zpoždění.'' vysvětlil Fushimimu.

,,Ahoj bando.'' pozdravil nás učitel.

,,Jak to?'' zajímalo Fushimiho. ,,Ještě není zima.'' dodal překvapeně.

,,Nějaká výluka.'' řekl Ichinose pravdu. V osm udělal učitel docházku a šlo se tentokrát na autobus.

Na autobus jsme čekali patnáct minut. Autobus přijel naštěstí prázdný. Tak že si každý sedl. Ichinose mě nechal sednou k oknu a sám si sedl do uličky vedle mě. Fushimi stál u Ichinoseho. Nechtěl si sedat a učitel nic nenamítal. Stejně přistoupili dvě starší babičky. Tak s Ichinosem jsem je nechali si sednout. Oni nám mile poděkovali a usmáli se na nás.

Za půl hodiny jsme všichni vystupovali. Počasí bylo krásné. Zatím nám počasí přálo. Šli jsem asi půl hodiny, než jsme dorazili do areálu horolezectví a opičí dráhy. Opičí dráha se konala venku. Když jsem to uviděla, udělalo se mi z toho zle. Horolezecká stěna nebyla tak hrozná.

,,Jedna půlka půjde na opičí dráhu a druhá na horolezectví.'' řekl učitel a rozdělil nás na dva týmy. Byla jsem ráda, že nejsem ve skupině s Mei a spol. Byla jsem s Ichinosem a Fushimim, za což jsem byla ráda.

Instruktoři nám přivázali k pasům záchranná lana. Nejdřív nám říkali instrukce, jak se má šplhat po stěně. Že není kam spěchat. Kdyby někdo padal, tak ať se radši pustí, než aby zůstal viset. Pak se šlo na to. Pouštěli nás po pěti. Strach jsem měla, protože i kdy spím na palandě, mám strach z výšek. Lezla jsem hezky pomalu, nikam jsem nepospíchala. Třikrát se mi stalo, že mi uklouzla noha a jednou ruka, že jsem se musela pustit. Sjela jsem dolů a začala od začátku. Ale nakonec se mi to podařilo. Když jsme se všichni vystřídali, šli jsme i s učitelem a druhou partou  naobědvat do místní restaurace.

Stoly byly po čtyřech. I my měli zaplněný stůl. U našeho stolu seděl učitel. Já s Fushimim jsme si dali kuřecí řízek s hranolky, Ichinose krokety a smažený sýr a učitel svíčkovou. Po obědě se skupiny vystřídali a nás čekala opičí dráha.

Když jsem to viděla, jak je to vysoké udělalo se mi zle. Nejdřív nám dávali instrukce, jak to máme dělat a pak si to zkusit na provizorním stromu. Když přišla řada na mě rozklepala se mi kolena a ruce. Nakonec jsem to sjela, ale šla jsem za učitelem.

,,Pane učiteli já se bojím, mohu to vynechat?'' zeptala jsem se. Učitel se na mě podíval.

,,Co se děje Jane.'' byl u nás Ichinose a Fushimi.

,,Samozřejmě můžeš. Sedni si tady a odpočívej.'' usmál se učitel a odešel.

Jane, ty se bojíš?'' zeptal se Fushimi. Přikývla jsem.

,,Neboj, my si to projdeme i za tebe.'' usmál se Ichinose. Taky jsem se usmála.

,,Dobře.'' souhlasila jsem. Šla jsem si sednout ke stolku. Když byli všichni nahoře, tak jsem si koupila colu a dívala jsem se na ně a popíjela colu.

Za dvě hoďky to měli prošlý. Sešli jsme se všichni u opičí dráhy

,,Tak a teď směr domů.'' oznámil nám učitel. Byli tři hodiny odpoledne.

,,Co podnikneme zítra?'' zeptal se někdo

,,To se dozvíte před školou.'' řekl učitel a šlo se na autobus.

Na autobus jsme čekali čtvrt hodiny. Ichinose ani Fushimi se nezmínili o tom, že jsem se bála jít na opičí dráhu. Byla jsem překvapena, ale zároveň jsem si připomněla, že mám opravdové přátelé, kteří mi neublíží.

Nastoupili jsme do autobusu a jeli jsme do města a z města ke škole.

,,Zítra se jde do Aquaparku. Vezměte si hlavně plavky a ručníky a na plavečáku se sejdeme v deset hodin.'' oznámil nám učitel a rozpustil nás. Rozloučili jsme se s Fushimim a s Ichinosem jsme šli na vlak.

Doma jsem pak oznámila, co jsme dělali dneska a taky co nás čeká poslední den prázdnin. Hned jsem si věci připravila. Vykoupala jsem se a na večeřela jsem se a šla jsem si lehnout. Ráno jsem až tak brzy vstávat nemusela.

 

 

 

Aquapark:

Dneska v pátek jsem vstávala v půl osmé. Bylo pěkné se o něco prospat, ale věděla jsem, že po dnešku brzy odpadnu. Oblékla jsem se, udělala hygienu a něco málo jsem snědla. za pět minut čtvrt na devět jsem měla sraz před domem s Ichinosem.

Zamkla jsem dům a s batohem na zádech jsem vyšla před dům.

,,Dobré ráno, Jane.'' pozdravil mě Ichinose.

,,Ahoj.'' pozdravila jsem ho a usmála se. Vyrazili jsme na vlak.

,,Jak se těšíš?'' zeptal se mě Ichinose.

,,Docela jo.'' odpověděla jsem.

,,I já se těším. Užijeme si spousty srandy.'' usmíval se Ichinose. Já jen přikývla. Došli jsme na nádraží. Vlak zpoždění neměl. Naposledy co jsme jeli směr škola, kdy nebyl vlak přeplněn. Od pondělka zase začala škola a bude jezdit spoustu studentů. Dívala jsem se z okna a pozorovala jsem přírodu.

,,Někdy musíme vyrazit do přírody se sourozenci.'' navrhl Ichinose. Jen jsem přikývla na souhlas.

V půl desáté jsme vystupovali z vlaku a šli do aquaparku, který byl dvacet minut cesta pěšky. K budově aquaparku jsme přišli včas.

,,Konečně jste tady.'' usmál se Fushimi a přivítal nás. ,,Jaká byla cesta?'' zeptal se nás.

,,Dobrá. Naposledy, kdy vlak nebyl přeplněn studenty.'' poznamenal Ichinose. V deset jsme šli do plavečáku.

Každý si zaplatil vstupné. Poté jsme se rozdělili na děvčata a chlapce a šli do šaten se převléci do plavek. Měla jsem skříňku číslo osm. Mei byla vedle mě.

,,Nemysli si, že když máš dva kamarády, že ti dám pokoj!'' řekla mi výhružným tónem.

,,To je mi jasné.'' špitla jsem.

,,Jsem ráda, že si rozumíme!'' řekla a ostatní se zasmály. Plavky jsem měla už na sobě, tak jsem se jen svlékla. Ručník jsem si nechala na vrchu a zamkla skříňku a šla se osprchovat.

Po osprchování vlažnou vodou, což mi nevadilo, jsem šla k bazénu. Tam na nás už čekali chlapci s učitelem. Ichinose i Fushimi čekali na mě.

,,Moc pěkné plavky, sluší ti to.'' řekl mi Ichinose. Fushimi jen přikývl.

,,Díky.'' zašeptala jsem a cítila jsem, jak mi rudnou líce.

,,Tak bando. Máte čtyři hodiny na to, aby jste se tu vyřádili. Je půl jedenácté.V půl třetí se sejdeme před plavečákem.'' řekl nám učitel a rozpustil nás.

,,Co podnikneme?'' zeptal se Fushimi.

,,Co chceš dělat, Jane.'' zeptal se mě Ichinose.

,,Já nevím...'' přemýšlela jsem. Pak jsem zahlédla vodní vír. ,,...co takhle na vodní vír'' zeptala jsem se.

,,To zní bezvadně, jde se.'' usmál se Ichinose. I Fushimi souhlasil. Oba mi pomohli do bazénu, aby mi to neuklouzlo a nespadla jsem.

Šli jsme do vodního víru. Moc lidí tam nebylo. Tak to bylo dobré. Pár lidí z naší třídy, kteří nás ignorovali a my je. Ichinose mi pomohl nastoupit do víru a pak pomohl i Fushimimu. Všichni jsme se nechali unášet vodním vírem. Párkrát jsem se i potopila, jak mi podjela noha, ale hned jsem se vynořila a na kluky jsem se usmála. Ti se na mě taky usmáli. Jeli jsme asi deset minut, když se vodní vír vypnul.

,,Já bych šel na tobogán.'' navrhl Fushimi. Ani já a ani Ichinose jsme neprotestovali a šlo se na tobogán.

Byly tu čtyři tobogány. Jeden menší, druhý dlouhý, třetí otáčivý, teda víc prudkých zatáček v tobogánu a tobogán, který končil venku. Šli jsme na ten otáčivý.

,,Co kdybychom jezdili jako mašinka?'' zeptal se Fushimi.

,,Pokud se to smí, proč ne.''souhlasila jsem.

,,Smí se to. Jednou jsme jezdili mašinku v pěti lidech.'' usmál se Fushimi.

,,Jane, byla jsi tu někdy?'' zeptal se mě Ichinose.

,,Jednou, když Narutovi byl rok.'' přiznala jsem. Poté přišla řada na nás. Fushimi šel jako první. Já jako druhá a chytla se ho. Ichinose se chytl mě. A rozjeli jsme se. Držela jsem se Fushimiho jako klíště, protože ty zatáčky byly opravdu moc prudké. Jednou se i stalo, že jsem se praštila do hlavy. Asi po minutě nás to vyfluslo ven. Hned jsem se potopila, což jsem nečekala a lokla jsem se vody.

,,Jane, jsi v pořádku?'' zeptal se mě Ichinose a poplácal mě po zádech.

,,Jo...jen jsem nečekala...že se potopím.'' přiznala jsem.

,,Jdeme ještě?'' zeptal se Fushimi. Oba jsme přikývli. Na tobogánu jsme řádili asi do jedné, protože pak jsem šli na oběd. Dala jsem si hranilky. Fushimi si dal hranolky s květákem a Ichinose krokety. Jedli jsme si hodinku. Pak jsme se šli umýt do sprch a převléknout se do oblečení, protože byl čas končit, abychom to v půl třetí stihli být před aquaparkem. Když jsem vylézala ze sprch uklouzla mi noha a já spadla a sedřela si koleno. Mei a spol se smáli. Omyla jsem si koleno a šla se převléct.

Všichni jsme to stihli a sešli jsme se v půl třetí před aquaparkem.

,,Teď máte rozchod. Kdo chce může se vrátit, kdo nechce jde domů. Uvidíme se v pondělí. Ahoj bando.''rozloučil se s námi učitel a odešel.

,,To byl pád, viděli jste to?'' smála se Mei i ostatní. Věděla jsem, že se smějí mému pádu. Poté Mei a ostatní odešli.

,,Stalo se něco?'' zeptal se starostlivě Ichinose. Řekla jsem jim o mém pádu.

,,Musíš být příště opatrná.'' řekl Fushimi. ,,Co podnikneme?'' zeptal se nás.

,,Já bych jela domů. Jsem unavená.'' přiznala jsem.

,,I já bych jel domů.'' přiznal Ichinose.

,,OK, ale zítra doufám, že se aspoň sejdeme na FB'' řekl Fushimi.

,,Já nevím, my pojedeme na výlet s bráchou a našimi.'' přiznala jsem.

,,Tak to nepůjdeme zítra se sourozenci?'' zeptal se Ichinose.

,,Bohužel ne.'' řekla jsem. Pak jsme se rozloučili s Fushimim a já s Ichinosem jsme šli na vlak.

Ve čtyři jsme byli doma. Rozloučila jsem se s Ichinosem před mým domem a šla jsem domů. Naruto byl už doma se Sebastianem, který v práci končil dřív v práci. Hned vyzvídali hned jaké to bylo. Hned jsem jim to vyprávěla, poté co jsem si pověsila mokré plavky. Najedla jsem se a šla jsem spát. Po celém týdnu jsem byla unavená a v sobotu jsem musela vstávat v osm, protože se jelo na rodinný výlet.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.