10 Lucas

,,Sakra,kde jen je?" Všude bylo šero. Stál jsem na poli, které bylo celé bílé. Před sebou ani ne dva kroky jsem uviděl hromádku sněhu. Došel jsem k ní a klekl jsem si na kolena. Sníh jsem odhrnul a pod ním jsem našel schoulenou Mayu v její liščí podobě. Vzal jsem ji do náruče a běžel pryč z lesa. Když jsem doběhl domů,tak jsem s Mayou v náruči šel do kuchyně. Jill tam seděla s klukama. Když mě zahlédla,vyskočila a běžela za mnou. ,,je celá zmrlá." Zašeptala tiše Jill. ,,děkuju Lucasi" po tváři se jí začali kutálet slzy. ,,nemáš zač,ale teď ji musíme nějak zahřát" Jill kývla a vzala si Mayu k sobě. Odnesla ji ke stolu a tam ji položila. Pod ní položila deku a došla pro vodu. Mezitím jsem k ní došel a pohladil ji po mokré,zmrzlé hlavě. Byla promrzká a dýchala nepravidelně. Jill přiběhla a v ruce držela misku s vodou. Položila ji na stůl a do stříkačky naplnila vodu. Dala jí špičku k tlamičce. Stříkla jí tam půlku a pak jí položila na stůl. Gabriel k ní přistoupil a položil ji dlaně na hruď. Jeho ruce začali zářit světle zeleně. Když je odtáhl,tak se na mě podíval. Za chvíli se z malé lišky začala vytvářet žlutá zář. Misto lišky tam byla krásná dívka s liščím ocasem a liščíma ušima. Hrudník se jí zvedal už v plynulém tepmu. Ležela na stole schoulená a nahá. Vzal jsem ji do náruče a otočil jsem se směrem ke dveřím. ,,děkuju lidi. Jsem vašim dlužníkem" ,,jsme rodina. A rodina si pomáhá" otočil jsem se na něj a Gabriel jen mrkl. Vyšel jsem ze dveří a šel jsem nahoru po schodech ke mě do pokoje. Mayi studená kůže mě uklidňovala. Položil jsem ji na mojí postel a sedl jsem si vedle ní. Pohladil jsme ji po hlavě a jí se pohla ouška. Otevřela oči, které neměli její světle hnědou barvu, ale teď byly takové do ruda. Sedla si a divně se na mě podívala. V očích jsem ji uviděl hlad a žízeň. Opřela se o mě a já jsem si musel lehnout na postel. Seděla na mě obkročmo a ocas se jí mihotal sem a tam. Byla tak neodolatelná. Naklonila se ke mě a přitom svěsila uši dolů. Otevřela ústa a její tenké špičáky se mi zabořily do krku. Maya na mě ležela celou svojí vahou. Nebyla ani tak těžká. Rukama jsem jí obejmul kolem ramen a přisunul jsem si jí k sobě. ,,jen pij, má drahá" zašeptal jsem jí do ucha. Najednou přestala. Odtáhla se odemě a po bradě jí stékala krev. Oči se ji začali barvit do její skutečné barvy. Natáhl jsem se pro kapesník,ale když jsem se otočil, tak ji po tváři stékaly slzy. Sedl jsem si, ale Maya mi stále seděla na nohou. Pohladil jsem ji po hlavě a položil jsem jí bradu do vlasů. ,,nemáš důvod plakat. Udělala jsi to co jsi měla.." ,,omlouvám se...Lucasi já se omlouvám!!" Začala popotahovat. Kapesníčkem co jsem držela v ruce, tak jsem jí setřel tu krev z brady. Vytáhl jsem si rukáv a něžně jsem jí setřel slzy. ,,usměj se aspoň" Maya zvedla hlavu a pousmála se. Já jsem jí to oplatil a ona se mi vrhla do náruče. Taky jsem jí obejmul. ,,miluji tě. Liščiško moje." Maya se mi uvelebila v objetí a začala vrňet. Usmál jsem se a pohladil jsem jí po hlavě. Byla roztomilá. Položil jsem si jednu ruku pod hlavu a tou druhou jsem jí hladil po hlavě. Zavřel jsem oči a poslouchal jak krásně vrní.

Komentáře