9 Lucas

Když jsem se ráno vzbudil, tak jsem v posteli ležel sám. Vstal jsem a vyšel z pokoje ven. Na schodech stála Jill. Přešel jsem k ní a uviděl, že se směje a v ruce drží knížku,,vlčí volání",,nevíš kde je Maya?" Zeptal jsem se jí ospale. ,,ne...a nespala s stebou náhodou v posteli?" Ten její sarkasmus nenávidím. Radši jsem nic neřekl, obešel jsem jí a šel jsem do kuchyně. Udělal jsem si kafe a namazal jsem si chleba. Asi tak za půl hodiny přišla Jill, Gabriel a Sora, ale Maya nikde. Sedli si vedle sebe a popíjeli čaj a kafe. ,,řekne mi tu někdo co se to tu děje?" ,,nic. Mělo by?" Zeptá se Gabriel klidně. Něco tu, ale nehraje. ,,kde je Maya?" Jill cukla ruka a vylila kapku čaje. ,,hned tu uklidím" zvedla se a po cestě zakopla. Zvedla se a došla pro hadr, kterým potom utřela na stole rozlitý čaj. ,,Jill řekneš mi co se tu děje?" Sklonila hlavu a zavřela oči. ,,Maya mi řekla ať ti to neříkám." ,,proč? Co mi nemáš říkat?" ,,Gabrieli řekni mu to ty..." Gabriel vzdychl a podíval se na mě. Jill se zhroutila na Soru a ten ji obejmul. ,,z Mayi se stala pravá liška. A pokud se nezmění zpátky tak se z ní stane pravá divoká liška." Díval jsem se na něj s otevřenou pusou. ,,bála se ti to říct Lucasi...pochop to. Nechce ti ublížit." Ublížit? Mě? ,,miluju tě Lucasi." Ta slova mi stále znějí v hlavě. Postavil jsem se a vyšel ven z kuchyně. Vyšel jsem nahoru po schodech, ale nikde jsem ji neviděl. Okno bylo otevřené. Podíval jsem se z okna a tam ve sněhu byly liščí stopy. Vyskočil jsem na římsu okna, ale někdo mě chytil za rukáv. Otočil jsem se a uviděl tam stát Jill. Podívala se na mě a v očích měla náznak slz. ,,slib mi, že ji najdeš. Slib mi to!" ,,slibuji ti, že ji najdu..jo a vyřiď Gabrielovi a Sorovi ať na tebe dají pozor" usmál jsem se na ní a vyskočil jsem z okna. Dopadl jsem do sněhu. ,,brrr...to je zima" zuby mi drkotaly. Vyšel jsem vstříc temnotě a mrazu najít Mayu někde v tom zasněženém lese.

Komentáře