Dívka z porcelánu 1 kapitola
Informace:
Je to o lovci nestvůr který jednou nalezne bojovou panenku jak s ní bude trávit čas tak se do ní postupně zamiluje ale ona neumí milovat a proto se z tohoto stane příběh o neopětované lásce. Postupem času se z toho vyvine horor.
Poděkování patří mému staršímu bráškovi :3
Dívka z porcelánu
1 kapitola
Tenhle den začal jako každý jiný- osprchoval jsem se, dal si snídani, zabil pár stvůr, demonu, monster, a bestii-no tohle bych měl vysvětlit takhle…jsem lovec. A vlastně jmenuji se Masao Takao , 19 let, lovec nadpřirozených škůdců…jsem velmi společenský. Jako lovec jsem společenský též ale taky spolehlivý, a velmi dobrý a schopný lovec. Bojuji převážně s bičem. Ale tenhle den byl odlišný od těch jiných, to jsem totiž nevěděl, že poznám ji. Ale měl bych to vzít od začátku.
Ráno bylo jako každé normální, pak jsem se vydal do hlavního velitelství, kde mi velitel oznámil: „Takao-kun… máme tu něco neznámého u severních jezer s jeskyněmi už jsme tam vyslali jednu skupinu, ale vrátil se jen jeden z nich!“odmlčel se „byl to podle všeho masakr, nechceme tam posílat ty lovce, kteří nejsou na tvé úrovni-úrovni specialisti. Jsi jediný, který s námi možná zůstane ve spojení“oznámil mi. Najednou přiběhl z teleportu lovec. Velitel byl udiven. „Ty jsi přežil?! Kde jsou ostatní?!“ zeptal se zhurta. Lovec nakonec uklidnil svůj dech „Přežil jsem, ale měl jsem na mále…ostatní…ostatní jsou pryč. Ta věc je zabyla hned potom, co jsme prozkoumali poměrně klidnou část severních jezer“ dořekl zděšeně. „Jakou část přesněji?“zeptal se vyděšeně velitel. „Okolí Rubínové, Safírová a Smaragdové jeskyně ve spojení s Černým jezerem… nikdo nestihl zaregistrovat, co na nás útočí ale já ano“ prohlásil. Předal videozáznam technikům, kteří nám záznam spustili.
Byla na nich dívka o něco málo mladší než ten lovec co záznam pořídil, ale nebyla to stvůra, bestie, monstrum ani demon. Nemohli jsme ji pořádně rozpoznat. Pak nás vyzbrojili- mě, ty dva lovce, kteří přežili a další tři lovce třídy C. Teleportovali jsem se na místo, kde se to odehrálo. Strnul jsem hrůzou, když jsem to uviděl. Mrtvá, roztrhaná, zmasakrovaná těla, všude byla krev. Najednou k nám přiběhla čtyři krásná, mladá děvčata, okamžitě jsem hmatal po svém biči ale, když jsem rozpoznal strážkyně jeskyní a jezera, hned jsem se vrátil do původní polohy. Přiběhli ke mě a pak začala mluvit rubínová strážkyně „My…my jsme viděli co se stalo…“hlesla ustrašeně pak začala mluvit safírová „ dívka krásná, smělá, rozkošná, nádherná jako panenka“ a zase po ní začala mluvit smaragdová „ale nebyla to žádná obyčejná nadpřirozená bytost“dořekla. Strážkyně jeskyní neměli ponětí co byla zač ale najednou se připojila do rozhovoru strážkyně černého jezera“ Prázdná, křehká, chladná a temná schránka. To co je ale prázdné touží být naplněno, ale tohle si nepřeje být plné ale i tak bere. Tohle není dívka tohle je schránka s postavou dívky s černýma očima, jenom dvě černá očka bez bělma či panenky“ řekla tajemně. Ona si velmi libuje v hádankách. Vůbec ji nechápu, nesnáším hádanky. Nakonec se rozhodne mluvit zřetelně „ Ona není dívka jako jiná tohle je dívka z porcelánu nebo pokud chcete Porcelánová panenka“ zasměje se šibalsky. „Pokud o ní něco víš, tak nám to prosím řekni.“ řekl jsem jí. Chvíli mlčela ale nakonec promluvila „Ta panenka… už chvíli potom co sem přišla jsem cítila velmi zlou moc… když jsem radši pro naši ochranu po celé oblasti rozprostřela mlhu tak jsem ji pozorovala“odmlčela se a to dlouze „chovala se jako ztracené dítě ale, vypadala že to tu moc dobře zná… u takovéhle panenky se těžce poznává věk“ zase se odmlčela.
„Pokud ji budete hledat tak vám můžu říct co má na sobě“odmlčela se a pokračovala „ Má na sobě fialové šaty s jemně tmavě bílými proužky, a bežovo-tečkovaným lemováním s velkou jemně růžovou mašlí, šaty má těsně nad kolena a na levé části jsou šaty roztrhané a viditelné dráty. To že je z porcelánu poznáte, je kapku špinavá, ponožky a rukavičky jsou sladěný s šaty ve fialové a béžové, boty jsou sladěné s mašlí a jemně s proužkovanou částí šatů a zezadu jsou klíčky od natahovací panenky, ovšem myslím na botech. Má náhrdelník s nachovou perlou. Jinak má uplně černé oči a havraní vlasy, oči má malované tak aby to vypadalo, že jí tečou černé slzy a má růžová líčka. To je vše“ dořekla a já jsem strnul, když se za ní zjevila postava jejího popisu.
„Ha ha ha…“zasmála se podle ta holka za strážkyněmi „zdá se mi to nebo jsem to já, koho hledáte?“ byla zvláštní strážkyně jeskyní se vypařily a zůstaly jsme tam jen se strážkyní jezera. „Copak? Došla vám slova?“ na to že je to jen panenka je dost drzá, celkem zapomína že stačí silně udeřit a už je na kusy. „Hmmm…budu hádat…teď sis myslel, že jsem moc drzá na panenku která se tak lehce rozbije že…L-O-V-Č-E?“ zeptala se mne s vražedným pohledem upřeným na mě. „Trochu domýšlivá, nemyslíš si?“ zeptal jsem se, ta jen po mě hodila nevraživí pohled, po kterém mě zamrazilo.“Řekl sis o to sám…“ řekla celkem děsivě. Jen to dořekla, už se po mě rozehnala. Chvíli jsem se jí snažil sejmout bičem, ale nešlo to, kdykoliv jsem se po ní ohnal, ona se vyhnula. Takhle to pokračovalo půl hodiny a to už se zapojili i ostatní několikrát jsme ji uhodili, ale ona nás trefila, pokaždé když měla šanci najednou jsme se všichni proti ní rozběhli, což nečekala, a každý jsme jí trefili dost tvrdě, ale co mi přišlo divné, bylo to, že se nerozbila. Nakonec jsme na ní použili ne moc pěkné zaklínadlo a ona spadla.
Když ležela, chtěl jsem jí rozmlátit na malé kousky. Už jsem se napřahoval, ale nedokázal jsem to. Koukal jsem tak na její tvář, která brečela a nebrečela zároveň. Najednou se ozvala strážkyně černého jezera“Nedokážeš jí ublížit, že?“zeptala se. Lovci na ní koukali jak na debila. „Ne, nedokážu, něco mi v tom brání, když se na ní tak koukám“ odpověděl jsem. „Něco ti o ní řeknu, protože už jsem zjistila odkud mi je povědomá“řekla mi“Tohle je bojová panenka… a před dlouhou dobou ztratila majitele, musela ho mít ráda…znamení které označuje, že ho ztratila, se ještě hojí, ale, je dost odolná, jiné by moc dlouho nepřežily. Tyhle panenky potřebují majitele, jinak sami začnou praskat a rozbijí se. Podle toho jak tak koukám, je poslední panenka z gotického období, což je velmi vzácné, moc bojových panenek z období gotiky byli zničeny, protože byly velmi silné. To jí také dělá nejkrásnější panenkou. Podle toho jak vypadá do detailu je z Transilvanie když se tam poprvé rozšířila gotická doba. Ale smutné pro ní je že potřebuje být vlastněna, mít majitele, tyhle prázdné schránky potřebují z někoho čerpat život, potřebují být svým majitelem rozmazlovány jako by byly princeznami. Máš šanci získat bojovou panenku, víš to? Ale abys, si ji získal, musíš jí rozmazlovat a ona ti propadne a bude tvou. Stačí si ji ze začátku, až jí budeš ale vlastnit, ochočit a vychovat ji. První dny budou obzvlášť těžké, musel by ses k ní už chovat jako k princezně. Tahle je nejkrásnější na světě a taky poslední měl by si toho využít…“řekla mi, ale nenechala mě něco říct a pokračovala“zrovna tahle bude potřebovat extra zacházení, sice je prázdná ale vidím do ní. Potřebuje lásku, kterou by jí dal jen její majitel“odmlčela se.
„Chudinka malá…je sama už tak dlouho, tolik dní bez lásky a péče a ještě drží pohromadě…“ řekla vážně smutně a z jednoho oka se jí spustila slza. „Proč jí tak lituješ?“ zeptal jsem se. „Ty bys chtěl zůstat tak dlouho sám jako je ona?! Nikým nemilován?! Ona je v tomhle hrozném stavu několik desítek let!!!“ vyštěkla po mě „Špinavá, šaty roztrhané a špinavé, vlasy jak slámu, a musí mít špatný porcelán, když se o ní pečovalo byla jako nová a teď, vidíš co s takovou panenkou provedla tak dlouhá doba o samotě!!! Je v hrozném stavu!“ vykřikla na mě. „Dobře…“řekl jsem. „Co?“ řekla mi. „Vezmu si ji…postarám se oni“ usměju se na ní i na spící dívku. „Ale ještě něco… rozhodně bude mít jméno, ale současný majitel jí může dát nové jméno, pokud si ho pamatuje je to jen na tobě, ale pokud ne tak jí musíš pojmenovat, až jí budeš vlastnit“ řekla mi.
Vzal jsem panenku do náruče a připravoval se k odchodu, ale pak mě napadlo“Nepujdeš s námi? Moc toho o ní nevím a ty by jsi mi mohla pomoci“ řekl jsem jí. „Půjdu, ale nejprve musím těm třem říct, aby ohlídali jezero“ odpověděla. Tak jim to oznámila a už jsme vešli do teleportu. Za chvíli jsme se ocitli na velitelství. „Co to se sebou nesete“ zeptal se velitel.“Dívku která vám zabila lidi“ odpověděla za mě strážkyně. Všichni se zděsili. Nakonec jim strážkyně vysvětlila situaci a řekla, že bude mou zbraní až si ji ovšem vychovám, říkala, že jakmile najdou majitele, nechají se zkrotit celkem rychle. Uběhlo pár dní a ještě se neprobudila. Sedím tam tak u ní. Konečně se probouzí. „Kde…to jsem?“ zeptala se. „Řekl bych, že na hlavním velitelství lovců“ odpověděl jsem na její otázku. Cukla sebou „Co tu dělám?! To jste mě nemohli zabít tam?!“ začala se třást jako osika, protože si myslela, že jí chceme provést, kdo ví co hrozného. „Nemusíš se bát“ řekl jsem, posadil jsem si ji zády k sobě na klín a vzal kartáč a pomalu jí začal česat umyté vlasy. Strážkyně si dala práci a umyla jí. Všiml jsem si že přivřela oči, když jsem jí začal česat. „Proč jste mě sem vzali?“ otázala se mne. „Víš, ta dívka, která tě popisovala, mi řekla, jak strašně na tom jsi. A já tě v tomhle stavu nemohl nechat, takže jsem se tě ujal“ šeptal jsem jí do ucha. „Takže chceš být můj nový majitel?“zeptala se mě nesměle „Pokud ano tohle stačit nebude… to doufám víš“ dodala. „Ach ano vím, jsem dobře obeznámen, o tom co jsi zač“ odpověděl jsem jí. „Hmmm…takže chceš“ řekla. „Našli jsme tě v databázi, ale jméno nebylo uvedeno… prozradíš mi ho?“ zeptal jsem se jí.“Já…já své jméno neznám…“ řekla a přitom se tvářila dost zklamaně jako by se měla rozbrečet doopravdy. „Hmmm…tak to aby se ti dalo ne?“ řekl jsem zvesela. „Prvně bys musel být mím majitelem abys mě mohl pojmenovat… a já tě zatím neuznala jako nového majitele. „A nechceš to zvážit? Já se o tebe postarám, slibuji po tom co jsem slyšel a četl o tom jak jsi žila nechci abys tak zůstala“ řekl jsem „myslím že by se ti to mohlo líbit a nemysli si že tě nechám udělat všechnu těžší práci, tak roztomilé a krásné panence bych to neudělal, spíš bych ji hýčkal jako princeznu“ šeptal jsem jí do ucha. V tu chvíli se o mě opřela a trochu se přitulila. „Mám to brát jako ‚souhlasím‘?“ zeptal jsem se. „Ano ale ještě to není kompletní dohoda… pokud ti panenka dovolí být jejím majitelem, on to musí ztvrdit polibkem“ řekla mi tiše.“Dobře“ usmál jsem se a otočil si jí k sobě tváří. Nakloním se a políbím ji. Nějak se mi nebrání, což je asi dobře. Odtáhnu se a zamyslím se „Maria“ řekl jsem tiše „Maria…to je ono“ zopakoval jsem hlasitěji. Tázavě po mě koukla „Tvoje jméno…Maria, líbí? Pokud ne řekni“ usměju se na ní.
„Nemám právo, abych vám říkala, jestli chci takové či takovéhle jméno… jednou jste mi ho dal a já ho budu ctít“ odmlčela se „a ano líbí se mi“ sladce se na mě uměje, vážně se rychle zkrotila, ale něco se mi nezdá, neustále se třese. Přitáhnu si ji a obejmu. „C-co to-?!“ podiví se. „Neustále se třeseš jako osika pokud ti není zima tak už nevím“ odpověděl jsem. Už se tolik netřese, přitulila se blíž, vážně jí byla zima, hlavu mi položila na rameno a silně se nadechla a vsála mou vůni. Přitom jsem se trochu začervenal. „Pěkně voníte…“ hlesla mi do ucha. To mě překvapilo, ale nejvíc že za pár minut mi v náruči zase usnula.
Odložil jsem jí do postele vedle té mé. Chci ji mít na dohled. Jen pro případ že by se něco stalo, ještě pořád nechápu pravidla, která mám dodržovat, jakožto majitel a ona to ví jasně jaké má postavení jako panenka. Nejsem si jistý tím jménem, takhle se jmenovala jedna bestie, která tenhle svět plenila roky, ale myslím, že se to k ní hodí. Trochu se jí podobá, i když říká a chová se mile v jejích očích je chlad a pohled dokonalého zabijáka.
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
