Anime World CZ/SK - Příběhy

4. Týdenní výlety - 1. část

Zoo:

Nastaly podzimní prázdniny. V pátek nám učitel oznámil, že v pondělí se pojede do Zoo. Kam se pojede v úterý netuším. Jenom nám řekl o pondělku. V osm byl sraz před školou. Měli jsme si vzít peníze na vlak, na vstupné a nějaké to krmení pro zvířata. V neděli jsem si udělala svačinu na celý den. Udělala jsem si rohlíky se salámem a hořčicí. A koupila si dvoulitrové pití. Mattoni hruška. V neděli večer jsem si sbalila věci do batůžku a byla jsem připravena vyrazit.

V pondělí jsem vstávala už v pět hodin. V šest jsem odváděla Naruta do školky. Sebastian chodil už do práce a nemohl nás vozit. A mamka v práci začínala v šest. Oblékla jsem se a udělala hygienu. Pak jsem vzbudila Naruta a šla udělat snídani. Oba jsme se nasnídali. Do batůžku jsem hodila pití a svačinu. Naruto měl prázdniny ve školce jen ve čtvrtek a v pátek.

Ve tří čtvrtě na šest jsme vyšli z baráku. Zamkla jsem dům i vrátka. Ichinose na nás už čekal. Chodil s námi, vyprovodit bráchu do školky a pak a pak se mnou na vlak do školy.

,,Ahoj Jane, Naruto.'' pozdravil nás Ichinose.

,,Ahoj Ichi.'' pozdravil Naruto. Naruto začal Ichinosemu říkat Ichi. Jemu to nevadilo. Dokonce to nabídl i mně, ale já mu říkám Ichinose stále.

,,Ahoj.'' pozdravila jsem Ichinoseho. Všichni tři jsme vyrazili do školky. Naruto se držel mé ruky i Ichinoseho chytil za ruku. Což překvapilo mě, i Ichinoseho, ale ten to nekomentoval. Nevadilo mu to.

Došli jsme ke školce. Ichinose ze začátku čekal venku, ale jednou ho Naruto taky pozval dovnitř a od té doby chodí s námi. Pomohla jsem Narutovi se převléci a jde se za paní učitelkou.

,,Tak zase až odpoledne?'' zeptá se učitelka a usměje se. Ichinoseho už taky zná.

,,Ano, dneska ho vyzvedne babička.'' oznámím učitelce.

,,Dobře.'' souhlasí učitelka. Babičku už taky zná, tak ho v klidu pustí domů s babičkou. I s Ichinosem by ho pustila domů, kdyby se to nahlásilo. Pak se rozloučíme s Narutem a jdeme na vlak.

Jdeme mlčky. Nos už mám v pořádku. Jen občas, když smrkám, tak to trochu bolí. Ale rýmu nemám, což je dobře. Vlak přijíždí na čas. Naštěstí zpoždění nemá. Nastupujeme. Vlak je skoro prázdný, tak si můžeme v klidu sednout. Sednu si k okýnku a sleduju okolí.

,,Dneska má být krásně.'' poznamená Ichinose.

,,To je dobře. Bylo by blbé, kdyby pršelo.'' poznamenám.

,,Pravda.'' souhlasí se mnou Ichinose. V půl osmé jsme před školou.

Před školou ještě nikdo není. Jsme tam jediní my dva.

,,Snad nebudeme jediní.'' zažertuje Ichinose.

,,To se nestane.'' řeknu. Naštěstí, řeknu si pro sebe.

,,Těšíš se?'' zeptá se mě Ichinose.

,,Docela jo.'' zalžu.

,,Já taky. Rozhodně lepší než sedět ve škole a učit se.'' řekne Ichinose. Já jen přikývnu. Ve tří čtvrtě na osm se objeví učitel, Tomo, Haruka a Ittoki.

,,Dobrý den.'' pozdravím učitele.

,,Dobrý den.'' pozdraví Ichinose.

,,Dobrý den.'' pozdraví Ittoki, Haruka a Tomo najednou.

,,Ahoj, jak vy dva tu dlouho čekáte?'' zeptal se nás učitel.

,,Čtvrt hodiny.'' odpoví Ichinose.

,,Proč tak brzo?'' diví se Ittoki.

,,Pak to nestíháme do školy.'' odpoví odměřeně Ichinose.

,,My bychom na vás počkali.'' řekl učitel a usmál se. Postupně se sejdeme všichni. V osm si udělá učitel docházku. Nikdo nechybí. Pak se vyrazí směr nádraží.

Na nádraží čekáme deset minut než přijede vlak.

,,Jak se těšíte, vy dva?'' zeptá se nás Fushimi.

,,Docela jo.'' zalžu a pousměju se.

,,Já jo. Co ty?'' odpoví a zeptá se Ichinose.

,,Já se už nemohl dočkat.'' řekne Fushimi a usměje se.

,,Vzali jste si svačiny?'' zeptá se Ichinose.

,,Já ne, já si tam oběd koupím.'' řekl Fushimi.

,,Já jo. Já ji mám.'' odpovím.

,,Někdo nemá dostatek peněz.'' pronese potichu Mei, ale já ji slyším. Haruka, Tomo a Ittoki se zasmějí.

,,Já taky ne. Když už se jede na výlet, proč se nerozšoupnout.'' usměje se Ichinose. Vlak přijíždí a my nastupujeme. Vlak je na kupečka.

Ichinose jde první, pak jdu já a nakonec Fushimi. Ichinose vybírá jedno kupečko, kde nějací studenti z naší třídy už jsou, ale neznám jejich jména.

,,Smíme?'' zeptal se Ichinose.

,,Jasně.'' odpověděl hoch. Ichinose si sedá k okýnku, do prostřed já a vedle mě Fushimi.

,,Jane, nechceš k okýnku?'' zeptá se mě Ichinose.

,,Ne, v pohodě.'' řeknu a pousměju se.

,,Já bych tě pustil.'' nedá se Ichinose.

,,Vážně v pohodě.'' řeknu a znovu se pousměju. Ichinose přikývne. Jedeme asi hodinku, než dorazíme na nádraží, kde vystupujeme.

Vystoupíme a jdeme za učitelem, který je před námi a vede. My tři jdeme poslední. Já jdu uprostřed.

,,Dneska, si to pěkně užijeme.'' promne si ruce Fushimi. Ichinose se usměje. Dorazíme na místo. Každý si stoupne do fronty a vytáhne peníze.

Došla řada na mě. Ichinose čekal za branou. Vstupné stojí stovku a jídlo pro koně, kozy a kachny padesát. Celkem každý zaplatí dvě stě padesát. Zaplatím a jdu za bránu. Uklízím si peníze. Mei do mě strčí a peněženka mi spadne na zem.

,,Jéé, promiň.'' omluví se jízlivě Mei. Ichinose je hned u mě a zvedá peněženku. I já se pro ni natahuju a naše ruce se dotknou. Rozbuší se mi srdce.

,,Promiň.'' omluvím se i Ichinose se omluví. Ichinose se usměje. Já se pousměju. Podává mi moji peněžnku a já si ji uklízím do batohu. Přichází k nám Fushimi.

,,Co se tu stalo?'' zeptá se Fushimi.

,,Upadla mi peněženka.'' řeknu jenom.

,,Spíš Mei do Jane vrazila.'' zašeptá Ichinose. Proč mu to sakra říká? Ptám se sama sebe.

,,Měla by dávat pozor.'' zašeptá Fushimi. Poté všichni tři vyrazíme za učitelem.

Hned u brány jsou koně a projížďka stojí padesát.

,,Kdo se chce projet?'' zeptá se učitel

,,Co kdybychom se projeli všichni? Jako společný kolektiv?'' navrhne Mei. Já nikdy na koni nejela a dostanu strach.

,,To je dobrý nápad Mei.'' souhlasí učitel. Jde první várka. Já si připravím peníze. Jede se pět koleček. Po projížďce dostane dotyčná pětka cukr a musí ho dát koňům, kteří je vezli a poděkovat jim. Dostanu ještě větší strach.

,,Nechceš jít Jane, nebo se bojíš?'' provokuje Mei. Jen se na ni podívám.

,,Jestli se bojíš, chodit nemusíš.'' pošeptá mi do ucha Ichinose.

,,Tak co srabe?'' provokuje Mei.

,,Nejsem srab.'' povede se mi ohradit.

,,Tak to dokaž.'' řekne Mei. Přijde na mě řada.

Překročím pásku a jdu k jednomu koni. Se mnou jde Ichinose, Fushimi a Ittoki. Za pomoci muže, který vede koně si sednu. Pevně se chytnu a za chvíli se rozjedeme. Houpe se o se mnou. Mám strach, že se přehoupnu a spadnu. Za pomoci pána slezu zpátky na zem, když kůň zastaví. Konečně je za mnou těch pět koleček. Celá zem se se mnou houpe.

,,Tady máš.'' řekne muž a podává mi dva cukry. ,,Musíš mít natáhnutou ruku, aby tě nekousl.'' radí mi. Poslechnu ho. Jenže strachy se mi klepe ruka. ,,Neboj nic ti neudělá'' řekne. Jenže se to lehko řekne, ale těžko udělá, když tělo nechce poslouchat. Řeknu si pro sebe.

,,Vzdáváš se srabe?'' řekne mi Mei, která je u mě a šeptá mi do ucha. Chce se mi brečet a potlačuju slzy. Chci to už vzdát, když v tom ke mně přijde Ichinose a pevně mi chytí ruku.

,,Teď to zkus.'' řekne. Natáhnu ruku, která se mi už nechvěje. Kuň si ode mne vezme cukr. Mám oslintanou ruku, ale nevadí mi to. Proč mi pomáhá? Proč to dělá? Ptámse sama sebe. Pohladím koně a slyším říkám.

,,Díky za jízdu.'' a pak s Ichinosem jdeme za pásku. Ale Ichinose se zastaví u Mei a něco jí zašeptá do ucha. A je to tu. Za chvíli se začne Mei smát a řekne to i ostatním. Ale k mému překvapení se nic takového nestalo. Spíš Mei spadl úsměv z tváře.

,,Díky.'' poděkuju Ichinosemu.

,,Není zač.'' usměje se Ichinose.

,,Jela jsi někdy na koni?'' zeptá se mě Fushimi.

,,Ne.'' přiznám se.

,,Jela jsi bezvadně, na tož, že to bylo poprvé.'' řekne mi Ichinose.

,,Přesně tak, zrovna jsem chtěl říct to samé.'' usměje se Fushimi. Já se pousměju. Stejně se mi budou posmívat, že se bojím, že jsem srab. A je to pravda. Jsem srab. Říkám si v duchu pro sebe. Když se všichni projedou, jde se dál. Blížíme se ke kačenám a pelikánům.

Kačeny jsou ve vodě, ale i na souši a chodí mezi lidmi. Dokonce jsou vidět, jak létají čápi. všichni si vyndáme krmení pro kačeny. Pozná se to podle obrázku. Jsou to na kousíčky nakrájeného rohlíku. Začnu je krmit. Pět se shlukne kolem mě.

Jen si vezměte, na všechny se dostane.'' říkám ji a usmívám se při tom. Po chvíli se podívám po ostatních. Mei taky krmí, ale je vidět, že se bojí, když jsou kačeny na souši. Uhýbá před nimi. Vůbec se nezačnu smát ani usmívat. Nejsem jako oni, neponižuju se na jejich úroveň. Říkám si. Odvracím zrak. Můj zrak se střetne se zrakem Ichinoseho. Usměje se na mě. Já se pousměju a dál se věnuju kačenám. Dokonce za mnou zavítá mláďátko. Ty dospělé mu berou jídlo. ,,Chudinko, taky tě šikanují co?'' zašeptám a jdu k malé kačence a jdu jí dát jídlo z ruky. Ostatní jsou taky u mě a odstrkují malou kačenku. ,,Na všechny se dostane, jen klid holky.'' klidním ty velké kačeny. Nakonec vše snědí. ,,Tak to je všechno. Už jste vše snědli.'' řeknu a chci odejít ke koši vyhodit prázdný pytlík, když v tom ty kačeny jdou za mnou

,,Nějak se jim líbíš.'' posmívá se Mei a jde stranou pryč. Mám na jazyku, že se aspoň něbojím, jako někdo, ale mlčím. Nechci se ponížit na její úroveň. Vyhodím pytlík. Kačeny poznají, že nic nemám, tak jdou žadonit od ostatních.

,,Užíváš si to?'' zeptá se mě Ichinose šeptem. Přikývnu, že jo, ale je to lež. Vůbec si to neužívám. Jediné co mě bavilo, bylo krmení kačen. Ještě se těším až se půjdeme krmit kozy, ale to je asi tak vše. Nevím, jak na krmím koně, když se bojím a klepou se mi ruce. Když všichni nakrmíme kačeny, tak se jde dál.

Dojdeme do výběhu opic. Usmívám se, když vidím, jak dvě skotačí. Usměju se nad párem, jak si vybírají navzájem blechy z kožichů

,,Tam ta, vypadá jak někdo.'' řekne Mei a ukazuje na osamělou opici. Ittoki, Haruka i Tomo se začnou smát. Má pravdu, je jako já. Říkám si pro sebe. Při té vzpomínce, jak jsem sama se mi chce brečet. Ale zadržuju slzy.

,,Jasně, že vypadá jako ty. Všichni pocházíme z opic.'' promluví Ichinose směrem k Mei. Všem zmrzne úsměv z tváře. Proč to řekl? Je to sice pravda, ale Proč? Ptám se sama sebe.

,,A tamta vypadá jako já.'' řekne Fushimi se smíchem a ukazuje na jednu osamělou opici, která pozoruje okolí, jako by něco provedla, nebo chce něco provést.

,,A támhle jsem já s Jane.'' řekne Icinose a ukáže na dvě opice, které se honí. Já se honím s Ichinosem? To není pravda. Říkám si pro sebe, ale uvědomím si, že jsem se usmála.

,,A tam to je učitel a nadává vám, že nemáte běhat.'' řekne Fushimi. Při tom si uvědomuju, že se směju, jako Ichinose a Fushimi. Ani nezaregristuju, že Ichinose a Fushimi na sebe mrkly.

,,Tak to by už stačilo. Jdeme dál.'' řekne učitel a všichni odcházíme

Navštěvujeme dravce, šelmy, jeleny a srny. Dokonce všichni vidíme i kolouška, jak se krmí u mámy. Je to roztomilé. Mei si vše fotí na foťák. I já mám foťák, který jsem dostala za vysvědčení na konci devítky, ale nechtěla jsem si ho brát. Mei fotí Ittokiho, Haruku i Tomo. I sebe a dělají u toho skopičiny.

Dojdeme ke koním. Všichni si vyndáme krmení a jde se krmit. I já si ho vyndám, ale mám strach. Cítím, jak se mi začínají třást nohy i ruce.

,,Neboj se. Měj nataženou ruku a druhou se pevně drž. Nic ti neudělají.'' radí mi šeptem Ichinose. Poslechnu ho tím, že přikývnu. Jdu na to. Sáček jsem si položila na zem. Do pravé si nabírám krmení a levou si chytnu pravou ruku, aby se mi netřásla. A dávám jídlo koňovi. Pomalu stisk polevuju, až se nedržím za tu ruku vůbec. Nohy se mi klepou, ale ruka už ne. Vše dám jednomu koňovi. Když vše sní, dodám si odvahu a pohladím ho.

,,Hodný koník.'' zašeptám a jdu poté sáček vyhodit do koše.

,,Vidíš, zvládla jsi to bezvadně.'' zašeptá mi do ucha Ichinose.

,,Díky.'' zašeptám mu taky do ucha.

,,Za co?'' zeptá se překvapený Ichinose.

,,Za pomoc.'' vysvětlím a pousměju se.

,,Není zač, rád jsem to udělal.'' usměje se Ichinose. Když všichni nakrmí koně jde se dál.

Dojdeme ke stánku, kde si jdou všichni koupit jídlo. Já vytáhnu své rohlíky a dám se taky do jídla. Ichinose a Fushimi se ke mně připojí. Už neřeším, proč jsou zrovna u mě.

,,na ochutnej, Jane.'' nabízí mi kroketu Ichinose.

,,Nechci, díky.'' odmítám. Ichinose napíchne jednu kroketu na vidličku.

,,Otevři pusu a řekni aaa.'' řekne mi Ichinose. Zakývám hlavou, že ne. ,,No tak, ochutnej.'' přemlouvá mě. Proč to dělá? nechápe, že nechci? Ptám se sama sebe. Nakonec otevírám pusu a beru si kroketu do pusy. Zbaštím ji. ,,Vidíš, ani to nebolelo.'' usměje se Ichinose.

,,A teď já. Tady máš hranolku.'' řekne Fushimi. Zakývám hlavou, že nechci. ,,Musíš, musíš porovnat co je lepší.'' nesouhlasí Fushimi. Moje ruka se natahuje a bere si vidličku od Fushimiho a beru si hranolku do pusy.

,,Tak co je lepší?'' zeptá se Ichinose.

,,Ty hranolky. Krokety mi taky chutnají, ale mám radši hranolky. Nehoníš je po talíři.'' řeknu a pousměju se.

,,To já je rád honím po talíři.'' usměje se Ichinose.

,,To já jedině doma, ale v restauraci ne.'' zasměje se Fushimi.

,,To já kvůli tomu radši jím taky hranolky.'' řeknu.

,,To mně je jedno, kde je honím.'' zasměje se Ichinose. Já se jen usmívám. Po jídle vyrážíme dál po Zoo.

Dojdeme k ohradě s kozy. Vytáhnu jídlo pro kozy a Jdu do ohrady mezi prvními. Začnu je krmit a hladit je. Je tam i kůzlátko, kterému taky dávám jídlo a hladím si ho. Ostatní ho neodstrkují. Jsou na něho milejší než na to káčátko.

,,Koukám, že se to u tebe vyvažuje Jane. Koňů se bojíš, ale koz a kachen ne.'' pronese učitel.

,,Je to tím, že babička má na zahradě zvířectvo. Jediné koně nemá, tak jsem na ostatní zvířata zvyklá.'' řeknu a pousměju se. Zjišťuju, že si to užívám. Že mě to baví. Mei před kozy zdrhá. Po chvíli předává pytlík Ittokimu a sama odchází. Když kozy vše sní, tak si je ještě hladím. Pak jdu taky z ohrady pryč. Ostatní taky pomalu odchází.

,,Vy dvě jste stejné. Jedna se bojí koní a druhá koz'' pronese se smíchem učitel. Zarazím se. Já a Mei stejné? To není pravda. Já nikdy nebudu jako Mei. Říkám si pro sebe.

,,Neboj, nejsi stejná jako Mei.'' zašeptá mi Ichinose do ucha. Poté jdeme dál.

Stihneme vystoupení lachtana jen tak tak. Vidíme jak vyvádějí vydry, oraguntani a mládě tuleně. Když si vše projdeme a jsme u konce jsou čtyři hodiny odpoledne. Jde se znovu na vlak

Ve vlaku se mi povede usnout. Moje hlava je položena na rameni Ichioseho. Když se proberu, tak jsme skoro doma. Teda na nádraží u školy.

,,Promiň.'' omluvím se Ichinosemu.

,,Za co?'' zeptá se překvapeně Ichinose.

,,Že jsem ti slintala na rameni.'' vysvětlím mu.

,,To neřeš, byl jsem rád.'' usměje se Ichinose. I já se tentokrát usměju. Vystupujeme na nádraží.

,,Na koleji dvě přijíždí vlak...'' slyším v rozhlase. To je náš vlak. Řeknu si pro sebe.

,,Pane učiteli, můžeme s Jane jít na ten vlak? Další nám pak jede za hodinu.'' požádá Ichinose učitele.

,,Samozřejmě můžete.'' souhlasí učitel

,,Nashledanou.'' rozloučím se.

,,Děkujeme, nashledanou.'' rozloučí se Ichinose.

,,Ahoj.'' řekne učitel a se zbytkem třídy jde ke škole. ,,Zítra v osm zase před školou.'' křikne za námi ještě učitel. Ichinose mě chytne za ruku a běžíme na nástupiště dvě. Stíháme to jen tak tak. Vlak je prázdný, tak si sedáme.

,,Promiň.'' omluví se mi udýchaný Ichinose.

,,Za co?'' zeptám se překvapeně.

,,Že jsem tě tak čapl za ruku.'' vysvětlí mi Ichinose.

,,V pohodě.'' usměju se. Pak jedeme mlčky. Mám co dělat, abych jsem neusnula. Vystupujeme na našem nádraží a jdeme mlčky domů.

Před mým domem se rozloučíme.

,,Díky za krásný dnešek. Ahoj zítra Jane.'' rozloučí se Ichinose.

,,Ahoj a taky díky.'' poděkuju Ichinosemu a jdu domů. Tam se přivítám s bráchou a babičkou. Máma ani Sebastian ještě nejsou doma.

 

 

 

Zámek:

Bylo úterý a zase jsem vstávala v pět. Udělala jsem si hygienu a oblékla jsem se. Šla jsem vzbbudit Naruta a šla dělat snídani. Jako každý den. U snídaně jsme mlčeli. Každý se ještě tak nějak probouzel. Ve tří čtvrtě na šest a nás venku čekal Ichinose.

,,Dobré ráno Jane, Naruto.'' pozdravil nás Ichinose, jako každé ráno.

,,Dobré ráno Ichi.'' pozdravil Naruto.

,,Ahoj.'' pozdravila jsem Ichinoseho a pousmála jsem se. Naruto se nás chytl za ruku a vyrazili jsme směr školka.

Školka byla pět minut od našeho baráku, tak nebylo kam spěchat. Přesto jsem s Ichinosem pospíchali, abychom v půl sedmé stihli vlak, který nás doveze ke škole.

,,Kam jedete dneska na výlet?'' zeptal se nás Naruto.

,,To nevíme, my pospíchali na vlak, tak nevíme, co řekl učitel ostatním.'' řekl Ichinose.

,,A já jak víš, na počítač jsem už nešla, jak jsem byla unavená.'' řekla jsem Narutovi.

,,Ani já ne. Taky jsem si šel hned lehnout.'' přiznal Ichinose.

,,Tak jste měli někomu poslat smsku.'' řekl nám Naruto.

,,To je fakt, mohl jsem napsat Fushimimu.'' souhlasil s Narutem Ichinose. Došli jsme ke školce.

Naruto se šel převléci. Aby byl rychleji, tak jsem mu pomohla s převlékáním. Pak jsme se rozloučili a já ještě mluvila s učitelkou.

,,Tak zase u nás bude Naruto spát?'' zeptala se učitelka a usmála

,,Aho, a zase ho vyzvedne babička.'' řekla jsem a taky jsem se usmála. Nechápala jsem co se to se mnou děje. Chtělo se mi usmívat.

,,Dobře. Nashledanou.'' rozloučila se učitelka.

,,Nashledanou.'' rozloučila jsem se učitelkou.

,,Nashledanou.'' rozloučil se Ichinose. A oba jsme šli na vlak.

Vlak měl pět minut zpoždění.

,,Nevadí, i tak to stíháme.'' usmál se Ichinose.

,,Když tak se ozveme třídnímu.'' řekla jsem a pousmála jsem se.

,,Pravda.'' souhlasil se mnou Ichinose. ,,Máš na dnešek zase svačinu?'' zeptal se mě.

,,Ne, nemám. Něco si koupím. Naši mi na to sami přispěli.'' řekla jsem pravdu.

,,To je dobře. Aspoň Mei nebude mít řeči.'' usmál se Ichinose. Aniž bych, jsem si to uvědomila, začala jsem pomalu Ichinosemu věřit. I Fushimimu, ale víc Ichinosemu.

,,Mně nevadí ty její řeči.'' zalhala jsem. Sice jsem mu začínala věřit, ale přesto lhaní jsem se nedokázala zbavit. Vlak přijel a my nastoupili a jeli jsme ke škole. 

Ke škole jsme přijeli za pět minut tři čtvrtě na osm. Třídní tam už byl.

,,Tak dneska jsem tu dřív než vy dva. A to jsem si myslel, že tu už budete čekat.'' zasmál se učitel.

,,Možná bychom tu byli dřív, ale vlak měl zpoždění.'' přiznal Ichinose.

,,Jasně, vlak je nevyspitatelný. usmál se učitel. Pomalu se začala třída shromažďovat.

,,Ahoj Jane, Ichinose. Jak se těšíte na dnešek?'' přivítal nás Fushimi.

,,Ahoj.'' pozdravila jsem ho.

,,Ahoj, tak nevíme, kam se dneska jede, tak nemohu říct, jestli se těším nebo ne.'' řekl s úsměvem Ichinose.

,,jste připraveni vyrazit na zámek?'' zeptal se učitel. Už jsme s Ichinosem zjistili, kam se to jde. Celá třída přikývla. Učitel vyrazil jako první a my za ním. Já, Ichinose a Fushimi jsme šli poslední.

,,Kdyby jste se připojili na net, tak bych vám to řekl.'' řekl Fushimi.

,,Promiň, ale byl jsem unaven.'' omluvil se Ichinose.

,,To já vyprávěla, co jsme dělali a jak jsem si to užila a pak šla taky spát. Vstávám každý den v pět hodin, tak jsem po tom dni byla už unavena.'' svým způsobem jsem se taky omluvila.

,,Tak aspoň na mobil se ozvat.'' vyčítal nám stále Fushimi.

,,Promiň, nevzpomněl jsem si.''dál se omlouval Ichinose.

,,A já nemám na tebe číslo.'' řekla jsem pravdu. Ani jsem si nic nepomyslela v hlavě.

,,Tak až dorazíme na místo, tak se to hned napraví.'' usmál se Fushimi. Já jsem jen přikývla. ,,Přijde mi to, že my tři tvoříme tři mušketýry.'' řekl po chvíli mlčení.

,,Tři hrdinové.'' dodal Ichinose. Já jsem mlčela.

,,Už jste v tom zámku byli?'' zeptal se nás Fushimi.

,,Já ne.'' přiznal Ichinose.

,,Já jako malá, ale už si to nepamatuju.'' řekla jsem pravdu.

,,A ty?'' zeptal se Ichinose.

,,Já taky jednou a to před týdnem.'' přiznal Fushimi.

,,Páni, tak to máš v živé paměti, co?'' řekl Ichinose.

,,Ani ne. Moc jsem pozor nedával.'' přiznal Fushimi.

,,Já bych dneska pozor radši dávala. Kdyby nás  náhodou pak učitel z toho nezkoušel.'' varovala jsem ty dva.

,,Myslíš?'' zeptal se Fushimi překvapeně.

,,Tak člověk nikdy neví.'' souhlasil se mnou Ichinose.

,,Kdybych náhodou nechápal, vysvětlíš mi to Jane, prosím?'' požádal mě Fushimi.

,,Ale jo.'' řekla jsem a usmála jsem se.

,,Ale jestli nechceš, nemusíš.'' bránilse hned Fushimi.

,,Udělám to ráda.'' přiznala jsem. Cítila jsem, jak mi trochu hoří tváře. Musela jsem se červenat. Ani jsem si nevšimla, že ty dva se na sebe šibalsky podívali.

Za hodinu chůze jsme dorazili na místo. Bylo devět hodin.A zámek otevírali až za hodinu.

,,Každý mi dejte sedmdesát a já koupím skupinovou vstupenku.'' řekl učitel. Z tašky jsem vytáhla peněženku a vytáhla jsem peníze. Ichinse si je vzal i od Fushimiho a šel je dát učitelovi. Za chvíli se vrátil. ,,Až za hodinu začíná prohlídka. Tak teď máte volno, ale neztraťte se a za čtyřicet pět minut se sejdeme tady.'' dal nám rozchod učitel.

,,Půjdeme do obchoďáku co je na rohu.'' rozhodla Mei a Haruka, Tomo a Ittoki ji následovali. Když kolem nás procházeli, tak jsem slyšela, jak Mei říká. ,,Určitě zase má svačinu sebou jako včera.'' a všichni se zasmáli.

,,Co podnikneme my?'' zepal se Fushimi.

,,Nevím.'' řekla jsem.

,,Co se takhle jít podívat na suvenýry?'' navrhl Ichinose. Ani jeden z nás neprotestoval.

V suvenýrech jsme si to prošli. Měli tam zajímavé věci, ale moc drahé. Za deset minut jsme byli hotovi. Vyšli jsme ven.

,,Co takhle si sednout na lavičku a a čekat?'' navrhl Fushimi. Ani jeden z nás neprotestoval. Šli jsme si sednout na lavičku. Já seděla uprostřed. Různě jsme si povídali o filmech. Pár jsem jich znala a kluci mě donutili říci o nich názor, co si o nich myslím. Řekla jsem jim ho, ale kdo se mi tam líbil jsem zamlčela. Za hodinku jsme se sešli a šli do zámku.

V zámku jsme měli prohlídku ve formě pohádky. Fushimi nám pošeptal do uší, že minulý týden byla jen vykládací prohlídka. V jedné místnosti vybrali pár lidí k tanci. Mezi nimi i mě a Ichinoseho. Teneček, který nám předvedli jsme měli zatančit. Třásla se mi kolena. Mei byla vybrána s Ittokim. Pomyslela jsem si, že Haruka musí žárlit. Takhle jsme pokračovali z místnosti po místnosti se zajímavým a vtipným výkladem. Prohlídka trvala skoro dvě hodiny. Takže prohlídka skončila ve dvanáct. Všichni jsme se sešli venku před zámkem.

,,Je dvanáct hodin. Do čtyř máte rozchod. Můžete kam chcete jít jen ne domů. Sice vás neohlídám, ale jak jen zjistím, že někdo byl doma, bude mít neomluvenou hodinu. Ve čtyři se sejdeme před školou.'' dal nám volno učitel a sám někam odešel.

,,Co podnikneme?'' zeptal se Ichinose.

,,Já bych se šel někam najíst.'' řekl Fushimi. I mně kručelo v žaludku. Proto jsem neprotestovala.

,,Znám jednu skvělou restauraci.'' řekl Ichinose.

,,Tak nás veď, brachu.'' zasmál se Fushimi. I já se zasmála s Ichinosem. A tak jsme vyrazili.

---

Komentáře

Pro komentování se musíš přihlásit.