Jiná- kapitola 5
Informace:
Po dlouhé době jsem vydala další kapitolu. Omlouvám se za svoji lenost, příběh jsem měla v dopředu vymyšlený (jen pro tuto kapitolu) ale nevěděla jsem jak to sepsat. Ani se mi moc nechtělo. A dneska jsem se k tomu konečně dokopala. Doufám že se bude líbit :3
Objevil se zase přede mnou i se Sarah které držel jeden pařát přímo u krční tepny....
Sarah se na mě dívala. Netvor jí přejížděl drápem po krku, a pobaveně mě sledoval. Na jeden dráp lehce přitlačil a Sarah začal stékat z krku proužek krve, obě dvě jsem zalapali po dechu: " Pust ji! Co po nás chceš?!" Tvor se znovu zasmál, z jeho smíchu mi přejel mráz po zádech: " Po vás?! Po vás nic nechci, já chci tebe! Paní řekla přiveď holku s rudými vlasy, přiveď následnici. Paní nemluvila o holce s hnědými vlasy, ona je nepotřebná, jí se musím zbavit!" Jak to dořekl zaryl Sarah drápy hluboko do krku a pak je rychle vytáhl. Sarah začala stříkat krev z krku,a její tělo bezvládně dopadlo na zem. Všude okolo sebe jsem cítila kovový zápach krve, podívala jsem se na své ruce které byly celé postříkané od Sarahiny krve. Když jsem zvedla zrak uviděla jsem před sebou ležící Sarahino tělo, její oči mě pozorovali. Ale už to nebyly lesklé oči, vypadaly teď spíš jako oči panenky, bez jakéhokoliv náznaku života. Cítila jsme jak se mi do očí hrnou slzy, pomalu jsem se sesunula k zemi, z očí mi kapaly slzy. Bolelo to, moc to bolelo. Musela jsem sledovat jak přicházím o člověka kterého jsem měla ráda jako vlastní sestru. Po chvíli můj nářek přerušil netvorův smích: "Nemyslel jsem si že by si mohla mít něco tak bezcenného tak ráda!" Jakmile jsem tato slova uslyšela jako by se ve mě něco zlomilo. Bezcenná?! Sarah nebyla bezcenná!!.Vstala jsem: "JEDINÝ KDO JE TU BEZCENNÝ SI TY!!! zakřičela jsem. Náhle jsem v sobě ucítila obrovský příval energie. Netvor se přestál smát, jeho výraz začal značit strach a zděšení. Zvedla jsem ruce, a lehce jsem se zděsila. Okolo mích rukou se jako dva hadi plazily dva ohnivé plameny z kterých se mi v dlaních tvořili ohnivé koule. Ale nepálilo to, a kůže na mích rukou nebyla spálená ani šaty mi oheň nezničil: "Paní neříkala že už jsi získala svou moc!" řekl netvor se strachem v hlase a pomalu začal couvat: Víš co je zajímavý? Ten oheň mě vůbec nepálí, a co kdyby jsme zkusili jestli bude pálit tebe?!" řekla jsem divokým hlasem, napřáhla jsem ruku a vypálila jsem jedu kouli netvorovým směrem. Netvor se k jeho smůle nestihl vyhnout, ohnivá koule ho trefila přímo do břicha: "Trefa!" zakřičela jsem, netvor se začal zmítat a při tom vydával nelidský křik. Začala jsem se smát. Když se netvor postavil zpět na nohy zaklel a rozběhl se ke mě, byl asi metr ode mě rozpřáhl se a nejspíš mě chtěl zasáhnout pařáty do břicha. To by se mu nejspíš taky povedlo kdybych v poslední chvíli nezkřížila ruce před sebou. Zkřížením rukou jsem před sebou vytvořila ohnivou bariéru která netvora popálila. Začala jsem se ještě víc smát: "Dobrý pokus!" Dvakrát jsem máchla rukama a tím jsem vyslala na netvora dvě ohnivé koule které ho zasáhli přímo do krku. Netvor zavyl: "Ty děvko!" zasmála jsem se: "Pálí?! Neboj bude pálit ještě víc!!" V mysli jsme si představila netvorovi drápy na mích rukou, soustředila jsme se. Když jsem otevřela oči a podívala jsme se na své ruce které už neomotávali dva plameny a na dlaních už jsme neměla dvě ohnivé koule. Místo toho mé ruce celé hořeli a konečky prstů jsme měla stejné jako netvor. Využila jsem toho že si mě momentálně nevšímal, a silně jsem ho kopla do břicha. Netvor spadl na zem, sedla jsem mu na hrudník čímž jsme mu znemožnila se zvednout: "Ty... vyrvu ti vnitřnosti!!" zasyčel, musela jsem se začít smát:"Nejsi moc drzý? Bojí se že se ti to nepodaří!" Chytla jsem jeho dlouhý jazyk a jedním rychlím mávnutím jsem ho mým ostrým ohnivým drápem přeřízla. Netvor zařval a pokusil se vyplivnout krev která mu stékala do plic z krvácejícího kousku jazyka. Chytla jsem mu hlavu tak aby nemohl tu krev vyplivnout, a chvíli jsem ho sledovala jak se dusí. Po to jsem zvedla jednu ruku a podřízla jsem mu hrdlo. Byla jsem celá postříkaná jeho krví, když jsem odcházela od mrtvoly ještě jsem se otočila a plivla jsem na něj. Po chvíli se mi začala motat hlava. Došla jsem k Sarah, klekla jsem vedle ní a znovu jsme se rozbrečela. Podívala jsem se na ní, a pak mě něco napadlo. Položila jsem prst na její čelo a zavřela jsem oči. Spatřila jsem temnotu a dveře ve kterých Sarah stála. Rozběhla jsme se k ní: "Sarah!" chtěla jsem zakřičet ale moje hlasivky nejspíš vypověděli službu. Doběhla jsem k Sarah která už skoro vešla do dveří a chytla jsem jí za ruku. Otočila se a když mě uviděla usmála se: "Anine! Pojď se mnou!" zavrtěla jsem hlavou, měla jsem znovu ten divný pocit: "Ne Sarah si ještě moc mladá na to aby si odešla, prosím nenechávej mě tady samotnou! S kým budu sedět v lavici, s kým si budu povídat o přestávce, s kým budu nakupovat?! Sarah já tě potřebuji! Neodcházej pryč bez tebe budu zase ta roztřesená malá holka co sedí sama v zadní lavici!" Sarah se na mě usmála: " Dobře!" oddechla jsem si. Když v tom se za Sarah zjevili znetvořené postavy. Někteří měli ohněm sežehnutou kůži, další byli bledí utopenci, někteří měli podříznutý krk a spoustu další odporných věcí. Jedna celkově spálená postava chytla Sarah za ruku a pokusila ji stáhnout na druhou stranu dveří k ostatním nebožtíkům. Rychle jsem Sarah chytla za druhou ruku a tlačila jsem ji k sobě, napřáhla jsme druhou ruku z které mi vyletěla slabá ohnivá koule která sice nebožtíky nemohla popálit, ale i chvilkové oslepení mi pomohlo. Prudce jsme zatáhla za Sarahinu ruku, Sarah se podařilo vyprostit se ze sevření nebožtíka. Otočila se a začala utíkat pryč do temnoty. Chtěla jsme jí následovat ale jednomu z nebožtíků se podařilo zachytit mě za vlasy. Spadla jsem na zem, utopenec mě chytl za ramena a táhl mě na druhou stranu dveří kopala jsem a škrábala ale nic nepomohlo. Na štěstí si brzo Sarah všimla že za ní nejsem a vrátila se. Když zjistila co se děje, rozběhla se ke mě a kopla utopence která mě držel do hlavy. Jeho hlava se rozletěla na malé kousíčky, a na mě a Sarah dopadl sliz a zápach rybiny. Sarah mi pomohla vstát, a obě jsme zavřeli dveře. Chvíli bylo slyšet škrábání a křik.
Pomalu jsem otevřela oči. Ležela jsem ve tmavé místnosti. Napravo ode mě ležela mrtvola té zrůdy, když jsem se podívala nalevo spatřila jsem Sarah. Živou Sarah. Seděla v rohu a třásla se. Na krku neměla ani škrábnutí ale její šaty byli potřísněné krví. Opatrně jsem vstala, všechno mě bolelo. Dokulhala jsem k Sarah a položila jsme ji ruku na rameno. Vzhlídla ke mě: "Jsou všude, sledují nás!"
Komentáře
Pro komentování se musíš přihlásit.
